Ever Been to the Moon? (Sei mai stata sulla luna?)

- Adela má dnes prezentaci ve městě. - Odlož to.

Dobré ráno!

- Nebudou rádi. - Vím.

Dobré ráno.

- Zítra je to v Saatchi & Saatchi. - Pošlete Giuliu.

- Musíme udělat profil Blumarine. - Ať to udělá Filippa.

Dobré ráno.

Ne, nemám čas. Nevím, kdy se ti budu moci ozvat.

Za půl hodiny.

Zase Matteo?

- Jaké máš nápady na toto číslo? - Chvilkové šaty.

Vyrobené jen z novin.

Druhý den budou zastaralé. Použijete je…

a vyhodíte! Troufalá myšlenka.

- Opravdu? - Je to móda, Carolo, ne matematika.

Pokud něčemu sebejistě říkáš móda…

- pak to móda je. - Hodná holka.

Šéfka se mnou chce projít katalog „Two Women in the World“.

Dobře.

- Dobré ráno. - Potřebujeme schválení z Paříže.

- A rychle. - Zítra tam pojedeš.

- Musím tam já? - A víš proč?

- Mluvím francouzsky. - Ne.

Protože jsem nejlepší.

Slyšela jsem, že si tě La Fontaine oblíbil, poslechnou tě.

Pracovali jsme nonstop, abychom ten web připravili na týden módy.

A bez jejich schválení nebudeme nikdy připravení.

Jak se to řekne? Merde.

Merde.

Co se děje?

Mám dost co dělat v Miláně a ona mě posílá do Paříže.

- Volá ti právník. - Řekni mu, ať zavolá znovu.

- Ale volá z Nardò. - Zítra.

- Odkud? - Z Nardò.

- Spoj nás. - Dobře.

Založíme charitu na Bahamách.

Zaregistrujeme ji u švýcarské banky,

založíme účet s akciemi na majitele

a bude to vypadat jako dary poutníků.

- Co myslíte? - Líbí se mi to. Ale povězte,

jak pošleme poutníky na Bahamy?

Nevím! To máte vymyslet vy, Monsignore.

Já se starám o daňové ráje,

vy jste chytrý teolog, vymyslete něco,

zázrak, vidění, plačící sochu…

Krvavé slzy!

Plačící madona,

jako černá madona čenstochovská v Polsku. Nebylo to tam?

- Nebo to byla Civitavecchia? - Civitavecchia.

Máte pravdu.

- To by mohlo fungovat. - Omluvte mě.

Ahoj, zlato. Sushi v jednu? Dobře, zatím.

Když mluvíme o moři, máte rád syrové ryby?

Nebesa!

Ta ubohá zvířata, jedená syrová. Božská stvoření!

- Ani je neblanšírují. - To by je zkazilo.

- Ale syrové… - Nikdy nevařené.

V Nardò jsem se narodila. Jako malá jsem tam trávila každé léto.

Pak se naši rozvedli a já jezdila s mámou do Španělska.

Když táta umřel, statek zdědila jeho sestra…

která je teď po smrti.

- A ty jsi jediná dědička? - Díky.

Nemáte zač.

Vypadá to tak. Je v tom pozemek, statek i všechny hospodářské budovy.

- Všechny? - Ano.

Budeme muset zaplatit dědickou daň, ale pokud najdeme falešného vlastníka,

můžeme říct, že je to zemědělská památka,

a platit míň.

A mohli bychom dostat i dotace z EU, to je skvělé!

Prosím, žádné podvody.

Zítra půjdeme na pohřeb, statek prodáme,

zaplatíme, co se má zaplatit, a dál se uvidí.

Proplatí nám alespoň pohřební věnce?

Ani to ne.

Nutně potřebuju wasabi.

Móda se mění každým dnem.

Tady móda zastarává.

A my musíme být vzorem.

Stále aktuální.

Lidé se nám musí chtít neustále přibližovat.

Aby získali myšlenky, návrhy,

rady, jak se móda vyvíjí.

- A tak… - Dokonalé. Děkujeme, slečno Alvarezová.

Děkuji vám.

Slečno Alvarezová, můžete za mnou do kanceláře?

Jen si vezmu věci.

Můžeme ten projekt trochu upravit.

- Něco k pití? - Ne, děkuji.

Mohli bychom třeba přidat mezinárodní blog.

Myslím, že je to takto dokonalé.

Vlastně jsem vás pozval,

abych se vás zeptal, zda byste nechtěla zažít pařížský život…

a stát se naší módní ředitelkou.

To je ano?

Ano.

Miláčku, není to skvělé?

- Nevím. - Jak to myslíš?

