Nobody Knows I'm Here (Nadie sabe que estoy aquí)

No tak, soustřeď se.

Vystrč břicho.

Vystrč ho. To je ono.

Teď dýchej...

NETFLIX UVÁDÍ

Ne, takhle ne...

Ne přes hrdlo.

Ne přes hrdlo.

Přímo.

Ne.

A teď nádech.

A znovu nádech.

No tak, nádech.

Nadechni se znovu.

Ahoj, jmenuju se Britney a je mi 12.

Jmenuju se Vanesa García. Je mi deset. Ráda zpívám...

Rád vystupuju, zpívám a tancuju.

Přišla jsem na konkurz do pořadu Talentované děti.

- Takhle je to dobrý. Jak se jmenuješ? - Guillermo.

Dobře, Guillermo.

Dívej se do kamery.

Tak jo. Takže...

Otoč se doprava.

Doleva.

A teď dokola.

Fajn, to je ono.

Píše se tu, že rád zpíváš.

Ano.

Takže nám zazpíváš?

Tak jo.

Už jdu,

budu tam za chvíli.

Chci se jen zeptat na to, co bys měla vědět.

Tam dole je země,

nemám žádnou naději.

Neexistují tu žádné city, tenhle svět je příliš chladný.

Ležím a dívám se na hvězdy.

Mám pocit, že celý můj život je sen.

Tady je láska, na kterou jsem zapomněl.

Tančící žár mého srdce.

Něco se děje, nepatřím sem. Ne.

Nikdo neví, že tu jsem.

Nikdo se mnou nemluví.

Nikdo mě nemůže osvobodit.

Nikdo neví, že tu jsem.

Memo?

Memo?

Jednou tě v jednom z těch domů chytí.

Žes tam nenechal bordel?

Představ si, jak bude majitel překvapenej.

Přijde a...

Narazí na chlapa jako ty.

Jsem...

jako gazela.

Tak jo, gazelko.

Ber to jako pobídku,

abys vyrazil do města.

Prospělo by ti to.

Navíc si myslím, že takovou gazelu tam ještě neviděli.

Bude hnusně.

Počkejte tu.

Tak házej.

- Je to tři-tři. - Čtyři-tři.

Brý ráno.

Jak se vede?

A to je raketa. Malá věc s velkou nádrží.

Zatím to nic takovýho neumožňuje, ale prostě se odsud dostaneš.

Vypadneš. A pak?

Půjdeš na to pomalu.

Prej se teď snaží vynalézt

takový ty velký sluneční plachetnice.

A ta najednou...

Znáš takový ty zvířata, co vždycky najednou roztáhnou krk?

Asi se inspirovali jima.

To je Sergio?

Jak se máš, Memo?

- Dobře. - Dobře?

Hele, co jsem ti přivezl.

Vem to.

Co je to?

Co myslíš?

- Vypadá pěkně hnusně. - Dobrá várka, co?

Vždyť vypadaj jako poslední svýho druhu.

Po tomhle ovce vyhynuly.

Jsou děsně malý!

Malý? Ale ne, jsou to celkem macci.

Tak je jdem odnýst.

- Koukals na zápas? - Jasně, 82:77. Jsou to machři.

- Kdo, Valdivia? - Ti? To určitě!

Samozřejmě že Llanquihue!

MÁ CESTA

Proč si objednáváš takový kraviny?

Proč to vůbec čteš?

Ten chlap se má dobře.

Vydělává prachy a žije si.

Žije si po svým.

Z těch kravin, co píše.

Prostě na to zapomeň a soustřeď se.

Teď ses rozhodl přijet?

Jede Sergio.

Neblbni. Stejně tě viděla.

Pane Braulio, pomůžete mi zaparkovat?

A je to. Díky.

- Jak se vede? - Skvěle. Ne, to nemusíte.

Jsem Marta, Sergiova neteř.

- A co je se Sergiem? - Strýček onemocněl.

Měl mi to říct.

To jo, ale neměl vám jak dát vědět.

Přivezla jsem vám tohle.

Zdravím.

Nežil jste sám?

Víceméně sám.

Poustevník, jak se říká v Llanquihue.

- Fakt? - Jo.

To je v pohodě.

Kdo je to?

Memo.

V Llanquihue jsem ho neviděla.

To ne, to by sis ho pamatovala.

- To tu budeš jen tak stát? - Ne, musím zase jet.

Navíc to vypadá na bouřku.

Kvůli větru?

Ne.

Tvrdí to aplikace.

Co je?

Ta hubená holka se ti zalíbila.

Viď?

Podle mě jo.

„Viděl jsem sedm zlatých svícnů

a mezi těmi sedmi svícny

byl jeden, který připomínal muže

oblečeného v róbě dlouhé až po paty

a se zlatou šerpou přes hruď.

Vlasy měl bílé jako vlna, jako sníh.“

Je jasný, že je to popis

astronauta.

Očividně je to vyobrazení astronauta,

konkrétně z první mise na Měsíc.

Zvu tě na něco prostýho.

Na basketbal.

Moc přemejšlíš, chlape. Tak to je.

Takovej je život.

Sakra, kráme jeden...

Upřímně...

Ani nevím, proč tě zvu.

A?

Zvu tě ze zdvořilosti.

Abych pro změnu slyšel tvůj názor. Abys mluvil.

Abych zjistil, jestli někdy řekneš: „Díky, strejdo.

Díky za pozvání. Určitě si to užijem. Bude sranda.“

Jasně. Jen se směj.

Měl bys mě poslechnout. Chodit trochu ven.

Místo aby ses lidem vloupával do domů.

Memo!

- Pozor na hlavu! - Opatrně, ať se nebouchne!

Opatrně!

Co se stalo, pane Braulio?

Opatrně!

Vezmi ho do auta!

- Pane Hernáne! Auto! - Přistavte auto!

Pane Hernáne!

Chci se jen zeptat, co bys měla vědět.

Tam dole je země.

Nemám žádnou naději...

Proč to říkat takhle? Řekni mu, že má báječný hlas.

Božský!

- Ale ten hlas není všechno... - Ne, můj syn není hlupák.

Ne! To je kruté!

Tohle je produkt.

A ten produkt je vzhled.

Poslyš, peníze... ti nevydělá hudba.

Vydělají ti je mladý husičky, který budou mít svůj první sexuální sen

o tvým synovi.

Tak proč tu už týdny nahráváme?

Protože se mi jeho hlas líbí, chápeš?

Jo, ale ten jde ruku v ruce s tělem.

Co? To chceš...

abych ho donutil zhubnout? O to jde?

Ne, nikdo nechce, aby Memo zhubnul.

Tak co? Nechápu to.

Je to jenom návrh, člověče.

Je to celkem běžný, nic divnýho.

Co? Já to nechápu.

Ty...

mi dáš hlas svýho syna

a já se postarám o zbytek.

...že jsem tady.

Jen jeho hlas?

Jen jeho hlas.

Klid. Postarám se o to a najdu mu tělo.

Milí diváci, dnes se tady, v této show, zrodí hvězda.

Nový zpěvák s úžasným hlasem.

Pořádně zatleskejte...

Ángelu Casasovi!

Už jdu,

budu tam za chvíli.

Chci se jen zeptat na to, co bys měla vědět.

Tam dole je země,

nemám žádnou naději.

Neexistují tu žádné city, tenhle svět je příliš chladný.