I Am Frankelda (Soy Frankelda)

Sny a noční můry jdou ruku v ruce.

A tvoje vlastní představy si představují tebe.

REAL DEL MONTE, MEXIKO ROK 1866

PRINC

Mami, chtěla bych do jejich světa.

Už tam přece jsi.

Kdykoliv píšeš nebo kreslíš, tvoje duše se stává inkoustem.

Díky tomu existují.

Stávají se stejně skutečnými jako ty.

Myslíš, že mě taky vidí?

Mami!

Pomoc!

Mami!

Pomoc! Babičko, pomoz mi!

Mami! Pomoc!

Francisco, to nech být. Pojď mi pomoct.

MILOVANÁ MAMINKA A MANŽELKA

Je mi to moc líto, Francisco.

- Francisco! Vrať se! - Ne!

Pomozte mi najít vnučku!

Francisco!

Kde jsi, ty spratku?

- Francisco, kde jsi? - „Princ by udělal cokoliv…

aby zachránil své rodiče…

a všechny své blízké.“

Paní, malá je tady.

Francisco!

Co si to dovoluješ?

Francisco? Slunce už vychází.

- Východní křídlo je čisté. - Rozumím.

TOPUS TERRENTUS ŘÍŠE DĚSŮ

Prášilko! Polekalas mě.

Pojď se mnou.

Vše v pořádku, pane.

„Princ pocítil nevysvětlitelnou touhu zjistit víc.

Rozhodl se dát na svůj instinkt,

následovat intuici a tajemný hlas, který ho volal.

Byl neklidný, ale nebál se.

Cítil zvláštní rozrušení.

Tušil, že se právě setkal se svým osudem.

Šplhal a šplhal,

hledal cestu ven ze svého příšerného světa,

zatímco hlas, který ho volal, byl stále skutečnější.

Ke svému překvapení se ocitl na prazvláštním místě,

které nikdy předtím nenavštívil.

Zmocnil se ho zmatek.

Rozbolelo ho bříško.

Byl mezi samými cizími lidmi.

V úplně novém světě.“

V úplně novém světě!

Není trochu potrhlá?

Trochu? Mám z ní husí kůži.

Jenom se snaží být zajímavá.

No jo, chuděrka.

Ale ne!

Moc se mi to líbilo.

Můj táta je významný nakladatel.

Možná se mu tvoje příběhy budou líbit.

- Jmenuju se… - Moc vtipné.

Proč jste na mě všichni tak zlí?

Francisco! Ty uličnice jedna!

Babičko, je tam příšera!

Co to tady děláš?

Otec Cosme mi řekl, že ses po přestávce nevrátila

a že strašíš ostatní děti.

Babičko, v tom agáve něco je!

Pardon!

Nic tam není.

Proč nejsi jako tvoje spolužačky?

Aspoň bys měla nějakou kamarádku.

Jsi čarodějnice!

Co jsi mi to řekla?

Ty spratku jeden!

Promiňte. Nebudete mi věřit, co se stalo.

Spal jsem a…

- Jsi v pořádku, zlato? - Ano, mami.

Veriteno.

- Má drahá. - No tak, mami.

Když ho budeš takhle objímat, bude si myslet, že se choval správně.

Objímám ho před tím, než dostane zaracha na věky věků.

Cože?

- Ficturo! - Tati!

Jsi v pořádku?

Ten král a jeho neschopná rodina nás přivedou do záhuby.

Musíš domýšlet důsledky svého jednání.

Nebudeme tě moct vždycky chránit.

Vždyť se mi nic nestalo.

A objevil jsem něco úžasného.

Myslím, že se přes Harfavučinu můžeme dostat jinam.

A až vám povím…

Ne, můj Herneválku!

Pochop, že to, cos udělal, bylo velmi nebezpečné.

Měl bys být opatrnější.

Mezi oběma světy panuje rovnováha,

kterou máme za úkol chránit.

Už věky se nikdo nedostal na druhou stranu a je to tak lepší.

Slib mi, že nikomu neřekneš, co jsi objevil.

Ano. Promiň.

Navíc jsi poškodil náš nejdůležitější nástroj,

Harfavučinu.

Musíš o ni pečovat. Jednou na ni sám budeš hrát.

