200 บรรทัดแรก
BŮH VÁM ŽEHNEJ
NOVOMANŽELÉ
Profík.
Co?
Co?
Pojď sem, ty tupče!
- Kdy tam vlítnem? - Za 30 sekund.
- Potřebuju zvuk. - Zvuk!
- Mikrofon, dejte mi mikrofon! - Mikrofon!
- Potřebuje mikrofon. - Dejte mu mikrofon.
Pozor! Hovoří plukovník Popaďuk.
Teroristo Sereďuku, propusťte rukojmí, odložte zbraně a vyjděte ven.
Nejsem terorista.
Teroristo Sereďuku, s teroristy nevyjednávám!
Vzdejte se a propusťte zetě.
Žádnýho zetě nemám. Žádná svatba nebyla a nebude.
- Táto, jak to můžeš říct? Dals mi slovo! - O tom nic nevím. Nemám zetě.
Tak nemáš ani dceru!
Cos to řekla?
Slyšels. Buď nám požehnáš, nebo…
Útok!
ŠÍLENÁ SVATBA
O TÝDEN DŘÍVE
JABLUNIVKA
- Drahá Kaťuško a drahý Francoisi. - Jak vy říkáte, bonjour, comment ca va.
- Jaká káva? - Tak se zdraví ve Francii.
Nepleť se mi do diplomacie, já se ti taky nepletu do vaření.
Sereďukovi! Přeskočilo vám? Vítat hosta chlebem a solí?
Francouzskou delegaci musíte vítat croasánem a parmazánem!
Ale Tarasi Adamoviči, snad nežárlíš na sousedy?
Vůbec ne, Vasyle Romanoviči. Jen se bojím, aby se budoucí zeť neurazil a neodešel.
Tvůj zeť taky neodešel, tak se nestarej o toho mého.
Oba máme skvělé dcery. Moje studuje na Sorboně,
tvoje… prodává chačapuri.
No jo, prostě naše děti. Jsou na…
exotiku.
Nemíchej gurmány se stánkaři.
Můj zeť je Evropan.
Ne Asiat jako ten tvůj.
Romanoviči, potřebuješ mapu?
Arménie není Asie.
Ašot tak sice nevypadá, ale taky je Evropan.
Zajdi si na oční. V Evropě není tak černá půda.
PAŘÍŽ, FRANCIE
Noc jasná jak den, když měsíček svítí, pod hvězdami sbírejme kvítí.
Tak ven pojď, má vrásko…
Vyslovuje se to „lásko“.
Super.
Miluju tě.
Tak ven pojď, má lásko…
Co je tady napsaný? Co?
Čteš po sobě někdy, co píšeš?
V televizi říkali,
že tmavá skvrna v domácnosti může vyvolat nebezpečnou plíseň.
V jeho zemi hodně svítí slunce.
Je to genetika.
Jednou tady bude pobíhat jeho gen a říkat ti dědo. Nebo po jejich, tičtimbe?
Běž do prdele!
Taras-jane, pojďme jíst.
Z mého lahmačunu budete mít boule za ušima.
A kdo nechce, ať je o hladu! Pojďte.
Něco ti řeknu, Taras-jane.
Přivést moje dcera takovouhle černou klobásu,
oba bych je zabil.
Ty seš fakt magor. Bejt tam já, tak si naseru do gatí.
Opravdovej extrém začne zítra. Jedeme ke Catherine domů se vzít.
Jo? A kde mám pozvánku?
Počkej, ty fakt jedeš do její země?
Ukrajina je fantastická! Hele, co jsem o ní našel na webu.
To je drsný! Hustej mazec!
Neskutečnej nářez!
Sleduj. Tohle žeru úplně nejvíc.
Ukrajina se vrací do středověku.
Takto vypadaly dnešní oslavy na Náměstí nezávislosti.
Přehlídku zahájil ukrajinský prezident.
Bojujte s nepřítelem Božím, mí udatní válečníci!
Sorry, chlape, ale radši mě nezvi.
Kdybych tam jel, naseru si do gatí.
Catherine tam žila, chápeš? Nemůžu se dočkat!
Vypadaj, že se zasekli ve středověku.
Přesně! Mega extrém! Na cestu se připravuju už tři měsíce.
- Učím se jazyk. - Hustě.
- Víš, jak se řekne blázen? - Jak?
Pryšelepkuvatyj!
- Hustý! Takovejch písmen! - No právě!
- Franíku, přestaň se chlubit svým videem. - Proč?
- Pojď. Máma čeká na Skypu. - Máma? Kdy budu moc mluvit s tvým tátou?
Víš, máme takovou tradici.
Dokud matka nesvolí, otec nevěsty ženicha neuvidí.
Vidíš? Maj fakt ujetý tradice. Nasral bych si do gatí.
- Čus bus. - Čus.
Zacharku, proč to tak trvá? Bude si myslet, že nejsme dochvilní.
Buď ráda, že ten šrot vůbec naběhne. Slíbilas mi, že táta koupí pořádnej komp.
Zrovna jsou v akci.
- No tak, pusť to. - Hele, jak je ta bestie zlevněná.
