Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

Vítejte u speciálních epizod pořadu Láska je slepá: Švédsko.

Pozvali jsme si šest vybraných hostů, kteří se podívají na celou řadu.

- Co z toho sakra bude? - To je televizní historie!

Neskutečná řada!

Jo!

Jsem moc zvědavá na jejich reakce. Tak pojďme na to.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

- Haló? - Tak rád zase slyším tvůj hlas!

Já taky. Už se cítím jako doma.

Mám z toho trauma.

Takhle se cítí ženy, když potkají ty tvoje chlapy na ulici.

To nejsou moji chlapi. Tahle řada ve mně probouzí feminismus.

Odteď se budeme na všechno dívat laskavěji.

- Na to si připijeme, Carolino. - Na to si připijeme, zlato.

Teď se vrátí do skutečného života a setkají se s rodinou a přáteli.

Já doufám, že jim přátelé a rodina dokážou…

- Trochu domluvit. - …trochu domluvit.

- Může se stát cokoli. - Přesně.

A proto je to tak vzrušující!

- Jak se cítíš? - Dobře.

Ani ty krevety necítím, nemají chuť.

Ale no tak! Tímhle to začíná?

Proč ho nekonfrontuje?

Předtím jsme o něčem mluvili a mě to trápí.

Jsme tady přece spolu, takže není dobré, že chceš jen tak odejít.

Jak říkám, honí se mi hlavou spousta věcí a samozřejmě mi dělá starosti,

že když se líbáme, tak mi říkáš: „Ne, rozmažeš mi rtěnku.“

Pořád to opakuješ. To mi není moc příjemné.

To vlastně chápu.

To si pak říkám: „Kruci, možná chce vycouvat.“

Takže radši odejde, než vycouve ona?

Teď mám pocit… Přesně tohle jsem chtěla.

Jo.

Malé zlepšení v komunikaci.

Jen tak dál, Danieli.

- Chová se jak puberťák. - Já Danielovi fakt fandím.

Ze všech sil ti fandím, Danieli!

Pojďme dál a uvidíme, jak to bude.

Víš, na co se těším nejvíc? Jak budeš mezi lidmi šťastná.

Chci zase vidět tu radost.

Těším se na to, až spolu nebudeme trávit čas.

To budeš ráda, že mě nemáš na krku.

- Je to hrozně smutné. - Jo, je. Copak neumí být zranitelný?

Rozrušilo tě, když jsem řekla, že ve Stockholmu tomu dávám týden,

abych si vyvinula hlubší city, jinak to ukončím.

To není zas tak divné.

To řekla docela drsně.

Ne, přestaň! Neshazuj ostatní holky.

- Nemůže… - Přestaň ty kluky bránit.

Nemůže dávat časový limit na city.

Stejně k němu nic necítí.

Tak dlouhé ticho tu ještě nebylo.

To nevadí, že je ticho.

Líbíš se mi.

Zvedla obočí. Viděla jsi to?

Prostě mi nepřijde, že by Lars-Erik chápal ženy.

Rozhodně ne. Super.

Myslí si, že Ronja tohle chce, že ženy tohle chtějí.

A když to udělá, tak ho Ronja bude milovat.

Teď se zase sejdou se všemi ostatními

a on jí musí dát chvíli pokoj.

Přesně tak.

A až se pak vrátí domů, mohli by

na to třeba vlítnout, ale to neudělají.

- Do prdele. - Jsme tak boží.

Myslíš, že máme hodně odlišné názory?

Ani ne. Ale…

Ale třeba ohledně toho, jakou máme občas dynamiku.

- Myslíš, že jsem moc upřímná? - Jo, trochu.

Jenže ty to někdy bereš jako kritiku.

- Jo, rozhodně. - Ale nemyslím to tak.

Ibbe je chirurg, víš?

On je v nemocnici král. Nikdo mu nemůže nic říct.

Takže když mu teď ona řekne i maličkost, tak to od ní bere jako kritiku.

Ty jsi fakt divná.

Je jasně vidět, že ho kritizuje.

Taková prostě je. Není to žádná iluze.

Ale oba byli upřímní a komunikativní.

Přijde ti to teď mezi námi jiné než v buňkách?

Řekl bych, že v buňkách jsem měl pocit…

že jsi mě víc vnímala a naslouchala mi.

Ty vole. To je mazec, že ho víc vnímala v buňkách.

Občas si říkám, jestli vůbec víš, kdo jsem.

Je na něm, aby jí ukázal, kým je.

Jo, ale taky… Já si někdy říkám…

Jsem se svým partnerem sedm let a někdy přemýšlím, co je sakra zač.

Ale stejně bychom se měli zaměřit hlavně na budoucnost.

Nemáme totiž minulost.

Nemůžeme se dívat do zpětného zrcátka.

Jak moc… Co?

Já umím řídit s rozbitým zpětným zrcátkem.

Dívám se totiž jen dopředu.

To neříkám jen tak, nikdy se nedívám do zpětného.

