The Twilight Saga: New Moon

TWILIGHT SÁGA: NOVÝ MĚSÍC

„Tak prudká vášeň mívá prudký konec

a stravuje se jako střelný prach

v polibku s ohněm, na vrcholu.“

Babi?

Edwarde, ne! Uvidí tě.

Tak dobře.

Babi, to je…

Všechno nejlepší k narozeninám, Bello.

ROMEO A JULIE

Všechno nejIepší.

ŘekIi jsme žádný dárky.

Můj není zabaIenej, takže se nepočítá.

- Ten je skvěIej. Díky, tati. - Pasuje k tomuhIe, od mámy.

Zkoordinovali jsme se. Teda ona zkoordinovala mě.

To máš na fotky z posledního ročníku.

PosIední rok. Jak to, že jsi už tak stará?

- Tak stará zase ne. - Já nevím.

- Není to šedivej vIas? - To ani náhodou.

- Všechno nejlepší. - To bylo vtipný!

l třetí pohřešovaný turista je pravděpodobně mrtvý.

Lesníci pátrají po zabijáckém zvířeti.

To je Bella. Ahoj.

Dneska je velkej den, Bello.

- Odevzdáváme esej o Romeovi a Julii. - No jo.

Ach, Bello! Proč jsi Bella?

Vyblejsknu si vás. Máma chce, abych si nafotila album na památku.

- Super! - Já to jen zmáčknu. Nebudu tam.

- Ne, jen pojď. - Upravíš mi nos, když vyjde velkej?

Neboj. Stejně budou všichni koukat jen na mě.

Pěkný.

- Bezva. Cullen dorazil. - No sláva.

Tak zatím.

- Všechno nejlepší. - Nepřipomínej mi to.

Tvoje narození je důvod k oslavě.

- AIe moje stárnutí ne. - Stárnutí?

Osmnáctiny tě snad ještě trápit nemusí.

- Jsem o rok starší než ty. - Ne. Mně je 109.

Možná bych neměIa chodit s takovým starcem. Je to nechutný.

MěI bys mě odpuzovat.

- Musíme na hodinu. - Dobře.

Počkej. Někdo chce s tebou mluvit.

- Bello! - Jacobe!

Nechám vás o samotě.

Ahoj, svalouši. Víš, že jsou anabolický steroidy škodlivý?

NormáIně nabírám.

NepřišIo by ti to tak drastický, kdybysme se viděIi častějc.

Změň škoIu, a můžeš kamarádit s bIedýma tvářema.

Jsem spokojenej. ExkIuzivita škoIy v rezervaci mi vyhovuje.

Sem berou kdejakou chátru.

- Tak proč se s náma zahazuješ? - Byl jsem koupit díl do Rabbita.

- Svezu tě, až bude hotovej. - Je rychlej?

- Ujde to. - Nepovídej.

Všechno nejlepší.

- Tvůj táta to řekl mýmu… - Celej on.

TuhIe jsem to viděl, a vzpomněl jsem si na tebe.

Lapač zlých snů.

To je bezvadný.

- Děkuju. - Není zač.

- Rád jsem tě viděl. - Tak zatím.

Jak to, že ti Jacob Black může dát dárek, a já ne?

Protože ti ho nemám čím oplatit.

Dáváš mi všechno už tím, že dýcháš.

- Tak díky. Nic jinýho nechci. - Bello!

Všechno nejlepší!

- Neříkala jsem žádný dárky? - Viděla jsem, jak ho rozbaluješ

a jsi nadšená. Vezmeš si to dneska k nám.

Prosím! Užijeme si.

- Tak dobře. - Prima! Ahoj v sedm.

Jaspere! To byl podraz, s tím ovládáním emocí.

Promiň, Bello. Všechno…

No nic.

Upírům se nedá věřit. Věř mi.

Má lásko! Ženo!

Smrt, třeba vsála tvého dechu med, nad tvojí krásou ještě moci nemá.

Ještě tě nedobyla.

Dosud nachem ti v tvářích plá a na rtech prapor krásy

a nevztyčen tam bledý prapor smrti.

- Nesnáším vlastní oslavy. - Jsou horší tragédie. Vem si Romea.

Zabil svou nejdražší z čiré hlouposti.

AIe jednu věc mu závidím.

Julii, paráda. Když si potrpíš na tyhle krásný „věci“.

Tu dívku ne, sebevraždu.

Je v podstatě nemožná

u některých… bytostí,

ale lidem stačí troška jedu,

dýka do srdce…

Mají tolik možností.

Proč to říkáš?

Protože jsem o tom jednou uvažoval.

Nevěděl jsem, jestli se za tebou dostanu včas.

