Brush Up Life (ブラッシュアップライフ)

Třeba jed.

Jed?

Co, to jako vážně?

Ano.

Chceš Nakamuru zabít jedem?

Zabíjet ho nemusíme.

Jen bude tak trochu práce neschopný.

Ačin, vystudovala jsi farmacii a lékařskou fakultu,

- nevyznáš se v tom tak trochu? - Jako v čem?

Je něco, aby nemohl půl dne chodit?

- Jako otrava jídlem? - Ano, tak něco.

Dokážeš na něco takového přijít?

Ne, že bych nemohla,

- ale z toho se nevykroutíme, víš? - Jak to myslíš?

Protože když se něco stane s kapitánem,

buď si jistá, že zkontrolují každé sousto, co vzal do úst.

To udělají nejdřív.

Pak jsme první podezřelé.

- Byly bychom hlavní podezřelé. - No jo.

Okamžitě nás odvolají a strčí do krimu.

To přesně by se stalo.

- Nevadí ti to? - Jo, tak to mi fakt vadí,

ale není to lepší než sto osmdesát mrtvých?

Asi.

Víš,

zatím jsme se nerozhodly, že do toho jdeme.

- To je pravda. - Hm.

Až se ho ještě jednou zeptáš a on řekne ne,

- tak do toho jdeme. - Dobře.

Mimochodem, jak to funguje z hlediska morálky?

- Aha, nevím? - Vím,

že když mi řekl, že budu člověkem, já to odmítla a vrátila se,

a tedy počítám s tím, že nemusím být člověkem,

ale netvrdím, že mi nevadí být čímkoli.

Jsem na tom podobně.

- Tak moment. - Hm?

Ačin, on ti řekl, že budeš člověk?

Ano.

Co řekl naposledy tobě?

Posledně?

- Mořský šváb. - Mořský šváb?

Aha, to, čemu se říká mořský šváb.

Ne, tomu se jen tak říká, ale je to jiný živočich.

Ano, máš pravdu.

Ačin, odmítla jsi být člověkem a začala znova.

- To je úžasný. - Ale ne.

Maririn, kdyby ti řekl, že budeš člověk,

začala bys znovu?

- Asi ano. - Hm?

- Co? - Nějak ses zarazila.

Ale ne, začala bych znova.

- Ale zaváhala jsi, viď? - Nezaváhala.

- Ale zaváhala, zaváhala. - Ne a ne.

- To není pravda. - To je hrozný.

- Nedivím se, když jsi měla být šváb. - Nezkracuj to, prosím tě.

Je to jiný zvíře.

- Promiňte. - Ano?

Paní Horiguči, omlouvám se. Jde o let 937,

není něco, co byste v tom mohla udělat?

Vím, že jste mi mnohokrát pomohly,

a ráda bych vám to oplatila,

ale tohle je jedna z věcí, které neovlivním.

Já vím, ale kdyby

mohl letět do Taipeie na jiném letu místo mě,

tak by panu Nakamurovi letištní licence nevypršela.

Kdyby to byl mladší pilot,

pak by bylo možné to navrhnout,

ale jít s tím za kapitánem Nakamurou by bylo trochu...

- Nemožné? - Myslím, že ano. Prozatím

kdyby svůj let kapitán Nakamura zrušil,

určitě vám dám hned vědět.

- Chápu. - Je mi to líto.

To je maximum, co můžu udělat.

To je v pořádku. Omlouvám se za takový požadavek.

Je pravda, že pokud jde o kariéru,

jsem proti Nakamurovi pořád nula.

Ale i tak ho musím dotlačit, aby mi svoje místo přepustil.

Pane Nakamuro.

Promiňte, jde o let 937.

Je nějaká možnost, abyste mi přenechal své místo?

Už jsem řekl, že to nejde.

Když nepoletím, propadne mi letištní licence.

V tom případě, než vám licence propadne,

můžete do Taipeie letět jiným letem místo mě.

Ne, také mám svůj rozvrh.

- To není tak snadné. - Proto vás moc prosím.

- Kvůli našemu spoluobčanovi. - Podívejte.

- Ano? - Nepochopila jste něco špatně?

Prosím?

V první řadě nemůžete žádat o konkrétní let, to je pravidlo.

Ale všichni z různých důvodů vznáší požadavky.

Ve skutečnosti jste se na ten let dostal...

Tak teď toho mám dost.

Jsem tam, protože mi vyprší letištní licence, to je pracovní důvod.

A vy chcete, abych se toho místa vzdal kvůli vašim osobním důvodům.

Protože tam budou vaši kamarádi z dětství.

