The Woman in Cabin 10

ŽENA Z KAJUTY Č. 10

Laura Blacklocková! Příchod, nebo odchod?

Dobrá otázka. Prověř to a dej mi vědět.

- Ty neziskovky se ti povedly. Vítej zpět. - Lo, skvělá práce!

- Díky. - Parádní článek.

Fakt dobrej. Chválím.

Díky.

Ty jo.

OSLAVTE TO S NÁMI

Lo. Můžeš na chvíli?

Hned běžím.

LYNGSTADOVA NADACE ZVE LAURU BLACKLOCKOVOU

Jaká byla cesta?

Druhý z mých čtyřhodinových letů v osmimístném vrtuláku

byl zpožděnej jen o den, takže dobrý, moc jsem si to užila.

Ten břitký sarkasmus mám přičítat jet lagu,

nebo je v tom něco hlubšího?

Tu ženu utopili.

Jo. Já vím.

Zabili ji.

Jen proto, že se mnou mluvila.

Lidi dokážou hrozné věci.

Ale stejně bych ocenila, kdyby si je někdy odpustili.

A překvapili mě.

A teď řešíme rozkrádání neziskovek na pomoc ohroženým dětem,

nebo tvůj milostný život?

Mluv vážně. Děkuju.

Vždyť mluvím.

Bože.

My o vlku…

- Kdo ti volá? - Dej pokoj.

Ten předminulej.

- Ben Morgan? - Ben Morgan!

- Co chce? - Netuším.

Nejspíš ty vzácný japonský desky, co se mi pořád válí po bytě.

Co je?

Klidně jsi mohla dneska zůstat doma.

Odpočinout si.

Mně odpočívání moc nejde.

Zeptej se Bena.

Takže co teď?

Máme zdroj k té korupci ve FIFA, pokud tě to ještě láká.

Víš co?

V mailu mám něco, co by mohlo obnovit mou víru v lidstvo.

Znáš Annu Lyngstadovou? Dědička norské lodní společnosti.

Má leukémii v pokročilém stádiu a její manžel

zakládá nadaci na její počest.

To je milé.

A teď to hlavní.

Hodlá vzít členy rady svou kolosální jachtou

na charitativní galavečer do Norska.

Zve i mě. Mám o tom napsat.

Chápu to dobře?

Ta chudák ženská je nemocná

a nějací miliardáři si řeknou, že rakovina je svinstvo

a mělo by se s ní zatočit,

ale jen když to rozhlásíš do světa?

Jo. Ale hlavně stojí o můj novinářskej punc.

Proč o tom máme psát?

Jde přece o lidský příběh v nelidské době.

Říkalas, ať si dám voraz.

Jen krátkou pauzu.

Ne dovolenou.

Jeden týden se beze mě investigativní žurnalistika určitě obejde.

POLÁRNÍ ZÁŘE

Děkuju. Díky.

Vítejte na palubě Polární záře.

Překrásná loď.

Vaše boty, slečno Blacklocková.

- Moje… - Boty, ano.

Co je s nimi?

Veškerou obuv uskladňujeme tamhle do koše.

Půjčíme vám pantofle, ponožky, tenisky.

Vaši velikost máme. Stačí říct.

Tak jo. Díky.

- Poprvé je to nezvyk. - Jo.

Vaše premiérová plavba?

- Jo, v jachtové etiketě nejsem kovaná. - Já jí říkám jachtiketa.

Jinak jsem Laura.

- Adam Sutherland. - Těší mě.

- Šampaňské? - Děkuju.

Na mě je ještě brzy.

Promiňte. Můžu?

Jsem Karla, hlavní stevardka.

Budete v kajutě osm na pravoboku. Úchvatné východy slunce.

Doktore, vy ve dvojce, vedle paní Lyngstadové.

- Děkuji. - Prosím.

- Jste její lékař? - No…

Spíš Richardův starý přítel.

Co chudák Anna onemocněla,

stal jsem se bohužel běžnou součástí jejich života.

Ale rve se jako lev.

- Všechny pašujou? - Do poslední.

Promiňte.

Thomasi. Heidi.

- Roberte, ty všiváku stará. - Přece jsem nejel zbytečně.

Vypadáš dobře. Že jsi shodil?

Asi z toho stresu.

Ze všech jacht a plaveb všude po světě…

Ben Morgan.

To se mi snad zdá. No potěš.

