She-Hulk: Attorney at Law

Jakou míru zodpovědnosti mají mocní?

Jde snad pouze o povinnost vyvarovat se jejího případného zneužití?

Nebo jsou povinni chránit ty, kteří ji nemají?

Dvě řečnické otázky.

Obžalovaný využil své neomezené zdroje,

politické i peněžní, k finančnímu zisku na úkor veřejného bezpečí

-a způsobil smrt nevinných lidí. -Je to rozvláčný.

Udělal to, protože věřil, že nebude hnán k odpovědnosti.

Že ho jeho moc ochrání před všemi možnými následky.

Ale dnes vy, porota, můžete dokázat opak.

Úsměv.

Ukažte mu, že k odpovědnosti hnán bude,

neboť nejvíce se musí zodpovídat

ti s největší mocí.

A takhle to vyhraješ.

A ty jí tímhle nepomáháš. Vůbec.

Mám jen pocit, že to ode mě vezme líp.

A máme spoustu času to změnit, nechat závěrečnou řeč na mně.

Dennisi, ještě to nevíš, ale já tě zabiju

a Jen nebude žalobkyně, takže mi to projde.

Půjde o střet zájmů. Ne že schvaluju vraždu. Čau, Dennisi.

Poslechneš koncipientku, a ne jinýho právníka?

Jo.

-To je neprofesionální. -Tak to bylo dobrý.

-To bylo tak dobrý. -Opravdu?

A jak jsi při závěrečný argumentaci zahrála na občanskou povinnost?

Skoro jsem se rozbrečela.

A navrch krutopřísnej pohled Jen Waltersový.

Cože? Já nemám krutopřísnej pohled.

To je on.

-Prostě perfektní. -Tak jo. Vážně?

-To si myslíš? -Jo. No tak.

Je to úžasný. Fakt skvělý.

Jen, to je důvod, proč si tě vybrali, abys šla proti GLK&H.

Kariérní postup funguje. Což je fajn.

Z mýho malýho génia bude jednou státní zástupce.

Možná že jednou ano, ale teď právě musím hlavně

-dotáhnout tenhle případ. -Vždyť jo.

A když nebude po našem, tak prostě „zahulkuješ“?

Vyrazíš všem dech?

Já hodlám „hulkovat“ čistě jen v právním smyslu.

Ale ne, Jen.

-Ne? -Ne, to ani není vtipný, Jen.

-Prostě jen mezi námi. -Jo.

Vteřinku.

Jo, ohledně toho. Je to pravda. Jsem Hulk.

A tenhle právnickej sranda-seriál

si neužijete, dokud nebudete vědět všechno.

Takže vás do toho zasvětím.

Před pár měsíci jsme si vyjeli s bratrancem Brucem.

O PÁR MĚSÍCŮ DŘÍVE

Jo, a potom to zabralo. Paže se mi začala uzdravovat.

-Nikdo už si nemyslel... -Jo, tenhle Bruce.

A to všechno díky tomuhle přístrojku, který mě udržuje v lidské formě.

To byla nejdelší odpověď na „co pořád děláš“, co jsem kdy slyšela.

No, ptáš se mě, tak ti odpovídám.

Co to jako má bejt?

-Ty jíš křupky hůlkama? -Jo.

Takhle se od nich nezaprasíš.

-Teda, to je fakt chytrý. -Asi nejsi jedinej génius v rodině.

Ne, ještě třeba Ched.

Takže, víš, jak jsem před tím mluvila o té teorii.

Bože.

Než Steve Rogers nastoupil do služby, neměl žádnou holku.

-Říká kdo? -History Channel.

Pak se z něj stal Captain America.

A od té chvíle byl symbolem Ameriky,

nahnali ho na frontu, byl z něj válečnej hrdina.

-Pak ale zamrzl v ledu. -Jasně.

Takže podle toho, co říkáš,

co ho rozmrazili, šel z jedný globální katastrofy

do druhý globální katastrofy.

Když teda zrovna neprchal před zákonem, ne?

Vypadá to, že měl nejspíš asi hodně napilno.

Teď jenom opakuješ,

co už jsem ti o svém příteli a kolegovi pověděl.

-Je jasný, že Captain America je panic. -Pozor!

Bruci.

Bruci.

Tak jo.

Tak jo.

Ne, Jen. Krvácím.

Ten inhibitor.

Jen, běž ode mě pryč. Krvácím.

Běž ode mě.

Holka, co se ti stalo?

Kdo ti to udělal?

Není ti nic?

Nic proti, ale ten, kdo ti to udělal, tě vážně nemá rád.

Nepotřebuješ ho. Nebo ji. Nebo je.

Boty potřebuješ. Tohle jsou záchodky.

Jasně. Nějaký tu mám. Vem si je. Tady.

