Love Is Blind: Poland (Love is Blind: Polska)

Dnešek měl být jedním z nejlepších dní mého života,

jenže zas tak dobře nedopadl. Spíš jsem z něj byla docela smutná.

Chtěla jsem vidět svou mámu šťastnou.

- Super. - Nádhera. Vážně.

- Krása. - Vypadala úžasně.

Nepřemlouvejme ji k něčemu, na co se necítí.

Vím, že je toho na tebe moc.

Musíme rychle udělat velké rozhodnutí. Je jasné, že máš pochyby.

Dovol si všechny ty emoce zpracovat.

- Dobře! - Zosia přece říkala,

že to je rozhodnutí vás dvou.

- Já taky nedávám na ostatní. - Já vím.

Naši blízcí pro nás chtějí to nejlepší, ale někdy mají strach.

Užívej si tyhle chvíle. A rozhodni se podle sebe.

Díky, že mě s mámou tak podporujete.

No jasně. Máma už je… Ta ti tak fandí, že ani nemáš tušení.

Máš skvělou mámu.

- Pojď. - Díky, Dario.

LÁSKA JE SLEPÁ: POLSKO

O TŘI DNY POZDĚJI

Vy už to máte za sebou. Jaký z toho máte pocit?

Vypadám jako frajer, musíš to dohnat.

Budu vypadat sexy.

A ty jsi výjimečný. Jako nějaký princ.

Dík, že jdete se mnou.

- Jako kámoši z vojny. - Přesně.

Mojí blízcí dnes bohužel nemohli přijít.

Dost mi záleželo na tom, aby tady byli.

Život se se mnou nemaže.

Během toho experimentu mi v osobním životě vzniklo dost problémů.

A podepisuje se to na mně.

- Jsi z té svatby ve stresu? - Jasně, že trochu jo.

Pořád se občas dohadujeme a hádáme.

Máš ohledně toho vztahu nějaké obavy?

Trochu jo.

Říkal jsem: „Snad to Filip neposere.“

Doufám, že ne.

Dobrý den, pánové.

- Dobrý. - Rád vás vidím. Filipe.

Jen pojďte.

Kurva. Do čeho jsem se to navezl?

Vlezu do chomoutu.

A dochází vám to teprve teď?

- Zkouším si zasranej smoking… - Nikdo netvrdil, že to bude snadné.

- No teda. - Pěkný.

Super.

Jsem jako kmotr. Z Podlesí.

Fakt se mi to líbí.

Sundej to sako.

- Takhle budu na parketu. - To je můj chlap. Teda její chlap.

- Pecka. - To bylo…

Jsem do Darii zamilovaný.

A chystám se říct ano, ale teď jsem hrozně nervózní. A…

Nevím, co se děje.

Tak co?

Jak se cítíš, pane Johnny Bravo?

Bylo to… Kurva, fakt se to děje.

- Jo. - Začíná jít do tuhýho.

- Už ti to došlo? - Jo.

- Bože, do čeho jsem se to navezl? - Už se to blíží.

Všechno se to děje tak rychle, je to šílený.

No kurva.

- Dneska ti to sluší. - Děkuju.

- Mám tě krmit? - Ne.

Proč jsem tak nešikovná?

To bys nebyla ty, kdyby ti to nespadlo.

Těšíš se na rozlučku?

Jo.

Ale žádný striptérky.

Slibuješ?

To ukáže až čas.

Jaký máš pocit z toho, že ten čas tak letí?

- Hrozně rychle, možná až moc rychle. - V dobré společnosti…

Jsem rád, že je to s tebou.

Ani na vteřinu jsem nelitovala, že jsem si vybrala tebe.

Vybrala sis toho nejlepšího.

PODIATRIČKA

Těžko se mi mluvilo o citech…

protože máma mi řekla, že Kamilovi nevěří.

Že mě úplně zmanipuloval.

Že to se mnou nemyslí upřímně. Ale zároveň mi na něm záleží.

Nevím.

To samé mi říkali u všech mých předchozích vztahů.

Jenže já to neviděla a bránila se tomu. Takže nevím, zatím to nechci vědět.

Nevím.

Víš, že všechny dny nebudou jen krásné a příjemné.

Musíme se milovat i během těch horších dní.

Já vím.

Musíme zapracovat na naší komunikaci.

A na pár dalších věcech.

Že?

Jasně. Na vztahu je potřeba neustále pracovat.

No tak, neplakej.

- Utřu ti to. - Dobrý.

Kvůli čemu jsi plakala? Co se ti honí hlavou?

Nemám nic v zubech?

Mezi ty přední zuby bys klidně nacpala židli.

