Avant qu'il ne soit trop tard

Dobře, Bene, už jde.

Večer budeš v Paříži.

Pa, krásko.

Clarisse, počkej.

Díky za dárek.

Ty jsi blázen.

Škoda, že odjíždíš tak brzo.

To řekni Benovi.

- Ahoj. - Co?

Už jdu.

Obejmi místo mě Titiho. Nevím, kde je.

- Šel dolů do sklepa. - Myslíš…

Gégénou, pojď se rozloučit.

Gégénou ne. Nebo se s tebou rozvedu.

- Gégénou. - Už odjíždíš?

Hodinu jsem čekal na číšníka.

Bylo to skvělý.

- Fakt? - Jo.

Díky. Díky za všechno.

- Šťastnou cestu. Pa, Bene. - Pa.

Díky za dárky.

Clarisse! Bene!

Jsou pryč.

- Poslouchej… - Sakra.

Jsou pryč.

Kde jsi byl?

Ve sklepě.

Ve sklepě?

Hosté chtěli pití.

Musel jsem je obsloužit já. Šampaňské už došlo.

Nemůžu být všude.

- Jo. - Není to párty pro všechny.

- Vím, jsem tady. - Tak do práce.

Zapomeň na chvíli, že jsi vedoucí, a hoď se do klidu.

No jo. Máš pravdu.

Tohle je nejkrásnější den života.

Jsi hrozně sexy.

Podržíš mi ji?

- Zarecitujeme báseň. - SoSo.

- Kde je babi? - Odskočila si.

Přiveď ji, bude báseň.

Tak jo.

- Znáš Vincenta? - Ne.

Vincent, Marie. Kamarád, který restauraci dost pomohl.

No ovšem.

Gégé, jdeme.

Znáš Gérarda?

Solange.

Gérard nechce… Haló? Raz, dva.

Gérard nechtěl, abych měla proslov.

Já ale udělala něco lepšího. Napsala jsem báseň.

Je to nejkrásnější den mého života.

Jo.

Často jsem snila o muži,

kterého miluji a on mě, nic s ním není stejné ani jiné.

A který mě miluje a chápe.

A takový Gérard je!

Haló?

O 14 MĚSÍCŮ POZDĚJI

„Příteli, jestli to budeš číst,

tak jsem mrtvý.

Pokud přijdu, je to, abych tě naposledy viděl.

Jestli jsi šťastný.“

DALŠÍ DESTINACE

- Líbí se ti? - Ano.

- Tak. - Počkej.

A jdeme.

- A tohle. - Ten nosánek.

- Dobrý? Dej mi pusu. - Dobře.

Zase máme zpoždění.

Máme zpoždění?

Gérarde, tví kamarádi jezdí pozdě 12 let

a ty je štveš, když jezdíš včas.

Jezdíš jako první.

Ahoj.

- V pořádku? - Ano.

Jaká byla cesta?

Naštěstí jsem dělal řidičák v zimě.

Moc vtipné.

Dost se toho bojím.

PRODÁNO

Mně to přijde normální.

Gérard a Solange z Lyonu.

Ahoj.

Brice, Basile, Florian.

Ahoj.

- A François. - Ahoj.

Jsou jako Picassové v zácviku.

Promluvíte si pak.

Chci se s váma napít, jenom ve třech.

Můžu si nejdřív odskočit?

Má tě tam doprovodit?

Ten večírek je pro mě důležitý.

Už je to rok, co jsme se potkali. Od pohřbu.

Na Benův pohřeb jsem tu nebyla.

Ani na ten večer poté.

Naposledy jsem vás viděla na svojí svatbě.

Na kterou kvůli Benově nehodě každej kašle.

Nech toho, Solange.

Ben je mrtvý.

A vy s Gérardem jsme pořád spolu a živí.

Chápeš ten rozdíl?

Víš, že se chce rozvést?

Ne, to nevím.

Budeš ho pak mít sama pro sebe.

Nemluv hlouposti, Solange.

Ty s tím přestaň.

Všechno vím.

Klidně mi za to dej facku.

Ale udělej to teď, než přijedou ostatní.

A jen jednu, protože se to stalo jen jednou.

A ne moc silně.

Protože to nebylo nic moc?

Protože se to nepočítalo.

A už se to nestane.

Je to dobrý pocit, ne?

Jsme tu v divočině.

Venku mrzne.

Nechceš si přestat stěžovat?

A jsme tu.

Jsou tu jen kluci.

Kde jsou kosti?

Tady. Já jsem super kost.

Nepamatuješ si?

Jak to jde?

- Proč sis mě vzal? - Nejsme tu sami, Solange.

Milenci bývají sami.

Jsme spolu deset let

a ty mě podvedeš hned po svatbě.

Co ti na to mám říct?

Nemůžu za to, že Ben umřel zrovna na naši svatbu.

Mělas jít na pohřeb.

Nemám pohřby ráda.

Dostávám z nich ještě větší depresi.

Já je taky nemůžu vystát.

Sklapni a vypadni odsud.

Dobře. Díky.

Budeš taková celý večer?

Vím, proč jsi to udělal. Stydíš se za mě.

Ta tvoje restaurace ti stoupla do hlavy.

Radši by sis vzal holku ze střední třídy.

Ne kosmetičku, co poslouchá Britney Spears.

Solange.

Nech si od Marie doporučit jejího psychologa.

Myslela jsem, že to nikdo neví.

Ahoj.

Jak se máš?

Rozpoutalas hrůzovládu?

Ano.

- Přijede Phyl na motorce? - Vlastně na sněžném skútru.

Vždycky, když řeknu vtip, nikdo se nesměje.

Bojím se, že přijede na motorce.

Ty se o něj pořád bojíš.

Taky sis toho všimla?

Víš, že má Titi holku?

- Titi má holku? - Četla jsem to ve Voici .

Jo tohle…

Je za to předplatný vděčná.

- Zdravím, lidi. - Titi.

- Ráda tě vidím. - Moc ti to sluší.

Marie.

- Jak se máš? - Dobře.

- Ahoj. - Ahoj.

Chci vám představit Grégoryho.

Gérard a Solange.

Těší mě.

To jsou ti rozhádaní?

- Marie. - Ahoj.

To je Marie, nevlastní sestra Aurélie

a Phylippova ex.

Vincent.

- Ten prodává hrášek. - Přesně.

Hezky o nás vyprávíš svému kamarádovi.

Nejsem jeho kamarád.

Jsem jeho partner.

Výborně, Gregu, s takovou si tě lidi vážně oblíbí.

Zlato.

Nejsi se Stephanie Doll?

Ale je. Nechám si narůst copánky.

Pak přijdu.

Tento týden jsem to četla ve Voici .

Nevěř všemu, co čteš.

Když se tak tváříš, tak se rovnou otoč a odjeď.

- Já se netvářím. - Ne?

Musíme si o tom promluvit.

Celou cestu z Paříže jsi nepromluvil.

Přijela jsem se bavit, chápeš to?

Miluju tě. Všechno chápu.

Myslím, že mi to máš za zlé.

Normálně takový není. Myslím, že se vás bojí.

- Jo. - Tak co je zač?

Grégory Binter.

Režisér mého sitcomu.

To není možný, je hrozně mladý.

Je to nejmladší režisér ve Francii.

Tady jste.

- Jak se daří? - Dobře.

Ahoj.

Ahoj.

Chci vám představit svoje umělce.