First Reformed

PRVNÍ REFORMOVANÝ KOSTEL SNOWBRIDGE, NEW YORK

CÍRKEV ZALOŽENA R. 1767, KOSTEL POSTAVEN 1801 OSADNÍKY Z FRÍSKA

POD VEDENÍM PASTORA GIDEONA WORTENDYKA.

NEJDÉLE FUNGUJÍCÍ KOSTEL V OKRESE ALBANY.

Rozhodl jsem se vést deník.

Ne v počítači v digitální verzi, ale rukou.

Psát každé slovo, aby o všech sklonech písma,

všech slovech,

škrtancích a opravách zůstal záznam.

PŘEČTĚTE SI

Abych zaznamenal myšlenky a události,

fakticky a bez zatajování.

Když píšete o sobě, nemáte mít slitování.

Budu tenhle deník psát rok. Dvanáct měsíců.

Po téhle době ho zničím.

Skartuji, pak spálím.

To bude konec experimentu.

Povstaňte, prosím.

„V čem je jediné tvé potěšení v životě i v smrti?

Že jsa živ i umírající, nejsem sám svůj,

nýbrž tělem i duší jsem svého věrného spasitele Ježíše Krista,

který svou krví...“

Tyto myšlenky se moc neliší od těch,

které každé ráno svěřuji Bohu.

Když je to možné.

Když poslouchá.

Chléb života, pohár spásy.

Chléb života, pohár spásy.

Chléb života, pohár spásy.

Tento deník je forma mluvy,

forma komunikace od jednoho k druhému.

Forma velmi snadné komunikace,

která nevyvolá ponížení a odmítnutí.

Je to forma modlitby.

Chléb života, pohár spásy.

Na pánských záchodech teče kohoutek.

- Opravil jsem ho. - Ne, byl jsem tam.

Pořád to teče, na stejném místě. U kohoutku na teplou vodu.

- Co dámské záchody? - Ty jsou v pořádku.

- Mám zavolat instalatéra? - Ještě to zkusím.

Nechci je otravovat maličkostmi.

To nevadí, od toho tu jsou. Je to v rozpočtu.

I tak nechci.

Nahrál jste kázání?

Ano, dnes ráno.

- Reverende? - Ano. Mary, že?

- Mary Mensanová. - Ano, rád tě vidím.

Ráda bych si promluvila.

Jistě, pojď dál. Hned se vrátím.

Jak ti mohu pomoct?

Promluvíte s mým manželem?

- Jistě. - Ne teď.

Musí do práce, zaskakuje v obchodě.

Mary?

- Copak je? - Mám o něj strach.

Je v hnutí Zelená planeta. Jsou to aktivisté.

A v Kanadě ho uvěznili.

Je zpátky dva týdny.

Jenom posedává doma, vůbec nechodí ven.

Donutila jsem ho sehnat si brigádu v obchodě.

- Dobře. - To je fajn.

Co kostel Hojného života?

Mají tam celý tým poradců.

Nechce tam. Bere to spíš jako firmu než kostel.

Ale řekl, že si promluví s vámi.

Tak dobře. Co zítra?

Po obědě?

Skvěle, jen potřebuju adresu.

Povíš mi něco víc?

Když to zjistil, zažádal o propuštění.

Propustili ho z Fort Providence.

- Když zjistil co? - Že jsem těhotná.

- Blahopřeji. - Děkuji.

Podle něj je špatné přivést na tenhle svět dítě.

Chce naše miminko zabít.

V neděli pomáhám ve skupině pro mládež v kostele Hojného života.

Ti mladí lidé byli nadšení, plní života.

Byli otevření. Přijímání vítali.

BIBLE SVATÁ

Neměl bych řešit, jestli jsem oblíbený.

Zajímalo to Ježíše?

Na ty poslední řádky se dívám s opovržením.

Dvanáct měsíců. Vydržím to takhle dlouho?

Když ta slova čtu, vidím pýchu, ne pravdu.

Kéž bych nepoužil slovo „pýcha“,

ale nemohu ho škrtnout.

Kéž bych se mohl modlit.

- Reverende. - Zdravím.

- Je doma? - Ano, pojďte dál.

Tak dobře.

- Rád tě vidím. - Já vás také.

- Dáte si kávu? - Ano, ale...

Myslím, že máme i čaj.

Ten by byl lepší, díky.

Vezmu vám kabát.

Ne, já si poradím.

