The Last Whale Singer

Pozor!

Uvolněte cestu, připlouvají velrybí velikáni.

Tento prostor vyhrazujeme pro důležitou pěveckou událost.

Zařízeno. Další úžasný den.

Počkej! Vincente, nejsem připravený! Jé!

Viděli jste? Dostal jsem nad hladinu i celý ocas.

Brzy vyskočíš výš než já s maminkou.

Nemůžu dýchat! Nemůžu dýchat!

Nemůžu dýchat!

Och! Málem jsem vypustil dušičku, pidi keporkaku!

- - Vincente, omluv se Walterovi.

Tak promiň, Waltere.

To je riziko povolání.

My chůvičky jsme zvyklé i na větší hrůzy.

Teď tě dáme do pucu.

Jé.

Ne, Waltere, přestaň!

- Prosím! - Nevrť se!

Jak nám vštěpovali profesoři na naší vznešené akademii rybek chůviček,

špinavá velryba je ostuda velryb.

Tyhle řasy jsou dost tuhé.

Hm, hm. Ale vynikající.

Tak už poplavte, do setmění musíme urazit ještě kus cesty.

Následující útes patří k nekrásnějším.

- Na tebe krásou nemá. - Mami, tati, už tam budeme?

Trpělivost, broučku. Už jenom kousek a…

Och!

- Och. - Co se to tady stalo, mami?

Koráli onemocněli. Musíme si najít jiné místo k životu.

Počkejte! Můj taťka vám pomůže. Pomůžeš, tati, viď?

Jsem velrybí pěvec a bude mi ctí.

Ty jo!

Ach!

Tvůj taťka je boží. Ty jsi taky velrybí pěvec?

Jo. Teda, aspoň doufám.

Zachránil jste náš útes. Děkuji, pane pěvče.

Prosím, říkej mi Kepory.

No tak, Waltere, to už stačí.

Když o sebe nebudeš pečovat, dopadneš jako blobfish.

To bys jako chtěl? Hm?

No tak dobře.

- - Ach!

Už to bude.

Co?

- Úžasné. - Bravo!

Rostou tak rychle.

V takových chvílích jsem rád, že nemám slzné kanálky.

Copak je, broučku?

Zazpíval jsem to přesně jako táta, ale vůbec nic se nestalo.

Protože jsi zpíval moji píseň.

Aby ses stal pěvcem, musíš objevit svou vlastní.

Objevit vlastní píseň, jo?

Ano. Stejně jako bys nemohl plavat cizími ploutvemi, že?

No, to asi nejde.

Vincente, my velrybí pěvci jsme nositeli pradávného dědictví.

- Naším úkolem je chránit… - Každičkého tvora v oceánu.

Správně. Každý velrybí pěvec musí najít vlastní cestu.

Uvnitř tebe je píseň, kterou můžeš zpívat jen ty.

Já to asi nechápu.

- Časem to pochopíš, zlatíčko. - Ale já chci tu píseň teď!

To máš smůlu, malé velryby už musí spinkat.

Mami! Ale ve spánku svoji píseň neobjevím.

Maminka má pravdu. Už ti Walter vyčistil kostice?

- Jasně. - Hezký pokus.

Jak říkávám, čisté kostice mít, šťasten v životě být.

Ham.

Dobrou, uvidíme se ráno!

Vincente, na zkoušení máš ještě čas. A pamatuj,

tvá píseň vychází zevnitř.

Už se těším, až se stanu velrybím pěvcem.

A my se moc těšíme na tvou píseň.

Jé.

Hm. Ještě jinak.

- Vincente? - Ach! Waltere?

Hm, ne.

U všech bublin!

Á! Kliď se, nebo tě ohlodám na kost!

- Jé! Co se stalo? - Procvičuji se.

Chci najít svou píseň a překvapit rodiče.

Šplouchá ti na maják?

Jsme v noci na otevřeném moři!

- Vincente, zlatíčko! - Nemůže být daleko.

- Proud ho asi odnesl tímhle směrem. - Kepory, podívej!

Ne! Vincente!

- Už mi to skoro šlo, ještě chvilku. - Tady není bezpečno, vraťme se.

Co je to za hluk?

Vincente!

Ach!

Ne! Vincente, nezranil ses?

Ne, jsem v pořádku. Co se to tam ale stalo?

- Tvoji rodiče… - Mami? Tati?

Waltere, tak kde jsou?

Tamhle! Jsou tam dole!

- Ó, ne! - Mami, tati!

Vincente!

- Zadrž! - Stůjte! Kam plavete?

