The Haunting of Margam Castle

NEWYORSKÁ UNIVERZITA

Zjistili jsme, že některé osobnostní rysy hrají důležitou roli

při zvýšeném mimo smyslovém vnímání.

Tento seznam vlastností zřejmě zvyšuje míru úspěšnosti

při experimentu tohoto druhu.

A jaké jsou ty vlastnosti?

Optimistická víra v ESP,

cvičení duševní disciplíny, jako je meditace, a umělecké schopnosti.

A jaká je průměrná úspěšnost u Ganzfeldových experimentů?

Míra zásahů se pohybuje těsně nad 32%.

Účastníci se vždy lišili schopnostmi.

Jak řekla Annie: „Ti, kdo mají kompatibilní vlastnosti

vždy dosahují lepších výsledků než ti, kteří je nemají.“

Dean Michaels, nečekané potěšení.

Ježíši, vypadá to tu jako v nějaké surrealistické noční můře.

- Chudáci. - Za studii jsou placeni.

To tedy znamená, že je můžeš mučit, jak jen budeš chtít.

Rád bych, abyste s doktorem Barronem přišli do mé kanceláře, až skončíte.

Dobrá.

- Co je to? - Má to zuby.

Kousnutí, na které potřebuji získat více financí.

Máme potíže?

Přejděme k věci,

rozpočet vašeho oddělení se bude krátit,

pokud nemáme další vzrušující výzkum, který můžeme předložit investorům.

Je to pravda, Deane?

Jaký druh vědeckého výzkumu je pro laika vzrušující?

Takový, který přináší publicitu a půvab.

Většina vašich objevů je odvozená od výzkumu provedeného v 70. a 80. letech

a to pro bohaté lidi není lákavé.

Tohle je přesně ten typ věci, na který by se vaše oddělení mělo zaměřit.

- Hrad Margam? - Ano, je to místo ve Walesu.

Už jsi někdy slyšel o Walesu?

Ano.

Dobře, chci, abyste tam oba jeli, provedli nějaké experimenty, shromáždili data,

prostě všechny ty věci, pro které žijete.

A co pak?

Představíme vaše zjištění médiím,

získáme trochu publicity pro tuto instituci.

Bude mnohem snazší získat financování,

pokud máme nějakou slavnou událost, spojenou se jménem univerzity.

To myslíš vážně?

Chtěla bys raději snížit svůj rozpočet?

Jsou to snad jediné možnosti?

Podívej, federální a státní financování je žalostné

pro univerzitu naší velikosti, to přece víš.

Spoléháme na tyto dodatečné dolary od bohatých dárců.

Mediální zprávy o něčem, v čem jsme zapojení,

je zaujmou.

Takže…

co máme říct médiím, až se vrátíme?

Mluvit o duchách, které jste viděli.

Samozřejmě by bylo lepší, kdybyste nějakého zachytili na kameru.

Co když nic neuvidíme, máme lhát?

Lhát je tak silné slovo.

Říkejme tomu… přikrášlení.

Takže i když se nesetkáme s něčím, jako je nadpřirozený druh,

stále chceš, abychom se sem vrátili a řekli novinářům, že se nám to povedlo?

Máš ráda svou práci, Holzer?

Ano.

Toto je dobrý způsob, jak se ujistit, že ji budeš mít i v příštím semestru.

Rozumíme si?

Asi ano.

Víš, že všechny ty věci, kterými nás Michaels nakrmil, jsou kecy, že?

Myslíš?

Jo, vždycky se u něj najde nějaký skrytý motiv.

Pravděpodobně je to on, kdo chce publicitu, miluje totiž záři reflektorů.

Nikdy jsi s ním nesouhlasila.

Vsadím se, že se mu líbí, že mi dal takový blbý úkol.

Možná to nebude tak špatné.

Pobyt na starém zatuchlém hradě uprostřed ničeho? Prosím.

Jsem pro všemi deseti.

Mám termokamery a elektronické hlasové záznamníky,

které bych rád použil na místě s takovou historií.

Pravděpodobně tam je hodně zbytkové energie.

Myslím, že bychom mohli získat zajímavé údaje.

Pokud nic jiného, bude zábavné vzít tým do zámoří.

Byli jste někdy ve Velké Británii?

- Ne. - Ne.

A chcete?

- Jo. - Proč ne?

Vidíš, Annie?

Podívej, jestli to neuděláš pro mě… udělej to aspoň pro ty děti.

Michaels mi nedal moc na výběr, že?

Mají ve Walesu Wi-Fi?

Víš, Brente, myslím, že by ses měl soustředit

na důležitější věci.

Jako na co?

Musíte vypadat jako parapsychologové,

až tam pojedeme.

Možná… se nech ostříhat.

Ve skutečnosti potřebuješ velký kabát.

- Hrady jsou mrazivé. - Jo, to je jisté.

- Sakra, tohle místo je díra. - Není to horší než některá místa u nás.

No, ve Velké Británii jsem byl několikrát

a je tu jedna věc, kterou musíte o Britech vědět a to…

- Mají zkažené zuby? - Pěkně.

No, někteří, ale ne.

