Jerrod Carmichael: Don't Be Gay

Když jsem byl v televizi naposled, měl jsem svojí reality show.

20. ÚNORA 2025 MALÉ DIVADLO MARJORIE S. DEANOVÉ

Byl jsem čerstvě po coming outu

a pořád jsem v sobě měl hodně internalizovaný homofobie,

ustavičně jsem podváděl člověka, kterýho moc miluju,

nebyl jsem mužem, kterým vím, že můžu být.

Takže mě napadlo, že když zdokumentuju všechno,

za co se nejvíc stydím, a vypustím to do světa,

možná mi to pomůže se trošky svýho studu zbavit.

A na tu show, co jsem vytvořil, jsem byl fakt pyšný.

Když vyšla, šel jsem na Twitter, abych viděl,

jestli třeba neoslovila někoho,

kdo se třeba potýkal s tím samým co já.

A první, co jsem si přečetl, bylo:

„Proč má černoch Jerrod bílýho chlapa?“

A to je moje chyba. Posral jsem to.

Tolik jsem se babral v homofobii, že jsem zapomněl na rasismus.

Tak, nevím, jestli někdo z vás zažil online šikanu

od bandy černých gayů, ale řeknu vám, že to není sranda.

Lidi, byli na mě tak hnusný.

Jako, viděl jsem tweet,

někdo postnul fotku bílýho chlapa s mývalem

a napsal: „Hele, tady je Jerrod s přítelem.“

Bylo to zničující. Tak trochu vtipný. A to to zhoršilo.

A já všechny tyhle sračky četl. Nemohl jsem přestat.

Četl jsem každý slovo.

Vím, co si říkáte: „Odlož mobil, Jerrode.

Tohle nemáš zapotřebí.“ Ale já nemohl.

Slyšeli jste někdy celebrity mlít:

„Ach, já na Twitter nechodím, komentáře nečtu.“

Tak to vám lžou.

Všichni čtou každý slovo. I celebrity, co žijí nejvíc v ústraní.

Chcete něco vzkázat Danielu Day-Lewisovi...

jediný, co musíte, je napsat na Twitter: „Hej, Danieli Day-Lewisi, jdi do prdele.“

Přečte si to.

Lidi o mně říkají děsně osobní věci,

o mým sexuálním životě.

Někdo řekl, že nenávidím sám sebe, že nenávidím černochy

a že spím jenom s bělochy, což není pravda.

Já vám říkám, že je to kec. Spal jsem se spoustou černochů.

Jenže můj typ černocha je hodně mužnej.

Takže se pak ocitám v sexuálně soutěživých situacích,

kdy se ani jeden z nás nechce podřídit.

Končí to tak, že si držíme péra v kompletně patový situaci.

A jsme jako: „Fajn, vykouříš mi.“

„Ne, vole, vykouříš mi ty.“

Jako: „69 na tři.“

Tak to bylo celý týdny.

Celý týdny jsem toho o sobě četl děsně moc a začalo mi být čím dál hůř.

Zraňovalo to moje city a potřeboval jsem něco udělat.

Tak jsem začal chodit k černý psycholožce,

abych zjistil, proč mám bílýho přítele.

Na první sezení jsem vrazil zostra.

Vykopnul jsem dveře.

Jako: „Řekni, jsem Clarence Thomas?“

A ona byla jako: „Fajn.“

Byla jako: „Klid, Jerrode. Sundej si bundu, udělej si pohodlí.“

A zeptala se mě, co se děje.

Já jí řekl, že je na mě internet zlý.

A ona na to: „Co říkají?“

A já akorát četl

tweet, kde někdo tvrdil, že mám bílýho přítele,

protože cítím komplex méněcennosti vůči bělochům.

Ta se rozzářila.

Řekla: „Tak to pojďme prozkoumat, Jerrode.

Řekni mi o svém dětství.

Řekni mi o svém vztahu k bělochům.

Cítil ses někdy méněcenný?“

A já o tom zapřemýšlel, poprvý v životě. Byl jsem jako: „Hm.“

Když přemýšlím o svým dětství,

moje čtvrť byla prakticky celá černošská.

Základka vypadala jako experiment NAACP, organizace pro obranu práv Afroameričanů.

Nekecám, každý ráno hráli hymnu v podání Whitney Houston.

Není to šílený?

Moje babička tam pracovala v jídelně.

Všichni sousedi byli černoši,

kromě jedný bílý rodiny, která bydlela v domě

na konci mojí slepý ulice.

Ale všichni v tý rodině, a nekecám,

trpěli nějakou formou mentálního postižení.

Takže jsem jí řekl:

„Nemyslím, že trpím komplexem méněcennosti.

Protože prvních 13 let života jsem myslel, že všichni běloši jsou retardovaní.“

Fakt jsem si to myslel. Vážně.

Můj první bělošský film byl Forrest Gump.

Zíral jsme na něj jako:

„Páni, jak to běloši ve světě zvládají,

když jsou všichni retardovaní?“

Víte, co nebylo hezký? Že se na mě černoši zlobili.

Jo, zažili jste si to někdy? Není to hezký.

To nemůže nikdo unést.

Je skvělý, když vás černoši mají rádi.

Tuhle jsem šel po ulici

a jeden černoch stáhnul okýnko a říká:

„Hej, vidím tě.“

Koho, mě? Vidíš mě?

Narovnal jsem se. A víte, jak jsem se cítil?

Že mě někdo vidí. Miluju uznání černochů.

Aby bylo jasno, uznání bělochů mám rád.

Díky uznání bělochů si připadám finančně zajištěný.

