Hollywood

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

ZPRÁVA DNE

Hollywood, Kalifornie. Město pozlátka zažívá boom.

Během války Los Angeles rostlo coby centrum válečného průmyslu,

kde se vyráběla všemožná letadla a munice

pro naše muže bojující v zámoří.

Válka už skončila

a zástupy snílků sem přichází v naději, že prorazí ve filmu.

Hemží se před branami studií jako hejna kobylek.

Doufají, že získají roli komparzisty

a stanou se dalším Paulem Munim nebo Hedy Lamarr.

Síť studií tu kraluje,

a když podniknete ty správné kroky, můžete i vy žít v Beverly Hills,

plavat si v soukromém bazénu a dostávat pozvánky na ty správné večírky.

Dokonce můžete být zvěčněni v Graumanově čínském divadle.

Tady pod krásnou září kalifornského slunce můžete být za ambice bohatě odměněni.

Promiňte. Prosím za prominutí.

Pardon. S dovolením.

S dovolením, rád bych prošel. Promiňte.

- Ahojky, Lou. - Ahoj, Jackie. Pojď sem.

- Kdy jsi dorazil? - Asi před hodinou.

- Ranní ptáče, znáš to. - Jasně.

Teď John Farrow točí s Alanem Laddem a Donnou Reed.

- „Točí“? - Točí.

To se tu říká místo „natáčení“. Hantýrku se douč.

Billy Wilder kormidluje film o císaři Fran...

- „Kormidluje“? - Režíruje.

Bing Crosby, Joan Fontaine, bude to kasovní trhák.

A podle ní začneme scénou v plesovém sále.

Spousta komparzu. Skupina u mísy s punčem,

lidi chodící po chodbě… Tentokrát mám fakt šanci.

A co western nebo válečný film?

Dělají něco takového?

Neříká se „dělat film“, Jacku. Filmy se tvoří.

Tohle musíš vědět, jestli tu chceš uspět.

A už jde. Stará Gorgona osobně.

Tak mě poslouchejte. Řeknu to jenom jednou.

Pravidlo číslo jedna, nedívejte se do kamery.

Zadruhé, nemluvte s režisérem.

Vlastně je dobrým zvykem nemluvit vůbec.

Zatřetí, když narazíte ve studiu na tác s jídlem, nejezte ho.

Není pro vás. Je pro herce a štáb.

Když uvidíte jídlo na place, nejezte ho. Je to rekvizita.

V tom tedy máme jasno.

Dnes točíme scénu z válečného filmu.

- Točíme. - Sedm lidí přežije pád letadla

a pár cestujících se plácá ve vodě a pak zemřou, jasné?

Dobře. Ty.

- A ty... - Díky!

ty, ty a ty...

ty, ty...

a...

ty.

Dobře, mockrát děkujeme. To je pro dnešek vše. Uvidíme se zítra.

Promiňte, slečno Roswell. Promiňte, Jack Castello.

Myslím, že bych byl skvělý v té topící scéně. Bojoval jsem u Anzia.

- Výcvik? - Jistě, Fort Benning v Georgii.

Myslím herectví.

- Učil ses někde? - Ne.

Myslíš, že stačí ukázat hezkou tvář a bum, je z tebe hvězda?

Tak to nefunguje.

Pěkná tvářička, ale bez průpravy.

Hochu, takových vás je.

Hele, prorazit v tomhle městě je těžké.

Nevyčítej si to.

Ne.

Je to zaplacené.

- Co chce? - Nevím. Možná jsi vypadal vyprahle.

Takže chcete půjčit kolem 20 000 dolarů?

- Ano. Aby bylo na skromný domov. - Tak se na tu žádost podíváme.

Vy jste veterán, pane Castello. Díky za vaši službu.

A vy, paní Castello, jste servírka.

Ano a chci pokračovat v práci, než se dítě narodí.

Takže čekáte dítě?

Tak to blahopřeju.

Pane Castello, píše se tu, že jste herec. Můžu vás znát z nějakého filmu?

Nejspíš ne.

Mně nejde o slávu, ale o řemeslo. Jde o to přijít do práce každý den.

- Pro statistu to může... - Pardon, cože?

No statista.

- To je komparzista. - „Herec v pozadí“. To je správný termín.

V mnoha směrech jsme pro realističnost scény zásadnější než hlavní herci.

Ale nevidím tu příjem.

Ne, momentálně ne, ale...

Ale zítra mám casting,

a když mě vyberou, mám 10 dolarů v kapse!

Dobře.

Bohužel, pane a paní Castello,

nejsme schopni poskytnout půjčku o této výši

na základě vašich současných příjmů.

Díky za váš čas.

Den blbec, co? Barmane, ještě dvakrát.

- Proč mi kupujete pití? - Protože jste voják. Kde jste bojoval?

- U Anzia. - U Anzia!

Anzio bylo drsné.

- Ernie. - Jack.

Těší mě.

