Ted

Říká se, že kouzlo z našeho života už dávno zmizelo.

Že si lidé už neumí plnit tužby skrze sílu přání.

Těm, kteří ztratili okouzlený pohled dítěte,

předkládáme příběh malého chlapce...

a kouzelného vánočního přání, které mu navěky změnilo život.

Vše začalo v roce 1985 ve městě nedaleko Bostonu.

Byl Štědrý den a všechny děti se veselily.

Výjimečný den, kdy jdou bostonské děti svorně nabančit malým Židům.

Greenbaume!

Na něj!

Jedno dítě se však neveselilo.

Malý John Bennett patřil k tomu druhu chlapců,

kteří si nedovedou najít kamarády.

Můžu si hrát s vámi?

- Vymajzni, Bennette. - Sypej!

- Vymajzni, Bennette! - Jo, padej.

John si z celého srdce přál, aby měl opravdového kamaráda.

Věděl, že pokud takového kamaráda najde,

už ho nikdy neopustí.

A jako každý rok, konečně nastalo vánoční ráno.

Děti otevíraly dárky se sváteční vervou.

Malý John Bennett se na Vánoce dočkal mimořádného přírůstku.

Ty jo!

Santa si asi všiml, jak jsi byl letos hodný.

Veselé Vánoce.

- Miluju tě. - On mluví!

Budu ti říkat Méďa.

John si Méďu okamžitě zamiloval.

Byl to mimořádný medvěd. John měl pocit, že má konečně kamaráda,

jemuž může svěřovat i ta nejtajnější tajemství.

Miluju tě.

Já tebe taky, Méďo.

Kéž bys mohl doopravdy mluvit.

Pak bychom byli nejlepší kamarádi na věky věkoucí.

Jedním si můžete být jistí.

Není nic mocnějšího než přání malého chlapce.

S výjimkou vrtulníku Apache.

Vrtulník Apache má kulomety a rakety.

Je to pozoruhodná a jedinečná zbraň.

Dokonalý vraždící stroj.

Nakonec se ukázalo, že si John vybral na své přání ideální noc.

Méďo?

Méďo?

Méďo?

Obejmi mě. Jsi můj nejlepší kamarád, Johne.

- Ty jsi promluvil? - Netvař se tak překvapeně.

Přál sis to, ne?

Jo. Přál jsem si to.

Tak vidíš.

- To budeme opravdický kamarádi? - Opravdický.

- Na věky věkoucí? - To beru.

John byl nejšťastnější hoch na světě.

Nemohl se dočkat, až tu novinku všem poví.

Mami, tati. Můj medvídek je živý!

Vážně? To je báječné.

- Vážně je živý, mami. Koukej. - Veselé Vánoce.

Kristova pizdo!

- Budeme se kamarádit. - Proboha!

Běž od toho, Johne!

- Ale tati... - Poslechni mámu, pojď sem!

- Přines mi pušku. - Ne, tati!

- To je objímací puška? - Zavolej policii!

Nechtěl jsem vás vylekat. Chtěl jsem se s Johnem kamarádit.

Jo, tati. Přál jsem si, aby Méďa ožil, a splnilo se mi to.

Proboha.

To je zázrak.

Je to vánoční zázrak.

Jsi jako Ježíšek.

Netrvalo dlouho a Johnův zázrak se stal v zemi naprostou senzací.

Na předměstí Bostonu se zrodil bezpochyby nejpodivuhodnější příběh.

Plyšová hračka malého chlapce ze zatím neznámých důvodů ožila.

To dokázal Ježíš! To dokázal Ježíš! To dokázal Ježíš!

Netrvalo dlouho a Méďa se stal vyhledávanou celebritou.

Ahoj, Méďo.

Překvapuješ mě. Myslel jsem, že budeš vyšší.

Já myslel, že budeš vtipnější.

Ale přes všechnu slávu

Méďa nikdy nezapomněl na nejlepšího kamaráda Johna.

Bouřka na nás nemůže, viď?

Ne, jsme Hromová dvojka a bouřka to ví. Jsme v suchu.

- Méďo? - Ano, Johne?

Slibuješ, že budeme vždycky spolu?

Slibuju.

Nerozlučná Hromová dvojka.

Nerozlučná Hromová dvojka.

A na tento slib nezapomněli.

Kde jsou John s Méďou dnes? Řeknu vám to takhle.

I když uděláte díru do světa,

jste Corey Feldman, Frankie Muniz, Justin Bieber nebo mluvící méďa,

nakonec jste všem u prdele.

„Bývalá celebrita pašovala houbičky“

„Hvězdné války - Skrytá hrozba“

- „Ve vztahu s Lori Collinsovou“ - „Ve vztahu s Johnem Bennettem“

„Všude dobře, doma nejlíp“

„Přizdisráč“

Odvážím se kouknout na hodiny?

Říkám, že bostonský holky jsou obecně bledší a ošklivější než holky odjinud.

- Blbost. Co Lori? Ta je kost. - Lori je z Pensylvánie.

- Nejsou tak hrozný. - Už to, že říkáš, že nejsou hrozný,

znamená, že hrozný jsou. Slyšel jsi bostonskou holku při orgasmu?

Ano!

Přitlač!

To bylo skvělý! Teď se přežeru levnejma koláčkama!

To je slabota.

Vůbec nezhuluje. Musím hodit řeč s dýlerem.

- Mně to fachá. - Je to seno. Promluvím s ním.

- Chceš si dýlerovi stěžovat? - Známe se dlouho. Už od 11. září.