Synku, nerozumím tomu, promluv si s tátou.
Jasně.
Tady máš Katju.
- Ahoj, zlatíčko. - Ahoj, mami. Jak je?
Dobře. Nemůžu se dočkat, až přijedete.
Už se těším, až vás zítra s tátou obejmu. Mimochodem, ukázalas mu Francoisovu fotku?
Tak to je Francois?
Vypadá hezky. Francouz jak vyšitej.
Taky bych řekla. Viděla jsem hezčí, ale je to její volba.
Tys na to skočila? Naše Kaťuška má dokonalý vkus!
Koukni na ten obličej, na ty inteligentní oči!
Pravý Evropan.
Taky se mi líbí, vypadá tak mile. A krásně zpívá… Myslím.
Ukážu ho Tarasovi. Ať vidí, že jdou Sereďukovi do Evropy.
To fakt řekl?
Slovo od slova. Je štěstím bez sebe.
Super. Zavolej tátu, představím mu Francoise.
Ale broučku, on není doma.
Musel do práce, myši v muzeu sežraly vycpanou kočku.
Dalo by se říct, že se pomstily. Broučku, až přijedete, tak je představíš.
Panebože. Kdopak to přišel! Můj drahý zeťáček!
- Jak se máte, maminko? - Já se mám báječně.
A až přijedete, budu se mít ještě líp.
Jak ti jde stáž?
Dobře, merci.
Věřila bys tomu? Vzal si ho za asistenta nejlepší kardiochirurg v Paříži.
Vidíš, jak je chytrý? Děti, já vám to tak přeju.
Tak jo, čau zítra, musíme si sbalit.
Ano. Hezký let, děti!
- Nashle. - Papapapapa.
Díky.
Francoisi, jsem sbalená.
Na co to máš?
Beru si lékárničku, chirurgické nástroje, solární baterii, vodní filtr a světlice.
Zlato, neber si to špatně, ale nic z toho nepotřebuješ.
Bez toho moderní člověk v extrémní, necivilizované zemi nepřežije.
Na tos přišel jak? Jsme normální země. Ne jako Francie, ale…
Zkoumal jsem Ukrajinu na internetu a konzultoval to s Jeanem.
A?
Rodnou zem si člověk nevybírá. Neboj, mí předci taky nebyli Francouzi.
Myslím, že tě Ukrajina ještě překvapí.
To doufám!
Sakra! Léky na malárii.
Vasyle Romanoviči, ujišťuji vás, že to bude extra třída.
Nepotřebuju extra třídu, potřebuju evropskou třídu.
Barvíte si vlasy?
Já? Ne.
- Stoly rozestavíme do L. - To jsem čekal.
A tady budou švédské stoly.
Pivní stůl, dezertní stůl
a kozácký stůl.
To bude trapas.
Aneb jak my říkáme, německý stůl, francouzský stůl…
a stůl Vítejte na Ukrajině.
Neboli: „Kde je večírek? Tady je večírek“.
Překrásné.
Počkat.
Co je tamhleto?
Stůl pro novomanžele. Podle tradice.
To nevíte, že nás bude sledovat celá Francie?
Rozumím. Všechno předěláme.
No? Tak co?
No… To už je lepší.
- Evropská úroveň. - Styl loft.
Dobře, jsem spokojen, a co kapela?
O tu se postará náš slavný soubor,
známý po celém okrese: Drahokamy z Jablunivky.
Bože můj.
A jelikož jde o významnou událost, přišel jsem s vylepšením.
Voilà!
Rocková kapela…
Magnifique Fantastique.
Bravo! Díky, chlapi. A kdo bude zpívat?
Jablka padaly…
Padaly jablka…
Jablka padaly do naší…
Stopy.
Bravo! Nádhera.
Máte v repertoáru nějaké francouzské písně?
Ovšem. Romantickou píseň od Joe Dassina,
„Et si tu n'existais pas“.
- A? - A?
A…
A mnoho dalších, které diváky mile překvapí.
Vasyle Romanoviči, hlavní otázka…
Nebojte, peněz mám dost.
O tom nepochybuji. Mám otázečku ohledně rideru.
Rideru? Klidně. Co to je?
My umělci si musíme vždy vyjednat pracovní podmínky.
Transport, stravování, ubytování.
Ale Nazarku, copak my dva potřebujeme rider?
Je to evropský zvyk.
Ještě v Evropě nejsme, takže zatím jen záloha.
Berete kreditky?
Co to…
Ašotka napadlo přidat chilli, aby to bylo hezky pikantní.
Ty křivoruký prase! Budeš si prát sám.
Tak hele!
Teď se sebereš a vypereš mi to! Rozumíš?
Cos to řek? Vyper si to sám, jasný?
Okřikni je! Vždyť nám zdemolujou barák!
K čertu s barákem. Aspoň vypadneme z tohohle zapadákova.
Jsme okresní centrum! Je tu krásná krajina.
- Svěží vzduch. - Kdy už to skončí?
Ty mě jenom kybicuješ, oni se furt hádaj,
No comments yet. Be the first to leave one.