Nemyslíte, že to je trochu moc?

Omlouvám se.

- Opravdu? - Ani to s ním nehnulo.

Aha.

Tak nezbývá než mimořádné opatření.

Jdeme do toho.

Tudy Nakamura chodí.

Proč to neposuneme na stranu a neroztáhneme to?

- Stůl? - Ano.

No, Nakamura

pokaždý

chodí tuhle služebním vchodem,

- touhle cestou? - Ano, chodí.

Pro let 937

je tady nástupní brána 61.

Nemáš menší formát?

Menší?

A Nakamura

jde dvě hodiny před odletem do salónku pro posádku.

Tady u stolku pije kávu.

Takže v 9.50 budu hlídkovat v salónku

- u stolku u okna. - Dobře.

Až se Nakamura usadí,

tak tě prozvoním, ty přijdeš

a dáš se s ním do řeči.

Budu mluvit třeba o počasí.

Až se ti Nakamura bude věnovat,

hodím mu to do kafe.

Jak je to účinné?

Nejpozději do třiceti minut ho odrovná průjem a zvracení,

Aspoň půl dne to bude vypadat jako otrava jídlem.

Brzy potom mi zavolá a já nastoupím jako kapitán.

- ty, Maririn, budeš podle rozpisu na palubě jako kopilot. - Dobře.

Nakonec jsme se daly na cestu zločinu, co?

Jsme kriminálnice.

Asi už se domů nevrátíme?

Jestli na to dojde,

můžeme spolu žít někde daleko.

Ale nejdřív se postaráme, aby náš plán vyšel.

Dobrá.

A...

v den osudového letu

dvě a půl hodiny před odletem

jsme přikročily k realizaci plánu.

Přimíchám jedovatou látku do nápoje nadřízeného

a způsobím mu otravu jídlem.

Koho by napadlo, že využiju znalosti

z předchozích životů k něčemu takovému?

Nemusím říkat, že jde o trestný čin,

a po návratu nás posadí za mříže.

Mé rodině to bezpochyby způsobí problémy,

a Nači s Mipon se k nám taky nebudou znát.

I tak,

nic by nenahradilo životy sto osmdesáti lidí na palubě.

Kondo?

Jak ses měla?

- Kawaguči? - Ano, konečně jsme se potkaly.

- Proč? - Když jsme spolu posledně mluvily,

řekla jsem si, že bych měla zkusit něco jiného.

A tak když jsem v dalším životě listovala časopisem,

byla jsi tam ty jako pilotka.

- Viděla jsi to? - Ano.

Když jsem to viděla, došlo mi, že letecký průmysl není špatný,

- a tahle společnost zvlášť. - Vážně?

Teď když jsem tu, mi to dává dost zabrat.

Jistě, je to práce zajímavá,

ale pracovní doba je nepravidelná a je těžké se udržet v kondici.

- To ano. - Taky jsem zjistila,

- že nepříjemní šéfové jsou všude. - Tak to je.

Samozřejmě jsou tu i milí lidé...

Poslouchat tyhle bezobsažné rozklady je na draka.

Jestli to nějak neutnu, Nakamura je tu coby dup.

Tohle si poslechni.

Dneska mám let

a včera mi kapitán Nakamura povídal,

že zítra s námi letí cestující jménem Ókouči, ať se mu o ni dobře starám.

To o ni mám pečovat přednostně, nebo co?

Tak jsem na to koukla, a ona to je kapitánova milenka.

To je ohavnost, ne? On si letí na výlet s milenkou na palubě.

Vážně se nestarám o ostatní, ani o to, co kdo dělá,

ale když jsem pracovala na úřadu, tenhle chlap

mě jednou u přepážky pořádně vytočil.

Byl hodně protivný, dobře si to pamatuju.

- Vážně? - Ano.

Řekl mi, že kradu peníze daňových poplatníků.

Tahal osobní záležitosti do úředních věcí, a to mě naštvalo.

Okamžitě jsem zavolala jeho ženě a naprášila ho.

Takže jsem dosáhla toho, že ho z letu odvolali.

Není to komedie? Asi se teď doma užírá vzteky.

To má za to. Ještě bych mu s chutí řekla, ať táhne někam.

Moment.

Jde o let 937?

Jo, je to tak.

Nakamura nepoletí?

To jsem slyšela.

Dobrý den.

Jak to jde?

Ano, samozřejmě. Jistě.

Moc vám děkuji. Ano, jsem na cestě.

Ano, děkuji.

Kawaguči!

Zachránila jsi mě.

Díky.

To je nejlepší věc za sto sedmdesát let.