Pamatuješ na mý slova? „Ty krávo, 11. září. Musím se zhulit.“

Už je 9.30? Sakra, musím do práce!

- Nevím, jestli to odřídím. - Neboj. Odvezu tě. Jsem v poho.

„Půjčovna vozů Liberty“

- Kurva! - Sakra.

- Ty vole! - Promiň. To auto mi tam vlítlo.

Je to zlý?

- Ty vole. - Johne! Můžu s tebou mluvit?

- Sakra. - Klid, běž. Já ujedu. Jak je, Thomasi?

- Kreténe! - Je to moje chyba. Tweetoval jsem.

Už je skoro 10 hodin.

Omlouvám se, pane. Nemůžu za to.

Jak to myslíš?

Na druhou otázku jsem připraven nebyl.

Johne, když to nepoděláš, dostaneš moje místo, až mě za měsíc povýší.

Budeš novým šéfem pobočky. Jen to nesmíš podělat.

- Je mi to jasné. - To rád slyším.

Už za měsíc můžeš žít jako já.

Pohoda, 38 tisíc ročně.

Šéf pobočky, který se přátelí s Tomem Skerrittem.

- Že to není špatný život? - Ne.

Něco ti ukážu. Nechlubím se s tím, abych se nad ostatní nevyvyšoval.

Bum. Já a Skerritt.

- Páni! - To sakra „páni“.

Tu nehodu a pozdní příchod ti strhnu z platu.

- Příště buď zodpovědnější. - Slibuju, pane.

Nezklamu tě, Huso.

Cože?

Top Gun.

No a?

- Tom Skerritt. - To vím.

- Koukej mazat. - Děkuju, pane.

Tady máte klíčky, smlouvu a mapu Bostonu zdarma.

Díky, že jezdíte s Liberty. Šťastnou cestu.

Děkujeme.

- Prej jsi dostal sprdunk? - Vypadáš příšerně. Co se stalo?

Nevím. Včera jsem se hrozně vožral.

Ve 3.15 jsem někomu poslal zprávu, ať mě zmlátí.

A ve 4.30 jsem na stejný číslo napsal „Díky“.

- Ty si to nepamatuješ? - Jako posledně.

- To mi přijde přiteplený. - Já nevím. Možná.

Nepatříš do sado maso gay podsvětí? Třeba jsi v nějakým gay klubu rváčů.

Mám rád ženský. Nepamatuju si to. Byl jsem na hadry.

Možná jsem gay, nevím. Zaskočíš za mě? Dám si dvacet na hajzlíku.

- Nazdar. Jak to frčí? - Dostal ses včera do klubu, Alixi?

Nedostal. Vyhazovač byl hroznej debžon.

- Ale skámošil jsem se ve frontě. - Taky dobrý.

Sháním dobrou restauraci. Se žvýkačkami na toaletě zdarma.

- Na co? - Zítra máme s Lori 4. výročí.

- Blahopřeju. - Chodíte spolu už čtyři roky?

Já měl rekord půl roku, než si prdla ze spaní.

- Byl jsem pryč, než se probudila. - Tolerantní zrovna nejsi.

- Lori si před tebou někdy uprdla? - Jo.

- Fakt? - Hodněkrát.

- Jsi Ital? - Ne.

- Proč? - To nic. Vezmi ji do Benihany.

Johne, možná by po čtyřech letech čekala něco víc než jen večeři.

A co jako?

Já bych na jejím místě čekala nabídku k sňatku.

Nabídku k sňatku nikdo nečeká. Svatba přece není...

Láska nestačí? Mně láska dostačuje.

Dej jí prstýnek do zadku, ať ho vyprdne.

„V roli Flashe Gordona Sam J. Jones“

Tak špatný, až je to skvělý.

Připomeň mi, že musíme vymyslet, co se zítřejším zápasem Bruins.

Nemůžu. Beru Lori na večeři.

- Proč? - Zítra slavíme čtyři roky.

Ty krávo. Slušný.

Na něco se tě zeptám. Nemyslíš, že bude čekat něco velkýho, že ne?

- Myslíš anál? - Ne, kulatej zlatej nesmysl na prst.

Ses posral? Jsou to čtyři roky.

My dva jsme spolu 27 let. Kde mám prstýnek? Kde je, hajzle?

Kde mám prstýnek, zmrde? Nasuň mi ho na pařátu, svině!

- Nech toho! - Jasně, jen ti to říkám.

Myslíš, že nečeká žádost o ruku?

Ne. Navíc není vhodná chvíle. Hrůza. V dnešní ekonomický situaci.

Úvěrová bublina, Nejvyšší soud. Podívej na Haiti.

- To mě nenapadlo. - Jasný ukazatele.

Kdo jsi?

Flash Gordon. Rozehrávač z New York Jets.

Tohle je americký sen.

Profi hráč z NFL povolaný k záchraně světa.

- Tom Brady by to zvládnul. - Ten jo.

- Ahoj. - Ahoj, zlato.

- Ahoj, Lori. - Ahoj.

- Cos přinesla? - Krůtí burgery.

Krůtí burgery. K nám přijdou na večeři homosexuálové?

Jen vy dva homouši.

Jen jsi upravila můj vtip, ale...

- Co v práci? - Dobrý.

- Co vocas šéf? - Rex byl v klidu.

- Dnes mě balil jen jednou, takže dobrý. - Dáš si pivko?

- Dva Charlese Bukopivsony? - Dva Dostojepivsony?