Sorry, Baby

- Můj bože, ahoj! - Je tu svinská zima!

- Dorazila jsi. - Jo.

- Chyběla jsi mi. - Pomoc mi, je svinská zima.

- Nemůžu uvěřit, že tu ještě bydlíš. - To říkáš pokaždý.

- Necítím ruce, sakra! - To mě poser.

Vezmu to.

- Je to těžké. - Je to sakra těžké.

Přineslas dárky?

Ne, jen 18 párů ponožek.

Ponožky mám.

Jo, ale tvý nohy jsou velký.

ROK DÍTĚTE

Fakt těžké.

- Tohle mě napadlo. - Jo.

- Když máš sex s chlapem... - Jo.

- Někdy... - Hm.

Říkají věci jako...

„Líbí se ti to?“

„Líbí se ti to.“

- Co je „to“? - Jasně.

- To je hluboké. - Myslím, že říkají...

„Líbí...“

- To. - To.

- Můj pták. - Nebo...

- To. - To.

Je to jako, kdyby byl

pták jejich celým já.

„Líbí ti pták, líbím se ti já?“

„Miluješ mě?“

„Miluješ mě?“

A já tě šukám...

- „...mým ptákem.“ - Jo.

Někdy je to...

Ne.

Někdy jako...

Bože.

Někdy.

Trochu.

Fakt.

Někdy jako bys opustila svý tělo

- A viděla se zezadu. - Očima toho chlapa.

- Tvůj zadek vypadá divně. - Někdy je to tak.

Necháš mě to přečíst?

Jo, ale není to hotový. Není to ani koncept.

Ale je to koncept.

Určitě koncept.

Je to o gay komunitě v New Yorku?

Je, ale je to temnější a psychologické,

ale taky vtipné.

To si musím přečíst.

Ahóój.

- On mluví na nás? - Říkal asi ahoj.

Ahóój sousedko!

- Ahóój! - Ahóój!

Obsazeno.

Kurvadrát.

Kéž bys tu stále bydlela.

Jo.

Nebo alespoň blíž.

A nebo ty blíž ke mně.

Mně se tu líbí.

Fakt?

Proč?

Je to těžký, že, pořád tu bydlet?

Jako všude jinde.

Pravda.

- Škola byla, ech... - Vysoká...

Přesně.

Chybím ti?

I když seš vdaná?

Jo, chybíš mi, i když jsem vdaná.

Vdaná...

Dospělá.

Úplně.

Hej!

Hej, vy tam!

Jsem vdaná.

Jsem v oficiálním svazku!

Táta je rozvedený.

- Ou. - Smutné.

To je v pohodě.

No, co tedy teď?

Jste sám.

Je mi jedno, zda sem sám!

Je to mé právo.

Je to vaše právo.

Co chcete? Říkám, že je vinen.

Chci slyšet argumenty.

Dal jsem vám své...

Fuj.

- Ahoj. - Ahoj.

Prosím...

Ne, pardon, jsem na špatné adrese?

Ne, ale ne.

Ne, ne, ne.

- Hledáte Agnes? - Ano, jo.

Gavine!

Ahoj, Agnes.

Lydie.

Ty jsi Lydie, můj bože.

- Omlouvám se, to je ten víkend. - Jo.

Má chyba.

V pohodě.

Gavin je soused. Gavine...

Bydlíš támhle.

Jo, bydlím támhle.

- Ups. - V pohodě.

Hezké sny.

Pochválena budiž tvá zbloudilá duše.

- Těšilo mě. - Mě taky.

Roztomilej.

- Kdo? - Ty s ním šukáš.

To teda ne.

- Šukáš se sousedem. - To teda ne.

Šukáš se sousedem Gavinem.

Ty jsi...

To nejsem, nejsem.

- Ne. - Šukáš s ním.

Šukáš s Gavinem.

Agnes...

Musím s tebou o něčem mluvit.

Dobře.

Je to o mém těle.

Tvoje tělo je úžasný.

Dík.

To nemyslím.

Dobře.

Takže, já mám...

...dítě, uvnitř.

Máš?

Jo.

Co?!

- Jo. - Právě teď?

Právě teď.

- Jo. - Co?!

Můj bože.

Můj bože, tvoje tělo je zázračný.

Můj bože.

Bojíš se?

Jo.

Ale jsi ráda?

Jo.

Je to dobré.

Chtěla jsem ho. Zkoušely jsme to milionkrát.

Jo, chtěla jsi ho.

Lydie.

Bude to Agnes?

Nevím.

Nevím.

Popřemýšlej.

Páni.

To musí být kvalitní spermie.

Díky nějakému vysokému bělochovi.

Možná bych mohla i já.

A potom by to byli bratři.

Ono je to anonymní.

Máme fotku, mohli bychom ho najít.

Můžu si sáhnout?

Jo.

Nic necítím.

Ještě to není dítě.

Kolikátý týden?

Desátý.

Takže je maličké?

Jo.

Jako myš?

Jak je velká myš?

Menší?

Páni, menší než myš?

Večer to nikomu neříkej.

Neboj, neříkám tajemství, kromě těch, co chci říct.

To mě moc neujistilo.

Nechci jít.

Ne.

Musíme, nebo mě Nataša přetrhne.

Ona má takový...

nepříjemný tón.

To stoprocentně má.

Že jo?

Nepříjemný tón.

Bojíš se?

Jo.

Bolesti?

Jo.

Přece jen je to člověk.

Chci ho dobře vychovat.

To se ti povede.

Bude to bolet.

Bude to tak bolet!

Neříkej to!

Já to můžu říkat, ty ne.

Bla, bla, bla, to je fuk.

Ve zkratce: máme dům, ale musíme o dost víc zaplatit.

Líbí se vám dům, můj dům?

Mně jo, jo, bože.

Dřevo, je úžasný.

Tmavé, vypadá draze.

- Co nábytek? - U nás?

Jo.

Původní gauč, postel, skříň od Bennyho rodičů.