See

Bolí tě to hodně?

Jen trochu.

Nadešel čas.

Nic.

- Nic! - Otče. Otče.

- Nevidím. - To je v pořádku. Klid.

- Olomane, nezabralo to. - Otče, prosím.

Zkusíme to znovu. Zopakuj ten postup. Zkus to znovu.

Je mi líto. Nic víc už udělat nejde.

Mýlíš se! Musí to jít.

- Olomane. - Otče.

Musíš číst dál. Všechny ty lékařské knihy. Vše.

Odpovědi tam budou.

Otče, přečetl jsem je všechny.

A podle nich máš nenávratně poškozenou rohovku.

Nehledáš dost důkladně!

Já nebudu slepý!

Slyšíš mě?

Já nebudu slepý!

Co je?

Co?

Nic nevymýšlej.

Poručík Wren.

Ano, poručíku.

Otevřít bránu!

Ano, pane!

A tak…

…se velký Trivanťan Toliver zraněný, ne však mrtvý…

…s námahou postavil na své znavené nohy a nasedl na koně.

Přestože mu hromy a déšť zastíraly smysly,

vedl své znavené muže vysokou travou Krvavých plání

k pevnosti Ganitů.

Pod jeho velením 20 trivantských vojáků

drželo ganitské hordy v šachu

celou noc

až do rána, než dorazily vojenské prapory, aby zvrátily vývoj.

Kam mě vedeš?

Uvidíš.

Ještě nikdy jsem nebyla tak vysoko.

Ano?

Jako mladší jsem po všech těch věžích lezla.

Jen tam jsem se jako vidomá cítila v bezpečí.

Líbilo se mi chodit někam, kam nikdo jiný nemůže.

Tak jsem našla tohle místo.

Od té doby se o něj starám.

Lidi kdysi oslavovali svůj zrak.

My tvoříme umění, abychom ho slyšeli nebo cítili hmatem nebo čichem.

V jejich světě mělo být vše vidět.

- I lidi. - Cože?

I my jsme měli být vidět.

Tahle byla moje oblíbená.

Vymýšlela jsem si příběhy o dívce na obrázcích.

Pojmenovala jsem ji Gwendolyn.

Jmenuje se Alenka.

Ty umíš číst.

Ta kniha se jmenuje Alenka v říši divů.

„Alenka začínala být moc unavená, jak seděla vedle sestry na břehu

a neměla co dělat.“

„Jednou či dvakrát nahlédla do knížky, co sestra četla,

ale nebyly v ní žádné obrázky ani rozmluvy.“

Ne!

„‚A k čemu je knížka,‘ pomyslela si Alenka,

‚bez obrázků a rozmluv?‘“

Přestaň.

Velký bratře, držíš se dobře.

Tvé šrámy nejsou nic proti jizvám, cos nechal na zádech mně.

Cos provedl s Haniwou?

S Haniwou?

Bojíš se o dceru.

Strach je horší než bolest, viď?

Tak jsem to měl jako kluk.

Ta bolest, cos mi působil,

nebyla ani zdaleka tak velká jako strach z vědomí, že se blíží,

že se blížíš ty.

A slibuju ti,

že Haniwa bude stejný strach zažívat každou noc, jako jsem ho zažíval já.

Edo, prosím, pusť ji.

Byl jsi můj bratr.

Pořád jsem tvůj bratr. Je mi to líto.

Měl jsem tě chránit. Musel jsem ale…

Ty nevíš, co je lítost. Zatím.

Ale budeš.

Protože tě tu budu držet

a každou noc bičovat za ty noci, cos ty bičoval mě.

A za spoustu let,

až se tě konečně rozhodnu zabít,

budeš plakat vděčností.

Udržuj ho při vědomí.

- Edo. - Ať cítí každou ránu bičem.

Ne. Edo, jen ji pusť.

Edo. Edo!

Edo!

Edo, ne! Pusť ji!

Edo!

Tak.

Zastavíme jen na chcaní a na doplnění lahví.

Ano, pane.

Chci se umýt.

Nechci, aby ses přibližoval k mým mužům. Jsou hladoví a unavení

a nemají ani trochu rádi čarodějníky.

Pojď.

S kolika čarodějníky jste už mluvil?

Před tebou s žádným.

