Le Pupille (Le pupille)

- Přečti to. - No tak!

Přečti to.

- Prosím, přečti to. - Přečti ten dopis!

Prosím, přečti to!

„Drahý Goffredo, tímto dopisem Ti přeji veselé Vánoce.“

Ticho, děti! Seřaďte se do dvojic. Tak honem.

Oko, uhrančivý pohled, petržel a fenykl.

Matko představená.

Co tu děláte po tmě?

Sestro Caterino, rozhrňte žaluzie. Lavinio, otevři.

„Film, který je neohrabaně a volně inspirovaný dopisem.

Ten poslala spisovatelka Elsa Moranteová svému příteli Goffredu Fofimu.

Napsala a režírovala Alice Rohrwacherová.“

Jak to, že jste si neustlaly postele? Zrovna dnes, když je Štědrý den.

- Já svoji ustlala. - Ano, Serafino, všimla jsem si.

- Tak šup. - Ne, prosím, ne, Matko Fioralbo.

- Stáhněte žaluzie. - Proč?

Protože mě zaklejí.

Co je to za nesmysl? Kletby? O kletbách tu nemluvíme. Vstaň, Olgo.

- Ustlala sis řádně postel? - Ano, ale oni mě zaklejí.

Protože strávím Vánoce s rodinou

- a oni ne. - „S rodinou…“ Takový nesmysl.

Je známo, že máme všichni stejného otce.

Teď se rozlučte s kamarádkou.

Veselé Vánoce, Olgo.

Půjdeme. Tvoje teta je unavená a nemůžeme ji nechat déle čekat.

Nestihneš kočár.

Bon appétit.

Ihned si ustelte postele.

Pospěš, honem!

Posuň se, nevidím!

- Můžu se taky podívat? - Ne! Pšt!

Její teta je ošklivá.

- Veselé Vánoce. - Veselé Vánoce.

Ven! Zmizni!

Drahý Goffredo, tímto dopisem

Ti přeji veselé Vánoce

a šťastný Nový rok.

A zároveň Ti povím skutečný příběh,

vlastně částečně skutečný,

který se stal už dávno.

Příběh se odehrál během vánočních svátků

v katolické škole.

24. PROSINCE, ŠTĚDRÝ DEN, 9:00

Haló! Může někdo otevřít bránu?

Holčičky?

Sirotci? Svatí? Otevřete bránu! Musím s vámi mluvit.

Haló?

- Ustup. - Běž pryč.

- Ahoj, holčičky. - Co byste ráda, paní?

Udělejte pro mou neklidnou duši něco hezkého.

Všichni víme, že vaše modlitby Panna Marie vyslyší.

Nevinné modlitby pocházející od nevinných duší.

Prosím vás, nezapomeňte na mě. Modlete se za mého milého.

Ano? Pomodlíte se za něj?

Dobře, pomodlíme.

Okamžik, ukážu vám, jak vypadá.

Vidíte, jak je pohledný? Vidíte ho?

Je krásný.

Holky, proč stojíte u okna?

Jak se jmenuje, paní? Jak mu říkají?

Slípky zvědavé.

Slečno, jestli chcete s děvčaty mluvit, přijďte, prosím, do ústavu.

Mohu jim dát jen jméno dotyčného?

- Čemu se smějete? - Vašemu knírku!

Honem se oblečte. Tempus fugit, však to znáte.

Je tam zima!

- Mrzneme. - Zima je požehnáním!

Požehnána je noc, kdy se narodil náš pán Ježíš Kristus.

Teplo vám bude, až půjdete do pekla.

Obklopeni plameny ďábla a dušemi hříšníků.

Kde to je?

- Co jsi to ztratila? - Kde je to?

Nevím. Moc mě to mrzí.

Serafino, naplnila jsi to?

- Až po okraj. - Kde to je?

Honem.

24. PROSINCE, ŠTĚDRÝ DEN, 10:55

Je strašná zima.

Zapni si tuniku.

Tak, co nám ještě chybí? Šaty. Tohle patří Serafině. Tak prosím.

Počkej na srdce. Prosím. Posaď se.

Tohle je pro tebe. Počkej.

Srdce. Koruna. Posaď se. Křídla přijdou později.

Křídla přijdou později. Počkej, pojď sem.

Pomůžu ti s tím.

Tak, šup šup.

Ještě nejste připravené? Sestry, už poběží zprávy.

- Zprávy! - Honem, zapněte rádio!

Seřaďte se!

Nikdo se ani nepohne, jinak ztratíme signál.

Italské…

italské legie, i přes nepřízeň počasí

a po čtyřech dnech odvážného boje

zaznamenaly velký úspěch.

Proti nepříteli s výraznou početní převahou

se Italové během prvního dne drželi statečně.

V následujících třech dnech se bitva rychle posouvala kupředu

a vedla k dobití tří železničních stanic.

…naše dělostřelectvo v akci při protiofenzivním manévru.

Jeden novinář píše: „Útok našich vojáků je mimořádný.“

Přicházejí britské výpady.

Naše dělostřelectvo intenzivně opětuje palbu.

Některé tanky nepřítele byly přímo zasaženy.

…při těchto nízkých teplotách

- se podmínky… - Floro.

Co tu děláš? Řekla jsem ti, že máš zůstat v posteli.

Nachladíš se. Běž!

Vy poslouchejte dál. Seřaďte se. Já se hned vrátím.

Operativní plán nepřítele…

byl zcela zmařen.

Co to je?

Co to je?

Serafino, co jsi to provedla?

Nikdo nejde.

…Italové…

Líbej mě, lásko, líbej mě na ústa

Líbej mě, lásko, líbej mě na ústa.

Ihned tu věc vypněte! Okamžitě!

Tak ticho!

Mýdlem.

Pořádně ho vydrhneme. Smyjeme ta škaredá slova.

Že zrovna dnes.

Jak můžeme jen tak zpívat a tančit, když naši bratři trpí?

Je to šílenství.

Jakým démonem jste posedlí?

Co se tu děje?

Šílenství. Jdi.

A ty?

Já nezpívala.

Text té písničky…

Když si na ni vzpomeneš, vybaví se ti?

Líbej mě…

Líbej mě na ústa…

- Takže ano. - Ale já ji nezpívala.

„Já, já, já!“ Jak můžeš být tak nestydatá?

Jestli si ta slova pamatuješ, znamená to, že jsi zpívat chtěla.

Vidíte, holky. Serafina si myslí, že je nevinná.

Ale provinila se víc než vy. Někdy je hřích náhodný.

Serafina je tedy nestydatá.

24. PROSINCE, ŠTĚDRÝ VEČER, PŮLNOC

25. PROSINCE, VÁNOCE!

Narodil se!

Narodil se na východě!

Pojďte. Pojďte a pomodlete se s našimi děvčaty.

Záhada zrození je silná a zázračná. Pojďte.

Pojďte a poproste sirotky o milost.

Donesla jsem nějaké hrušky, matko. Je to vše, co mám, ale jsou chutné.

Pomodlete se, prosím, za mého syna. Bojuje ve válce.

Naposledy jsem ho viděla loni v létě.

Ta válka je strašlivá.

- Jmenuje se Luigino. - Luigino.

- Luigino. - Luigino.

Luigino.

- Děkuji. - Je řada na mně. Matko.

Přinesla jsem vám olej.