Chci se líbit černochům, ale líbil jsem se jedný bělošce z HBO,

a od tý doby jsem multimilionář, takže je to jiný.

Díky, dám jí vědět.

Byl jsem fakt plný úzkosti. Jsem úzkostlivý člověk.

Trpím specifickým typem úzkosti.

Nejvíc úzkosti cítím, když je všude klid.

Když jde všechno dobře, tak jsem děsně nervózní.

Čekám, až se něco stane.

Myslím, že kdybych žil tady v New Yorku na 11. září, byla by to pro mě

emocionálně potvrzující zkušenost.

Ne, řeknu vám proč. Protože bych býval šel ven.

Byl by to klidný den, ptáčci by cvrlikali.

A pak najednou nabourá letadlo do budovy

a moje první myšlenka by byla: „Já to do prdele říkal,

že se něco stane.“ To je v mým srdci.

Jsem nervózní a tu úzkost přenesu do svýho vztahu.

Ve vztahu jsem já ten úzkostlivý. Protože na lásce je bláznivý to,

že když vám někdo řekne, že vás miluje,

musíte mu prostě věřit.

To je šílený. Vám to nepřijde šílený?

Je to šílený. Potřebuju nějakej důkaz.

Budím svýho přítele uprostřed noci a křičím: „Miluješ mě?“

Zkouším s ním zatřást, abych ho jako zaskočil.

Svatby chápu.

V mládí jsem svatby rád neměl. Byl jsem proti nim.

Když mě kamarádi pozvali na svatbu, naštvalo mě to.

„Proč mě zveš na tuhle nudnou sešlost?“

Kuře je vysušený, pouštíš hity z Top 40.

Platil jsem, abych koukal, jak se rozhoduješ?

Cestoval jsem tak daleko, abych viděl, jak tancuješ s tátou.

Jdi do prdele. Tak jsem se dřív cítil. Předtím, než jsem se zamiloval.

Teď si uvědomuju, že svatba není o párty.

Svatba je o tom, že máte svědky.

Proto máte svatbu.

Svatba je chvíle, kdy si ten člověk,

který tvrdí, že vás miluje, stoupne vedle vás.

Pozvete každýho, koho jste kdy v životě potkali.

Je tam vaše rodina, jeho rodina.

Pozvete vrátný z budov, kde už dávno nebydlíte.

Všichni jsou tam.

A všichni vaši nejlepší kámoši stojí v řadě za váma,

jen aby na toho hajzla zírali.

Jediný důvod pro ten obřad je, abyste se k nim obrátili a řekli:

„Co jsi to mlel, že mě miluješ?

Pověz jim to, přiletěla i tvoje teta.

Řekni tetě, že se mnou chceš umřít.

Řekni: 'Dokud nás smrt nerozdělí.‘“

Proto máte svatbu. Teď...

Teď to chápu, protože jsem zamilovaný a chci se oženit.

Jo. Chci, chci. Svýho přítele fakt miluju.

Je můj nejlepší kámoš. Užívám si každou společnou chvíli.

Rád mu ležím v klíně, když paří Maria.

Doufám, že spolu zůstaneme navěky.

Akorát jsme měli výročí, 6. ledna.

Jo.

Zaútočil na moje srdce.

Nelíbí se mu, když to říkám, ale mně jo.

Je to pro mě tak nový. Tak vzrušující, víte?

Jsme si rovni, a to je fakt důležitý,

rovnocenný vztah. Nechápejte mě zle, jsme jiní.

Je tam hodně rozdílů, měli jsme jiný dětství.

Posloucháme jinou hudbu.

Já jako dítě poslouchal hlavně rap, Jay-Zho.

Takže většina mých oblíbených písniček je o drogovým dealerovi

s pistolí, kterej dělal to, co dělal, aby přežil.

A můj přítel jako dítě poslouchal hlavně Björk.

A Joannu Newsom.

Takže všechny jeho oblíbený písničky jsou o tom, jak jde vrabec na potrat.

Takže jsme hodně jiný, ale myslím, že jsme si rovni.

A to je důležitý.

Je důležitý, abyste si byli rovni.

Je to nutný.

Když si říkáte, jaký máte štěstí, tak vás podvádí.

A jestli víte, že on má štěstí,

tak se snažíte zjistit, jak ho opustit.

Takže si musíte být rovni. Já s přítelem jsme si rovni.

Já jsem bohatý a on je bílý, takže jsme si rovni.

Jsme si rovni, naprosto.

Ale nemůžu si pomoct a furt se s ním srovnávám.

Jakmile můj přítel dělá něco, aby se zlepšil,

beru to jako osobní útok proti mně.

Když ráno vstane dřív než já,

připadám si jako lenoch.

Napadá mě tenhle příklad.

Koupili jsme si vaflovač od Williams-Sonoma,

protože miluju vafle. Miluju Vaflový den.

Noc předtím jsem nadšený.

Ptám se přítele: „Uděláš zítra vafle?“

On: „Jo.“ Jako...

Spím svých osm hodin a vzbudím se hrozně šťastný. Jako na Vánoce.

Jdeme dolů a můj přítel udělá ty vafle

a pak si je připravíme na talíře.

Já si vafle trhám na malý kousíčky

a vyrobím si z nich vaflovou horu, jako velkou cukrovou horu.

Pak rozpustím půlku hrnku másla

- a vyleju ho na ty vafle. - Ano.

A pak najdu ten nejlevnější sirup, co existuje.

Žádný javorový sirup top kvality.

Myslím tu břečku od Log Cabin.

Chutná mi to.