One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Nic od tebe nebudu čekat...

5. DÍL

...jen mě nech tě vídat.

Slibuju, že mě neuvidí.

Ne, to není správné.

Vím, jak se cítíš, ale...

Mluvím o tobě.

Ty mě neuvidíš.

Říkal jsem ti to.

Přišel jsem tam za tebou.

Nepřemýšlel jsem, jen jsem tě chtěl vidět,

ale když jsem uviděl Gi-seoka...

Přišlo mi, jako by mi někdo říkal, že bych to neměl dělat.

Takže?

Já tě nenachytám...

a budeš mě sledovat tajně?

Pokud mi to dovolíš.

- Když řekneš, že ne... - Jistě, že ne.

Nemůžu ti to dovolit.

Jasně. Z tvého pohledu to nedává smysl.

Jaký je můj pohled?

Když víš, že tě někdo potají sleduje...

Koho to zajímá?

Řekl jsi, že tě neuvidím.

Pak bych o tom nevěděla, takže by to bylo jedno.

Já jsem ten problém.

Ano.

Můžeš mě vidět, kdy chceš.

Ale co mám tedy dělat?

Mám ti také dát svolení, abys mě tajně špehoval?

Proč myslíš jen na sebe?

Záleží jen na tvém štěstí?

Nezáleží ti na mně?

Proč jsi vždycky takový sobec?

Mám si dovolit být opravdu sobec?

Ne.

MOJE HOLKA

Měli bychom to skončit.

Cestou sem jsem přemýšlel.

Pokud to neskončíme,

přijdeš kvůli svým přelétavým emocím o hodně.

A pak přijde další bolest.

Neříkám to, abych zněl jako dobrý člověk.

Byl jsem sobecký.

Abych k tobě byl upřímnější,

oddával jsem se emocím, které jsem myslel, že už nepocítím.

Byl jsem zbrklý.

Pořád mám trapné, patetické myšlenky.

Pokud to bude pokračovat, bude ze mě úplný zoufalec.

No dobře,

ale co mám tedy dělat?

Nevím. Tohle mě zabíjí.

Fakt myslíš, že ti to uvěřím?

Tvař se, že mi věříš.

Prosím tě.

Pomoz mi.

Nakonec se stejně vezmou.

Takovým tempem by mohli promarnit další rok,

tak jen říkám, že bychom na ně měli zatlačit.

Takhle bych to nepopsala.

Spíš jako „Jsem tu jediný dospělý, tak mě musí každý poslouchat.“

Nevíš, jak se Čong-in cítí?

Protože se jí nelíbilo, žes učil na její škole,

začala držet hladovku

a tak ji přeložili do jiné školy.

Když cítí, že má v něčem pravdu,

musí to tak udělat, ať se děje cokoli.

Proč myslíš, že Seo-in měla takovou varovnou poznámku?

Tak něco udělej, když myslíš, že ji tak dobře znáš.

Nejsi nic než pozorovatel.

Proto si děvčata myslí, že jsem panovačný.

Ty ale jsi panovačný.

A co? Mám jen čekat, se stane?

Čong-in má určitě plán.

Má silný smysl pro zodpovědnost.

Setkám se s ní a zjistím, co se děje.

Musím běžet.

Ahoj.

- Mami. - Hej, počkej!

Božínku. Už to je dávno, Čong-in.

Ano, ahoj.

- Tak my půjdeme. - Dobře.

- Ahoj příště. - Dobře, měj se.

Ahoj.

Nechceš zajít na oběd?

Proč bych s tebou chodila na oběd?

Mami.

Vteřinku.

- Ukaž, cos dneska dělala. - Bože.

Mami, prosím.

Respektuješ mě jako svou matku?

Jak jsi mi to mohla tajit?

Kdybych tehdy Čae-in neviděla,

stále bys to skrývala.

Ne, neskrývala.

Zaprvé, překvapilo mě, že je zpět.

A měla jsem toho hodně.

Čeho?

Máš pořád tu samou práci.

A hrozilas nám, abychom o svatbě nezačínali.

Co tě tak zaměstnává?

Bože, kdy jsem ti vyhrožovala?

Souhlasila jsi, že to táta přehnal.

Začínáš být naštvaná a ani nemáš výčitky.