A tím budeš formovat lidské podvědomí.

To je zvláštní schopnost,

kterou nemá nikdo kromě nás, členů královské rodiny.

Ficturo, je čas mu to říct.

Cože? Přišla jsi o rozum, Veriteno?

- Je moc mladý na to, aby to pochopil. - Co?

Už nejsem dítě!

Chci vědět, co je na druhé straně.

Byla tam dívka obklopená světlem.

Nerozumím tomu. Mluvil na mě nějaký hlas.

Nebo snad mluvila o mně? Jak mě může znát?

Říkala, že jsem princ. Jak to věděla?

Nerozumím tomu.

Jak to, že toho o mně tolik ví?

Její hlas mi zněl povědomě, ale nevím, kdo je.

Co to všechno znamená? Vy to víte?

Jen klid.

Náš příběh je s příběhem lidstva totožný.

Příběhy, jež si lidé vyprávějí …

…nejprv fikcí jsou, potom skutečností znějí.

V jejich snách z nás ožívá strach.

Ty skutečností jsi

a zároveň i fikcí.

Jsi hvězdnou konstelací,

niternou kontradikcí.

Kdo příběhy píše,

tká látku bájné říše,

- však z vláken pravdivých… - Fikce…

a sny dnů minulých

pravdu čistou zjevují.

Ty skutečností jsi

a zároveň i fikcí.

Jsi hvězdnou konstelací,

niternou kontradikcí.

Naše říše je domovem lidských strachů.

My jsme myšlenky, které lidi děsí.

My jsme myšlenky?

Takže neexistujeme?

Připadá ti, že neexistuješ?

- Jsi snem. - Jsi pravdou.

- Jsi slovem. - Jsi fikcí.

- Jsi pravdou. - Jsi snem.

- Jsi fikcí. - Jsi slovem.

Univerzální pravda? Nic takového není.

Jsi skutečný. Jsi snění.

Ficturo!

- Jsem tady. - Co to bylo?

- Klid. - Do trůnního sálu!

Veličenstva, jak můžeme pomoct?

Díky, kapitáne Mythelitasi. Pro krále bohužel nelze nic udělat.

Omlouvám se, že ruším, ale Královský snovač nočních můr

se dožaduje okamžité audience.

Tatínku!

Mám ho pustit dál?

Na tyhle formality není čas.

Jsou tak…

ponižující!

To by stačilo.

Ani hnout.

Vaše Výsosti!

Došlo k hrozné, ničivé, skandální fluktuaci

mezi říšemi!

Kapitáne.

Pro všechny stíny na světě!

Vypadáte hrozně.

Možná přišel čas zvážit návrh, který jsem…

Procustesi, teď se to nehodí.

- Odveďte Hernevala do jeho komnat. - Cože?

Princi, ráčíte mne doprovodit?

Na, tati.

- Tati… - Poslechni mě, synku.

Počkej, Procustesi.

Ano, Výsosti?

Co je mým rodičům?

No, víte,

král a královna nesou na svých bedrech těžké břímě.

Vinou té ohavné lidské lůzy

náš rod ztrácí sílu, energii a vliv.

A vaši rodiče jsou první, na koho to dopadá.

To nedovolím! Pomůžu jim!

Kéž byste mohl, ale bojím se, že tohle je nad vaše síly.

Až odejdou, budeme spolupracovat.

Předám vám svá mistrovská díla

a vy je ve formě nočních můr doručíte lidem.

Bohužel jsme na těch primitivních tvorech závislí.

Ne! Nechci být závislý na lidech!

Kdybychom se tak mohli dostat do Říše bytí.

To by byla úplně jiná pohádka.

A je… Je někdo, kdo se tam dostane?

Na počátku, kdysi dávno, předávno,

se zhmotnil strach ze samotného strachu

a zrodil se obrovský, opeřený pavouk,

úchvatná Enkara.

Enkara zjistila, že její život je svázán

se strachem, který z ní lidé mají.

Pomocí Harfavučiny prošla nahoru a podmanila si lidský rod.

Všetečný Ceimut chtěl lidi bránit

a vyzval Enkaru na souboj.

Enkara Ceimuta chytila a pozřela ho.