Victim (Obeť)

Odkláníme auta do jednoho pruhu. Vepředu se porouchal autobus.

Takže, nejdřív projedou osobní auta

a potom autobusy.

Dobře. Co už.

Vepředu se porouchal autobus. Budeme muset čekat.

Toaleta je v autobuse. Jestli si chcete zapálit, nechoďte daleko.

Děkuji.

Tak čtyři, pět hodin.

- Otevřete mi kufr. - Ale já jsem vás upozorňoval!

Jen si vezmu věci.

S dovolením.

Kam jdete?

No tak, opatrně!

- Ahoj. - Už se probral?

- Ne. - Pustí mě tam?

- Kurva, co je s tím oknem? - Kašli na to.

Pojď, nic tu nenechávej.

Kde ho našli?

Pojď, ukážu ti to.

Tamti ho našli.

Nic se nestane, když jim tu kartičku doneseš zítra.

Nechci, aby byl sám, až se probere.

Musíš se vyspat, půjdeš tam hned ráno.

- Zůstanu tu dnes s tebou, dobře? - Proč se o mě tak staráš?

Měla ses postarat o Igora. Dvakrát denně mu zavolat.

Stalo se to v noci. Co jsem asi mohla dělat?

Říkala jsem, že může zůstat u mě.

Nikam nepůjdeš, dokud se nenajíš.

Ahoj.

- Mami? - Ahoj.

Cítíš se líp?

Trošku.

Kdyby tě něco bolelo nebo jsi něco potřeboval, tak mi řekni.

Všichni tě moc pozdravují.

Za pár dnů už budeš doma.

Za chvíli se vrátím.

Za chvíli.

Neboj se. Ted už jsi v bezpečí.

Zvládl jsi to.

Zvládl.

Brzy je najdou.

Kdo byla ta holka?

Která?

- Ta s kudrnatými vlasy. - Kamarádka.

Jen kamarádka?

Mami.

- Dobře, už mlčím. - Kamarádka.

Dobře.

Jak dlouho mě tu ještě budou držet?

Ještě pár dní.

Prošvihnu soustředění?

Tentokrát bohužel ano.

- Ale budu moct dál trénovat, že jo? - Samozřejmě.

Ne hned, ale časem určitě.

Doktor říkal, že se zlepšuješ. Zítra tě asi přesunou do normálního pokoje.

Budeš mít povoleno mít telefon, počítač, knížky.

Jestli něco potřebuješ, tak stačí říct.

- Dobře. - Promyslíš to?

Našli jste nějaký nový byt?

Stěhujeme se do Olomouce. Ivan tam dostal práci.

- Nějak to zvládneme. - Tak to je skvělé.

- Měj se hezky. - Ty taky. Ahoj.

Sestra říkala, že jsi byla v televizi. Je to pravda?

Proč?

Možná někdo něco viděl a ozve se policii.

To by bylo dobře.

- A ten protest? To taky ty? - Ne.

- Mami, tohle já nechci. - Proč?

Nechci, aby o tom každý věděl.

- Igore, neboj se. Já to vyřeším. - Ale já nechci, abys to řešila.

Nenechám to tak.

Ty mě neposloucháš? Nechci, aby ses do toho pletla.

Když to nebudu řešit já, tak nikdo.

Ukrajinec, kterého zbili cikáni. Myslíš, že to někoho zajímá?

Lidi o tom budou chvíli mluvit a pak na to zapomenou. Ale já ne.

Já ne.

Upadl jsem.

- Nevymýšlej si, Igore. - Ujela mi ruka.

Vážně se nemáš čeho bát.

Odpočívej.

Nikdo mě nezmlátil.

Jasně, proto tady ležíš jen s jednou ledvinou.

Visel jsem na zábradlí a sklouzla mi ruka.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Všichni říkali, že mě zmlátili.

Tak jsem se toho držel.

Nevěděl jsem, že se do toho tak zapleteš.

Igore, podívej se na mě.

Zbili tě?

Tak co se stalo?

Visel jsem na zábradlí a sklouzla mi ruka.

Proč?

Jak to myslíš, proč?

- Proč jsi visel na zábradlí? - Nevím. Prostě se mi to líbilo.

Prostě jsi měl chuť viset na…

Uprostřed noci jsi odešel z bytu, aby ses zavěsil na zábradlí?

Igore, myslíš si, že jsem blázen?

Byl u nás někdo?

Kdo?

Kamarád.

Kamarád nebo kamarádka?

Ta s kudrnatými vlasy? Igore, mám se jí zeptat?

Ano, byla to ona.

- Ublížila ti? - Ne.

Promiň, mami.

Promiň?

Nechala jsem tě doma samotného, protože jsem si myslela,

že jsi rozumný dospělý chlapec. A ty?

- Uvědomuješ si, jak moc jsi to podělal? - Nechtěl jsem.

- Proč jsi řekl, že tě zbili? - Nevím, bál jsem se.

- Čeho? - Že by ses na mě zlobila.

Igore, uvědomuješ si, že jsi lhal policii?

Kvůli tobě zatkli kluka, Igore!

Všechno vysvětlíš tomu policajtovi a omluvíš se, rozumíš?

Irino, podívej se na toho krasavce tam dole.

Někdo takový by se k tobě hodil.

Co to děláš?

Dávaj zprávy.

Dobře, ještě jednu?

Dobře.

Na zdraví!

No,

tak bude hrát šachy.

Viděla jsem je na Eurosportu, takže to je taky sport.

Do konce života budete za vodou.