Ve Francii je daň z příjmu vyšší, nechtěl bych, aby se všechno zhoršilo…

- To je otrava! - Tyhle věci řeším, je to moje práce.

Uvidíme se v Brindisi.

- Přistanu hodinu po tobě. - Dobře, měj se.

PŘÍLETY

- Kde jsi? - Zlato, jsem ještě v kanclu.

Dneska mi to nevyjde, promiň.

- V kanclu? - Objevilo se něco důležitého.

- Promiň. - Proč jsi ještě v Miláně?

- Říkal jsem ti, musím pracovat. - Marco, co máš dneska v plánu?

- Jdu domů, co jiného? - Nevěřím ti.

Přísahám.

Poletím prvním letem, přijedu, než se probudíš

- a donesu croissanty, ano? - Parchant.

- Neuvěřitelné. - Taková nedůvěra.

- Co kdybych opravdu musel pracovat? - Přesně, takový přístup.

- Přesně. - Vždyť jsi přece říkal pravdu.

- Zůstaneme doma… - Kde jinde?

NOC TOUHY

- Co vám mohu nabídnout? - Citronový Schweppes.

- Prosím? - Citronový Schweppes.

- Citronádu? - Ano.

- Je statek Torre Pietra blízko? - Ano, znám to tam.

- Poradíte mi, kudy se tam dostanu? - Samozřejmě.

- Promiňte, slečno. - Ano?

Muselo být těžké jít do toho baru.

Možná jste si myslela, že je jediný ve městě,

ale díkybohu jsou tu i jiné možnosti.

Středoevropský bar, spořádaný, uklizený…

avantgardní místo.

Myslela jsem, že je to stejný bar. Omluvte mě, spěchám.

Stejný bar?

Minutku, už běžím!

Hned s tím uhnu.

AUTOPŮJČOVNA

Moc se omlouvám.

Co takhle káva? Nebo aperitiv? Abyste mi odpustila.

Omlouvám se, nemluvím italsky.

Děkuji.

Jägermeister?

Je tu někdo?

Je tu někdo?

Haló?

Zdravím.

Hledám pana De Santise.

Přijelas na pohřeb? Ten je až zítra.

Já vím.

Naposledy jsi přijela taky na pohřeb, na pohřeb strýčka Franka.

Byl to můj otec. Kdo jste?

Předtím jsi přijela, když zemřela babička Grazia.

- Moje babička. - To přijedeš jen, když umíráme?

Ne… Bydlím daleko.

- Byla to i moje babička. - Jsi to ty, Pino?

- Jsem Pino. - Pino, Pino?

Pino, Pino!

- „Pino, Pino“ mě rozesmívá. - Proč jsi tady?

- Proč asi, bydlím tu. - Myslela jsem, že je statek prázdný.

Není prázdný, když tu bydlím.

Mohu?

To je pan De Santis.

- Ráda vás poznávám. - Upřímnou soustrast.

- Děkuji. - Posaďme se.

Slečno,

jste jediná příbuzná, která je „ potest intelligendi et volendi“.

Nerozumím.

- Zdravé mysli. - Zákon si myslí, že jsem hlupák.

Prosím, nech mě dělat mou práci,

zákony porušuješ už tím, že tu jsi,

„Testamentum facere non potest esse.“

Špatná výslovnost.

Běž si dát brambůrky.

- Brambůrky! - Takže?

- Slečno, di factus … - Říká se „de facto .“

Jste jediná dědička, zdědíte všechno,

jak majetek, tak dluhy.

- Jsou tu dluhy? - Určitě.

- Určitě, nebo určitě ne? - Určitě ne.

- Mohu to prodat, nebo ne? - Samozřejmě.

Nejdřív musíte přestěhovat svého bratrance.

- A manažera pozemku. - Koho?

Vdovce, který žije se synem v přístavbě.

- Toho možná musíte taky přestěhovat. - Možná?

Musíte.

Chápeš, co ten parchant udělal? Zůstal v Milánu.

Jsem v téhle díře sama.

A má i vypnutý telefon.

Ale přísahám, Carolo, že za to zaplatí.

Najdi mi někde v okolí dům s pečovatelskou službou.

Po pohřbu musím…

Ještě ti zavolám.

Pino!

Pino!

Pino!

- Jsou tu štíři. - Díkybohu.

Prosím?

- Zahání myši. - Tady jsou i myši?

Díkybohu, jí brouky.

Tady jsou i… Dobře, to stačí.

Mám něco uvařit?

- Díky. - Co by sis dala?

- Co máš? - Všechno.

- Dvě volská oka? - Už se to nese.

Dobrou chuť.