Love is Blind (Love Is Blind)

PICKLE A POHODA

Pickleball mě baví.

Baví tě?

To se ti líbilo, co?

Víš, co se mnou to bahno dělá?

Netuším, nikdy jsem se nebahnil.

Co to děláš?

Bude z tebe Simba.

Cvoku.

Spodní část těla.

- Spokojená? - Jak jen v bahně můžu být.

Mám od sebe přinést nějaké koření?

Teď nedokážu myslet na koření.

Teď zvládnu mluvit jen o cvičení.

Ty během opakování myslíš na koření?

Při cvičení myslím úplně na všechno.

To vidím.

LÁSKA JE SLEPÁ

19 DNÍ DO SVATEB

Na to se fakt těším.

Těším se na Chibi. Jsi připravená? Tak jdeme.

Je to tady moc pěkný! Hodně světla!

Tamhle je Chibi.

Ahoj, princezno.

- Bože! - Vidíš?

Ledová káď.

Měli bychom ji hned vyzkoušet.

V žádném případě. Slíbila jsem ti to.

- Jen jsem neřekla kdy. - Jo.

Krásný. Moc pěkný.

- Je šílený, že jsi tady. - Já vím.

- Těším se na tvůj dům. - Jo! Nemůžu se dočkat.

Jasně, tohle není dům se čtyřmi ložnicemi,

takže by asi dávalo větší smysl, abych se přestěhoval…

- To by se mi líbilo. - Je tam víc prostoru.

- Slíbila jsi, že zkusíš káď. - Slibuju.

- Jo. - Jen nevím kdy.

- Možná za pět let. - To nic.

Dám to do kalendáře a pak mi přijde upozornění.

Pak řeknu, že už jsem stará a nemůžu.

Ne! Říkal jsem ti o mámě.

Zapomněla jsem.

Strčila tam nohu a utekla.

Táta mi poslal video a já z toho nemohl.

Naši se ptali, kolik ti je.

- „Chce děti?“ Ne. - Byli smutní?

Ne, v pohodě, znají mě.

- Dobře! To mě těší, Chrisi. - Jo.

Bála jsem se, že si budou vaši říkat,

že nikdy nebudou mít…

- Jo. - …tvoje děti.

- Víš, co myslím? - Jo.

To se mi v buňkách fakt líbilo.

- Nechceš mít děti. - Jo.

A já si říkal, že mi nebude vadit být bezdětný.

Ale kdybych byl s někým, kdo by děti mít chtěl,

nebyl bych vyloženě proti, ale…

nevidím to v blízké budoucnosti.

Hrozně moc tě miluju a vím, že bys byl skvělej táta.

Pokud přijde chvíle, kdy si řekneme, že tohle chceme…

Jo.

Neříkám, že to ani nepřipadá v úvahu.

Ale prostě nemám pocit, že tam směřujeme.

- Jo, nic pro mě. - Jen si užíváme.

Už jsem to říkala mockrát, ale baví mě se vracet za tebou domů.

To je jedna z věcí, co mě fakt baví.

Budu tam.

Chris má nádherný byt a je v úžasné lokalitě.

Máme ale tři zvířata,

tak asi dává větší smysl usadit se v mém domě.

- Jsi připravený? - Jsem připravený.

Očistím si boty.

Tyjo, to je docela…

Není tu cítit pes, že ne?

Ne, není tu cítit pes.

Sama jsem si vytvořila život, který miluju.

Říkala jsem si, že pokud si někoho najdu, fajn.

Když jsem sem dnes přivedla svého snoubence, cítila jsem klid.

Panebože!

- Není to super? - Jo.

Jo, ani tu nepoznáš, jaká je denní doba.

- To je cíl! - Jo.

- Udržuju tu chlad. A termofory. - Jo.

Tady budou muset být dveře, protože to bude moje šatna.

- Šlo by to. - Perfektní.

A tohle bude tvoje šatna.

HOLKA NA VDÁVÁNÍ

- Dobrá kšiltovka. - Jo, je dobrá.

- Chtěla jsem si ji brát do buněk. - Fakt?

- A tady je to šílený. - Panebože. Máš spoustu oblečení.

- Tady jsou ty divočejší kousky. - Jo.

Tohle se mi docela líbí.

Můj dům. Pěkný, ne?

- Vypadá skvěle. Nelhala jsi. - Čekal jsi tohle?

Jo. Teda… je tu spousta zlata.

- To jsi říkala. - Hodně.

- Spousta hadů. - Spousta hadů.

- Ložnice. - Je jako jeskyně.

- Úplně. - To miluju.

Lesní… jeskyně s nahřívacími polštářky.

- Mám jich několik. - Vtipný.

- Je to hrozně fajn. - Já vím! Jo!

Uleví to svalům, zádům, krku…

Je to babičkovský, ale je mi to fuk.

