Borders of Love (Hranice Lásky)

Vstávej!

Hanko?

Vstávej!

Hanko.

Hanko, vstávej.

Hanko, vstaň.

Hanko! Hanko, vstávej!

Hanko, vstávej!

- To bylo skvělý. - Ty ses bál?

- Já jsem ti to nevěřil ani chvilku. - Věřils mi to celou dobu.

Ses mohl zbláznit strachy.

Marta mi řekla, že už má rok milence.

Cože?

A prej ten chlápek chce, aby Davida nechala.

- A udělá to? - Nevím. Asi nechce.

Takže to jako potáhne se dvěma, jo?

Spíš to vypadá, že se s ní ten chlápek rozejde.

Myslíš, že to David ví?

To pochybuju.

Jak ho znám, tak by ji zabil, kdyby to věděl.

Chudák.

Těžko říct.

Jak to myslíš?

David si taky píše s nějakejma holkama.

To mi říkáš jen tak?

Já jsem ti nechtěl sdělovat nějaký svoje domněnky, já o tom nic nevím.

- Světlo! - Jo, promiň.

Viď, že bys mi to nikdy neudělal?

Co?

Že bys mě nepodvedl.

- Ne. - Hm.

- A když jo, tak bys mi to řekl. - Ne.

- Ne? - Já bych to neudělal.

Hm.

A myslíš na to někdy?

- Na podvádění? - Hm.

Ne.

Já jo.

- Co? - Hm.

Hrozně by mě zajímalo, jaký je to třeba s koněm.

Chceš mi tím něco naznačit?

Já bych chtěl

bejt s tebou.

- Tak to doufám, to doufám. - Chtěl bych bejt s tebou a…

A chtěl bych bejt s tebou.

- A chtěl bych… - Víš, co říct?

- A chtěl bych s tebou mít rodinu. - Hm.

- Seš z toho vystrašená nějaká. - Ne. Je to hezký.

- A co bys ještě chtěl? - No, a ještě bych…

Chtěl bych dělat, co mě baví, prostě.

Víš, co na to vždycky říkala moje máma?

- Co? - Na tohle.

- Co říkala? - Co říkala tvoje máma?

Moje máma vždycky říkala, že není důležitý

dělat to, co se nám líbí, ale najít zalíbení v tom, co děláme.

- Takhle to říkala. - A co vlastně dělala tvoje máma?

No, byla úřednice.

A nosila takový ty šedý sukně pod kolena.

- Ale měla v tom zalíbení prostě. - Ty seš strašně blbej.

- Tak to byl voser trošku. - strašnej voser.

- Tak co bys ještě rád dělal? - Řekni.

Já nevím, no. Já bych chtěl nějak mít pocit, že můj život měl smysl.

Hm. A to není zrovna skromný přání.

Tak proč bych měl mít skromný přání, viď?

Hm, taky pravda. Tak jo.

- Tak si tohle pustíme za pár let. - Dobře.

A uvidíme, jestli tvůj život měl smysl.

Ale podle mě, když zůstaneš se mnou, tak jo, tak smysl mít bude.

- Myslíš? - No. Myslím.

- Uvidíme. - Uvidíme.

Takže jo jako. Abys se mnou zůstal, dobře.

To zní jako fajn nabídka.

Počkej, já to tady takhle zpečetím tímhle

to, sluncem.

Stává se to, bohužel.

Počkejte, takže všechno, co jsem si tam ukládala, tak je pryč?

Zkusili jsme všechny standardní postupy…

Tak zkuste nestandardní. Nebo mám jít někam jinam?

Zkuste to, ale obávám se, že vám tam taky nepomůžou.

- Chápu vaše rozčilení, ale… - Nechápete.

My jsme tam s přítelem měli pět let našeho života.

- Tady se maká, koukám. - Hele, tohle je Klára. To je Hanka.

- Ahoj. - Ahoj.

- My to tady spolu vedem. - Taky.

Já už jsem klukům říkala, že mám teď přes víkend čas,

tak se na to můžu rovnou vrhnout, jestli teda souhlasíš.

No jasně. Akorát nevím, jestli ti kluci říkali,

že to je soutěž, takže na to zatím není moc peněz.

No jasně, v pohodě. Já vám moc ráda pomůžu.

Tak děkujem moc. No, a my bysme se měli začít chystat na ten večer.

Jo.

Už jsme všechno vyřešili, tak já…

Ale na večírek jsi samozřejmě zvaná.

Tak já bych možná spíš začala rovnou pracovat teda.

- Ne, tak kašli na to. - Tady nemůžeš chybět.

Zůstaň tady s náma a zítra ráno se na to vrhneš.

Tak oukej, dobře. Tak díky. Ale nesmím moc pít, jo?

No, a můžu teda nějak pomoct aspoň?

Tak já jdu pro chlast. Můžeš jít se mnou.

Tak jo.

Pojď sem. Tak co?

Je to pryč.

A nezkusíme ještě nějakej jinej servis?

Co? Třeba jinde budou vědět víc.

- A ty jsi nic nenašel? - Ne. Já tam mám poslední měsíc.

Když sis to ode mě zkopírovala, tak jsem všechno smazal.

Furt nechápu, jak se to mohlo stát. Myslíš, že to shodila uklízečka?