Ale zpětné zrcátko je podle mě taky důležité.

Tak proč je menší než čelní sklo?

Tak jo…

On zneužívá švédštinu!

Ale víš, jak to myslím, ne?

- Ne, asi nevím. - Teď si myslí, jak se předvedl.

Fakt si myslel, že zamachroval.

To mě teda pobavilo.

Ten jenom mele a mele, ale pořád o něm nic nevím.

- Tak jo, bude párty, nebo co? - Myslím, že jo.

Po fyzické stránce ji ujišťuju pořád. Neustále ji objímám.

Ale jaký je její jazyk lásky?

On se jí na nic nezeptal, Ibbe.

No jo, neposlouchal jsi.

Na to jsem se jí nezeptal.

Tak to bude tvoje další otázka.

Ne! Tohle by přece došlo každému.

Kde je Ludde?

- Ludde s Camillou nepřišli. - Ne!

- Kde jsou Ludde a Camilla? - Kde je Ludde?

Vykašlali se na to?

Náš malý král, kdepak ho máme?

Mám strach, že nepřijdou.

Ludde by nikdy nezmeškal párty.

- To vím. - Jo, určitě!

Mají jen zpoždění.

Ve spoustě věcí je úžasná.

Ale potřebuju někoho, kdo dává lásku najevo fyzicky.

Ještě jsem neviděl, aby někdo potřeboval tolik ujišťovat.

Radši mu dejte dudlík.

Pár dní zpátky jsem to s Camillou ukončil.

- Ou! - A sakra.

- Cože? - Aha.

To je vážně rána, jestli to ukončíte jen kvůli tomuhle.

Přece uběhl sotva den a půl, nebylo to…

Slyšela jsi, Kaeli? Den a půl.

To je šílený.

Aha, už tomu rozumím.

Odmítla ho v ložnici.

Takže se stáhnul, lízal si rány a odkopnul ji.

Vím, co od partnerky potřebuju a chci.

Kašli na zpětné zrcátko, dívej se dopředu!

Já s Danielem spolu taky nic nemáme.

Tohle ti nemá roztáhnout nohy. Je to zásnubní prsten.

Hezky! To bylo fakt dobrý.

- Hezky. - To je luxusní hláška.

- Tohle ti nemá roztáhnout nohy. - Je to zásnubní prsten.

Je mi jich tak líto.

Budeme narážet na problémy. Všechno nepůjde hladce.

Ale je důležité o tom mluvit. A na tom pracujeme.

- To bylo pěkné. - Moc pěkné.

Tohle možná vrátilo Daniela zpět do hry.

Jo, rozhodně.

A taky dává mužům dobrý příklad, jak předstírat slzy a smutek,

aby dostali sex.

Bez komentáře.

Je pěkné, že je konečně zranitelný.

A ona šla za ním a byla k němu něžná.

Přesně tak.

- Teď mám naději. - Já taky.

Do toho, Sydney a Danieli!

- Můžu si půjčit Luddeho? - Jo, jasně. Samozřejmě.

Jo, mám jít za tebou?

Koukni, jakou má radost.

Sedneme si sem.

Doufejme, že se mezi nimi teď něco změní.

Já v ty dva vážně věřím.

Chápu, že fyzická stránka je důležitá.

Ale to rozhodnutí bylo podle mě moc uspěchané.

Já nechci skončit. Chci pokračovat.

Teď bych chtěla, aby jí položil ruku na stehno a řekl:

„Vezmeme to svým vlastním tempem.“

Hlavně po rozhovoru s Johannou.

Říkala, že u nich není žádná fyzická intimita.

Fajn, já tomu ale nevěřím.

Jako vážně?

Vždyť to brala pozitivně!

Kašli na něj!

Ukonči to s ním! Pošli ho k šípku!

Vím, že tyhle věci jsou pro tebe těžké.

- Říkáš, že je to pro mě těžké. - Co?

Ani jsme tomu nedali šanci.

Mám ti znovu vysvětlit, proč to cítím tak, jak to cítím?

Ne! Čemu na tom nerozumíš?

Co sakra blbneš, Ludde?

Nechápe, co udělal. Ona udělala přesně to, co po ní chtěl.

Nedorozumění jsou v lásce běžná věc.

- To je tak smutný. - Neposlouchal ji.

Ani v nejmenším.

Nechápu to. Končím.

- Panebože! - Ajéje.

Jsem na ni pyšný, že odešla.

- Možná to není náš král. - Ne, žádný král.

Neskutečná řada!

Teď už půjdou domů.

Tohle bude rozhodující.

- Tohle je ta děsivá část. - Teď se ukážou v pravém světle.

Nemáš tam dávat celou okurku.

Hned začíná každodenní život.

Umyl jsi tu okurku?

Ajéje!

- Umyl? - Ta má názor na všechno.

Ticho. Hleď si svého.

Víš, co podle mě dělá? Testuje ho.

Je jako zvědavé dítě a chce vidět jeho reakci.

Jaký má limit?

Umíš být někdy v klidu?