Les territoires de la défonce

Ukazovat realitu drog,

ukazovat opojení,

není to riziko vytváření poptávky?

Neláká to mladé lidi, kteří se potýkají se životem?

Odlišuje nás svobodná vůle.

Vybíráme si na základě svých nejlepších znalostí.

Drogy existují od počátku věků.

Tento film se nám zdál zásadní.

Skuteční hrdinové, skuteční autoři jsou oni:

děti západní noci.

Tento film je pro ně.

Poprvé jsem vzala drogy, když mi bylo 14,

po přestěhování do Bruselu k rodičům.

Tehdy jsem potkala přátele

Začala jsem s nimi kouřit.

Pět let jsem kouřil hašiš

a nic jiného jsem nepotřeboval.

Pak, když mi bylo asi 20 let,

jsem šňupal heroin.

Začalo to, když moji přátelé brali prášky.

Byli milí,

tak jsem začala brát prášky s nimi.

Pak jsem začala kouřit jointy.

Ve čtrnácti už jsem frčela.

Začal jsem kouřit trávu,

Když mi bylo asi 13.

Měl jsem rodinné problémy.

Začal jsem kouřit hašiš ve škole.

Když mi bylo 13 nebo 14,

začal jsem brát všechno možné.

Myslím, že jsem vyzkoušel snad všechno.

Předávkoval jsem se, když mi bylo 15.

Bylo to kolem 13 nebo 14.

Bylo mi 14.

V tuhle chvíli už to není droga.

Teď už je to jen vězení.

Pokud se dokážete sjet,

nejste závislák.

Víte, že jste závislák,

když už drogy nezabírají.

Na vině je společnost.

Tak to cítím, ale…

Myslím, že feťákům nijak nepomáhají.

Dělají vše pro to, aby nás zaháčkovali, a nic, co by nám pomohlo dostat se ven.

Náš svět je prohnilý, protože když někomu řeknete, že berete drogy,

projde kolem tebe nebo se na tebe ani nepodívá.

Neudělají nic pro to, aby… Je jim to jedno. Není to jejich problém.

To je vše. Vzpomínám si na svou matku,

když mi bylo 15 a už jsem v tom jel,

poslala mě k psychiatrovi,

který mě přijal do léčebny.

Nechtějí o tobě vědět.

Raději se věnují svému životu, svým kecům, svým autům…

Nechtějí se zabývat problémy jiných lidí.

Když mi bylo 15, stal jsem se prostitutem.

Dělal jsem modela pro pornofotky, prodával jsem se na nádražích.

Pracoval jsem na Gare du Nord.

Rozdal bych si to i s kamarády, kdyby mi mohli sehnat šlehu.

Udělal bych cokoliv, abych dostal drogy.

Žil jsem z prostituce, abych měl všechny drogy, které jsem chtěl.

Šlo to rychle. Bylo mi 15, poflakoval jsem se po nádražích.

U patnáctiletého chlapce je neobvyklé, aby tam strávil hodinu.

Chlapi mi nabízeli pití.

Řekl jsem si cenu a šli jsme na sex.

Každý chlápek byl jiný.

Někteří čekají na záchodech.

Jiní vás na záchod vezmou.

vyhoníš jim ho, oni ti dají peníze.

Nebo tě vezmou do hotelu.

Takhle se to dělalo.

pak jsem si mohl koupit všechny drogy na světě.

Hašiš, acid, LSD…

Bral jsem všechno, co jsem našel.

Bral jsem si všechny barbituráty, co jsem našel.

Éter… Cokoli, co jsem našel.

Vzpomínám si, že jsem ohříval whisky, abych ztrojnásobil účinek.

Bral jsem všechno, dokonce jsem čichal.

Bral jsem všechno, co jsem našel.

Léky proti bolesti… Všechno.

Užívání heroinu mezi teenagery na Západě

je důsledkem obchodu s opiem

podněcovaným západními zeměmi v Číně

v 18. a 19. století.

Britská Východoindická společnost

provozovala obchod s opiem v Číně.

Poté, co britský parlament odmítl obchod omezit,

čínský císař se rozhodl zakázat dovoz opia do Číny.

Okamžitě, ve jménu svobody,

Anglie vyhlásila válku.

Po porážce Číny

bylo otevřeno pět přístavů, aby uvolnily cestu evropskému obchodu

a odstartovaly rozšířený obchod s opiem.

Závislost na opiu v Číně se stala nezastavitelnou.

Inkové používali listy koky

hlavně ke svým náboženským obřadům.

Španělští kolonizátoři rychle zjistili,

že koka potlačuje únavu a hlad.

Podporovali masivní výsadbu

a rozdávali listy domorodcům.

