The Mortal Instruments: City of Bones

Jo, ne, já vím. Udělám to.

Zrovna mu píšu...

Nevím, kdy odpoví,

někdy si e-maily nekontroluje.

A po večeru poezie nepůjdu domů.

Mám narozeniny. Chci jít do klubu.

Nebudu jí lhát, Simone.

Jen jí to prostě neřeknu.

Půjdu zaparkovat.

Uvidíme se pak, ano?

Ahoj, jak se daří, Dorotheo?

Dobře. Díky za optání.

Tak seženu lístky navíc.

- Jo, udělám to hned. - Ahoj.

To je Simon.

Jo.

Ahoj, Simone.

Říká: „Zavolej mi.”

Zrovna přišla.

Jasně že tě slyší, je hned tady.

Ahoj.

- Ahoj, Luku. - Jak je, Clary?

Ne, budu hned.

- Dáš si kafe? - Zavěs. Nestihnu to.

Uvidíme se tam.

Ahoj.

Ty jsi to teď...?

Jak se cítíš?

Dobře. Proč?

Večer jdi rovnou domů, ano?

Prosím tě, mami. Je to jen večer poezie.

Já vím.

Ahoj.

Musíš si s ní promluvit.

Ještě není připravená.

Ale je. To ty nejsi připravená.

Jo, a dík. Pro Erika to hodně znamená.

Od toho přátelé jsou.

Kupředu...

molochu marnivý, nemravné ledví mé!

Ve vyprahlém zápalu svém zkrop každý pahorek.

Agon...

Agónie... muka...

Tohle nedám. Chceš kafe?

Jo.

Obálkovité lístečky šafránu šeptají smrt...

Cappuccino a presso.

Země tone v dešti.

- Ahoj. - Ahoj.

Chvějivý vánek vane tkaninou hnisavé choroby.

Naběhlá jsou má muka.

- Tady to máš. - Díky.

Ta blondýnka po tobě jede.

Někam ji pozvi.

- To by nebylo fér. - Proč?

Protože...

se šetřím pro někoho jiného.

Pro koho?

- ...jsou má muka. - Jo!

Díky. Díky moc. Díky.

Jde to s ním z kopce. Řekni mu to.

Možná jeho poezie jen předběhla dobu.

Hej. Zajdeme sem.

Zeptám se na ten symbol.

Tam se nedostaneme.

Optimista jako vždy.

To se ti nepodobá.

Plav s proudem alespoň jednou.

Zdravím. Co znamená ten symbol?

- Jaký symbol? - Jo, jaký?

Tamhleten. Nevidíš ho?

Ne.

To bylo hustý.

Fakt sem zapadáme.

Nech se unášet.

- Dáš si něco k pití? - Jo.

Co se děje?

Ty jsi to neviděl?

Viděla jsem to. Zabili kluka, co nás sem dostal.

- Tys něco pila? - Bože, ne!

Do ventilace prý pouštějí halucinogeny,

aby se lidi odvázali.

Tak proč tobě nic není?

To nevím. Jdeme domů.

- Jsi v pořádku? - Jo, jsem.

Prospala jsi celý den.

A včera jsi přišla pozdě.

Ale dorazila jsem, ne?

Teď nemůžeš jít.

Prodala jsem obraz. Oslavíme to.

Co je zač ten tvůj jediný kupec?

Někdo, kdo po tobě jede.

Hraješ si s ním jako s Lukem.

Vážně chceš řešit tohle?

Co to má znamenat?

Simon...

- Je jako můj bratr. - On to tak asi nebere.

Už musím jít.

- Ne, to nemůžeš. - To je k smíchu.

- Kam jdeš? - Jen do Java Jones.

- Bože! - Ne, to jsem já.

- Jdeme, Simone. - Clary...

Musíme něco probrat, dobře?

Promluvíme si pak.

Nashle, paní Frayová.

Podívej.

Pořád to kreslím. Nevím, co to je.

Asi mi přeskočilo.

Jako Blízká setkání třetího druhu .

Všichni mysleli, že Roy je paranoidní, a pak to začalo dávat smysl...

To přece není možné.

- Co? - To není možné.

Teď mě vážně děsíš.

Clary, jsi v pohodě?

Na co se to díváš?

Počkej tady.

Kde je Pohár, Jocie?

- Jak jsi mě našel? - Poděkuj svojí dceři.

- Proč tě vidím jen já? - To bych taky rád věděl.

Co se s tebou bavím? Jsi vrah. Chladnokrevný.

To je opak mírumilovného vraha?

- Viděla jsem to. - To si jen myslíš.

Proč to pořád kreslím?

Měl jsem pravdu. Nejsi civil.

Pardon, co je civil?

Někdo ze světa lidí.

Tak co jsem, když ne člověk?

Najdi Pohár.

- Kdy to začalo? - Ne. Proč to kreslím?

Odpověz!

Simone!

Radši to zvedni. Nevolá tvůj kluk?

- Není to můj kluk. - Ví o tom?

Prosím. Je to otravné.

Mami, už jdu domů.

Domů nesmíš! Rozumíš? Nechoď domů.

Zavolej Lukovi, že Valentine žije a našel mě.

- Miluju tě. - Mami!

Mami!

Řekni Valentinovi, že Pohár nedostane.

Nepij to! Nepij to! Pojď sem. Ne!

No tak. Zvedni to!

Promiňte! Jste v pořádku?

Mami?

Mami?

PALIVO

Vstávej.

- To stačí! Stačí. - Ne!

Už dost!

Je po něm.

Co to sakra bylo?

- Tomu bys nevěřila. - Zkus to.

Byl to démon.

Máš pravdu, opravdu ti nevěřím.

A to,...

co jsi mě viděla zabít v klubu,...

to byl taky démon.

Můžou posednout každou bytost. Nemůžeš věřit nikomu.

Ani lidem, které znáš.

Tak proč mám věřit tobě?

Právě jsem ti zachránil život.

Dorotheo, otevřete prosím!

Můžete...?

Víte, co se stalo mámě?

Víte to?

Počkat. Vy ho vidíte? Samozřejmě, je to čarodějnice.

Přesídlená z perníkové chaloupky do 1+1.

- Víte, kde je máma? - Bohužel. Nemám tušení.

Zmínila jedno jméno. Valentine.

- Radši jdi. - Ne, prosím.

Musíte mi říct aspoň něco. Cokoli.

Podíváme se, co řeknou karty.

- Víte, já nevěřím na tyhle... - Sedni si.

Přejeď nad nimi rukou.

- To malovala máma. - Ano. Byl to dárek.

Uvidíme, která se chytí.

Pohárové eso.

- To je Pohár mrtvých. - No a?

Nevšímej si ho.

Nástroj smrti. Je posvátný pro mé lidi. Co dělá tady?

Jak to souvisí s mámou?

Tvá matka byla Lovec stínů. Jako on.

Ne, máma je malířka.

Nikdy ti nic z toho neřekla, že?

Vím jen, že je pryč, a nevím, kde ji hledat.

Přečtu ti myšlenky.

Tvoji mysl něco blokuje.

Nechala tě chránit někým velmi silným.

- Chránit před čím? - Před tvými vzpomínkami.

Proč? Nepamatuju si nic, co bych měla zapomenout.

Počkej.

Rád jsem vás poznal.

Sakra!

- Vyděsil jsi mě. - Co se tu proboha stalo?

- Máma zmizela. - Cože?

Někdo ji unesl a zničil nám byt.

A tenhle člověk mi ji pomáhá najít...

Ale ty ho nevidíš. A on...

Clary.

Paráda. Tak teď už ho nevidím ani já.