Love Is Blind: Poland (Love is Blind: Polska)

Kdo z vás si myslel, že uteču?

My v Polsku milujeme hluboce.

- S trochou chaosu. - A často navždy.

Ale dokážeme se zamilovat naslepo?

Tento experiment už testovali po celém světě.

Teď uvidíme, zda bude fungovat v Polsku, kde to s láskou nikdy není snadné.

Kde se city skrývají za vtipy.

A citlivost za ironií.

Ale začněme od začátku. Tohle není běžná televizní seznamka.

Tady ženy a muži…

- Ahoj. - No páni. Mám husí kůži.

…chodí na rande přes zeď.

Jsme si souzeni?

Ale nech toho.

Myslím, že by mohl být tím, koho hledám.

Poznají se, zamilují se, a dokonce se zasnoubí po pouhém mluvení.

- Staneš se mou ženou? - Ano!

Jsem zasnoubená!

A až když se zasnoubí…

…se konečně osobně setkají.

Pak přijde chvíle pravdy.

A potom ta největší zkouška.

- Čekala jsem, že budeš mnohem vyšší. - Co?

Skutečný život.

- Co se stalo? - Nic.

Je to fakt fešák.

Ale je s mojí kamarádkou.

Otevírám se mu. Není to snadné.

Není to soutěž.

Vybral jsem si partnerku špatně.

Nevěřím mu.

Strčil jsi jí jazyk do krku.

Udělala jsi to nejhorší, cos mohla. Kurva, to nejhorší.

Překročil jsi hranici, kterou jsem nikdy překročit nechtěla.

Konečné rozhodnutí padne až ve svatební den.

Řeknou si své ano?

Chci být něčí prioritou.

Co když ho ztratím?

Přistavím sem auto a utečeme.

Nebo se navždy rozejdou?

Zradil mě.

Nechci, aby sis ho vzala.

Nevím, co se stane. Nevím.

Můžeme?

Doufám, že Polsko dokáže, že láska může být slepá.

LÁSKA JE SLEPÁ: POLSKO

DÁMSKÝ PŘÍBYTEK

Prostě chci jít životem s někým po svém boku.

Jednou chci říct: „Tohle je můj manžel.“

Chci být něčí manželkou.

PÁNSKY PŘÍBYTEK

Chci tady bojovat za lásku.

TRUHLÁŘ

- Na nás a na lásku! - Jo!

- Na lásku! - Na životní lásku!

- Vždycky jsem snila, že budu mít… - Skvělou rodinu?

…kompletní rodinu.

Mým snem je být matkou.

Věřím, že všechno se děje ve správnou dobu a na správném místě.

A láska přijde, když jsme na ni skutečně připravení.

Všichni jsme tu z nějakého důvodu. Předchozí vztahy se nám rozpadly,

takže je fajn zkusit něco trochu jiného.

- Trochu. - Trochu, jo.

Jo.

Těším se na to, až si budeme povídat přes zeď.

Tak budu vědět jistě, že se té holce líbím a chce mě.

A ne kvůli mému vzhledu.

Čau, holky!

Čau, kluci!

- Pojďte za námi. - Popovídáme si.

- Páni, vypadáte úžasně! - Moc vám to sluší.

Jmenuji se Zosia Zborowska-Wronová.

A já jsem Andrzej Wrona. Vítejte v pořadu Láska je slepá: Polsko.

Paráda!

Jde o unikátní experiment pro zamilované, který vám změní život.

To doufáme.

- Mám strach. - Já taky.

Vyberete si tady partnerku, se kterou budete v dobrém i ve zlém.

A budete si vybírat, aniž byste se viděli.

No teda.

My jsme příkladem vztahu, který se posouval dost rychle.

Po osmi měsících jsme se zasnoubili a po dalších třech jsme se vzali.

Teď máme dvě dcery, dva psy…

- Jak dlouho jste svoji? - Už sedm let.

Super!

Jsi připravená na manželství?

Jasně, že jsem. Jsem připravená už od narození.

Už máš bílé šaty.

Přišla jsem rovnou ve svatebním, abyste viděli, jak budu vypadat. Takhle.

Jsem ve věku, kdy chci založit rodinu a začít řešit vážnější věci.

Chtěla bych založit rodinu a mít vztah založený na lásce a důvěře.

Přeju si, aby mě někdo přijal a miloval.

Myslím, že už jsem na to připravený. A hrozně moc chci mít děti.

OBCHODNÍ ANALYTIK

To mě dojalo.

Držíme palce.

V následujících dnech

se poznáte v našich speciálních buňkách,

kde se navzájem neuvidíte.

Když si vytvoříte silnou citovou vazbu a ucítíte, že je to člověk pro vás,

můžete se zasnoubit.

Teprve pak svou druhou polovičku poprvé spatříte.