Musel jsem vymyslet nějaký plán.

Co jsi měl v plánu?

Že odjedu do Itálie a vyprovokuju Volturiovy.

- Koho? - Volturiovy.

Kdo zopakuje pár řádek v pětistopém jambu na důkaz, že dával pozor?

Pane Cullene?

Ano, pane Berty.

„Zde na věky chci spočinout

a setřást z těla, ušIého poutí světem, jařmo nepřejících hvězd.

Naposled, oči, naposled, paže, obejměte ji.

A vy, mé rty, vy brány dechu,

navždy polibkem upište se nebytí.“

Sledujte film!

Umírám v políbení.

Volturiové jsou velmi starý a mocný rod.

Něco jako monarchové v našem světě.

- To je Carlisle? - Jo.

Žil u nich několik desetiletí. Podle něj jsou velmi kultivovaní.

Lidský život samozřejmě nectí,

ale mají alespoň v úctě umění a vědy.

A zákon.

Zákon především.

Upíři mají zákony?

Moc jich není.

A pravidelně uplatňují jen jediný.

A to?

Musíme existenci našeho druhu držet v tajnosti.

Neupozorňujeme na sebe.

A nezabíjíme veřejně.

Ledaže bychom ovšem chtěli zemřít.

Už o tom nemluv.

Nesnesu pomyšlení, že by ti někdo ublížil.

Bello, ublížit mi můžeš jedině ty.

- Jinak se nemám čeho bát. - To není pravda.

Victoria? Jednou si pro mě přijde.

Až se rozhodne, Alice to uvidí.

- A budeme připraveni. - Mohla bych tě chránit,

kdybys mě proměnil.

Už teď mě chráníš.

Jsi jediný důvod,

abych zůstal naživu, jestli se to tak dá nazvat.

Jenže já mám chránit tebe.

- Přede všemi, kromě mé sestry. - Pojďte!

Už je čas!

Promiň nám to. Snažili jsme se Alici krotit.

- Jako by to bylo možné. - Všechno nejlepší, Bello. -Díky.

Našla jsem ho v tvém batůžku, nevadí?

Chodit se starší ženou. Pikantní.

- Co je? - Ty první, Rosalie.

To je přívěsek na krk. Vybrala ho Alice.

Díky.

Usmívejte se!

Tohle je od Emmetta.

Už ho máš nainstalovaný v náklaďáčku. Konečně ta kraksna…

NepomIouvej můj nákIad'áček.

Rozbal si dárek od Esme a Carlislea.

- Jen taková maličkost pro radost. - V poslední době jsi nějaká bledá.

Řízla jsem se o papír.

Jaspere! To nic není. Je to jen troška…

krve.

Odveď Jaspera pryč.

Promiň, já nemůžu.

Musím to zašít v ordinaci.

Jdi za Jasperem.

Určitě má na sebe zlost a na nikoho kromě tebe nedá.

Edwarde.

- Žádnou oslavu jsem nechtěla. - Není to tvoje vina.

Jasper se neodříká lidské krve tak dlouho jako my ostatní.

Jak to děláte?

Jsou v tom léta tréninku.

Nenapadlo vás někdy nedělat si prostě násilí?

Ne.

Věděl jsem, kým chci být. Chtěl jsem pomáhat lidem.

Dělá mi to radost, i když jsem zatracený tak jako tak.

Zatracený? Jako… peklo?

Carlisle, vy nemůžete být zatracený.

- To není možné. - Děkuju ti, Bello.

Vždycky jsi o nás smýšlela moc hezky.

Tak proto mě nechce proměnit?

Představ si, že by to bylo naopak.

Kdybys věřila tomu, čemu věří Edward,

dokázala bys mu vzít duši?

Nemůžeš mě ochránit.

Přede vším.

Jednou nás něco rozdělí.

Nehoda, nemoc…

nebo stáří.

Dokud budu člověk. Jedině řešení je proměnit mě.

To není řešení, to je tragédie.

Nebudeš mě chtít, až budu stařenka.

Bello, ty vůbec nechápeš, co k tobě cítím?

Carlisle mi říkal,

co si myslíte o svojí duši.

Já tomu nevěřím,

takže se neboj o moji.

Měla bys jít dovnitř.

Ještě pořád mám narozeniny.

Můžu si něco přát?

Polib mě.

Miluju tě.

Já tebe taky.

Ahoj.

Pojď se se mnou projít.

Musíme odejít z Forks.

Proč?

Carlisle je oficiálně o deset let starší, než vypadá.

A lidi si toho začínají všímat.

Dobře,

musím vymyslet, co řeknu Charliemu.