Obuj si je.

Díky. Chci se jen umýt.

Nemusíte na mě plácat make-up.

-Ale jo, musíme. -Máš vůbec kam jít?

Musím zavolat svýmu bratranci, ať mě odveze. Půjčily byste mi mobil?

Jasně, tady ho máš.

-Tak a jde se. -Dámská jízda nic moc.

-Mějte se. -Kam razíme, chlapi?

-To nevím, klíčky má on. -Ahoj.

Nazdar.

-Jak se máš? -Fajn. Díky.

Jsi tu s někým?

-Čekám na odvoz. -Jak ti říkaj?

-Můj přítel asi už jede. -Ale no tak, kam to jdeš?

Můžeš si s náma povídat.

Hele, my jsme jenom přátelský.

-Jo. Kam utíkáš? -Copak jsme pod tvoji úroveň?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Dobré ráno.

Promiň, chtěl jsem jen něco dodělat.

Už jsi zase Hulk.

Chytrej Hulk.

No, já s tím nepřišel.

Jméno si sama nikdy nevybíráš.

Kde to jsme?

V Mexiku.

Neboj se. Už jsem mluvil s vašima. Vědí, že jsi v pořádku.

Právě tady jsem při Probliku

provedl integraci identit Hulka a Bannera.

V týhle minilaborce v domě na pláži?

Jo. Postavil ji pro mě před pár lety Tony.

-Tony Stark. -Jo.

Vtipkoval, že mi ji jen půjčil

a že sem jednou zaskočí a vezme si ji zpátky.

Není ti nic?

Počkat.

-To jsme vrazili do vesmírný lodě? -Jo.

Sakaarská kurýrní loď třídy 8.

Asi se pokoušela doručit zprávu.

Musím se na to ještě podívat.

Když jsi Hulk, tak si tě ty divný věci samy najdou.

Ale nejdřív se podíváme na tebe.

Na mě? Co se mi stalo?

Změnila jsem se.

Hele,

omlouvám se.

Chtěl jsem tě varovat.

Moje krev se ti dostala do těla

a po tý bouračce jsi dostala smrtelnou dávku gama záření.

Smrtelnou?

To jako že umřu?

Ne, ještě je v tom něco, co ti teď musím vysvětlit.

Ale takováhle věc

-se říká hned celá, Bruci! -Tak jo.

Hele.

My dva máme vzácnou kombinaci genetických faktorů,

díky nimž můžeme gama záření snadno syntetizovat

na něco jinýho.

Takže se teď taky budu měnit v Hulka.

Už jsem analyzoval tvoji krev.

A protože skvěle syntetizuje gama,

dokonale jsem si díky ní vyléčil svoji ruku.

Protože jsem lepší než ty?

Je to něco zásadně jinýho.

V dobrým smyslu.

Ve finále se mi ruka zcela uzdravila

a jsem teď zas svoje plně integrovaný já.

Pyšnej Hulk.

Chytrej Hulk.

No, je dost pyšný říkat, že jsi chytrej.

Já s tím nepřišel.

Používáš to, takže to schvaluješ.

Neprávnič.

Takže když jsem teda zanalyzoval vzorky tvojí krve…

Celkem dramatický.

Je příliš nebezpečný pustit to do světa,

pokud je jen miliontina procenta šance, že to udělá dalšího z nás.

Tak jo. Všechno jsi zanalyzoval.

Tak mě oprav. Ať jsem zase normální.

Jen, tohle už nikdy nepřejde.

Co tím myslíš?

Dej mi ten přístrojek, kterej tě udržoval jako Bruce.

Ten přístroj byl jen prototyp.

-Byl kalibrovaný na mě... -Neva. Vyrob mi ho.

Pro mě. Zkalibruj ho na mě.

-To nejde, Jen. -Ale jde to.

Jen, já jsem s tím zápolil celé roky.

To nejlepší, co šlo, bylo spojit moje dvě poloviny.

S trochou času v laborce snad můžeme totéž udělat pro tebe.

Ne. Protože já nechci bejt Hulk.

Bože. Zrovna jsem dostala vlastní kancl.

-Jen, takhle to je. -A vizitky.

Nemůžeš se vrátit k tomu, cos byla předtím.

Co?

Jen, co je ti? Co mám dělat?

Udělej...

Už je ti líp?

Hele...

Neposlouchá se to snadno,

ale ty teď musíš úplně změnit způsob svýho života.

Vyhýbat se stresovým situacím, držet se dál od lidí a…

Nemůžu se od nich držet dál. Jak mám dělat svoji práci?

Ale ty už ji dál dělat nemůžeš.

Zůstaneš tady, než přijdeš na to, jak Hulka v sobě ovládnout.

A jak dlouho to potrvá?