As primeiras 200 linhas.
Den před začátkem přednášek
Hudební teorie
Pro houslistku Chae Song Ah
Je to je podepsané CD.
Bylo by
těžké teď
naplánovat recitál?
Máš přece volno
To ano.
Potřebuju peníze.
Kolik?
Okolo 20 milionů wonů.
Omlouvám se, že se ptám tak najednou.
Podívám se na to,
ale raději s tím moc nepočítej.
Jistě, to chápu.
Všechny sály už budou pronajaté.
Ještě horší je,
že i kdyby se mi podařilo pronajmout sál,
bude těžké obsadit všechna místa.
Co Seung Ji Min vyhrál tu soutěž,
doslova ovládl trh s hudbou.
Bude to těžší
než si myslíš.
Učte mě,
prosím.
Chci se zúčastnit Čajkovského soutěže.
Když mozoly na mých prstech ztvrdly...
Je tak pohledný.
- Děkuju. - Jsi tak pěkný.
Myslela jsem, že ztvrdne i moje srdce.
Jelikož mezi námi
nebylo nic speciálního,
mohla bych být
teď v pohodě.
To jsem si říkala každý den.
Mohl byste se mi podepsat?
Song Ah.
Song Ah.
Song Ah.
Jsi v pořádku?
Mám tě ráda.
Mám tě ráda, Joon Youngu.
Ten den mi řekl svůj příběh.
O jeho pianu,
Jung Kyung Seon
o jeho lásce
a o jeho kamarádovi.
Vyprávěl mi o pocitech,
které se usilovně snažil vypustit,
pro případ, že by přetekly.
Träumerei
byla jako zlozvyk.
Seděl jsem u piana každý den
a hrál ji.
Bylo to jako uvolnění emocí, které jsem celou noc držel pod pokličkou
Za nehodu, která se stala matce
Jung Kyung, nemůžeš.
Ale stejně
to pro mě není jednoduché.
Omlouvám se za to, co teď řeknu.
Potřebuju
jen trochu času.
Můžeš
na mě počkat?
Ano.
Počkám.
7. díl: Inquieto, neklidně, nestabilně
Kterou větu zahraješ na absolventském vystoupení?
Pátou.
Dobře.
Co Franckova sonáta?
Zahraj ji na promoci. Aspoň si ji procvičíš
na přijímací zkoušku k postgraduálnímu studiu.
Kdo tě bude doprovázet?
Požádám pianistu, který mě doprovázel
při praktické zkoušce.
Budeš hrát se studentem?
Přijímačky na postgraduální studium nejsou jako praktická zkouška.
Doprovod je velmi důležitý.
Ta houslová sonáta
je sonáta pro housle a piano.
Není to sonáta pro housle a doprovodného pianistu.
Hudebníci, kteří ji hrají, musí spolu i dýchat.
Musíte společně myslet a společně tvořit hudbu.
Jako společníci a partneři.
Dobře.
Pokud o nikom nevíš, zavolej této osobě.
Je to dcera mé kamarádky.
Má magisterský titul z Juilliardu pro klavírní doprovod.
Pošlu ti její číslo.
Pamatuješ, co jsem ti řekl během naší první hodiny?
V soutěži musíš dostat
7, 8, 9 bodů od všech porotců.
Pokud dostaneš 10 od 1 nebo 2 porotců a 6 nebo 7 od ostatních,
nikdy tu soutěž, jak jsem ti řekl, nemůžeš vyhrát.
Ano.
Nikdy jsem na to nezapomněl.
Děláš správnou věc.
Do určité míry uspokojíš všechny.
Ať už působíš v jakémkoliv oboru,
vědět, v čem jsi dobrý, je podstatné.
To platí i tentokrát.
Dělej to, v čem jsi dobrý a ne to, co chceš dělat, jasné?
Ano.
Hudba má význam pouze tehdy, když ji někdo poslouchá.
Pokud nechceš hrát sám v malé místnosti,
vyhraj soutěž.
I když jsem ti to neřekl,
vím, že jsi zoufalý.
Pane Parku.
Pane Parku.
Copak?
Nepodepsal Park Joon Young smlouvu s Chrisovou agenturou poté,
poté, co získal cenu v Chopinově soutěži?
A Chris udělil správcovská práva v Koreji naší nadaci.
Ano, je to jako využití externích zdrojů za starých časů.
Co když
nám Chris odebere
správcovská práva v Koreji?
Bude muset Park Joon Young podepsat smlouvu s jinou agenturou?
Jejich smlouva je stále platná pro příštích několik let.
Slečna Cha to vyřeší.
Co?
Pravda! Jistě.
Zní to jako výmluva, bohužel.
Nedáváte nám jinou možnost, než odebrat nadaci
Kyunghoo kontrolu nad autorskými právy Park Joon Younga v Koreji.
Počkejte! Haló? Chrisi.
Už ses rozhodla, co budeš hrát na absolventském recitálu, Song Ah?
Franckovu sonátu.
Není to skladba na přijímačky na postgraduální studium?
- Souhlasila s tím profesorka? - Ano.
Není to Park Joon Young?
Dívá se na nás.
Mohu si
k vám přisednout?
Taky chodíš na přednášky posledního ročníku,
ale žádné se nepřekrývají s našimi.
To je škoda.
Budeš mít absolventský recitál?
- Přijdu se podívat. - Já taky.
Dobře, přijďte.
- Máme přednášku. - Už?
Musíme jít.
Brzy na viděnou.
- Dobrou chuť, Song Ah. - Díky.
Proč nic neříkáš, jako kdybychom byli cizinci?
Kdo jste?
Tys nikdy nebyl ve studentském spolku?
Byl jsem jen dole v jídelně.
Je tu hodně klubů.
Pokud se ti nějaký líbí, proč se nepřidáš?
I když mi do promoce zbývají dva měsíce?
To nejspíš nevadí.
Tady to je.
Tohle je SRUPO.
Zde jsi strávila svoje mládí.
Co? Moje mládí?
No, nejspíš jo.
Zde jsem se rozhodla studovat hudbu.
Pravdou je, že jsem tu dlouho nebyla.
Neznám současné členy.
Ale tebe určitě poznají.
Budou překvapení.
Nikdo tam není.
- Dveře jsou zamčené. - Ano.
Kam teď půjdeš? Do nadace Kyunghoo?
Ne, zůstanu zde a budu cvičit.
Nemůžu využívat zkušebnu, když je tam vystoupení.
A co ty?
Asi půjdu domů.
Mimochodem, zítra...
Tak zítra...
Kdy máš zítra přednášky?
Mám jen jednu odpoledne.
Mohli bychom si tedy zítra zajít na zmrzlinu?
Pořád ji ve škole prodávají?
Ano. Ráda.
Chutná stejně jako předtím, ačkoli je o 500 wonů dražší.
Copak?
Já jen, že mluvíš
jako stařík.
Ale houby. Jsme stejně staří.
Rozvázala se ti tkanička. Podrž mi to.
Ne.
Zavážu si ji sama.
Ve filmech kluci vždycky zavazují holkám tkaničky.
- Ve filmech? - Jo.
A holky se pak do nich zamilují.
Nechci se do tebe zamilovat.
Vrať mi ji.
Nesměj se. Mluvím vážně.
Já se nesměju.
Řekla jsem nesměj se.
Dobře.
Co...
Použij tohle.
Půjdu si umýt ruce na záchod.
Připomínám, že někoho hledáme,
No comments yet. Be the first to leave one.