Love Is Blind: Poland (Love is Blind: Polska)

Na chlapy nikdy není spoleh.

Celé to bylo dost náročné. Tenhle byt, ta renovace.

A proto bych si přála víc respektu. Nevím.

Byla jsem si jistá, že se vezmeme.

Ale teď nevím.

- Řekl bych, že mi nedokážeš odpustit. - Pořád cítím ten nůž v zádech.

Rád bych šel třeba na zmrzku bez toho, abys zas řešila, že jsem tě podvedl.

- To jsem neřekla. - Jak to, že ne?

Pořád je to těžké. Hodně se sebou bojuju.

Já začal se sebou taky bojovat.

Možná jsem udělal něco hrozného, ale je mezi námi velká propast.

Tobě nepřijde, že nás rozděluje víc věcí?

Co čekáš? To chceš, abych o tom vůbec nemluvila?

Připadám si jako tvůj nepřítel a tak by to podle mě být nemělo.

Přijde mi, že to neklape, a možná je teď dobrá chvíle to skončit.

Prosil jsem tě o šanci, ale moc jsem ji nedostal, takže…

Jen ti to říkám upřímně.

Tak rovnou řekni: „Maliko, chci se rozejít.“

Maliko…

Tak to řekni.

Ukončíme to.

Ona je čistá a bezchybná a já jsem nevěrník.

Byla jsem si vážně jistá.

Jenže jsem si byla jistá jen já.

Cítím se teď jako oběť, protože přece…

on mě podvedl.

Přijde mi, že mě ponížil tehdy, potom, a dokonce i teď.

Otevřela jsem se,

věřila jsem mu, ale nakonec jsem zase skončila se zlomeným srdcem.

Myslím, že už nikdy nebudu nikomu věřit.

Tak to je.

LÁSKA JE SLEPÁ: POLSKO

VARŠAVA

Julie!

Hodně štěstí, zdraví…

No panečku!

Tu máš.

Tak tohle jsem nečekala.

Kamile.

Tady. To je pro tebe.

Nevím, co na to říct.

Nemusíš říkat nic.

Jen si užij narozeniny.

To je něco, co si užiješ i ty, že?

Fakt?

Je to krásné!

Sedni si, dělám ti omeletu.

Zavolám mámě, třeba to zvedne.

Haló? Mami?

- Ano? - Koukni.

Koukni, jaké jsem dostala krásné kytky.

Počkej, dám si brýle.

Koukni na ty krásné pivoňky. Nejsou nádherné?

Jsou moc hezké.

Ještě se podívej, jak je držím.

Ty jsi hezčí.

To je jedna věc…

Ukážu ti ještě něco.

- Jo? - Mámě to ukázat můžu. Koukni.

Vidíš?

To je dárek pro tebe, nebo pro něj?

Pro nás!

Dobře.

Dostala jsem dort s jahodami a omeletu na snídani. A tady je Kamil.

Ten dort jsi upekl sám, ne?

- Prosím? - Ten dort jsi upekl sám?

Sám jsem ho přinesl.

Aha, chápu.

Zlatíčko, všechno nejlepší. Hodně štěstí a zdraví. Nevzdávej to…

Jsi nejlepší.

- Mám tě ráda. - Já tebe taky, mami. Hrozně moc.

- Tak se zatím měj. - Zatím ahoj.

To je nádherný den.

Tu máš.

Ale ne! Freddie!

Pardon! Nech toho.

Pojď sem.

Frede!

Pojď sem.

To nesmíš.

Pojď sem. Frede!

Dnes seznámíme naše pejsky. Uvidíme, jak to půjde,

jestli si budou olizovat čumáky.

Nazdárek.

- Dobré ráno, pane. - Bože.

Pomalu. Nech ji, ať za ním přijde.

- Freddie! - Freddie…

Zklidni se, sedni.

Sedni.

Zůstaň sedět.

Klídek.

Ne.

Polekáš Lolu.

Nech toho.

- Klídek. - Bože.

Doufám, že Damian dokáže Freddieho zkrotit,

protože má spoustu energie.

Je to pro Damiana taková zkouška, protože naši pejsci si musí rozumět.

Neberu to tak, že to nějak dopadne. Prostě si musí rozumět.

Paráda.

- Skoro perfektní. - Hodný pejsek.

To nesmíš.

Lolo.

- Klid. - To nesmíš.

Jsi zlobivá.

- Ne, to jí neříkej. - No…

Nic neprovedla.

Řekla bych, že jsem přísnější.

Všimla jsem si, že Damian jim dovoluje víc.