- To je jedno. Neřeš to. - Hm.

- Uděláme si nový vzpomínky, jo? - Jo.

Hani, nech to bejt. Vždyť to stejně nikdo nejí.

Kdybysme tady chtěli mít hostesky, máme tady hostesky.

Pojď mezi nás. Tvá přítomnost je nadmíru žádána.

Já vůbec nechápu, jak vedle ní dokážeš existovat.

Jak vedle ní dokážeš jenom tak stát a bejt a nic.

Proč už nejste kdekoliv jinde a nemilujete se?

- Přestaň. - Promiň.

Nechci tě uvádět do rozpaků, ale jsi prostě úžasná žena.

Máš všechno. Jsi mladá, krásná, inteligentní,

empatická, kreativní. Ta tvoje energie.

Nejlepší je, že ona to o sobě prostě vůbec neví.

Přestaň. Vždyť to musí být Vandě nepříjemný.

- Já s ním ale souhlasím. - Ona se mnou ale souhlasí.

My jsme na tohle s Vandou hodně citliví a ty nás jednoduše odzbrojuješ.

Kdybys tady nebyla s Petrem, tak bysme tě lákali k nám domů.

- Vy jste fakt blázni. - Ne, ty jsi blázen.

Děláš, jako bys to nevnímal.

Každopádně vy dva, Petře, byste se dneska měli ale hodně dotýkat.

- Seš v pohodě? - Jo. Jsem jen strašně unavená.

Pracovala jsem do rána, tak si chci jít lehnout, abych to zítra přežila.

- Jasně. A neodcházíš kvůli Vítovi? - Ne. Já jsem jenom vyřízená.

- Jo. - A nechci tady kazit náladu.

- Tak jo. David ti poslal všechno? - Jo. Všechno mám.

- Dobře. Dej vědět. Dík, že jsi přišla. - Jo. A já dík za pozvání.

- Dobrou. - Tak si to tady užijte.

Čau.

- Na swingers party. - Co?

Když jsem tam přišel a uviděl Vandu, jak se u toho projevuje, říkal jsem si:

„Ona musí bejt čarodějka. A já ji chci milovat.“

Si děláš kozy, ne?

Šokuje tě to?

Vy chodíte na tyhle akce a pak tam navzájem všichni spolu souložíte?

Prostě když se mi líbí nějaká holka, řeknu:

„Vandi, já myslím, že je krásná. Já bych to s ní rád zkusil.“

A já řeknu: „Oukej. Mně se líbí tamten kluk.

Sejdeme se potom doma. Užij si večer.“

- Je to v pořádku, Davide? - Asi to máme každej jinak.

Asi.

Takže chcete říct, že na sebe vůbec nežárlíte?

Žárlej na sebe lidi, který si nevěřej. Ne?

A ty jsi neodolatelná.

Mně se stačí se na tebe podívat a jsem zas a znova uhranutej.

- A ty si o tom myslíš co? - Je to zajímavý.

- Zajímavý? - Hm.

Petře, já myslím, že tobě by se to líbilo.

- Já myslím, že asi ani ne. - Ale asi ani jo.

Ty jsi Petr, ty jsi skála. A na té skále zbuduj svou církev.

Když byla Hanka pryč, říkal jsi něco jinýho.

Hele, co ty si o tom vlastně myslíš?

- O čem? - O tom, co říkal Vít dneska.

Hm. Nevím jako.

Nic proti tomu nemám, je to jejich věc, viď?

Hm.

Takže jako kdybych ti třeba říkala, že mi jako nevadí,

abys prcal jiný holky, tak to budeš dělat?

Nevím.

- Jak nevím? - No tak…

No, kdybys mi řekla, že ti to nevadí, tak bych to asi dělal, no.

- To si děláš prdel! - Co?

Nic, no. Hm.

- Seš naštvaná? - Ne. Jen jsem překvapená.

Takže dneska třeba na tý party se ti tam líbily nějaký holky?

- Nevím, tak normálně. - Klára se ti líbila třeba?

- Proč Klára? - Tak…

Nevím, viděla jsem, jak ses na ni koukal.

- Jak se na ni koukám? - Ale!

Jak se na ni koukám? Úplně normálně.

Je hezká, chytrá, zábavná, tak se normálně koukám, když povídá.

Ona není ten typ, s kým bych chtěl jako…

Takže jako Vanda třeba?

Představuješ si něco s Vandou?

- Ty vole! - Co?

- Ty si představuješ něco s Vandou? - Ježišmarjá, tak…

Ty tady ze mě taháš nějaký představy,

který jsou jenom představy a který máš taky určitě,

a já ti to taky nehrotím, takže…

No to mám, no. Taky mám představy.

- No dobrý, no. Tak máme představy. - Tak máme představy, no.

Je tam chlapík v baru…

No, a prostě

mi rovnou třebas sáhne mezi nohy.

A pak mě chytne za ruku

a odtáhne mě na záchod

a tam mě třeba opře o zeď, vyhrne mi sukni

a prostě mě ošuká.

A pak prostě odejde pryč a nechá mě tam.

Co?

- Seš naštvanej. - Ne, nejsem.

Tak mi ještě taky řekni svoje představy.

No, hele, takhle.

Hm, hm.