Je to, že jsou naprosto posedlí počasím.

Kdykoli mluvíte s Britem, tak na to přijde řeč.

Obloha by mohla být světle šedá, nebo tmavě šedá,

nebo jakákoli šedá mezi tím

a budou spekulovat o tom, kdy se to změní,

jako by to byli meteorologové.

A pak, když vyjde slunce… Je to jako druhý příchod.

Měli bychom si zajít na jídlo, než půjdeme na hrad.

Jo, dobrý nápad, umírám hlady.

HOSTINEC ROCK & FOUNTAIN

Pojďme si objednat.

- Dobře, zlatíčka, po čem toužíte? - Nějaké jídelníčky by byly skvělé.

Tady máte.

Co je to velšský králík?

No, to je v těchto končinách klasický pokrm.

Pochází z konce 18. století.

A původně se jmenoval velšský králíček.

Takže je to králík?

Ne, není v něm žádný králík. Ne.

Proč se tedy jmenoval velšský králíček?

No, to nevím. Víte, jací jsou tihle kuchaři,

dávají různá módní jména a tak, že?

- Co v tom tedy je? - No, máte tam hroudu sýra.

Je tam vejce, mléko, špetka soli, špetka pepře,

a to vše smícháte dohromady, a namažete si to na chleba,

dáte to do trouby a upečete, sýr se roztaví

a můžete s tím dělat různé věci.

Dáte si na to smažené vejce a pak se z toho stane králičí samec.

Nebo ještě lépe, můžete si do toho zapíchnout rajče

a stane se z toho červenající se králíček.

Je to legrační název, že ano.

Ale budu s vámi jednat na rovinu…

na tom toastu je opravdu nóbl sýr, jasný?

Přesvědčila jste mě, jeden si vezmu.

Je to jediná věc, které na jídelním lístku rozumím, takže já taky.

- Proč ne, taky si jeden dám. - A ještě jeden.

Vypadá to, že si velšského králíka dáme všichni.

Dobrá volba. Idrisi, udělej z toho pět velšských králíků!

Není třeba křičet. Udělám to hned.

- Tak odkud tedy jste? - Z New Yorku.

Amerika, co?

Sama jsem tam nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že je to tam dobré.

Jo, líbí se nám tam.

Takže, co děláte? Co tady děláte?

Jsme parapsychologové.

Cvokaři, co?

Ne, studujeme paranormální jevy. Přespíme na hradě Margam.

To ne.

Ne, tam nahoru jít nechcete.

Vážně, proč?

Mnozí tvrdí, že je prokletý.

No, na mnoha místech existuje legenda.

To ne.

Ne.

Tohle je víc než legenda.

Kdybyste měli trochu rozumu, otočili byste se. Držte se od hradu dál.

Ježíši, vy taky.

Dlouhá léta leželi ladem, ale nyní se probouzejí.

- Jo, dobře, díky moc. - Kdo jsou „oni“?

Čekají na vás. Vždycky čekali.

- Který z vás tomu velí? - Já.

Dobrá.

Jmenuji se Enos a jsem správce.

- Jsem Annie Holzerová. Ráda vás poznávám. - Zdravím, doktor Daniel Barron.

Doktor?

Proč chce lékař strávit noc tady?

Ne, nejsem lékař.

Mám titul z parapsychologie a zároveň jsem získal bakalářský titul

v oboru psychologie na Franklin Pierce.

- Jsme tu jen kvůli výzkumu. - Co zkoumáte?

Vyšetřujeme tvrzení o pozorování paranormálních jevů v budově.

V průběhu let jich tu bylo mnoho.

Máte tady v okolí nějaký telefonní signál?

- Ne. - Hádám, že ani Wi-Fi ne.

- Nic takového. - Jak to?

Na kilometry daleko nejsou žádné telefonní sloupy.

Místní obyvatelé se neradi přibližují.

Jo, pár jsme jich už potkali.

- Byli ohledně tohoto místa nervózní. - Mají k tomu dobrý důvod.

Ráno se vrátím. Přeji vám jen to dobré.

Nechcete nás provést?

Jsem si jistý, že si tu najdete vlastní cestu.

- Nechtěl se zdržovat příliš dlouho. - Jo.

Tohle místo určitě každého děsí.

Do háje.

- Je to jako z filmu o Drákulovi. - Pěkně strašidelné, že?

Když už jsme u toho, co je to za nový hadry?

Annie řekla: „Měl bys tak vypadat.“

Jo, ale ta vesta?

Kámo, chtěla, abys vypadal jako parapsycholog,

ne zasranej Aladin.

- Je to moc? - Jen trochu.

Ale ten účes je dobrý, ne?

Jistě, pokud jsi sem přišel nabízet pojištění.

Víš, když jsi střízlivá, jsi zlá.

- Když už o tom mluvíme… - Je to tráva?

Mluv potichu.

- Kde jsi ji vzala? - Mám své zdroje.

Jak jsi to sakra dostala do letadla?

To opravdu nechtěj vědět.

- Promiň. - Kirku, jo.

Kirku, promiň, zapomněli jsme na tebe, kámo.