Everything Will Be Fine (Todo va a estar bien)

Položím vám několik osobních otázek,

které nám umožní vytvořit váš psychobiografický profil.

Soudce ho pak použije k rozhodnutí

v otázce opatrovnictví…

Andrey?

- Ano. - Dobře.

Kdy jste začala sexuálně žít?

V osmnácti.

- V osmnácti? - Ano.

- Rodiče žijí? - Ano.

- Jaký máte vztah? - Dobrý.

Popište vztah s otcem.

Žádný nemáme.

Opustil nás, když jsem byl malý.

Měl jste přísnou matku?

Ne.

Je to hipík a liberál…

Zbožňuje zvířata a věří ve svobodnou lásku.

Byla vegetarián, než to bylo v módě.

López Obrador ji bral dřív,

než spustil program péče o seniory.

Je úžasná.

Kolik jste měla sexuálních partnerů?

Čtyři.

Jenom čtyři?

Co myslíte tím „jenom”?

Kolik jste měl sexuálních partnerů?

To je trochu komplikované. No…

- Myslím že… - Stačí hrubý odhad.

Co rozmezí? Deset až dvacet, dvacet až třicet?

Užívala jste někdy psychoaktivní látky?

Marihuanu.

Užíval jste někdy psychoaktivní látky?

Ano.

V kolika letech jste potkala otce dítěte?

Když mi bylo dvacet.

Ve třiceti dvou.

Kdy vašemu dítěti vypadl první zub?

Jak se jmenuje její učitelka?

Takže nevíte.

Rozčílíte se jednoduše?

Ne.

Ne. Nikdy.

Jste obětí domácího násilí?

Ne.

- Dopustil jste se někdy domácího násilí? - Ne.

Diagnostikovali dítěti některou z těchto nemocí?

Odpovídejte pouze ano, nebo ne.

Je dítě často smutné, bezmocné či pláče?

Ne.

- Podrážděné? - Ne.

- Zabývá se smrtí a ztrátou? - Ne.

- Úzkost, nervozita, sklony k obavám? - Ne.

- Trpí panickou atakou? - Ne.

- Zrakové či sluchové potíže? - Ne.

To je vše. Přejděte k dalšímu stolu.

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

O TŘI MĚSÍCE DŘÍVE

Ruyi!

Kdo to je?

To jsem já.

Kdo „já”?

Andrea, vaše dcera.

Strč tu matraci sem, je mokrá. Strč ji tam.

To je překvapení!

- Pojď dál. - Díky.

Co se děje, zlato?

Měla jsem ošklivý sen.

- Jak to? - Vážně, zlato? Zase?

- Co to je, mami? - Nic.

- Andreo? - Tak se posaď.

- Jaký sen? - Ošklivý.

O čem se ti zdálo?

O Ortiburciovi.

Kdo je Ortiburcio?

To je zlé kuře.

Byla jsem v lese a babička se zbláznila.

- Fakt? - Co bylo dál?

Ortiburcio mi vynadal, že otravuju kuřata.

- Cože? - A dál?

Pak přiletěli mimozemšťani a unesli ho.

Pak jsem se ztratila a nemohla najít cestu domů.

Za její psychoterapii zaplatíme majlant.

No do prdele.

Nemůžeš se divit, že máš takové sny, když nosíš tohle hrozné tričko.

Jen proto, že táta chce, abys měla stejný vkus.

Iron Maiden máš přece ráda. Viď?

Zas tolik ne.

Zas tolik ne? Cos to řekla?

Co prosím? Slyšel jsem dobře?

Ne!

Co prosím?

Nechte toho, děcka!

Za dvě hodiny vstáváme.

- Nejsem lechtivej. - Můžu tu zůstat?

Dobře. Schválně, kdo usne první.

Jedna, dva, tři!

Co děláš, beruško? Máš vložky do bot?

Nenašla jsem je.

Jsou pod komodou. Rychle, jdeme pozdě.

- Jsou pod postelí! - Díky!

Jestli je nenajdeš, tak na to kašli. Pospěš.

Dobře!

Idalio, nasnídej se. Je pozdě.

- Jen vynesu odpadky. - Pospěš si, Idalio.

Tak pojď.

