Hysteria

MAGICBOX UVÁDÍ...

Tento příběh byl natočen podle skutečné události.

Vážně.

Já ani nevím, proč jsem tady. Je těžké vést velkou domácnost.

A vychovávat čtyři děti. Je to náročné. Ale jsou zlaté.

Manžel je hodný, velmi pracovitý.

Je tu jen jedna věc.

Občas v noci,

když se ke mně přiblíží,

představuji si, jak mu rozseknu tu jeho tlustou lysou kebuli

obrovskou sekyrou.

Je to jen takový pocit, který mě přepadá několikrát,

mnohokrát denně. Pocit jakéhosi očekávání,

touhy.

Jak to můžete vydržet, to anglické počasí!

Nemohu smutkem zpívat.

Otevřu ústa...

Slyšíte? Nic.

Už je to dva roky, co můj drahý Alistair odešel na věčnost...

a myslela bych, že jsem na takové pocity stará,

ale hle, jsou tu!

VRTĚTI ŽENOU

"Westminsterská nemocnice, Londýn, 1880"

Nezakopni, Bille!

Sestro! Žádal jsem, abyste na tu ránu dala čisté obvazy.

Doktor Richardson říkal, že nemáme plýtvat materiálem.

Zbláznil se? Musíme rány udržovat v čistotě a zabránit sepsi.

-S jakými psy? -Sepse. Infekce.

Způsobená mikroby, které vniknou do rány.

Takovými malinkými tvorečky,

kteří zaplaví tělo a působí bolest, horečku, infekci.

-To asi nemám. -To nevíte, jsou neviditelní.

Doneste mi kádinku kyseliny karbolové a čisté obvazy.

Ano, pane doktore.

Ten trouba Richardson by nejraději operoval ve stoce zrezivělou pilou.

A všichni dostanou "Beekmanovy pilulky pro každého".

-Na každou chorobu. -Granville, víte, že jsem sestře řekl,

-aby tyto obvazy nevyměňovala? -Znečištěné jsou rájem mikrobů.

Teorie mikrobů je pitomost. Svým tlacháním děsíte pacienty.

Lister ji prokázal. Píšou o tom nejmodernější...

Blbost, Granville. Sestro, ty nebudeme potřebovat.

Nacvičený konejšivě klidný výraz a pravidelné pouštění žilou.

To je klíč k modernímu lékařství.

Zůstanete klidný, až noha začne hnít a napadne ji sněť?

Až ji budete amputovat? Až se hniloba rozšíří do krve a zabije ji?

Vašich impertinencí mám dost. Vraťte tam ten obvaz...

-a pusťte jí žilou. -Víc krve byste vyždímal z tuřínu!

Jak jsem řekl. A dejte jí Beekmanovy pilulky.

Ty jsou na nic! Jen jí způsobí žaludeční křeče.

Nebudu se dívat, jak vraždíte pacienty jen proto,

že nesledujete vývoj vědy!

Pro jednou jsme se shodli.

Dinosaurus jeden!

Pozor!

Pozor na schody.

-Dobrý den. Je tam Edmund? -To vám nepovím.

Ve dne v noci návštěvy, bujaré večírky, zásilky.

Nemít ráda jeho rodiče, sbalím se a odejdu.

A to elektrické zařízení, vždyť vyhoříme!

Jdu studovat.

Proč jste přestali?

Dávejte pozor!

Musíte to obrátit.

Tak právě tohle dělat nesmíš.

Nazdar.

Zase tě vyhodili. Že jo?

Edmunde, výsledky léčby v Anglii jsou prokazatelně fatální.

Není náhoda, že márnice vždycky sousedí s nemocnicí.

Jsou 80. léta, měla by vrcholit revoluce v medicíně!

Je přehnané chtít, aby se využívaly vědecké poznatky

-namísto zabíjení pacientů? -Když to tak říkáš...

-Co se to děje? -Můj nový generátor.

Generátor sis kupoval loni.

Zastaralý. Tenhle má poloviční velikost a dvojnásobný výkon.

Nemyslel jsem si, že tohle někdy řeknu,

ale ztrácím naději.

Už od dětství jsem chtěl léčit

a pomáhat lidem, kteří to opravdu potřebují.

Ale začínám si myslet, že se svět proti mně spiknul.

-Co budeš dělat? -Nejspíš soukromá praxe.

Zaháčkuju se u nějakýho felčara, budu držet jazyk za zuby

a modlit se, aby mě to uživilo.

Nebo ti dám 10 tisíc liber a můžeš si dělat, co chceš.

Opakuju to pořád, ty a tvoje rodina jste mi pomohli dost.

Mně chybět nebudou.

O to nejde. Musím se postavit na vlastní nohy.

Jsi tak roztomile středostavovský.

Díky.

Mimochodem, na schodech spí nějaký mladík.

Vážně?

"Pembrookovo tonikum na bolavé bříško"

Dobrý den. Mortimer Granville, mám schůzku s panem doktorem.

-Někoho tam teď má. -Aha. Tak počkám.

Dobrý den.

Dámy.

Krásná.

Tuším japonská.

Jste šarlatán! O tom, co ženy potřebují a chtějí,

netušíte víc než o atmosféře na Měsíci!

-Charlotte, já jen chci... -Možná si to neuvědomujete,

ale propukla společenská revoluce!

