Icing (Zakázané uvolnění)

Skupina Nova vám přeje příjemnou zábavu.

Jó, já mačkám „menu“, ale žádný menu nenaskakuje.

Jo, svítí to zeleně. Cože?

Myslíš, že když jsem ženská, tak že jsem barvoslepá?

Karle, neser mi, jo?

Jo.

Mám to na ávéčku.

No, mám zaplej set-top box.

Kájó! Když to opravíš, tak to můžeš dokoukat tady, ne?

Ty se bojíš, že bys mohl přijít o nějakej gól? Ty seš vážně debil!

Kabelovka nefunguje! Na hokej musíte do Hrabyně do sokolovny.

No. Tak jo. Prosím.

Si sednem?

Kláro, taxík je fuč, široko daleko není jiná hospoda,

chceš se někam trmácet v lodičkách?

Stejně je to debilní zvyk.

- Svatba? - Ne, unášení nevěsty.

Já jsem si myslela, že nevěstu unáší svědek ženicha, ne družička.

Tak svědek ženicha nemusí bejt chlap, že jo.

Nemyslete hned tak šovinisticky.

Pracovní prostředí ovlivňuje až pět procent naší osobnosti.

No.

Co je jí vůbec do toho, že seš svědek ženicha?

S našimi klienty dýcháme.

Ježišmarjá, to jste vy, že jo? Já jsem si to hned myslela.

- Jo. - Cože?

„S našimi klienty dýcháme.“ Hrála v reklamě na tu banku.

Já vím, poznala jsem ji hned.

No, teď řekla hlášku z tý reklamy, že s našimi klienty dýcháme.

No a?

Co si dáš?

To mělo bejt jako vtipný, že řekla hlášku z tý reklamy?

To neřeš.

Rum, vodka...

Myslíš, že když jsem vdaná, už nemám smysl pro humor, že jo?

- ...whisky nebo.... - Tak mi to vysvětli!

Jo, byl to regulérní vtip!

Řekla to se stejnou intonací, tak jakoby ironicky.

Bylo z toho jasný, že ví, že ta reklama je blbá.

Proč by to neřekla se stejnou intonací, když to zná z tý reklamy?

V tu chvíli to prostě bylo vtipný.

Já tomu ani teď nerozumím.

Ne, teď už to vtipný není. To byl takovej vtip momentální.

Jako když se kněz ptal, jestli má někdo námitky,

tak Roman zacpával Tomášovi pusu a ten předstíral, že chce něco říct.

Roman s Tomášem jsou nejlepší Štěpánovi kamarádi.

- Proč by měli vznášet námitku? - No právě, to byl vtip.

Tys to neviděla a nemůže ti to připadat vtipný, no.

- Tomáš chtěl vznést námitku? - Kláro, neřeš to.

Tak.

Výborně. Štěpáne, koukej na mě!

Tak snad tam mám všechny.

- Všichni se na mě podívejte. - Štěpánovi to sluší, viď?

Tomáš mě jednou osahával při vodním volejbalu.

Cože?

Jak jsme byli na tom jeho baráku s tím bazénem,

tak mě tak jako chytal za boky a trochu i za zadek.

To si děláš srandu?

Takže to možná byl takovej vtip, co vtip není,

a kdybys to s tím bazénem věděla, třeba by ses taky nezasmála.

No počkej, ale proč jsi v tý vodě něco neřekla?

Tak na poprvé mi to tak nevadilo

a dokonce se mi to líbilo.

Ale když na mě při dalším míči zase sáhnul,

tak už jsem chtěla říct: „Tomáši, nesahej na mě!“

Jenomže on by přede všemi řekl: „A proč jsi to neřekla hned?“

A to by byl průser.

Protože můj Štěpán by nejdřív řekl: „Ses posral? Sahat mi na holku?“

Jenomže pak by mu to doteklo. „Proč jsi to neřekla hned?“

Chápeš?

- Co to bude? - Tak vodku třeba.

- Hm. - Panáka ne, dvojku bílýho.

- Víno je tady dost hnusný. - Cože?

- A taky nadýmá. - To si děláte srandu ne?

Byla byste raději, kdybych vám to neřekla?

To si mám dát pivo?

Dámy, vám já udělám koktejl Zakázané uvolnění.

To snad ani nemáte na lístku ne?

Já tady taky něco musím pít, že jo.

A umíte to namíchat?

Jako proto, že jsem herečka?

- Ne. - Jako herečka dokonce i čtu.

Teda slabikuju, jako každá herečka. Ale čtu!

Obsluha na ba-ru.

Ježišmarjá, já proti herečkám nic nemám!

Já si nemyslím, že všechny herečky, zpěvačky a podobný lidi jsou kurvy.

Konečně!

Ale když se podíváte na hudební klipy, tak tam už nejde o zpěv.

Ty holky se tam válej v blátě v tangách a v podprsence.

Taky umím bejt sexy.

Ale když už, tak nějak trochu sofistikovaně, ne?

Možná jsem staromódní, ale ženská by měla mít pro chlapa tajemství.

I v baru na drinku by měl chlap vzbudit v ženský pocit,

že je s ní schopnej strávit celej život,

než se dostane do kalhotek.

Já osobně jsem teda nikdy nikomu nedala jen tak.

Já jsem si vždycky myslela, že je to ten pravej.