Konzumace koky jako zázračné potraviny se stala pilířem

latinskoamerické dělnické třídy.

Po chemickém ošetření

se z listů se stane bílý prášek, kokain,

který měl v západním světě vysokou cenu.

Moje rodina to nepřijímá.

Neuznávají, že jsem závislák….

Bojí se názorů ostatních lidí.

Sousedé, rodiče, zaměstnavatelé…

Mají strach.

Závislák je někdo, kdo..

krade, zabíjí, dělá všechno…

Někdo, kdo smrdí, někdo, koho u sebe nechcete mít.

Nejdřív to rodiče nesli špatně.

Táta se mnou týden nemluvil.

Máma hodně plakala.

Prostě to nechápali.

Poslali mě k psychiatrovi, byl jsem tam dvakrát.

Přišel jsem sjetej. Nenáviděl jsem to.

Moje rodina reagovala tak, jak mohla.

Rodiče byli zpočátku překvapení.

Nechápali to. Všechno se zdálo být v pořádku.

Nebyl žádný důvod.

Pak mě dotlačili na odvykačku, posílali mě do nemocnic, k doktorům…

Tlačili na mě, ať jdu, tak jsem šel.

Šel jsem několikrát, abych je potěšil,

ale neměl jsem motivaci.

Nic z toho nebylo.

Zpočátku byli překvapení.

Pak hledali viníka.

Říkali, že moje škola je špatná,

moji učitelé, moji vrstevníci.

Měli špatný vliv. Tak mě poslali pryč.

Moji rodiče to nejdřív nevěděli.

Zjistili to později,

když jsem šla do vězení.

I kdyby to věděli,

předstírali by, že neví.

Nechtěli si to přiznat.

Když se to dozvěděli, byl jsem ve vězení za zneužívání drog.

Tak tehdy… nebyli spokojení.

Kladli mi otázky, ptali se proč.

Nerozuměli tomu.

Nikdy jsem nevěděla, co jim mám říct.

V Římě Gallienus vytvořil první opiát, theriak,

aby vyléčil migrénu Marka Aurelia.

Dnes lékaři popírají léčebnou hodnotu tohoto kdysi „zázračného léku“.

Theriac byl předepisován po staletí

k léčbě závratí, ztráty sluchu,

problémů se zrakem, bludů, nočních můr, epilepsie, astmatu,

anorexie, žlučových kamenů, horečky a moru.

Koncem 19. století se opium prodávalo volně,

ale pouze v lékárnách.

V Anglii v roce 1908

zákon omezil prodej laudana, dalšího oblíbeného „zázračného“ léku.

Na počátku 19. století

se nelékařské užívání opiátů

objevilo mezi umělci v Londýně.

Spisovatel Thomas de Quincey,

náruživý uživatel laudana,

si říkal „opiový velekněz“.

Ale po rozčarování na konci života napsal,

„Když člověk, který mluví jen o kravách. stane se závislým na opiu,

bude snít jen o kravách.“

Idealistický a jak už to tak bývá, náchylný k oslavě utrpení,

byl Quincey předchůdcem trápící se generace.

„Opium posouvá hranice možného.“

„Ti, kteří hledají ráj, si dělají vlastní peklo.“

„Vaří jej,

vykopávají jej s překvapivým úspěchem.“

„Je mi hůř, než mi kdy bylo.“

„Migréna a éter mě poslaly do dvouhodinového deliria.“

„Pravidelně užívám malé dávky kokainu

k léčbě depresí a zažívacích potíží.“

„Teď poprvé se cítím jako lékař.“

„Pravý spisovatel potřebuje jen své vlastní sny.“

„Nesnese, aby ho někdo ovlivňoval nějakým produktem.“

Začala jsem ve škole s kamarády.

Pak venku, s kamarádkou.

Scházely jsme se v kavárně. Vlastně kdekoliv.

S rodinou se drogy nezkouší.

Ve škole se o tom hodně mluví.

Speed… cokoliv, co tě sjede.

Prášky, hašiš…

Cokoli, co tě sjede.

Pro drogy byste udělali cokoliv.

Stanete se prostitutkou, nebo prostitutem,

okrádáte důchodkyně, cokoliv.

Vyloupíte obchod, lékárnu. Cokoliv.

Nezáleží na tom, odkud ty peníze pocházejí.

Hlavně, že dostanete svoje drogy.

Zpočátku to tak není.

Z kouření trávy jednou týdně

neskončíte na ulici.

Udělali byste cokoliv za šlehu, abyste neměli absťák

a cítili se dobře.

Jednou přišel chlapík.

V baru je před vchodem židle. Čekáte na klienta,

pokud tam nějaký je.

Pak je tu někdo za závěsem, kdo hlídá.

Měla jsem tam kamarádku, která tam pracovala.