- Tady máš. - Zabalila sis úkoly?

- Pořádně si kousni. - Andreo.

- Andreo, máš úkoly? - Jez.

Pořádně si kousni.

Andreo!

Kousni si pořádně.

Jdeme pozdě.

- Vem si to a jdeme. - Chai.

- Tak pojď. - Tady máš chai.

Super, díky.

Tvůj oběd.

Tak jo, zlom vaz.

Néstore, Güero se vrátil.

Ale teď už neuteče.

- To ne. - Ahoj, Güero

Jdeme, beruško. Zatím.

Ahoj.

Na tvou narozeninovou oslavu přijdou všichni?

Cara ne.

- Její babička je nemocná z cukru. - Chudinka.

Neboj, zavolám jejím rodičům, aby přišla.

Pusu. Mám tě ráda.

Maminko, v úterý jsou třídní schůzky a úklid tříd.

- Dorazí její táta. - Jdeme, děti.

Rádio Rezonance, 96,3.

Hlas změny.

Chci, abyste mi řekl ,

proč to minulé vlády zamlčely?

- Nechápu to. - Kdo to zamlčel?

Vy! A teď to chcete na někoho hodit.

Koho myslíte tím „vy”? Buďte konkrétní.

Koho tím myslíte?

Jsem akademik a novinář.

- Jak je? - Je to ono?

- Jo. - Super.

- Kdy dokončíme ten podcast? - Netuším.

- Podívám se do diáře. - Bude to fakt pecka.

Zbožňuju tvůj hlas, Rebeco.

Fakt by to bylo skvělý.

- Tisk, interview, mzdy… - Také…

Promiňte, ale tohle je poprvé, co se tento problém řeší od základu

i s granty a příležitostmi…

To nejsou pracovní místa.

Je to budování klientelistického aparátu,

stejně jako u PRI.

Promiňte, Nacho, ale mýlíte se.

Jak to?

Lidé už starým známým politikům nedůvěřují.

Tento „nový” kabinet je stejný jako ten předchozí.

Takže nezměníme nic k lepšímu?

Odpovězte mi. Vy nechybujete?

- Chybuji, ale nejsem státní úředník. - Promiňte.

Musíme končit. Čas vypršel a debatu musíme pro tuto chvíli přerušit.

Díky, že jste přišel, Nacho.

Vždy vás rádi vidíme. Tak zas příště.

Teď svou pozornost obrátím na Ruye.

- Ahoj Lauro. - Divím se, že jsi tady.

Vždyť jsi to mohl udělat přes telefon. Ale co už.

Co nám dnes zahraješ?

Když dnes mluvíme o změnách, ať už dobrých, či ne tak dobrých,

pustíme si písničku „Nemám čas změnit svůj život” od mistra mistrů…

Rockdrigo González, El profeta del nopal!

Zpěvák mého mládí!

Přesně tak, Lauro.

- No páni. - Písnička je z jeho alba Hurb…

Hurbanistorias! Ano.

Párkrát u nás vystupoval. Bylo to super.

- Vážně? - Ano, několikrát.

Hurbanistorias je jeho jediné album. Vlastně…

Tak už to pusťme. Je to skvělá písnička. Chuyi, pusť to.

Byla jsem na všech koncertech.

- Vážně? - Vážně.

Úžasný hlas!

Když hrál v metru, měla jsem husí kůži.

- A mluvila jsi s ním? - Teď budeme poslouchat.

Jasně.

Rebeco?

Můžu dál?

- Co je? - Ahoj.

Víš, co budeš dnes večer hrát?

Ne, netuším.

Na zásnubním večírku jsem ještě nehrála, takže…

Asi něco pohodového.

Klidně to můžeš rozjet. Pošlu ti pár tipů.

Nechci tě otravovat. Stačí, že jsi mě doporučil.

- Bylo to od tebe hezké. - Neblbni.

Pomůžu ti. Hrál jsem pro ně loni.

Mají strašný hudební vkus.

Dej mi číslo a pošlu ti nějaké písničky.

Můžeš mi je poslat přes Spotify.

- A omrkni můj playlist. - Ale no tak.

Písničky, které myslím, na Spotify nenajdeš.

- No tak. - Jasný.

Dej mi své číslo.