Jsem sice byla blbá, ale fakt jsem si to myslela.

A ten dnešek je mi odměnou.

Jsem tady, ve svatebních šatech a jsem šťastná.

A myslím si, že i proto, že nejsem žádná dávačka.

Dávačky toho pravýho mezi těma všema hovadama nemůžou ani poznat.

Já nedávám, já

se vdávám.

A jsem tak šťastná!

- Hrál za Vítkovice, extraligu. - Jo takhle.

Seznámili jsme se na natáčení reklamy na holicí strojky.

On si holil bradu a já nohy. Já jsem si říkala, to je naprostý klišé,

nechat se sbalit hokejkou na natáčení reklamy. Jenomže pak přišla pauza.

- No? A? - A on byl takovej citlivej.

- Hokejista, citlivej. - Tak on byl brankář.

- Ti jsou v bráně a citliví. - Ale byl ženatej.

Tak asi ne tak šťastně jako ten váš.

A to vám nebylo blbý vůči jeho ženě?

Jakej je to pocit, o někoho usilovat,

a přitom každou vteřinu vědět, že ho někomu bereš?

Kláro, takhle to nemůžeš brát, když se zamiluješ, tak do toho jdeš.

Promiň, ale brát ohledy na manželky hokejistů?

Já jsem taky byla manželka hokejisty, že jo.

Jasně, ale oni maj takový ty modelky.

No, nebo herečky.

To je fuk, já prostě nepochopím, jak někdo sbalí ženatýho chlapa.

Já jsem ho nebalila, vůbec jsem se nesnažila.

Přišel za mnou po představení do šatny,

když hráli proti Spartě nebo Slávii, přinesl kytku a mluvil na mě.

- A vy jste mu naslouchala. - Jo.

Ale naslouchání není aktivní balení, ne?

Naslouchání? To je přece horší než se s ním vyspat!

Kláro!

Jo, až jednou, jo, bla bla bla,

nějaká hokejka, bla bla bla, nějaký zakázaný uvolnění, jo.

„Dneska nemám zápas, přijel jsem jen kvůli tobě.“

- Tak masakr. - Pak řekl, že jeho manželka je kráva.

- Jasný. - Že by si mě vzal a jestli jako chci.

- Ježíš, to je zoufalý, ne? - Co je na tom zoufalýho? No?

A jak ti sportovci jsou takový jako prostinký.

- Jasný, no. - Bylo to tak blbý, až to dávalo smysl.

Tak jsem řekla, že jo.

- To je romantika. - Koupil byt v Praze a tuhle hospodu.

Jako herečka jsem stála za prd, tak jsem mu tady pomáhala. Pohoda.

No, a kde teďka je?

- Jo, skončilo to tragicky. - Jak tragicky?

Kanadští brankáři tehdy jezdili pro protržený puky za brankoviště

a tady to chtěli dělat všichni, i můj Marek.

Ale je to nebezpečný, brankář není za brankovištěm chráněnej

a může ho někdo srazit.

- On ho někdo srazil, jo? - Jo, zezadu na mantinel.

- Počkej, on umřel? - Ale ne!

- Dostal otřes mozku, úplně mu jeblo. - Aha.

Natočil další reklamu, tentokrát na deodorant. Rozhlasovou.

Rozdal si to tam přímo s tou hlasatelkou ve studiu.

No, ani nevím, jak ta ženská vypadá, protože jako rozhlas, že jo.

Tak to je blbý, no.

Proč jste nezměnila tu výzdobu?

Je to hokejová hospoda, lidi sem chodí na hokej.

Kdybych to změnila, tak bych zkrachovala. A stejně,

k hraní už se vrátit nemůžu, už jsem z toho vypadla.

Pardon.

Já se strašně omlouvám. Promiňte.

To nic.

Promiňte.

Tohle je specifickej příběh,

ne každýmu se to takhle podělá.

Já se strašně omlouvám, ale mě ten váš příběh rozbrečel,

protože jsem si uvědomila, jaký já mám štěstí.

No jo, kde je? Kolik je?

Jo, půl šestý.

Ježišmarjá, už půl šestý!

Je půl šestý. Tak jedem?

Romane, už bysme měli. Můžeš?

Jsem ti říkal, ať se vykašleš na šunkový rolky.

To je nechutný.

- Tome, na svatbách se bleje běžně. -

No mojí se blejt nebude.

- Na registrování partnerství se neblinká. - Já nejsem teplej.

- Já vím. - Tak toho nech.

- Jdi aspoň od toho stolu. - Fakt.

- Jedem? - To vypadá na dlouho. Jedem.

Sakra!

To už začíná druhá třetina.

Musíme mu zavolat.

Kláro, klid. To je tradice, ty bys mu rozhodně volat neměla.

Štěpána hokej v životě nezajímal.

Jo? Jak to víš?

Nevím.

Ty si ho ještě užiješ.

Jak to jako myslíš, že si ho ještě užiješ?

Nevím, že spolu budete trávit hodně času.

Já nemám tyhle řeči ráda. Já chci se Štěpánem strávit celej život.

Takový to, že si od sebe odpočinete a takový kecy, to my mít nebudeme.

Já si nepotřebuju od Štěpána odpočinout.

To, že jsou dneska lidi zpruzelý, ještě neznamená,

že opravdová láska neexistuje.