Takže ještě úplně nevím, jestli je Damian dobrým kandidátem

na otce mých budoucích dětí.

Myslím…

Až spolu budeme bydlet a budeme mít něco…

- Vlastního? - Jo.

- Mně je to… - Jedno.

Je mi to jedno. Fakt.

- Tahle rodina není standardní… - Tahle rodina bude potrhlá.

- To rozhodně, už to vidím. - Ježíši, a do toho ještě děti.

- Jo. - Ale mám z toho radost.

- Bude to zajímavé dobrodružství. - Já ten chaos chci.

Filip poprvé odletěl.

Mám z toho odloučení trochu strach. Být ve formě není to nejdůležitější.

Cvičila jsem, ale jen proto, abych vyplnila prázdnotu.

Doma na mě totiž nikdo nečekal.

Ahoj!

- Ahoj. - Jak se máš?

Vyfotil jsem ti pár fotek. Nic jsem ti nekoupil,

protože nebyl čas jít do centra Tokia.

A celou dobu jsem tě měl u sebe.

- Jsem to ale romantik, co? - Jo.

Nechali jsme si vyvěštit osud.

Píšou tam, že nám to v manželství bude klapat.

Bože…

A co ty?

Je divné být v tom bytě bez tebe, ale zvládám to.

Už se vracím. Bohužel poletíme 14,5 hodiny, takže…

Jsem hrozně daleko.

První pusu dostaneš v osm.

Dobře, miláčku.

Tak se uvidíme zítra. Posílám pusu, hezký let.

- Posílám pusu. Měj se. - Měj se.

Chci mít svého muže doma.

Chci s ním zůstat? Ano, na 100 %.

Ale to odloučení mi ukazuje, jak by vypadal život po experimentu.

A nevím, jak dobře bych to zvládala.

Myslím, že jsem si nalil pití. Včera, nebo dneska?

Kde je ta deska?

Ještě nedomyla. Ne už jo?

Zapnul jsem ji, když jsem vstal.

Že by se ta tableta nerozpustila?

Zapnuls ji?

Je tam tableta, je to nachystané. Jen jsem to nezmáčkl.

Víš, tyhle věci můžou patřit k ADHD.

Musím si nechat zkontrolovat ledviny a hladinu ferritinu.

Vím, že lidi s ADHD mají nižší hladinu ferritinu.

Tak jo.

- Ty ráno sůl nejíš, že? - Ne.

- Já sůl nepoužívám, jak víš. - Už to vím.

Ale je to hrozný.

Ty tam máš té soli jak nasrané.

- Co říkáš? - Sůl je nezdravá.

- Chceš mít pokažené ráno? - Jacku!

Sůl je nezdravá ve velkém množství. Ale sůl je srdcem chuti.

Řeknu jednu větu a ty deset.

Hodně mluvím, zvykej si.

- Fakt jo? - Jo.

Mám ty dokumenty, co mi včera poslal psycholog.

„Nadměrná duševní aktivita, rychlé přeskakování mezi tématy.

Zvýšené zaměřování pozornosti na vlastní zájmy.

Problémy s úkoly v týmu, zvlášť pokud není jasně daná hierarchie.“

Ach, bože.

„Společenská únava, vyčerpání po osobních interakcích, i pozitivních.

Problémy se zvládáním emocí, typické u ADHD.

Potřeba rutiny a předvídatelnosti, častá absence identity ve skupině.“

Ještě jsem nepřečetl to poslední.

Jen jsem chtěla říct, že naše první kytka, máta,

letí do koše. Prostě…

Jela se mě na nic moc neptá.

Chtěl bych cítit, že se o mě zajímá.

Chci přesně vědět, do čeho jdu.

A chci, aby i druhá strana věděla, do čeho jde…

a aby řekla: „Beru tě, jaký jsi.“

Komunikace. Musíme jeden druhého poznat.

Nakonec tě to naučím.

UČITELKA A NEUROLOGOPEDKA

Mezi mnou a Jackem je největší rozdíl v tom…

že Jacek hodně rád mluví a mě to občas unavuje.

Na jedné straně je to záplava slov…

a na druhé je zavřeno.

Chybí mi ty tiché chvíle, kdy jsme jen leželi a mazlili se.

A co tahle barva?

Pasuje ti…

k těm zarudlým očím.

Freddie, na něj.

Tak jo, už stačí, dost!

Dobře. Možná si nejdřív udělám vlasy.

Dnes jdeme na večírek, kde budou ostatní účastníci

a pár dalších lidí z buněk.

Opičko, s kým se budeš dneska muchlovat?

S kým bych se tak asi muchlovala?