Když jsem první, tak jak víte, že se nás máte bát?

Lidi jako ty zničili starý svět těmi vašimi stroji a jedy.

Tvůj druh může za miliony mrtvých.

A vy za tisíce.

Vymazali jste Alkenny,

můj kmen, ze zemského povrchu.

Znali cenu ukrývání čarodějníků. To byl zákon království.

Zabíjeli jste děti. Nemluvňata.

Já tam nebyl.

A co byste dělal, kdyby ano?

Jsem čarodějník.

Kdo zavraždil víc lidí? Vy, nebo já?

Má královno,

představuji vám největší mozky Pennsy, vaši státní radu.

Jakou mou radu?

Vaši státní radu, má královno.

Která vám má radit, vykonávat vaše příkazy.

Jsme tu, abychom svolali válečnou radu, ne státní.

Veličenstvo, podle protokolu lze válečnou radu svolat

až po oficiálním vyhlášení války.

On mě bude školit ohledně protokolu.

Nám byla vyhlášena válka.

Kapitáne Gossete, obávám se, že nechápete, co je tu v sázce.

Ujišťuji vás, že ano, Veličenstvo.

A vše, co zde říkám, tak činím při vší úctě

a v souladu s vašimi přáními.

Pokud máme odolat síle trivantské armády,

musíme posílit obranu napříč královstvím.

- Kapitáne Gossete… - Obranu?

Máme pověření od Boha, ať přemůžeme Trivanťany.

Musíme se připravit na útok, ne na obranu.

- Sibeth… - Kdo?

Odpusťte, Veličenstvo.

Princezno Maghro, jestli máte co říci, tak to řekněte.

Payu oslabila ztráta Kanzuy

a zmatek způsobený vaším údajným úmrtím.

Právě jsme vysvětili nové hlavní město.

Možná bychom se měli více věnovat péči o naše království,

organizaci a posílení armády

a zároveň se samozřejmě dál mít na pozoru před hrozbou Trivantů.

Všichni… ven.

Ven!

Sibeth…

Slyšelas, co se právě stalo?

Co?

Místnost plná lidí klidně zpochybňujících mou autoritu,

uvažujících, jestli jsou jí vlastně ještě vůbec vázáni.

Kapitán, který se mnou polemizuje.

Politici spřádající vlastizrádné plány,

na jejichž konci jsou pokaždé hlavy nás obou oddělené od těla

a náš královský rodokmen navždy sprovozen ze světa.

A v té místnosti prosycené zradou

mi vlastní sestra odporuje.

Válka je sebevražda.

Kolik lidí jsi ochotná obětovat pro svou lež?

Ti, kdo zemřou, zemřou slavně…

…za Payu.

Za nový svět, který vybudují naše děti.

Kdo zároveň zemřou po boku nás ostatních,

až Trivanťané vypálí Payu do základů.

Snad nevěříš, že je skutečně můžeme porazit.

Proč jsem byla ušetřena, jestli ne pro tohle?

Bůh mi do lůna vložil vidomé dítě,

které ponese jméno po našem otci,

aby toto království učinil tepnou, skrze niž se světu navrátí zrak.

Je to můj osud.

Bůh s námi. Ty vážně věříš tomu, co říkáš.

My Trivanty dobudeme,

pohltíme jejich vojsko

a staneme se jediným skutečným královstvím na této zemi.

Sibeth.

Sibeth.

Musí existovat jiná možnost.

Ty sama jsi nečinně stála,

když Tamacti Jun s tvým požehnáním tasil meč, aby mě zabil.

A Bůh to nedopustil.

Prospělo by ti mít to na paměti, sestro.

A nezapomínat taky, že jsem tehdy já zachránila tebe,

a ne naopak.

Haniwo.

Být to má postel, neměla bych jediný důvod z ní vstát.

Tak já ti jeden ukážu.

Vzácné kameny.

Tenhle je jako kus nebe.

Co tam stojí?

„Navždy.“

To je nádherné.

Jenže nebylo.

Nádherné?

Navždy.

Ten pocit třeba byl.

Omlouvám se.

Ne.

Ne.

Payanská královna oznámila, že čeká vidomé dítě.

Královna Kane taky tvrdí, že to naše armáda napadla hlavní město Kanzuu.

Takže královna lhala svému lidu.