Michael

1966 GARY, INDIANA

-Opatrně, pomalu. -Na něj, teď.

Michaele!

Do řady.

Ještě jednou od začátku.

A tentokrát pořádně.

Raz, dva, tři, čtyři.

Stop.

Dýchejte jako jeden, musíte to cítit, rozumíte mi?

-Znovu, od začátku. -Raz, dva, tři, čtyři.

Michaele, podívej se na mě.

Michaele, koukej se sem.

Michaele, dívej se na mě.

To stačí, docela vám to šlo, stačí. Šlo vám to.

Bude to lepší, až to zahrajete čistěji.

Sněz to, prosím.

Přestaň.

Mikey, proč si hraješ s jídlem? Nehraj si s tím.

Víš přece, že on skoro nejí.

-Zmlkni, La Toyo. -La Toyo. -Zmlkni ty. -S tebou se nebavím.

-Podívej, udělal jsem obličej. -Vidím, zlato.

-Hotové umělecké dílo. -Poslouchejte mě, hoši.

Vím, že mě nechcete zklamat.

Myslím, že jste připraveni.

Domluvil jsem vám vystoupení.

Zítra jedeme do Illinois, dvě vystoupení za večer.

-Josephe, neměli by tak dřít. -Dřít?

-O práci nemají ani páru. -Ale musí chodit do školy.

Něco vám povím.

V životě jste buď vítězové, nebo poražení, rozumíte?

Jste chudí černošští kluci z Indiany.

Nikdo vám nedá nic zadarmo. Musíte si to vybojovat.

Chcete dřít celý život v ocelárně?

-Ne, pane. -Protože já taky ne.

Jestli nebudete makat víc, víc než všichni ostatní…

…tak skončíte takhle.

-Jste ochotni bojovat? -Ano, pane.

-Hlasitěji, jste ochotni bojovat? -Ano, pane.

Natáhněte ruce dopředu, ale nedotýkejte se zdi.

Takhle, vidíte? Natáhněte ruce, ale nedotýkejte se jí.

Nesahejte na zeď.

Správně, držte je nahoře. Ruce nahoru, výš.

Teď se dívejte na zeď.

Zavřete oči.

A teď se natáhneme společně.

Jako jeden muž.

Jako rodina.

Už nejste Jackie, Tito, Jermaine, Marlo…

a Michael.

Od dnešního dne…

Jste The Jackson 5.

Skvělé, Michaele! Zpíváš úžasně.

Tito, dnes jsi hrál opravdu skvěle.

-Ahoj, kluci. -Bylo to úžasné.

-Ahoj, mami. -Ahoj, mami.

Umyjte si ruce a běžte se převléct do pyžama.

-Už je pozdě. -Počkej. -Dobře, mami. -Ne, ne.

Nic takového, vezměte si nástroje.

-Zítra mají školu, co to děláš? -Žádné spaní, žádné sladké sny.

Musíme zkoušet, dokud to nebude dokonalé, rychle.

Proč? Jsme unavení a šlo nám to dobře.

-Mikey, to je v pohodě. -Jsi unavený?

Myslíš, že jste byli skvělí?

-Slyšel jsem dobře, Michaele? -Ano, Josephe, šlo nám to dobře.

Michaele, pojď sem.

Dívej se na mě, mluvím s tebou, slyšíš?

Chlapče! Pojď sem, když ti to říkám!

Cože? Moje slovo v tomhle domě nic neznamená?

-Josephe, nech ho být. -Budeš mě poslouchat.

Budete cvičit, dokud to nebude dokonalé.

-V životě jsi buď vítěz… -…nebo poražený. -Přesně tak.

Chceš brečet? Tak si breč, ty ubrečenej spratku.

Začněte.

Michaele, to jsem já, máma.

„Dva úhlavní nepřátelé na sebe dlouho hleděli.

Ani jeden z nich nepromluvil.

Kapitán Hook našel svůj osud v čelistech svého úhlavního nepřítele, krokodýla.

A Země Nezemě byla konečně svobodná.“

Pět, šest. Pět, šest, sedm, osm.

Michaele, koukej se sem. Michaele, jsem tady.

ČARODĚJ Z KRAJINY OZ

Zkus to, Marlone.

Rovně, tak, ruce nahoru.

Publikum je tady.

Výborně, chlapci.

1968, DIVADLO REGAL, CHICAGO, ILLINOIS

Moc děkuji.

Než si uděláme malou přestávku,

ráda bych vám představila pár skvělých mladíků.

Dámy, pozor, ať vám nezlomí srdce.

Dámy a pánové, velký potlesk pro The Jackson 5 !

Ahoj, chlapci.

-Ten je zlatý. -Běž, jdeme na to.

-Líbí se vám moji chlapci? -Jste jejich manažer?

-Joseph Jackson. -Suzanne de Passeová z Motown Records.

Z Motown Records?

Má dar od Boha.

Absolutní sluch.

Absolutní sluch?

Tak daleko ještě nejsme.

S takovým hlasem to může dotáhnout hodně daleko.

Ozvu se vám, pane Jacksone.