Poté se vrátíte zpět do skutečného života.

Nejdřív vyrazíte na předsvatební dovolenou…

kde budete moci prohloubit svou citovou vazbu,

ale také si vytvořit tu fyzickou.

Pak se nastěhujete do bytu ve Varšavě, kde vás budou čekat každodenní povinnosti,

setkání s blízkými a za čtyři týdny pak svatba.

Tam budete čelit svému konečnému rozhodnutí.

Řeknete ano a budou z vás manželé?

Nebo se navždy rozejdete?

Je láska opravdu slepá?

Pokud jste připraveni na skutečné city, tak můžeme začít. Buňky se otevírají.

Je to tu hezké.

- Jdeme si najít manželky! - Je to tady.

Bože.

Zlomte vaz!

- Ahoj. - Čau.

- Zdravíčko. - Ahoj.

S kýmpak to mluvím?

Se mnou.

- A máš jméno? - Mám.

Třicet šest? Takže milfka, dobře.

Je tam už někdo?

Haló?

- V Radomu jsou prý hezký holky. - Ty nejhezčí, to si piš.

V Radomu je slavné letiště, ne?

Nejen letiště.

Řekl jsem to, jako bych byl z Podlesí.

- Moje babička je z Podlesí. - Aha, Podlesí.

- Jo. - Kočky šly do stodoly.

Jaký máš názor na potraty?

K tomu jako chlap nemám co říct, je to volba žen.

To jsem chtěla slyšet.

- Chceš mít děti? - Ne. Teď bych chtěla koně.

Co je pro tebe ve vztahu důležité?

Řeknu to takhle: když budu sledovat zápas,

tak ty budeš na druhé straně planety.

Co?

Tři, dva, jedna.

Jaký jsi? Co rád děláš?

Jsem kurevsky boží.

- Holky na mě na ulici pískají. - Já neumím pískat, jen abys věděl.

Tak tě to musím naučit.

Ne, díky.

Často se chovám jako šestiletý, možná dokonce pětiletý.

Rád si dělám srandu. Vtipem tak trochu zkouším vodu.

Mám spoustu bývalých. Dalo by se říct, že celou armádu.

Kdyby se všechny spojily, tak by mě dokázaly vykuchat.

- Jsi pružná? - Ano.

Píšu si „jako kůže na bubnu“.

- Damian se mi nelíbil. - Mně taky ne.

Byl docela sprostej.

Řekl mi: „Nechci, aby ses moc roztáhla,

kdybys měla dítě moc brzo.“ Cože?

Damiane!

No do pr… Na něj bacha.

Ahoj, vítám tě na grilovačce.

- Ty rád griluješ? - Trochu.

- Jak se jmenuješ? - Damian.

Ahoj, Damiane.

- Ahoj. A tvoje jméno? - Marta.

Ahoj, Marto.

Pověz, Marto, chceš mít děti?

Mým snem je být matkou.

Chci založit rodinu. Cítím se osaměle, jako my všichni.

Nevím jistě, jestli tu najdu partnerku, ale doufám, že ano.

Hledám továrnu na výrobu dětí.

A sakra. Já chci mít tak dvě až čtyři.

No teda! Tak to jsem našel svoji továrnu.

Kdy chceš mít děti?

Když přeskočíš tu zeď, tak můžeme začít hned.

- Tak za pět minut. - Ty jo!

Lepší to bude tak za deset.

- Dobře. - Jestli mi rozumíš.

Jasně.

Kolik je ti let? Podle hlasu tipuju 40.

- Trochu míň. - Dělám si srandu.

Třicet. V dubnu mi bylo 30.

Na narozky jsem brečela, a to ne proto, že jsem stará,

ale protože jsem se dívala na staré fotky a na jedné jsem měla v puse dort…

A kdo je ten Dort?

Máš zajímavý smysl pro humor.

- To si zapíšu. - Dobře.

- Měj se. - Dobře jsem se bavila.

Já taky, zatím ahoj.

- Měj se, ciao. - Ciao.

Kdo to byl? Máš radost?

- No nazdar. Jak to šlo? - Hezky. Fakt luxusně.

S tou poslední holkou jsme nemluvili o práci ani o ničem konkrétním.

Ale rozuměl jsem si s ní asi nejlíp ze všech.

Je mi s ní skvěle. Nejlíp ze všech holek, a přitom o ní nic nevím.

Co se týče mého milostného života, většinou jsem to já, kdo někoho uhání.

Často stojím frontu někde, kde mě vlastně ani nechtějí.

Teď bych si to chtěla vyzkoušet z druhé strany.

Chtěla bych mít vztah s mužem, který bude jako slunce v lidské formě.

- Ahoj. - Ahoj.

Máš krásný a zajímavý hlas. Jak se jmenuješ?

- Marta. - Já jsem Kamil.

Kamil.