18% Grey (18% сиво)

„Teď už nevzbuzuješ ani…“

Co to je?

„Zvědavost.“

Jakže?

„Zvědavost.“

„Miloval jsem tě, protože jsi byla…“

- „Úžasná.“ - „Úžasná.

Protože jsi měla nadání a rozum,

protože jsi uskutečňovala sny velkých básníků

a dávala podobu a obsah stínům umění.“ Páni.

„To všechno jsi zahodila.

Jsi povrchní a hloupá.“

„Jsi povrchní a hloupá.“

Čti ty.

„Já blázen tě miloval.

Jaký jsem to byl hlupák.

Teď už pro mě nic neznamenáš.

Nechci tě už nikdy vidět.

Nikdy na tebe nepomyslím.

Nikdy nezmíním tvé jméno.“

Můžu tě odvézt na letiště?

Nemám s tím problém.

Ne.

Prosím.

Potřebuješ být sám.

Vymyslet, co budeš dělat.

Chlapi.

No tak. Nedělejte to.

Kdo jseš, kurva?

Odprejskni, synku.

Řekl jsem, ať jdeš do prdele!

Tak táhni už!

- Čurák! - Vypadneme odsud.

Nech mě, no tak.

Ty zasranej…

Tak dělej!

Pojď na mě!

Jsi v pohodě, kámo?

Pomůžu ti. Pojď.

Jdi do prdele!

No tak.

Řekl jsem, ať jdeš do prdele!

Jeden z nás smrdí jako cizí maso.

A já to nejsem.

Teď táhni!

Máte tři hlasové zprávy.

Zachary, tady Danny.

Zavolej mi.

Sanne a děti tě pozdravují.

Já samozřejmě taky.

Zavolej mi, prosím.

Tohle je hloupé, Zacku.

Jako by nám bylo pět a snědl bych ti zmrzlinu…

Mluv se mnou, nemiz zase.

Zachary!

Sebevražda je trvalý řešení dočasnýho problému.

Moje matka vždycky říkala, že za jasnýho dne lze vidět pobřeží Francie.

Cítit to spojení.

Já to nikdy nedokázal.

Chceš si to vzít?

Nebo se jít místo toho napít?

Zvu.

No tak, synku, tohle může počkat.

Ať už je to cokoliv.

Ta bujarost mládí.

V jedenáct hodin dopoledne.

Takže…

Jsou tři možnosti pro to, v jakém stavu jsi.

Práce,

peníze

nebo holka.

Co z toho to je?

Vsázím na tu holku.

Holka.

Žena.

Moje žena.

Bývalá.

Bože…

Manželky…

Tři možnosti:

jinej chlap,

jiná ženská

nebo naprostá a věčná domácí nuda.

Pár z nich.

Praštila tě?

Ne.

Prodáváš?

Nějakej hašiš.

Vypadám na to?

Vypadáš, že možná jo.

Moje generace, léto 1968.

Tak pojď.

Jsi v tom novej.

Je to tak znát?

Tumáš.

Chceš to vzít?

Není to ona.

Ne, není.

Já měl ženu.

Svině.

Tři děcka.

Všechno holky.

Nebylo to tak špatný,

asi.

Každopádně…

Teď už jsou dospělé.

Odešly pryč.

Doufám, že tam zůstanou. Je mi líp bez nich.

Tobě bude nakonec taky.

Dej tomu čas, synku. V moři je spousta dalších rybek.

Nic ve zlým! Jen tomu dej čas.

Víc rybek, jo?

Nic ve zlým, synku!

Nic proti lidem, kteří pijí, tancují, hrají si, šukají

a milují.

Nic proti lidem, kteří spí, vzbudí se,

vyčistí si zuby, políbí svoje děti a jdou do práce.

Nic proti tomu, že je všechno pořád takové,

jako než odešla.

Řekni mi něco.

Jestli tě něco napadne.

Líbí se mi, jak k sobě padneme.

Mně taky.

Ale nikdy jsem nebyla osamělejší.

Hleďte, jaká je Stella uvnitř.

Vylekal jsi mě.

Co děláš doma tak brzo?

Mimo jiné nám připravuju hostinu.

Hele. Tady je banica.

Salát a tvoje oblíbené čili papričky.

Co slavíme?

Končím.

Co?

Ve skutečnosti to bylo vzájemné.

Co se stalo?

Já nevím.

Zjistil jsem, že chodím do práce sklíčenej.

„Jen vám chci připomenout, že za pět dní skončí vaše pojištění vozidla.“

Jak se z toho nezbláznit?

Tak co se stalo?

Zavolala mi ještě jedna paní, Patricia…

Mary Poppinsová.

Muselo jí být tisíc let.

Řekl jsem jí, ať zruší pojistku, prodá auto

a pořídí si milence nebo alespoň vibrátor.

- Šéf mě slyšel. - Všechno?

„Váš hovor byl monitorován pro školící účely.“

Rozhodl jsem se odejít, než mě vyhodí.

Zlobíš se?

Ne.

Určitě?

Ano.

Ale začíná to tu být těžký.

Máš opravdovej talent.

Běž ven.

Objevuj. Využij toho.

Jsem ráda, že jsi skončil.

Pane Nerváku.

Chceš se vrátit do Varny?

Ne. Proč?

Já nevím.

Všechno to bulharské jídlo…

Je to jen nostalgie.

A ty?

- Co? - Chceš jet domů?

Nevím, jestli jsem se tam někdy cítila jako doma.

Pro mámu to domov nebyl.

Vždycky jsem byla jednou nohou v Bělehradě, druhou ve Varně.

Chycena mezi ďáblem a hlubokým modrým mořem.

A tady?

Cítíš se tu jako doma?

Mám práci, kterou mám ráda.

Ale ne takovou, jakou miluješ.

Pomáhám umělcům, které obdivuju.

Ale nesahají ti ani po kotníky.

Možná.

Možná ne.

Musím vymyslet, jak si vydělat peníze fotografováním.

Zeptám se Bernarda.

Proč Bernarda?

Vždyť víš, zná bohatý lidi, kteří znají ještě bohatší lidi.

Někdo z nich musí chtít zaměstnat talentovanýho, oceňovanýho…

Je to hroznej snob.

A jede po tobě.

Čau.

Viděl jsem tě tu sedět.

Tady máš něco k jídlu.

Promiň.

Už je to nějakou dobu, co jsem zažil zármutek.

Choval jsem se jako debil.

Trochu.

Rybky.

Co?

Nic.

Jestli ti to pomůže,

a dokud jsem velmi krátce střízlivej…

Drž se jí.

Ať je to kdokoliv, drž se jí.

Protože…

Nikdy jsem nebyl osamělejší.