Pojďte dál.

- Nevím, proč Mary... - Nemusíš se omlouvat.

Řekla mi, žes byl v Kanadě.

Jo. Ve Fort Providence.

Je to na severu, u delty řeky Mackenzie.

- Musí tam být krásně. - To je.

Mary říkala, že tě něco trápí.

Jo, něco. Dalo by se to tak říct.

Moc ti děkuji.

- Je horký. - Ano.

Díky.

Mary je těhotná.

- Ano. Jak dlouho? - Dvacet týdnů.

- Blahopřeji. - Díky.

Kolik vám je let, reverende?

Je mi 46.

33 let.

Tolik bude našemu dítěti v roce 2050.

To je o dva roky víc, než je teď mně.

- Vám bude 81. - Jo.

Víte, jaký bude svět v roce 2050?

- Těžko říct. - Myslíte?

Reverende...

Svět se mění tak rychle, přímo před našima očima.

Jednu třetinu přírodního světa

lidstvo za náš život zničilo.

Teplota země stoupne o tři stupně Celsia.

Čtyři jsou hranice.

Pochopte, vážné, rozsáhlé a nezvratné následky.

A když takhle mluví vědci...

Národní centrum atmosférického výzkumu.

Lawrence Livermore, Postupimský institut...

Tak nějakou dobu pokračoval.

V roce 2050 stoupne mořská hladina na Východním pobřeží o 60 centimetrů.

Nížiny po celém světě budou zaplaveny.

Bangladéš ztratí 20 % pevniny.

Střední Afrika kvůli suchu přijde o 50 % úrody.

Vysychající přehrady,

změny klimatu, uprchlíci, epidemie, extrémní počasí.

Chápete?

Přijdou špatné časy

a pak už to půjde rychle.

Tahle sociální struktura neunese tlak více krizí.

Oportunismus, anarchie, stanné právo. To bude konec.

A není to daleko,

dožijete se toho.

A moje děti by měly zažít tuhle neobyvatelnost?

Omlouvám se, já prostě...

Doufal jsem ve změnu.

Myslel jsem, že lidé poslechnou.

Napadá tě, že by sis ublížil?

Ne. Proč? Mary něco takového říkala?

Ne, to ne.

Já nemám strach o sebe.

Tenhle svět bude takový, jaký bude.

Můžu mít otázku, reverende?

Jak můžete dovolit narození malé holčičky...

Čistě teoreticky,

kdybychom s Mary měli dítě a byla by to malá holčička.

Děťátko plné naděje

a naivní víry

ve světě, kde z malé holčičky

vyroste mladá žena, která se vám podívá do očí

a řekne: „Ty jsi to celou dobu věděl.“

Chápete?

Co na to má člověk říct?

V Mary něco roste.

Něco tak živého jako strom.

Jako ohrožený druh.

Něco plného krásy a přírodních záhad.

Mluvil jsi o dovolení?

Měla by Mary jít na potrat?

Máš tedy právo o tom rozhodnout?

Ptal ses Mary, co si myslí?

Poslyš, tady nejde o tvoje dítě.

Nejde o Mary.

Jde o tebe a tvé zoufalství. O tvoji beznaděj.

Lidé se v průběhu historie

probouzejí uprostřed noci a potýkají se s temnotou.

S pocitem, že život nemá smysl.

- Nemoc k smrti. - Ale tohle je jiné.

Ne. Velké úspěchy přivedli člověka na místo,

kde život pozbývá předvídatelné budoucnosti.

Ano, to je nové.

Ale temnota?

Ta ne. Jsme vědečtí lidé, chceme vše vyřešit.

Chceme racionální odpovědi, ne?

A pokud lidstvo nedokáže překonat své okamžité zájmy,

aby přežilo, pak máš pravdu.

Zoufalství je rozumná reakce.

Ale myslíš, že krom téhle existence je tady ještě jiná?

- Krom tohohle? - Ano.

- Před námi, po nás. - Jo.

- Jo. - Počkejte.

Mluvíte o příštím životě?

Vážně si...

Byl jsem jako Jakub, co se celou noc pere s andělem.

Souboj chápání.

Každá věta, otázka a odpověď' byly morální souboj.

Bylo to vyčerpávající.

- Věříte v mučednictví? - Jak to myslíš?

Však víte. Svatí,

raní křesťané, kteří se nezřekli své víry.

Misionáři zabití ve službě Bohu.