Nour

Tady mám mapu souhvězdí.

Podívej se na ten tvar „W“.

- To je Kassiopea. - Úžasné.

Tati!

Proboha…

Ahmede!

Ahmede!

Ahmede!

Vídám na Lampeduse nejrůznější věci.

Jednoho rána jsem na mole zahlédl ženu vystupující ze strážní lodi.

Byla z Gambie.

Byla krásná.

Měla na sobě barevné oblečení a v jedné ruce držela zavazadlo.

Nesla se s takovou hrdostí,

až mi vyrazila dech.

Jako kdyby ze sebe oklepala

všechno své utrpení.

Nasedla do autobusu,

který ji zaveze do uprchlického centra

a já si přál, abych mohl jet s ní

a mohl se jí zeptat

na její život, její utrpení a znovu nalezenou naději.

Do autobusu jsem ale nemohl, měl jsem práci.

Tak uvidíme.

Jen jsme se dívaly na hvězdy.

A najednou byli všude…

- Lidé ve vodě, křičeli. - Rozumím.

- Kolem jedenácté hodiny? - Ano.

- Kolik lidí bylo na té lodi? - Asi 60.

- Viděly jste tam i mrtvé? - Ano.

Pietro, jsme tady!

Na lodi je těhotná žena.

- Jste těhotná? - Ano.

Jste v pořádku? Žádný problém.

- Carmine! - To je moje žena.

Rozumím. Carmine! Musíme ji okamžitě vzít do Palerma.

Ne, teď ne.

Teď ne.

- Ne! - Pojďte se mnou.

Pojďte.

Pojďte.

Pojď.

Váš manžel je tady.

Co je s ním?

Vypadá to na podchlazení.

- Pošleme ho taky do Palerma? - Ne, to zvládneme.

Jak se jmenujete?

- Hassan. - Hassan.

Pojďte, Hassane, bude to dobré.

Poslouchejte!

Všechny vás prohlédne doktor.

Nejprve děti, ano?

Vito. Hej…

Tak mluv.

Moře bylo plné těl.

Chtěl jsem je zachránit, ale nešlo to.

Kvůli benzínu byla jejich těla hrozně kluzká.

Chtěl jsem všechny zachránit,

ale bylo jich moc.

Ansing Alo, Senegal.

Mohamed Ali, Somálsko.

Fallo, Senegal.

Mouctar, Guinejská republika.

Awa, Senegal.

Dawda, Gambie.

Omar, Senegal.

Leila, Libanon.

Breitanyos, Nigérie.

Mariam, Sýrie.

Aziz, Sýrie.

Ali Astam, Sýrie.

Shadi Astam, Sýrie.

Je sedm hodin a vy posloucháte rádio Delta Lampedusa

z jižního cípu Itálie. Mé jméno je Marilena.

Minulou noc došlo k potopení další lodi.

Na palubě lodi bylo i několik dětí,

některé bez rodičů.

Pokud můžete nabídnout pomoc,

budou potřeba plenky, suché oblečení

a hračky, které byste mohli postrádat.

Brzy skončí vyhlášené zamrznutí daně vyhlášené

po příchodu většího množství

migrantů především ze Severní Afriky.

Opatření se týká všech, kteří legálně pobývají,

či vlastní firmu na území Lampedusy a Linosy.

To vůbec. Vrátím se za vámi.

Slibuji, že přijdu.

Carmine!

- Tady jsem. - Kde má infuzi?

Neustále si ji vytrhává, bojí se, že se jeho syn utopil.

Aha.

Kolik je vašemu synovi?

Pět.

Co měl na sobě? Jakou barvu oblečení?

Říká, že na sobě měl červené kraťasy s bílým proužkem a bílé tričko.

Nebojte, najdeme vašeho syna.

Nebojte se.

Ano?

Hassane!

Hassan…

Děkuji.

Postarám se o to.

Napojte ho na infuzi a ať mu někdo smyje krev.

- Alessandro! - Běžím.

Kolik je vám let?

Je mi 33.

Svrab.

Žádný problém.

- Žádný problém? - Ne.

Odkud jste?

Kobane, Sýrie.

- Sýrie? - Sýrie.

Děkuji.

- Ona bez rodiny nepůjde. - Tady rodit nemůže.

Nechci to mít na svědomí,

podle ultrazvuku jsou srdeční ozvy slabé.

Nejde to, všichni ne.

- Bez rodiny ne! - V helikoptéře není tolik místa.

Slibuju, že zítra ráno pošlu rodinu. Jinak to nejde.

- Máte jiné letadlo? - Poletí vojenský letoun.

- Teď? - Ano, teď.

Tak mě poslouchejte.

Poletíte do Palerma s celou svou rodinou.

A vy poletíte vrtulníkem, ano? Nemusíte se bát.

Rodina poletí s vámi, ano? Všichni společně.

Děkuji.

- Vyhrála jste. - Děkuji.

Na shledanou.

Proboha…

Pietro!

Na faře není místo pro 20 migrantů.

Tak nějaké najděte.

Nejde to! Prosím, pochopte to.

Potřebujeme zázrak.

Však jste kněz, ne? Najděte zázrak.

Děláte, jako kdyby to byla hračka. Stačí zavolat a je to.

Všichni musí poslouchat,

jinak se naštvete. Tentokrát ale ne.

Ne? Dobře, tak mi povězte, co budeme dělat?

Mohl bych je uložit do domu bratrstva.

Ještě ale není hotový, pořád jsou tam dělníci.

Nemyslete si, že nechci pomoct.

Každý den se snažím nově příchozím dávat nějaký smysl života.

Snažím se je pochopit,

představuji si v jejich kůži sebe.

Stejně jako vy. A proto…

Poslouchejte.

Dejte jim požehnání. Šlo by to?

- Dobrý den. - Dobrý večer.

Děkuji.

Tady to máte.

- Rezervovali jsme dva pokoje. - Rezervace je na jeden.

Manželská postel, výhled na moře.

To bude omyl, potřebujeme oddělené pokoje.

Asi došlo k omylu.

Já si vezmu pokoj a ty si vezmi ten omyl.

Hej!

Počkej!

Kam běžíš?

Počkej!

Jak se jmenuješ?

Já jsem doktor. Pomůžu ti.

Pojď sem.

Pojď ke mně.

Pojď.

Píšeme čím dál tím víc článků.

Nevím, jestli to k něčemu je.

Na nájem to stačí, ne?

Hele…

na Lesbu jsem v jeden okamžik foťák odložil.

Začal jsem lidem pomáhat dostat se z těch člunů.

Věděl jsem, že tam jsem, abych dokumentoval,

ale nemohl jsem si pomoct.

Ptal jsem se sám sebe,

co to tam vyvádím?

Jsem přece jen podělanej fotograf.

Tak o co se snažím?

Nic víc nejsem.

Nafotím, fotky prodám.

Nafotím, fotky prodám.

A pořád dokola.

To platí i pro tebe.

No nic.

Pojďme najít doktora.

Carmine!

- Alessandro. - Tady, Pietro.

Všimli jste si, že utekla?

- To je máme i hlídat? - No to teda máte!

- Pane doktore Pietro Bartolo! - Ano.

Hele, tohle není módní přehlídka.

- Vy velíte záchranným operacím? - Teď není čas na rozhovory.

- A kdy bude? - Nikdy!

Ne, nebolí to.

Jen studí. Podívej.

Možná je ze Sýrie.

Sýrie?

Kde je překladatelka? Šla do důchodu? Nikdy tu není.

Je v uprchlickém centru, prý tam máme to děvče poslat.

Dobrý? Dobrý.

Sýrie byla nádherná země.