Finding Nemo

-Ty vado! -Ty jo!

Ano, Marline, vždyť to vidím. Je to paráda.

No, Koral, když sis přála vyhlídku na moře,

netušilas, že uvidíš na celý oceán, že ne?

Tady se může nadechnout i ryba. Zaválel tvůj manžel?

-Můj manžel je machr. -Ale nebyla to sranda.

-Dělali si na to zálusk i jiní. -Všichni do jednoho.

Jsi skvělý. A tahle čtvrť je skvělá.

-Copak, ty si tady nezvykneš? -Ne, moc se mi tady líbí.

Marline, já vím, Sráz je skvělá adresa, báječné školy,

vyhlídka a všechno, ale vážně potřebujeme tolik místa?

Koral, lásko, mysli na naše děti! Zaslouží si to nejlepší!

Po ránu vystrčí hlavinky a uvidí velrybu...

-...skoro na zápraží. -Probudíš děti.

Já zapomněl...

Koukni. Něco se jim zdá.

-Jakpak se budou jmenovat? -Chceš je pokřtít hned? Tak jo.

Tahle půlka bude Marlin mladší a tahleta zas Koral mladší.

-A je to z krku. -Co třeba Nemo?

Nemo?

Tak jeden ať je Nemo, ale většina bude po tátovi Marlin.

-Za pár dní budeme mít děti! -Jo.

Budou mě mít rádi?

-Marline. -Co zas?

Máme čtyři sta jiker. Alespoň jedno z dětí tě bude mít rádo.

Co je?

-Pamatuješ první rande? -Radši se snažím zapomenout.

Já velmi dobře. Pardon, slečno. Vytáhnete mi ten háček ze rtů?

Musíte zblízka, je hluboko. A na revanš hubička!

Všichni vzali roha?

Koral... Plav ihned dovnitř.

Ne, Koral. Nic se jim nestane. Zapluj dovnitř. Hned!

Koral?

Koral?

Koral?

Koral...

Koral?

Neboj se, to nic, táta je tu.

Táta tě nedá.

Slibuju, že tobě už se nikdy nic nestane, Nemo.

FALCON uvádí

HLEDÁ SE NEMO

Jdu do školy! Jdu do školy! Vstávej! Honem! Poprvé do školy!

Nechci jít do školy. Ještě pět minut.

Ne ty, tati. Já! Vstávej, vstávej!

Chci do školy! Škola! Škola! Škola!

-Nemo! -Chci do školy!

Nemo, nezlob. Jsi tam zašprajcnutý? Vytáhnu tě.

Co máš zlomené? Co ploutev? Neudělal se ti někde výron?

-Není ti mdlo? -Ne.

-Kolik mám proužků? -Nic mi není.

-Na něco jsem se tě ptal! -Tři.

Ne! Vidíš? Něco ti je! Mám jeden, dva, tři... Víc už ne?

-Dobře. Co šťastná ploutev? -Funguje.

Ukaž.

Vážně chceš do školy už letos?

-Kdybys nechtěl, počkáme pár let. -Tati, přijdeme pozdě.

Otřel ses? Chceš, aby tě ožehla sasanka?

-Jo! -Švihej!

-Tak, jdeme. -Tady.

Tady. A tady. Všude.

Tak jdeme na to. Ať žije první školní den. Tolik se toho naučíš.

Tak... Hlavní vlastnost oceánu?

-Je zrádný. -První jednička.

Napřed se koukneme, jestli je vzduch čistý. Vyplaveme, a zpět.

Vyplaveme... a zpátky. A do třetice.

Ven. A zpátky.

-Ono se to někdy vyplatí i čtyřikrát. -Tati!

No jo, už letím.

Možná ve škole uvidím žraloka!

-O tom pochybuju. -Ty už jsi ho někdy viděl?

-Ne, a ani bych nechtěl. -Jak staré jsou želvy?

Tak to nevím.

Sandy Plankton odvedle říkal, že mořské želvy...

se můžou dožít až sta let!

Až nějakou potkám, tak se zeptám. Nejdřív ale pokecám se žralokem.

Ne, ne, ne! Brzdi! Až budou mít červenou.

Dej mi ploutev. Hodnej kluk!

Tati, nebudeš bláznit jako tehdy v té zoo, že ne?

Ale ten hlemýžď ti šel po žábrech.

Musíme najít tvoji třídu.

-Ahoj, mami! -A po škole si vás vyzvednu!

No tak, dělejte, kluci! Navalte to!

Pojď, zeptáme se.

Promiňte... Na učitele se čeká tady?

-Kdo nám to vyplul ze sasanky? -Ano. Šokující, já vím.

-Marty, že? -Marlin.

-Bob. -Ted.

Phil. Ty jsi klaun očkatý. Tak to znáš vtipy. Řekni nějaký.

-Jo! Ať je psina, že jo? -To je jenom pověra.

Klauni nejsou vtipnější než jiné ryby.

-Nelakuj, klauňáku. -Jo, ať je prča!

Jeden vtip znám.

Jeden měkkýš si vykračuje mořem. Teda nevykračuje, plave.

Počkat, on se nehýbe. Stojí na jednom místě.

A mořská okurka říká... Nějak jsem to spletl.

Takže: měkkýš a mořská okurka stojí uprostřed moře...

Sheldone! Přestaň dělat hlouposti na dvorku pana Johannsena!

No počkejte, děcka! Kdo to byl? Chytím vás!

Tati, tati! Smím si s nimi hrát?