NAHRÁVACÍ SPOLEČNOST MOTOWN KREATIVNÍ ASISTENTKA

1969, NAHRÁVACÍ STUDIO MOTOWN LOS ANGELES, KALIFORNIE

-Už jde. -Dobrý den, pane Gordy.

-Tohle je pan Gordy. -Suzanne. -Chlapci, rád vás vidím.

Naučili jste se tu písničku, co jsme vám dali?

-Cvičili ve dne v noci. -Začneme s Michaelem.

Michaele, moc se hýbeš. Dáme to znovu.

Michaele, pořád to děláš. Blíž k mikrofonu.

Chci, abys stál na místě, rozumíme si, Michaele?

Začni od stejné pasáže.

Jdeme na to.

-Promluvím s ním. -Ne, už to pochopil. -Jen pět minut.

Josephe, vy se postarejte, aby přišli včas.

O zbytek se postaráme my.

Co jsem ti říkala?

Něco ti řeknu, chlapče.

V tomhle oboru jsem už dlouho, ale takový hlas jsem ještě neslyšel.

-Zazpíval jsi to líp než sám Smokey. -Vážně?

Jsi výjimečný. Máš velký talent.

To je vzácná věc, Michaele.

Tohle je fader, jezdec, zkus si to.

Posouvá se nahoru a dolů a nastavuje se jím hlasitost.

Může tvůj hlas zesílit nebo ho ztlumit.

-Ano? -Jasně.

-Tyhle knoflíky jsou EQ. -Co je EQ? -Ekvalizace.

Při nahrávání rozdělíme hudbu do stop…

Promiňte, musíme jít, Michaele.

Pan Gordy má práci, už jsi ho zdržel dost dlouho.

Běž, Michaele. Ukážu ti to jindy, ano?

-Dobře, pane Gordy, děkuji. -Není zač.

Poslyš, Michaele.

Kdykoliv se mě můžeš zeptat na cokoliv.

-Kolik ti je let? -10.

Ne, není ti 10, je ti 8.

V tomhle oboru se lže úplně o všem, hlavně o věku.

Ustupte.

-Michaele… -Michaele, kolik ti je let?

Je mi 8.

1971, HAYVENHURST, ENCINO, KALIFORNIE

Četl jsem o Serengeti.

Dozvěděl jsem se spoustu věcí o lvech, tygrech, opicích a žirafách.

Jednou budeme mít hodně kamarádů. To bude zábava, co říkáš?

Líbí se ti tenhle obrázek?

Pojď, Michaele, shání tě Joseph.

Nezapomeň zavřít tu svou krysu do klece.

Je odporná.

Pojď sem.

Tohle je Bill Bray, je to tvůj bodyguard, ano?

Bude tady často. Musíš ho poslouchat.

-Těší mě, pane Braye. -Mě taky, chlapče, říkej mi Bille, ano?

-Dobře, Bille. -Skvělé.

Chraň ho vlastním životem.

Michaele, přicházíš o to nejlepší.

Lamy mají tři žaludky, aby dokázaly strávit potravu,

protože jedí jen rostliny.

Jsou to velmi inteligentní zvířata a nejlepší na tom je, že nekoušou.

To samé jsi říkal o krysách.

Vážně, lamy nekoušou, jen plivou, když jsou naštvané.

Mám si pustit do domu plivající naštvané zvíře?

-Bude venku, prosím, prosím. -Ne.

-Řekni ano, postarám se o ni. -Ani náhodou, Michaele.

Maminka má už tak dost starostí a ty další mazlíčky nepotřebuješ.

To nejsou mazlíčci, jsou to moji kamarádi.

Dobře…

Chápu tě.

Ale nechtěl bys skutečné kamarády? Děti ve tvém věku?

To bych ti přála.

Někdy bych chtěl, ale já nejsem jako ostatní děti.

Nechovají se ke mně jako k normálnímu člověku.

Jen na mě civí a fotí si mě.

Podívej se na mě, Michaele.

Věděla jsem, že jsi jiný, od chvíle, kdy ses narodil.

Věděla jsem, že jsi jiný než tvoji bratři, a to je v pořádku.

Máš v sobě zvláštní světlo.

A víš, co říká Jehova:

„Ať vaše světlo září.“

Nech své světlo zářit, rozumíš mi?

Ano.

A nedovol, aby ti to někdo vzal.

Ani ty sám.

Pojď ke mně.

Naše další písnička patří k našim nejoblíbenějším.

Jste připraveni?

Michaele, miluju tě!

Minulost je za tebou, svoboda před tebou…

O tom je celé tohle album, brácho.

1978, LOS ANGELES, KALIFORNIE

Tohle lidi chtějí.

-Čistý únik z reality, Quincy. -Přesně tak. -Jo.

Takže…

Jak řekneš otci, že chceš vydat sólové album?

Nebude se mu líbit, že se odtrhneš od rodiny.

Už nejsem dítě, Q.

Podívám se mu do očí…

…a řeknu mu to na rovinu.

Chci, abyste otci řekli, že to sólové album je váš nápad.

Dobře.

Potřebuju panáka.