Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

Buňky se znovu otevřou,

protože jsme si pozvali velice speciální hosty,

aby sledovali a reagovali na náš pořad Láska je slepá: Švédsko.

No do prdele!

Našich šest tajných hostů půjde do svých určených buněk,

aniž by věděli, kdo na ně čeká za zdí.

Haló?

A pak spolu zhlédnou celou řadu.

- Ale ne. - Ticho!

- Mám z toho husinu. - Co?

Co to sakra sledujeme?

A vy uvidíte jejich spontánní reakce, názory a pocity.

Vítejte u reakcí na Láska je slepá: Švédsko.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

To je fakt šílený.

Tohle je vážně ta místnost.

Haló?

Haló? To s tebou mám rande?

Se mnou máš rande.

- Počkat. - Počkat. Nejsi Milly?

Ne.

BAVIČKA

- Stojím u zdi jako oni. - Přesně vím, kdo jsi!

Počkat, Emil Henrohn?

- Jo. Sofia Dalénová! - Ahoj!

Nazdar!

Myslel sis, že jsem Milly z druhé řady, co?

Jo.

Proboha.

- Jsem jako v Disneylandu! - Haló?

To si děláte prdel.

To si děláte prdel!

- Kaeli! - Filipe!

Co tu děláš?

- Haló? - Nazdárek!

Jsi nejdůležitější žena Švédska?

Jo!

- Tady Fanna. - Ty jsi Fanna?

Bože, to snad ne. Tak to je sranda!

Není tohle na tebe moc haram?

Haram? Tohle je Láska je slepá. Víc halal už to být nemůže.

Tenhle nápad ukradli od nás.

Nechápu, jak se tady můžou zamilovat.

- Co když se teď zamilujeme my? - Co když to tak dopadne?

Jo.

Tak tohle mě bude bavit. Viděla jsem všechny řady ze všech zemí.

Já taky!

Panebože.

Hrozně se těším, až to uvidím.

Jsem tak připravený jako nikdy.

Samozřejmě očekávám lásku, ale taky drama.

- Nezní to ode mě hnusně? - Ne, to přece chceme.

- Dobře, tak mrkneme na to? - Jasně!

- Pojďme… - Už to nevydržím.

Pojďme na to.

- Jdeme na to! Panebože! - Jdeme na to!

Buňky jsou otevřené!

Jdeme na to!

Tak pojďte. Jdeme na to.

Už mám husinu!

Zlomte vaz, holky. Do toho!

- Hodně štěstí. - Hodně štěstí, chlapi.

- Tak takhle žijí sukničkáři? - Ahoj!

Jmenuji se Daniel. Momentálně bydlím v Norrköpingu.

To slyším!

Když mluvím, prý to funguje jako antikoncepce.

Ale ne! To je drsný. Jako antikoncepce?

Za poslední dva roky jsem dával přípitek na svatbě tak sedmkrát, osmkrát.

- Fakt? - Jo.

To, že rád dává přípitky, je podezřelé.

Vlastním se svým bratrem pivovar.

- Bezva! - S pár kamarády

dovážíme z Číny automaty na parfémy

- a dáváme je do restaurací. - Aha.

Automaty na parfémy z Číny?

Vzal bych tě do pivovaru…

Je to obchodník.

Jen propaguje svoje firmy. „Dělám do parfémů a do piva.“

Máme i cider.

Jestli se ještě setkáme, rád bych ti dal parfém.

To ne! Dárková taška!

Pivo a parfémy.

Přestaň prodávat, já si nechci nic koupit!

Šlo to moc rychle. Zapomněl jsem se zeptat na její jméno.

Ne! Ale nachystal si pěknou řeč.

Je dobře, že se na to připravil.

Ale teď udělá to samé s každou holkou. To je trochu divný.

- Vážně žiješ v Austrálii? - Jo, v Sydney, Neutral Bay.

- Ta vypadá moc mile. - Ale žije v Austrálii.

Viděl jsem ji jen pět vteřin, ale líbí se mi.

Moje rodina má tam dole vinici.

- Cože? - I vinici?

Ale no tak, pivovar i vinice! Sakra, ten toho má tolik.

Jsem Aron, mimochodem.

Bože, ani jsem se nezeptala. Řekla jsem jen „ahoj“.

Ten vypadá jako medvídek. Moc milej chlap.

Fakt milej chlap.

Těším se, že založím rodinu.

Milá holka. Ta není pro něj.

- Je na něj až moc milá? - Až moc milá, jo.

Ti dva se nedají dohromady.

Zlomte vaz, hoši.

- Těm by to spolu slušelo. - To teda jo.

Když budu mít ještě čas, vlezu si před odchodem do postele…

Má časový rozvrh.

