Laia

„BYLA Z RODINY RYBÁŘE

A POKŘTĚNA JMÉNEM, CO SI NIKDO NEPAMATOVAL,

ALE ŘÍKALI JÍ LAIA.“

Laio!

Jsou tady! Parta ze Santa Tecla!

- Nádivové! - Už jsou tady!

- Uvidíte! - Jdeme. Všichni jsou už tady.

Jdeme!

Pusť mě, Xumaco!

Esteve, Quelot, ke mně!

- Žer písek! Vzdej se! - Ne!

- Dobře, vzdávám se! - Dělej!

Žer písek, Xumaco!

- Santa Tecla! Ústup. - Vítězství!

Vítězství!

- Mazejte domů! - Utíkejte!

- Nandali jsme jim to! - Díky Laie.

- Laie? - Ochutnej písek!

Laia je prokletá.

Slintá a podívejte na ten třesoucí se jazyk.

- Jako had! - Je posedlá!

- Praštila mě. - Mě tahala za vlasy.

Plivla na mě.

Hade!

Hade!

- Zlovolná! - Hade!

Nechte ji. Přináší to smůlu.

Jdeme.

Jdeme, Pelute!

PODLE ROMÁNU SALVADORA ESPRIUSE

Bylo nebylo, jak praví mudrci,

nedaleko odtud v Sineře,

kde se obloha setkává s mořem,

byl záhadný ostrov,

plovoucí ostrov,

ostrov, na němž prý žily ryby.

- Podívejte, je celá mokrá. - To je ale ničema.

- Chudák její matka. - Je divoká.

A v tom domě…

Viděli jste ji? Nahá! Ostuda!

To já jako dítě nikdy.

Perlo!

On jí říká „Perlo“. Mohl by být její otec.

Rychle!

Pohyb, Marie. Máme práci.

To jsi ty, Laio?

Jsi to ty?

Vrátila ses?

Myslíš, že neví, co tím sleduješ?

Copak nevíš, že někteří muži…

Jsi zahořklá a zvrácená.

Žádný muž tě nebude chtít.

Jsi děsivá a zlovolná.

Nikdo tě nebude chtít.

Nikdo…

Pokračuj.

To to jako máme dělat sami?

Pozor, ta síť je pod náma.

- Nějak nepřítomnej, co? - To kvůli ženský.

Chápu. Já mám hlavu plnou Annet.

Kdybys jí radši měl plnou postel.

Ne dokud se nevezmeme.

Podle jejího otce budeme muset rok, dva počkat.

Dlouhá doba.

Moc komplikací. Nikdy se neožením.

A ty na ni radši zapomeň.

Copak to nevidíš? Laia se k tobě nehodí.

Víš, co se povídá ve vsi? Kdo je jí blízko, stihne ho kletba.

Soustřeď se na to, co děláš.

Copak ti Quelot ještě nic neřekl?

Mně?

Podle Antona se mu líbíš.

- Ale takových je hodně. - Běž. Už vykládají ryby.

- Dnes skvělý úlovek. - Moře bylo tak klidné, že otče?

Jak říkám. Takové by moře mělo být pořád.

Anneto.

- Podívej. - To vypadá skvěle.

To teda.

Nezapomeň vzít pár ryb babičce.

A pro mě pražmu,

jestli máš.

Pro tebe tu nejkrásnější.

Hyjé!

Co chceš?

No tak, zmiz!

Co chceš?

Věříš v kouzla?

Proč se ptáš?

Jde o Laiu.

Nenáviděl jsem ji, když jsme byli děti. Teď mi nedá spát.

Pořád musím myslet na její oči a dívají se na mě tak, že…

- Nemáš chuť k jídlu? - Ano.

A chceš jí mít pořád u sebe?

Ano.

A když ji nevidíš, jsi smutný a nemáš pokoj?

Nemůžu jíst, pracovat, spát…

Pak můžeš dělat jediné.

- Co? - Oženit se s ní.

Co když mě nemiluje?

Na tom nesejde.

Ožeň se s ní a Bůh ti požehná.

Je doma Laia?

Proč se ptáš?

Přinesl jsem vám tohle.

Ropušnice.

Mluvil jsem s knězem.

Už vím, co chci.

Chci si Laiu vzít.

Je dobrá, ale musíš dát pozor.

Je samá kost.

- Běž pryč. Drž se od ní dál! - Ne!

Chci se s ní oženit!

Nedokázal bys ji zkrotit.

Laia tě nemiluje. Nemiluje nikoho.

Copak ti Quelot nenosí kytky?

Jen ryby.

Kolik je?

- Už se ptáš potřetí. - Kéž by už byla tma.

Chtěl, ať jdu dolů.

Byli jsme sami. Byla tma.

Beze slova mě políbil. Jeho rty byly horoucí.

Je hotová. Pomoz mi ji složit.

Závidím ti.

Proč?

Ty polibky

a co děláte pod těmi přikrývkami.

Ale no tak.

- Promiň. Jdu k babičce. - Nech to! Umažeš to.

Už se to blíží.

Na dušičky.

- Víš, co děláš? - Jak to myslíš?

Tu svatbu s Quelotem. Žena jako ty…

Myslíš, že mě znáš?

No…

Koho bych si podle tebe měla vzít?

Nevím.

Teda, nevím, co na něm vidíš.

Nejste kamarádi?

Ano, nejlepší.

Jdu. Je pozdě.

- Kde jsi byla? - U Annety.

Pomáhala s věnem.

Na.

Taková hloupost. Svatba na dušičky.

Co na Laie Quelot vidí?

Každý říká, že je pološílená.

Ty ji znáš dlouho.

Už jako malá měla ty záchvaty, ten třas.

Je to zlo.

Je to nejdivnější holka ze vsi.

Chudák tvůj kamarád.

Vdává se, aby utekla od matky, co je ještě šílenější.

To se mě netýká.

Jestli chceš jít dál a namočit si je…

Není třeba. To je dobrý.

- Ahoj, babi. - Ahoj.

- Tak bledá. - Jako by neměla krev.

Zbytečně krásné šaty.

- Ani jí nesluší. - Přesně.

Ano, beru.

Laio, bereš si Quelota za svého zákonného manžela

v očích církve svaté?

- Ano, beru. - Vezměte se za ruce.

Nyní jste muž a žena.

In nomine Patris, et Filii et Spiritus Sancti,

amen.

Prstýnky.

Amen.

Jste svoji.

Ať žijí!

Ať žijí novomanželé!

No tak, vyzvi Paulinu k tanci.

Jestli budeš tak zírat, budu žárlit.

Nezírám.

Ale že jí ty šaty sluší.

Počkej, až uvidíš ty moje.

Tak pojď.

Ať žijí!

- Vyzvi ji k tanci. - Nechce se mi.

S kým pak bude tancovat?

Ať žijí novomanželé!

Quelote, jsi zlý.

Umírám žízní.

Přineste víno! Hned!

- Co to děláš? - Sluší ti to víc než jindy.

- Nech toho! - A krásně voníš.

Máš moc upito.

- Povím to Quelotovi. - Ne, nepovíš.

Nech toho! Dost! Jsi opilý!

S Quelotem štěstí nenajdeš.

Měla sis vzít mě.

Dobře. Dobrou noc a opatruj se.

Připraveno? Půjdeme?

Ty jsi mě neslyšel?

Dobrou noc. Klid.

Zase prší.

Co je ti?

Co chceš?

Co chceš, co?

Nekřič!