Omlouvám se.

Co se týče Čae-in, promluvím o tom s tátou.

Ona není jediný problém.

Seo-in se u nás zastavila a vyváděla.

Ano? Co říkala?

Co tím myslíš?

Víš něco, co já nevím?

Ne, jen že k Seo-in to nesedí.

No...

Nevím, co se stalo se Si-hunem, ale taky k nám přišel

a mluvil o tom, jak bychom tě měli popohnat, aby ses už vdala.

A co se stalo?

Co myslíš?

Seo-in řekla tátovi, ať tě nedonutí dopadnout jako ona.

- Mami. - Ano?

Jakého muže bych si měla vzít?

Co Gi-seok?

Myslíš, že to nevyjde?

Hádky a rozepře vás můžou sblížit.

Není lehké takové pouto rozdělit.

Neříkám, že se rozcházíme.

Nemůžeš kontrolovat, co chce tvé srdce.

To už tu bylo až mockrát.

- A co tohle? Je to prosté. - Vypadá to přesně jak to druhé.

- Bože, začíná mě bolet hlava. - Možná tohle...

Zapomeň na zvláštní téma.

Například: „Kniha roku z mé knihovny“.

A co něco jednoduchého?

Ano, líbí se mi, jak je to prosté. Co ty na to?

„Nečekaně ty“?

Co?

Chci říct...

Na koho to myslíš?

No, na nikoho konkrétního.

Pořád je to sezónní téma, ale přidala jsem něco.

Obvykle máme na té recenzi stejné účastníky.

Když ale lidé uvidí název „Nečekaně ty“,

mohli by si i ti, co tam nebyli, myslet:

„Může se účastnit i někdo jako já?“

Mohlo by to být motivující.

Blbý nápad, co?

Tak ho škrtneme.

Moc se mi to líbí.

Konečně máme naše téma!

Je to úžasné.

- Čong-in, seš skvělá. - Zní to dobře?

- Ano. - Je to parádní.

Je to dost dobré.

A ještě krabičku amlodipinu, prosím.

Ah, lékaři z interny už ho nepředepisují.

Tak to můžete z objednávky škrtnout.

Ano.

Dobře, děkuji.

Víš, že je to výjimečná šance.

Ano, vím o tom.

Proto jsem dlouze a těžce přemýšlela.

Jak tedy může být odpověď ne?

Mrzí mě to.

Nepotřebuju tvou omluvu.

Neříkej, že nezvládneš ten tlak,

protože já ani ti nahoře ti tuhle výmluvu nespolkneme.

Čím to je? Musíš mít jiný důvod.

Určitě jsi dostala jinou nabídku.

Ne, tak to vůbec není.

Každý to říká.

Každý se tváří překvapeně a pak skončí.

Jestli tomu chceš věřit, prosím.

Pokud to není ten důvod, proč jsi taková?

Nemám co ti říct. Mrzí mě to.

Já se z tebe zblázním.

Celá budova jsou kliniky,

takže lehko najdeš nové pacienty.

Ohledně přepravy, poblíž je stanice metra.

Majitel kliniky by se nestěhoval, kdyby neměl zdravotní problémy.

Pan Sin vlastní ty zařízení a přístroje tu?

Jistě. Všechno jsme pro něj nachystali, včetně dekorací.

Takže kdy to můžu vzít?

Vezmeš to?

Zavolej mi, až si promluvíš s majitelem budovy.

Podepíšu nájemní smlouvu.

Ale ta budova je nová,

takže záloha a nájem jsou vysoké. Už jsem to říkal?

Na tom vůbec nezáleží.

Jen chci velkou slevu na to vybavení a přístroje.

To zní dobře. Spolupracujeme léta, takže to půjde.

A kdy můžeš mít připravenou tu zálohu a poplatky?

Nejdřív se posnaž s tím vyjednáváním.

Dobře.

Myslíš, že bych to zkoušel, kdybych si to nemohl dovolit?

- Tak jsem to nemyslel. - Tak?

- Zjisti, co se dá dělat. - Dobře, zjistím.

- Díky. - Už běž.

- Dobře, ozvu se. - Dobře.

Bože, každý mě tu štve.

Nestavil se teď někdy Si-hun?