Volal jsem ti.

Proč mě nepřekvapuje, že tu jsi?

- No jistě. Benjamine, tohle je… - S Lo už se známe.

Novináři. Dělali jste spolu?

Ne.

Ne, bylo v tom něco víc, že jo?

Když tak zavolám lodníka, aby vás od sebe odtrhnul.

Díky, ale nebude třeba.

Je to už dávná historie.

- Snad jste se rozešli v dobrém. - Dá se říct.

Takže ne.

No jasně. Že…

Že jsem nebyl zticha. To je trapas. Radši se…

- Můžu? - Jo. To bude lepší.

Proč je tu v džínách?

To se přece nesluší, ne?

To je snad poprvý, cos to mezi náma nelíčila jako hrůzu.

Je to i poprvý, co jsem si na to vzpomněla.

Jauvajs.

Jedna nula?

Dva nula.

Fajn, to beru.

Pan Tyler, pan Jensen.

Heatherleyovi, slečna Blacklocková.

Dámy a pánové, stevardi vás nyní odvedou do kajut.

Pan Bullmer se k vám přidá později.

Paní Heatherleyovou znáte? Vede galerii pro zbohatlíky.

Působila v Mayfair, ale teď se rozhodla frknout na východ

a najít ještě novějšího ducha doby.

- Že ano? - Jsi tak třeskutě vtipný.

Laura nás přijela špehovat, tak bacha.

Vy jste ta Bullmerova pisálkyně?

Jo, Lo. Těší mě, paní Heatherleyová.

Dost už. Říkejte mi Heidi.

Má kolegyně byla na vaší výstavě. Vyrazila jí dech.

To chápu.

Umělkyně se natáčí pod vlivem rohypnolu,

načež se obléká a zase svléká.

A poté je během osmi hodin vystavována na veřejnosti v rozličných pozicích.

Šokující.

- To zní… - Děsivě.

- I na mě je to… - Tommo, pojď sem.

Tohle je Richardova hlásná trouba.

Pisálkyně! Jste dobrá? Zvažuju, že jednou sepíšu memoáry.

Celý svět je jako na trní.

Pardon, slečno Blacklocková, zapomněli vám donést zbytek zavazadel.

Mám jen tyhle.

A chcete je vybalit?

Ne, radši ne. Z toho bordelu by vás trefilo.

Dobrá, hoši. Vyplouváme. Do práce.

Přátelé moji…

To je on.

Římané.

Členové rady.

Konečně!

Vítám vás na Polární záři!

Na Polární záři!

Když jsme si ji pořizovali, představovali jsme si s Annou budoucnost trochu jinak.

Nemá smysl si nic nalhávat.

- Jo. - Ta nemoc si vybírá svou daň.

Co naplat, museli jsme poslání této skromné bárky přehodnotit

a vy teď stojíte u zrodu našeho nového projektu.

Ano.

Vím, že to nepůsobí moc dobročinně.

Třídenní plavba na luxusní jachtě.

Ale peníze, které jste všichni darovali, a že jich není málo,

půjdou těm, kteří si nemohou dovolit soukromé lékaře nebo experimentální léčbu.

Takže na vás!

- Na vás. - Tak tak.

Tak tak.

Vím, že většina z vás se na Annu už moc těší,

ale bohužel si musí po tom celodenním cestování odpočinout.

- Tudíž mám návrh. - Ano.

Lehká večeře, brzký spánek

a bujará zábava s Annou hned zítra ráno.

- Souhlas. - Perfektní.

- Co vy na to? - Úžasné.

A teď

jedno překvapení.

- Danny je tu. - To snad ne.

Danny Tyler. On není mrtvej?

- Zatím ne. - Kupodivu.

Danny!

To je něco.

- Dobrý den, Richard. - Zdravím.

- Těší mě, že jste tady. - Děkuju.

Tommo, třeba máš kliku a veze viagru.

Na co by mi byla?

Chytej. Díky.

Bullmere, ty starej lumpe. Jak je, brachu?

- Teď už mnohem líp. - Jak je na tom Anna?

Zvládá to.

- Vítej na palubě. - Díky.

Páni.

A vy jste kdo?

Laura je oceňovaná žurnalistka. Napíše o naší nadaci.

Škoda. Špicly moc nemusím.

Díky.

- Moje matka vás zbožňuje. - No potěš.