Budu radši, když si půjdeš hrát na houbové pole.

Tam bych si šel hrát já.

-Má divnou ploutev. -Vypadá legračně.

-Proč mě biješ? To řekl on! -Nezlob. Je poprvé ve škole.

Už se tak narodil. Říkáme jí "šťastná ploutev".

-Tati! -Vidíš to chapadlo? Je kratší.

Ale toho si nikdo nevšimne. Zvlášť když se takhle vrtím.

Já mám zase alergii na vodu.

A já hrozně zlobím.

Ó, jaké to zóny, zóny jsou, jaké to zóny jsou na moři?

Pan učitel!

-Pojď, Nemo! -Radši zůstaň u mě.

Epipelagická, batyální, mezopelagická, abysální,

ostatní jsou hlouběji, než naše oko zří.

Kam se asi mohli zatoulat moji žáci?

-Tady jsme! Dole, pod vámi! -Tady jste! Nastoupit, rošťáci!

Jít za poznáním je tak lyrické, když myšlení máš empirické!

Tati, klidně už jdi.

-Ahoj! Nová tvář. -Jsem Nemo.

Nemo, na úvod jedna malá otázka z přírodopisu.

-Dobře. -Řekni, v jakém obydlí bydlíš?

V sasanko-kolárko... korálo...

Hlavně si nepolámej jazyk. Startujeme, plavčíci!

Má špatnou ploutev.

Když někam poplavete, odpočívejte. Pět deset minut.

Tati, nejsem žádný mimino.

Budu ho mít pod dohledem. Tak, třído, očnice hledí přímo!

A hlavně, své supraezofágní gangliony si nechte pro sebe.

-Ty taky, Jimmy. -Zase já?

-Ahoj, Nemo! -Ahoj, tati!

Ahoj, synu!

Hodně štěstí.

Na nováčka si vedeš docela slušně.

No, navěky s námi zůstat nemůžou.

Jak já trpěl, když jeli prvně na Sráz.

Dřív nebo později... na Sráz? Copak jste se všichni pomátli?

To je můžete rovnou usmažit s hranolkama!

-No tak, Marty, jenom klid. -Ty se zklidni, ty poníku!

Poníku?

Na klauna není moc vtipný!

Škoda.

Jaké to druhy, jaké to druhy zde v moři jsou?

Jsou chapadlaté, parmovité, dorádové, ostrobřité,

pomcovité, jehlovité, všechny pod vodou. Rypouni a kaprofouni,

ďasouni a platýzouni, kostrouni a také ryby s naší podobou.

Zpívejte se mnou!

Ty rybičky, jak víš, dělají...

Chaluhy jsou krásné jak sen, dělají jídlo ze sluníčka jen.

Sráz. Konečná - vystupovat!

Máte rozchod! Vydejte se na průzkum, ale nikam daleko.

Stromalitická kyanobakterie!

Veškerý ekosystém v jediné mikroskopické tečce. Ta bakterie obsahuje...

-Pojďte, všichni za mnou. -Zpívejte!

Jsou chapadlaté, parmovité, dorádové, ostrobřité, pomcovité,

jehlovité, všechny pod vodou.

Kluci, počkejte!

Páni!

Bacha, spadneš!

Jste pitomí, teď inkoustuju!

Co to je?

Já vím, co to je! Sandy Plankton to prý viděl.

Říkal... že to je... Čuňa.

Páni! To je ale velkej čuňa.

Sledujte mě! Klidně si jdu sáhnout na čuňu!

Jo? Ale sama bys blíž nešla, viď?

-Vidíš? -Nemo. Kam si troufneš ty?

-Můj táta mi to zakázal. -Nemo! Ne!

-Tati? -Chtěl ses vydat na širé moře!

-Nechtěl. -Ještě že jsem přišel. -Nechtěl jít dál, pane.

-Jo, strašně se bál. -Nebál! -Do toho vám nic není, děti.

Buďte rádi, že to na vás neřeknu. Víš sám, že špatně plaveš!

Plavu dobře, tati.

Tak to se pleteš. Dost řečí. A do školy půjdeš za rok.

Ne, tati! Jen protože ty se bojíš oceánu...

Když na to ještě nemáš, škola musí počkat. Nestačíš na všechno.

Já tě nenávidím!

Na pravobok, odplouváme jinam.

Promiňte, mohu nějak pomoci? Jsem vědec. Nějaké starosti?

Promiňte, nechtěl jsem rušit. On není dobrý plavec

a mně se zdá, že je moc malý, aby byl sám, bez dohledu.

-Když je se mnou, nic mu nehrozí. -To jistě ne.

Ale máte hodně žáků a je asi obtížné je všechny uhlídat.

Koukněte! Nemo plave do moře!

Nemo!

Co to vyvádíš?

Někam zapadneš, a než se k tobě dostanu, dostane tě jiná ryba!

Hned se vrať! Řekl jsem, aby ses vrátil!

Stůj! Zkus udělat ještě jedno tempo!

Opovaž se! Ne že se toho člunu dotkneš ploutví. Je ti to jasné?

Koukej se okamžitě...

-Nemo! -On sáhl na čuňu!

Pohni ocáskem, ať už jsi zpátky, Nemo! Pohyb!

Tohle si odskáčeš, mladíku. Slyšíš mě? To si...

Tati, pomoc!

Už jdu, Nemo!

Rychle pode mě!

Ne! Ne! Tati!

Tati!

Nemo?

Nemo! Ne!