Ženám už nebudou upírána jejich práva.

Můžete se jakkoliv snažit udržet nás v kuchyni nebo v salonu,

ale my se nevzdáme, dokud se nám neotevřou univerzity,

odborné profese a volební místnosti.

Co zíráte?

Ano, závity se protáčejí, ale na výrok nemůžu čekat.

Charlotte!

-Ta žena trpí... -Hysterií. -Naprosto.

Obzvlášť náročný případ.

V posledním roce jsem pracoval v několika nemocnicích.

Guys, samozřejmě. Charing Cross.

-Westminster. -Vynikající. -Svatý Tomáš. Poplar & Stepney.

-Působivé. -Královské přímořské sanatorium...

Stačí. To jsou bohaté zkušenosti.

Ale řekněte mi, doktore, co víte o hysterii?

-Nic. -Nic?

Je to metla naší doby.

Odvažuji se říci, že jí trpí polovina žen v Londýně.

Způsobuje ji přecitlivělá děloha.

V nejzávažnější podobě vyžaduje ústavní léčbu, někdy i operaci.

Mírnější projevy, nymfomanii, frigiditu, melancholii, úzkost,

-však lze výborně léčit. -Zajímavé.

Půjdu k věci, doktore. Potřebuji pomoc.

Viděl jste moji čekárnu.

Chybí ruce na práci.

Pane, budu vděčný za jakoukoliv práci,

která mi umožní ulevit pacientům bez rizika zabití.

Mám za sebou tisíce případů a neztratil jsem jedinou pacientku.

Ale nebudu vám lhát.

Je to úmorná, vysilující práce.

-Jste zdatný? -Neuhýbám před namáhavou prací

ve službě těm nejpotřebnějším.

Znamenité.

-Řekněme, tři libry týdně? -Tři libry?

-Tak čtyři. Plus byt a strava. -Přijímám.

Dokážeme spolu velké věci, Granville.

Bože, vy máte stisk.

Takže snídaně v osm, večeře v šest. Pokoj máte nahoře...

Emily, můj nový asistent, doktor Mortimer Granville.

-Moje dcera, Emily Dalrymplová. -Těší mě. -I mě, pane doktore.

Emily je anděl tohoto domu. Co nás opustila má drahá žena,

Emily dokonale pečuje o dům.

-A také se úspěšně věnuje vědě. -Otče, nevychloubejte se.

Zkusím hádat. Geologie?

Botanika?

Lepidopterologie.

-Frenologie. -Freno...

Ano.

Ujišťuji vás, že frenologie je exaktní věda.

Velikost a rozložení výčnělků na hlavě jsou mapou osobnosti,

-pokud je umíte číst. -Nechtěl jsem říct...

Náš skeptik by si zasloužil praktickou ukázku.

To by bylo milé. Prosím.

Máte nejdokonaleji tvarovaný nimbus,

-jaký jsem kdy hmatala. -Nimbus?

-Je velice moudrý. -Já to věděl.

A máte výrazný mastoidní výběžek. Jste velmi empatický, že?

-No, ano. -Co dál?

-Omlouvám se. -Co? -Jenom...

Máte tak tuhý trombus, tak vyčnělý a nápadný,

-až mě to zarazilo. -Tuhý trombus?

-Cože? Tuhý trombus? -Znamení slávy. -Ne, ne...

Vaše metoda ve mně budí největší úctu,

ale mýlíte se ve mně. Jsem doktor, neprahnu po slávě.

Váš trombus je klíčem k vaší budoucnosti.

Ať o to usilujete, či ne, jste předurčen ke slávě.

Ahoj! Ahoj!

Kdo je tam?

Kdo je tam, prosím?

Pan Stanton! Slyšíte mě?

Slyšíte mě teď?

Ano. Tady Edmund St. John-Smythe.

Ne, nejsem z telefonní ústředny.

Zkouším telefon a jste jediný, s kým mě dokázali spojit.

Jakpak je tam u vás?

To zní skvěle. Jen tak dál. Na shledanou.

Chápeš, že jsem mluvil s advokátem na druhém konci Londýna?

-O čem? -O ničem. Neznám ho.

-Tak k čemu to je? -Já jsem tady, on míle odsud,

-ale můžeme spolu v mžiku mluvit. -Myslíš, že se to chytne?

Netuším, ale představ si, že by to měli všichni.

Nabídli mi místo u jednoho z nejproslulejších

londýnských specialistů na ženskou medicínu.

Bože, jak příšerné. Kdy nastupuješ?

Zítra. Vlastně se na to docela těším.

-Jak se jmenuje? -Co?

Je to jeho dcera. Emily Dalrymplová. Viděli jsme se krátce, ale...

-Ale co? -Je úchvatná!

Ztělesnění anglické ctnosti a ženskosti.

Nemám šanci.

Pohledný mladý doktor. Co víc může chtít?

-Lepší příjem. Společenskou rovnost. -Trochu legrace a tvrdýho ptáka,

-víc holka nechce. -A to víš jak?

-Četl jsem to v časopise. -Jo tak.

Připíjím na konec Mortimera Granvilla, kdysi zářného studenta,

vizionářského lékaře chudých,

dnes podruha úzkostných žen středního věku.

Edmund St. John-Smythe. Starý mládenec, mecenáš,

mizerný student, občas opilec, sexuální deviant na plný úvazek