„Řeknu ti, jak to bude.“

Tak jdeme na to, kluci. Začínáme. Strašně se těším.

- Tak jo, má brýle. - Kolik ti je?

- Je mi 36. - Bezva, super.

Pořádně uhlazený klučina.

Myslím, že je velice důležité mít respekt.

Jak to myslíš?

- Ne! Teče mi krev z nosu. - Aha.

Bože, moc mu to nejde.

V pohodě, dám si do nosu tohle.

Fakt mu to nejde. Do toho, Ludwigu!

Jo, je to dobrý.

To je geniální. Je to frajer.

Přejdeme k něčemu jinému. Máš ráda deskové hry?

Zas tak moc je nemusím.

Ludwig působí hrozně mladě.

Ať si vybere, koho chce, bude pro něj spíš jako máma.

- Vypadá, že dva roky zpět dodělal školu. - Jo.

Pak cestoval a byl v Ayia Napa.

Je nervózní.

- Panebože. - Jsem hrozně nervózní.

Zlatíčko…

Asi teď nepůsobím moc mužně, jako frajerský Latinoameričan…

- Ne. - To nemusíš.

Ne, bože, už teď ho miluju.

Koukni, má tak laskavé oči.

Třeba někoho najdu a nebudu sám po zbytek života.

Musí si někoho najít.

Musí se o nás starat, až zestárneme.

- Nazdárek! - Ahoj.

To bych se zabila, kdybych na rande řekla „nazdárek“.

- Jsem nervózní. Nevadí to? - Nervózní?

Hodí se k sobě.

Přišel jsem o mámu a tátu.

Proboha!

Snažil jsem se využít všechny své pocity osamělosti k něčemu dobrému.

- Už jí tečou slzy. - Zaplnil jsem tu prázdnotu láskou.

- Ne! „Zaplnil jsem tu prázdnotu láskou.“ - To bylo tak hezké.

- Ti se mi líbí. - Rozumí si.

Jo.

- Ti jsou skvělý pár. - Jo.

Ti dva jsou budoucnost Švédska. Zahraňte nás před utrpením!

Jde to dobře. Už se to rozjíždí.

Zlomte vaz!

Jdu do trojky.

- Už tři roky žiju v celibátu. - Cože?

Řekl jsem si, že se zdržím sexu, dokud se neožením.

- To je halal hoch! - Do toho, halal hochu!

Já bych nemohl spát s kdekým. To je něco, co prostě nechápu.

A co petting a tak? Nebo nesmí dělat nic?

Je to přece jeden ze sedmi smrtelných hříchů.

A dost!

Bože, řeči o smrti a tak.

Řešit sedm smrtelných hříchů mi na první rande přijde trochu moc.

Jo.

- Jsem křesťan. - Taky jsem křesťanka.

To je svatoušek.

„Nakreslím si k tvému jménu křížek.“

Je zvláštní zase chodit na rande.

Musím říct, že je to fakt fešák.

A on to ví. Jmenuje se Lars-Erik. Je to zajímavý člověk.

A co jinak děláš, když nehraješ hry?

Když nehraju hry, tak piju colu.

Aha, nová Milly.

Jo!

Hlídám si kalorie, protože jím spoustu sýrových křupek.

Ten vtip sice nechápu, ale jiskří to mezi nimi.

Píšu si počítačové hry a sýrové křupky.

Ty sýrové křupky!

Takhle se lidi smějí, když něco cítí.

- Ty umíš kouzla? - Jasně.

To si dělá srandu.

To ne, on si prozpěvuje.

Nelíbí se ti prozpěvování?

- Jak jsem se stal tím, kým jsem? - Jo.

Já ti nevím. Už od 14 let pracuju v prodeji.

To není dobrý.

Všichni mi říkají, že bych prodal i písek na Sahaře.

- Přesně! - Jakmile otevřu pusu…

- To není dobrý. - Ne.

Prodal by svoji mámu, prodal by cokoli.

Podle mě to může fungovat, někdy nejsou oba hlubokomyslní.

Dává mu domácí úkoly.

Asi není zvyklý se otevírat.

Budu tím nejhlubokomyslnějším člověkem a můžeš mě ohodnotit.

Jo, dobře.

Tak jo.

- Takže teď bude zjišťovat… - „Jak jsem se stal tím, kým jsem?“

- To ne. - To ne.

- Řekneš mi, která to byla? - Jo, Ellen. Je moje favoritka.

Do prdele, teď se to celý podělá.

Mám důvěrné informace.

- To ne, žádný drby! - Proč to prásknul?

- Panebože! - Prásknul ho.

Je jeho favoritka.