Snažil jsem se narukovat, ale nechtěli mě.

Prý mám moc velký péro.

Taky mě to překvapilo. Tedy, je velký.

Třicet centimetrů celkem a žádný zvadloun.

Mívám ho tvrdý jako kámen.

To myslíte vážně? Co to povídáte?

- Mám velký péro. - Ne, já…

Slyšel jsem, co jste řekl. Ale proč?

Proč cizímu člověku vykládáte, jak ho máte velkého?

- Ptal jste se. - Jo? To mi není podobné.

Jen říkám, že poznám smolaře, když ho vidím.

Zažíval jsem to, co vy.

Míval jsem starosti o ženu a děti. Už dospěly. Žena umřela, Bůh jí žehnej.

Byla dobračka.

Ale taky jsem kdysi přemýšlel, k čemu můj život bude.

- Co chcete? - Mám čerpací stanici.

A obchod vzkvétá.

Hezoun jako vy by byl skvělá obsluha.

Proč to musí dělat hezoun?

Pohledná obsluha je specialitou mé čerpací stanice.

Je to můj koutek trhu, proto se nám daří. Tohle je Hollywood! To lidé chtějí.

Proto opustili své rodné Balíkovy.

Nechtějí, aby jim pod kapotu koukal upocený tlusťoch se špínou za nehty.

Je to intimní věc, když se nad tím zamyslíte.

A druhá věc...

dávají velká dýška.

To je pro tebe.

Díky.

Co nabízím, je vize nové Ameriky.

Ameriky, za kterou jste bojoval.

- Jste velmi laskavý, ale ne. - Dobře.

Citrus a Normandie Avenue, když změníte názor.

Golden Tip Gas.

Nemáme výročí, že ne?

Odpojili nám proud, Jacku.

No…

rozhodně je to romantické, že?

Neobtěžuj se. Zbouchnutá už jsem.

Na stole máš studené párky.

To vypadá dobře.

Hochu, musím ti říct, že vypadáš báječně.

Hezký, mladý, sršící optimismem.

A mimochodem, jsi čistý, že? Žádná pohlavní nemoc?

Jak to myslíte? O čem to mluvíte?

Podívej, hochu, v tohle městě hrají prim sny, že?

To přece víš.

Někteří zákazníci sem nejezdí jen kvůli benzínu.

Mají své fantazie a touhy.

Nestačí jim koukat na fantazie na plátně. Chtějí je pro sebe a já jim to zařídím.

Vlastně se nijak neliším od Louise B. Mayera, chápeš mě?

Ne, Ernie, vůbec ne.

No, někteří řeknou tajné heslo,

nastoupíš si k nim do auta, dáte si něco k pití a někdy…

Někdy jim musíš posloužit.

- To... To snad žertujete. - Co? Nemáš rád ženy?

Jistě, že mám. Proto jsem si jednu vzal.

Dobře, tak na tebe mám otázku.

- Nikdy jsi ji nepodvedl? - Ne.

Dobře, zeptám se znovu.

Nikdy jsi ji nepodvedl?

Ach, Jacku.

Ne... Jednou. Dostal jsem propustku. Opil jsem se.

Bezva! Poprvé je to vždycky nejtěžší a to už máš za sebou. Povedeš si skvěle.

Zrovna někdo jede.

Jacku, dnes máš šťastný den.

Tahle zákaznice je výjimečná. Věř mi.

Ne.

Ne, tohle dělat nebudu.

Přijel jsem se stát filmovou hvězdou.

Tohle není pro mě. Vážím si...

Najal jste mě, abych tankoval. Budu tankovat. Tohle? Zapomeňte. Sbohem.

Fajn, ale právě jsi odmítl 100 babek.

Moji zákazníci platí dvojnásobek.

A ty a já si to rozdělíme.

Půl napůl.

Tak vezmeš to? Nebo mám poslat někoho jiného?

Do prdele.

Pašák!

- Povedeš si skvěle. - Sklapněte.

Dej vědět, jak to šlo.

- Chcete plnou? - Chci jet do Říše snů.

Dobře.

S tebou si vystačím.

Vítejte.

Kam jdeme?

Máme tu pokoj. Má dcera je doma.

Nebojíte se, že vás někdo pozná?

V tom je právě ta zábava.

Tak… jak dlouho už tu jsi?

Aha, vy... myslíte v Los Angeles?

Jen pár měsíců. Pocházím z Missouri.

Nech mě hádat.

Přijel jsi sem, aby ses stal filmovou hvězdou.

Jak to víte?

Vrána k vráně sedá.

Já byla herečkou. V němých filmech.

A to v dobrých.

Ale pak přišly mluvené.

Měla jsem jediný konkurz

a řekli mi, že pro menšiny v mluvených není místo.

Řekli, že jsem trochu moc „židák“.

Zdvořile jsem jim oznámila, že židé to tu vybudovali,

a ukázali mi dveře.