- Co se to děje, Waltere? - Tvoji rodiče odcházejí k tůni hvězd.

K tůni hvězd? Jak to myslíš?

Odcházejí, Vincente. Opouštějí náš svět.

- Musíme je nechat jít. - Ne! Ne, ne, ne!

Zazpívám jim a zachráním je!

No tak, písničko!

Funguj, prosím!

Mami! Tati!

Je mi to moc líto, Vincente.

Och. Tentokrát mě nedostaneš, Vinci.

Jsem jako žralok. Chachá! Stále v pohybu.

Och, u planktonu!

- Kdyby ses teď viděl, Waltere. - O čem mluvíš?

Když už ses naučil tolik věcí, včetně vyskakování,

možná je načase zase začít zpívat.

Už jsem to říkal milionkrát, není to pro mě.

Jak to víš? Je to dávno. Naposledy jsi zpíval

před deseti lety, čtyřmi měsíci, 13 dny a 11 hodinami.

- Prostě na to zapomeň. - Nemůžu, ne a nesmím.

Tvoji rodiče mě vybrali, abych se o tebe staral,

dokud nezačneš zpívat.

- To se načekáš, na to nikdy nedojde. - No jo. To se ještě uvidí.

Od sardinek vím o pěkném vraku lodi nedaleko odtud.

- Mrkneme na něj? - Vrak, jo?

Tak se mi líbíš. Pohni!

Ach.

[jemná hudba, Walter si vesele brouká]

Och, to musí být on.

Co?

To mi moc jako loď nepřijde.

Je to trochu zklamání. Sardinkám asi připadala větší.

Počkat! Co?

Kam jsi zmizel?

Vincente?

- Jsi mě tam nechal. - Pšt!

Určitě se to rozšíří. Je to otázka času.

Kéž by byl velrybí pěvec naživu. Zachránil náš útes, když jsem byla malá.

- Kepory byl svého druhu poslední. - A co jeho syn?

- Děti ten pěvecký dar dědí. - Prý zpívat neumí. Je to břídil.

Jestli nás nezachrání on, tak už nikdo. Jsme ztraceni.

Ach ne, jsem ztraceni.

Vinci. Počkej!

Nezoufej.

Jak říkám, zachmuřený obličej je jen smutný úsměv.

Pořád mě srovnávají s tátou. To není fér, nebudu jako on.

A tak to má být. Nemusíš být jako on. Stačí, když budeš sám sebou.

Myslíš břídilem? Skvělý.

Kdepak. Jsi mladá velryba, kterou čekají velké věci.

Potřebuješ jen čas.

Přece nevyčteš pulci, že se rovnou nenarodil jako žába, ne?

- Před námi něco je. - Přesně tak.

Vždycky je před námi něco nového v tomhle divokém podmořském životě.

- Ale ne, myslím támhle. - Co?

Ohó! Tak ty sardinky si nakonec nevymýšlely.

Hezky zachovalý vrak. A má dvojitý trup, bílý dub.

Harpuny? Zlatá rybičko skákavá, to je velrybářská loď!

Och, to mi ještě scházelo. Plujeme dál?

Stopy po zubech dvou velikostí! Víš, co to znamená?

Nechápu, co říkáš.

- Byla to bílá velryba se synem. - Jaká velryba?

Běluha severní. Opravdový obr mezi obry. Ou!

Je prý tak mocná, že zachránila svého syna před sestupem do tůně hvězd.

Co že udělala?

Já ti ten příběh nevyprávěl? Asi mi přišel děsivý.

- U tvých příběhů jsem se nikdy nebál. - Zato já jo.

Tak tedy, kdysi dávno, předávno

se lovci vydali na lov proslulé bílé velryby.

Ale netušili, že ta bílá velryba byl otec, který učil svého syna převracet lodě,

které plenily jejich moře, a že ve skutečnosti loví oni je.

Ale když se jim bílé velryby chystaly zasadit poslední úder,

který měl rozdrtit loď, poslední přeživší lovec stiskl spoušť.

Ne!

Synek klesal k tůni hvězd.

Ale rozhněvaný otec se nehodlal s jeho tragickým osudem smířit.

A tak se za ním vydal, odhodlaný ho přivést zpět.

Střemhlav se ponořil k nejhlubšímu místo v oceánu.

Když tu náhle spatřil tajemnou zář. Tůň hvězd.

A tak se opět shledal se svým synem a vrátili se mezi živé

moudřejší, šťastnější a odhodlaní potopit ještě víc lodí.