Babičkovský?

Kolik…

Ani nechci použít slovo „mladý,“ ale kolik znáš nestarých lidí,

kteří denně používají nahřívací polštářky?

Jednoho.

- Přesně. - Jo.

Umíš si představit, že tu spolu bydlíme?

Je to jiné než…

Být na předměstí.

- Nic víc. - Je to jiné, ale…

Přijde mi, že je to… aspoň v Columbusu.

- Všude je to kousek. - Jo.

- Ne, že by na tom záleželo, ale… - Ne, je to jiný životní styl.

- Je to změna. - Rozhodně.

- Totální změna stylu. - Jo.

U tebe se dá všude dojít pěšky.

Já musím autem.

Ale je fajn, že jsi hodně blízko.

- Jsem asi 12 minut od tebe. - Já vím. O nic nejde.

Já jsem si totiž říkala…

že máma s tátou vždycky zvou všechny k sobě.

Chtěla jsem mít dost velký prostor,

abych mohla pozvat rodinu na Vánoce

a všichni tu mohli v klidu přespat.

Chtěla jsem tři ložnice.

A tenhle dům má čtyři.

Ale je hrozně fajn si občas zalézt do klidu a ticha.

- Jsem ráda, že tu jsi. - Líbí se mi tu, je to pěkný.

U některých lidí bylo jasné, že by nám to neklapalo.

- Jo. - Je to doslova…

Kdybych použil sportovní analogii,

tak vlastně na všechno v životě potřebuješ trénovat.

Dojdeš do bodu, kdy si říkáš, že kdybychom se potkali před sedmi roky…

Nebylo by to…

Třeba před šesti roky bychom se třeba neshodli.

Jo. Ještě před rokem jsem nevěděla, jestli se chci znovu vdát.

- To jsi říkala. - Nechtěla jsem vážný vztah.

Připadá mi bizarní,

kolik věcí se muselo odehrát, aby se nakonec mohlo stát tohle.

Jsem vděčná za to, co s tebou mám.

Říkám ti to samé a denně se tak cítím.

- Já vím. - Takže…

Děkuju.

Já děkuju.

- Miluju tě. - Miluju tě.

Máš schůzku?

Ne, je to…

Funguje to tak,

že jednou za čtvrt roku mluví šéf Federální rezervy, Jerome Powell

o různých věcech, které pak hýbou s trhy.

- Jak víš, že ta schůzka probíhá? - Pořád to sleduju.

- Pozvánka na Facebooku? - Je to v kalendáři.

Tohle je teď moje práce.

Poslouchám na půl ucha, protože tuším, kam směřuje.

Zítra mám schůzku se šéfem.

Ví o tom, že se chci ve firmě posunout.

Kdy chceš vypadnout z Clevelandu?

Uvidím, co řekne.

Mám pocit, že jsem jasně řekl, že chci být spíš nomád.

Nechci se zahrabat v Clevelandu.

- Já vím. - Jen, abychom si rozuměli.

Nechci tě tu držet. Říkala jsem, že ocením teplejší klima.

- Jo. - Chci někam do tepla.

Zrovna dneska mi jeden fotbalový trenér poslal smlouvu…

- Dobře. - …na Floridu.

Na Floridě nikoho neznám.

Ani v Arizoně, ale tam to mám ráda.

Klidně se nechám přesvědčit.

Arizona ještě stále není pasé.

Určitě bych tam sehnal práci jako trenér, i ve financích.

Jen mi dneska přišla k nahlédnutí smlouva na trénování na Floridě.

Mám pocit, že je to v souladu s tím, kde se oba nacházíme.

Skvělé počasí, golf.

A samozřejmě by tam bylo skvělé vzdělání pro děti.

Splňuje to vše, co hledám.

Co myslíš ty?

Já jen… Nevím, co víc říct.

Zítra si promluvím se šéfem.

Jsem zpátky sotva pět minut, pořád doháním resty.

A já už stihnul sehnat práci.

- O to mi jde. - Dobře.

Prostě to zkusím a velmi rychle postupuju dál.

Bojím se jen toho, že nedokážu zareagovat dost rychle,

pokud stejně rychle nebudeš postupovat i ty.

Já taky rád plánuju, ale zároveň jsem přizpůsobivý.

A nejsem si úplně jistý…

Mám prostě trochu obavy, že ty tak přizpůsobivá nebudeš.

- Můžu ti říct víc zítra? - Jasně.

Mám pocit, že toho říkáš hodně svýma očima,

ale chybí slova.

Jen poslouchám.

- Ptám se tě, na co myslíš. - Poslouchám.

Řekla jsem, co teď říct můžu.

Potřebuju se šéfem probrat různé možnosti.

Pokud by v těch státech pro mě něco bylo, můžu to vzít, ale…

Záleží na tom, co mají.