Ale no tak…

- Co je? - To byl vtip.

Já vím.

Sluší ti to.

Můj život se změnil a myslím, že teď už jsem na tu svatbu připravený.

A doufám, že díky tomuhle experimentu získám šanci založit rodinu…

Jo.

Hop. Víš, že mám strach z výšek?

- Pamatuju… - Co tu dělá to letadlo?

Ne. Říkala jsem ti…

- Co tu dělá to letadlo? - …že s tebou skočím.

- Jo? - Říkala jsem, že to vím.

- Co to letadlo? - Ničeho se nebojíš.

- Nehraj to. - Já se ničeho nebojím?

Fakt jdeme na seskok padákem?

Co je podle tebe těžší, svatba, nebo tohle?

- Tohle. - Aha.

SBÍREJTE MOMENTY, NE VĚCI!

Byl to můj nápad.

Náš vztah je až trochu moc klidný.

Ten seskok nám dodá trochu šťávy, trochu adrenalinu.

- Zdravím. - Zdravím.

- Ahoj. - Já jsem Wojtek.

- Marta. - Čau, Marto.

- Damiś. - Čau, Damisi.

Cítím z tebe… sebedůvěru.

- Dobrý pocit? - Jo.

- Dobře. - Cítím se bezpečně.

Musíme se na ten seskok připravit.

První krok vás bude bavit, protože si vyberete, v čem budete skákat.

Jupí!

- Ty budeš jednorožec. - Jo? Tak dobře.

Je tu i Spider-Man. Ajéje, ten bude při těle.

- Buď rozhodný. Jako při výběru ženy. - Budu méďa.

- Ach jo. - Hotovo.

Pojď sem za mnou. Otoč se. Nejdřív nohy. Pravou nohu.

To je ta, co je blíž ke zdi, když spíš.

- Já vím. - A teď dej ruce sem.

Blíž ke zdi.

- Já vím. - Teď se otoč ke mně.

Jak dlouho už to děláš?

Hele, máš ocásek. Zasekl se ti tam.

- Můžeš už být ticho? - Skáču od roku 1998.

Dobře.

Taky mám ocásek? Mám.

Pokouším tě svým ocáskem.

Dotknu se tvého ocásku.

Už stačilo.

Chceš přečíst, co máš na zádech?

- Ne. - Někdy

může systém „přestat fungovat“.

Prosím tě, nech mě pracovat.

- Přesně. - Přijdeš na řadu.

Otoč se ke mně zády. Pravá noha.

Druhá noha.

- Tak. - Ty jo.

Teď se otoč ke mně.

Chceš vidět můj ocas?

Ne, děkuju.

Damianovo šaškování už je…

NEHTOVÁ STYLISTKA

…na denním pořádku a mně už to nepřipadá vtipné.

- A teď? - Teď je to strašidelný. Hrůza.

- Dej mi pusu. - Ne.

- Chci pusu. - Zapomeň!

No tak…

- To je tragický. - Už máš…

PŘISTÁVACÍ ZÓNA

Já uteču.

Přestaň.

Přestaň být sám sebou, prosím. Vážně.

ČÁST PRO SESKOK PADÁKEM

Je to pro mě neobvyklá situace.

Jak jsi tam na začátku šaškoval, říkala jsem si: „To snad ne.“

Bylo by to divný, kdyby moje emoce byly na stejné úrovni.

To bych byla jak nějaká psychopatka, kdybych nic necítila.

No kur…!

Zdravím tě, Země.

Kurva, to je paráda!

Nahoru!

Proč tak blízko?

- Super. - Díky, že ses mi postaral o ženu.

To bylo fakt kurva úžasný.

- Křičela jsi? - Myslím, že ne.

Já tě slyšel křičet.

- Fakt? - Ne.

Možná na začátku.

- Jo? - Jo.

- Celou dobu jsi měla brýle? - A bylo to… Jo.

Hrozně mě vyděsilo, když jsi zmizel.

- Jo! - Viděla jsi, jak jsem odletěl?

Hrozně jsem se o tebe bál. Vážně.

- Fakt? - Jo.

Opičko, díky, že jsi se mnou skočila.

Jakou nejsilnější vzpomínku z tohohle experimentu zatím máš?

To odhalení. To byla tak kouzelná chvíle… Byl jsem z toho paf.

Změnil bys něco na našem příběhu?

- Rozptyluješ mě. - Promiň.

Můžete se tam nahoře trochu zklidnit?

Dělají hroznej rámus.

Ale vážně?

- Změnil bys něco? - Ne.

Už se tolik nesměješ. To je jediné, co mě trápí.