Your Fault: London

Je šílené, jak rychle se život může změnit.

Loni jsem se odstěhovala do Londýna, abych začala znova,

a dostihlo mě vše, před čím jsem prchala.

Ale nějak jsem přežila

a zamilovala se do toho nejméně pravděpodobného člověka.

Takzvaného zlobivého kluka,

před jakým vás varuje vaše matka.

Škoda že ta moje si vzala jeho tátu a přestěhovala nás k nim.

Neměla jsem šanci.

Bože, jak bych mohla odolat Nicku Leisterovi?

Ale jediné, co je těžší než najít pravou lásku,

je udržet si ji.

LONDÝN

No tak.

Dožeň mě!

Nemohla jsem uvěřit, že je můj.

Chtěla jsem to říct celému světu,

ale Nick to chtěl držet v tajnosti.

Chápu. Skrýváte něco, abyste to chránili.

Ale jistá tajemství nelze skrývat věčně.

Vyjdou najevo a zaskočí vás.

Sakra.

Zatraceně!

A když se to stane,

život se neuvěřitelně rychle změní.

Tak jo, vyhrála jsi.

Šok.

Co chceš za odměnu?

Ty víš, co chci.

Tak si pro to budeš muset dojít.

-Pojď. -Cože?

Nicku.

Ale no tak.

Vrať se.

Nicku.

Nicku?

Co to děláš?

Nicku.

Bože, ty jsi takový…

Překvapení!

Panebože, lidi.

Všechno nejlepší, zlato.

Co je to za lidi?

Jsou to skvělí a dobří lidé ze zdvořilé britské společnosti, drahá.

Úsměv a mávej,

-nemám ponětí. -Dobře.

-Ahoj. -Maddie!

Všechno nejlepší.

Nemůžu uvěřit, žes tohle všechno udělala. Je to úžasné.

Byl Nick opravdu tak přesvědčivý?

Jo, trochu až moc.

Žádné modré neměli.

Mami.

Modré?

Když bylo Noah asi pět,

dala jsem jí na starost kousek zahrady

a jediné, co chtěla, bylo pěstovat modré růže.

Jako ty kýčovité, falešné věci v uměleckých potřebách?

Mně vlastně připadaly krásné.

No, můžeš sice dívku odvézt z Floridy…

Ahoj!

Tady je.

A co je tohle?

To je pro tebe, vem si to do Oxfordu.

Můžeš ji hladit, kdyby se ti stýskalo.

-Panebože, to je kočka. -Líbí se mi.

Teď nebudu ve škole osamělá.

Jenno! Jdu si pro tebe!

Pivo došlo.

-Dvě jsem zachránil pro nás. -Díky.

Na zdraví, kámo.

Umíš udržet tajemství?

Cože?

Mám babiččin prsten a chystám se požádat Jennu o ruku.

Cože, dnes?

-Ne. -Ne?

-Ne, dnes ne. -Vážně?

-Vážně, ale ne dnes. -Blahopřeju.

-Děkuju. -Svědek?

Ano, svědek.

-Bezva. To se mi líbí. -Ano.

Chci nejdřív něco vyřešit, víš?

Chci splatit všechny své dluhy,

aby nad námi nic neviselo.

Chápu. Jsem tu, abych ti pomohl.

Nicku, tvé peníze si nevezmu, ale…

je tu závod.

Vsadil jsem na to tělocvičnu.

Ne.

-Víš, že už to nedělám. -Ne.

Tohohle porazíš i ve spánku.

Končím. Jsem mimo. Slíbil jsem to Noah. Mám práci.

Ty vyhráváš, já jsem čistý.

Byla to hloupá sázka, ale už nemůžu vycouvat…

Ahoj, kluci.

Proč se tváříš tak podezíravě?

A proč ty?

Skvělá otázka.

Pojďte sem, prosím.

Dostalas ho.

Nicku…

počkej, prosím…

Jestli to udělám,

Noah to nikdy nesmí zjistit.

Jistě.

Holky z toho vynecháme.

-Jo? -Dobře.

Někteří to už možná víte,

ale dnes máme dvojí oslavu.

Nejenže má moje krásná, skvělá dcera narozeniny,

ale také se dostala na Oxford,

kde bude studovat inženýrské vědy.

Než se nadějete, bude technickou ředitelkou týmu Formule 1.

Na Noah.

Na Noah.

A její zářivou budoucnost.

Slyším snad další překvapení?

-Ano. Pojďte za mnou k cestě, prosím. -Pojďte.

Co se děje?

-Co se děje? -Přihořívá.

Hoří.

Cože?

Všechno nejlepší.

-To myslíte vážně? -Ano.

Aby sis cestu do Oxfordu trochu víc užila.

Počkat.

Je úžasné.

Děkuju!

Cože?

No tak, nastartuj to!

No tak, Noah, nastartuj to.

Takže překvapení se povedlo?

Jo. Ale nelíbí se mi, jak snadno jsi mi lhal.

Uspořádat oslavu s překvapením

-není lhaní, ale romantika. -Pravda.

Noah, hej.

Promiň, že tě budím, ale máme asi tři minuty.

Tak jo.

Tohle mi bude chybět.

Svádíš mě?

Chovej se slušně.

Tak jo, zavři oči.

Proč?

Zavři oči.

Pojď sem.

Otevři je.

Všechno nejlepší.

To je krása.

To… abys na mě nezapomněla, až budeš v Oxfordu.

Miluju tě.

Nikdy mě neomrzí

slyšet tě to říkat.

Tak do toho.

Řekni to taky.

Řekni to.

Taky tě miluju, Nicku.

Tak jo.

Zůstaň!

Jeho budík zazvonil před dvěma minutami. Sakra.

Tak kdy jim to řekneme?

Brzy. Já prostě…

Teď ne. Táta toho má moc.

-Dobře. Řekneme jim to. Ale ne teď. -Fajn.

Bože, jsi hezká.

Chci zůstat v posteli s tebou.

Tak jo.

Nashle u snídaně.

Dobré ráno, Nicku.

Dobré. Ahoj.

-Jsi vzhůru brzy. -Jo, nemohl jsem spát,

tak jsem začal pracovat na projevu k té akvizici.

Potřeboval bych pomoc, pokud ti to nevadí.

-S radostí. -Skvělé.

Musím říct, že na mě tvé nasazení k tomu zahájení dělá velký dojem.

-Pojďme do mé kanceláře. -Skvělé.

Jo, mám asi tři úvody.

Jo?

Dostanu tedy k narozeninám Porsche?

Dobré ráno.

Ne.

Co ta boxerská tělocvična? Prosperuje?

Je to dobrý. Jenna celkem úspěšně shání peníze, víš?

Zapojuje děti z různých prostředí a tak.

Upřímně, má to obrovský potenciál.

Dětem to tolik dává. Je to nádhera.

-To je dobře. -Ona je mozek, já svaly.

Rád bych ji někdy viděl. Vážně.

To je krásný náhrdelník.

Jo, byl to dárek.

Od koho?

Od Jenny.

K narozeninám.

-Co? -Ten náhrdelník.

-Jo, ten má ode mě. -Jo?

Letos mám na dárky šílený rozpočet.

Uvidíte, co dostanete k Vánocům.

Chce někdo kávu?

-Ano, prosím. -Ano, prosím. Děkuji.

Tohle mi bude chybět,

a ty taky, Malá Miss Oxfordu.