The Joys and Sorrows of Young Yuguo

DOKUMENT NETFLIX

Chci se stát deštěm, který omývá střechu.

Chci se stát vlnou, která odnese minulost.

Chci se stát ohněm, který pálí a očišťuje.

Ale pokud to půjde, chci být sám sebou.

Teď se představím.

Jmenuji se Jin Yuguo.

Je mi 16 let.

Pocházím z Kchun-mingu v Číně.

Často sním o tom, že jsem drak.

Můžu letět kamkoliv. Vidět celý svět.

Najít svůj pravý domov.

Moc rád s lidmi komunikuji v angličtině.

Rád si rozšiřuji slovní zásobu. Proto vám tady píšu.

Literaturu opravdu miluji

a většina knih, které jsem četl, je od autorů ze střední a východní Evropy.

Jsem v desáté třídě na střední škole

a připadám si jako drak, který mává křídly v temné kobce.

Miluji poezii, obzvlášť východoevropské romantiky.

Většině lidí tyto knihy přijdou zbytečné, protože vám nepomohou u zkoušek.

Známá polská básnířka řekla:

„Dávám přednost absurditě psaní poezie před absurditou nepsaní poezie.“

A já zase dávám přednost absurditě čtení poezie.

Strome v lese, co tě tak moc trápí?

Nepadá déšť ani vítr neduní,

přesto tě však větve bolí.

Ano, je mi úzko. Tušíš proč?

Neboť léto končí

a mé listy brzy opadají.

Syna bych nazvala „opatrovníkem hvězd“.

Zdálo se, že umí mluvit jen s vesmírem.

HLAS CCHAJ ČCHING, YUGUOVY MATKY

Nikdo na Zemi mu nerozuměl.

Měl v sobě takovou zvláštní samotu.

Skoro jako by dýchal, ale nikdo jiný jeho existenci nevnímal.

Lámalo mi to srdce, protože jsem ho mohla jen držet v náručí a nechat ho plakat.

Držela jsem ho a hladila ho po zádech.

CCHAJ ČCHING YUGUOVA MATKA

Rodiče mě velmi milují a rozumějí mi.

Ale když nebudu moct studovat v zahraničí, život se zastaví.

YUGUŮV OTEC

Doufám ve čtyři věci.

Zaprvé se chci i nadále intelektuálně obohacovat.

Zadruhé chci nacházet potěšení v různých tvůrčích činnostech,

jako jsou literatura a umění.

Zatřetí se chci i já sám věnovat tvůrčím činnostem

a obohatit umění a kulturu světa.

A začtvrté chci najít pravou lásku v nové společnosti.

PRŮVODNÍ DOPIS

Vážený pane na rumunském ministerstvu školství,

píšu vám, abych vysvětlil svůj sen o studiu v Rumunsku.

Vážený pane, vážená paní na univerzitě v Bacău,

zdravím vás. Jsem student střední školy v Číně

a velmi obdivuji rumunskou kulturu, obzvlášť Mihaie Eminesca.

Yuguův e-mail, ve kterém se dotazoval na možnost studia v Rumunsku,

už na mě čekal, když jsem přišel do práce.

Sním o tom, že přijedu do Rumunska,

země, jejíž literaturu si mé srdce zamilovalo,

naučím se rumunsky a stanu se skutečným literátem.

V žádném z mnoha e-mailů,

co dostávám od mladých, kteří tu chtějí studovat,

se nepíše: „Rumunsko miluji.“

Tak jsem okamžitě odepsal,

jelikož to byl student, kterého jsem si vždycky přál.

Vždycky jsem věděl, že jsem drak z Karpat.

Není to úžasná náhoda,

že je má univerzita hned na úpatí Karpat?

Chystal se studovat v Rumunsku.

Jak ho tam mám chránit?

Nijak jsme ho neomezovali.

Mohl žít svobodně,

ale i tak jsem ho chtěla dál chránit pod svými křídly.

Když jsme odjížděli na letiště, vyfotila jsem si ho.

Nechtěla jsem působit sentimentálně,

ale bála jsem se, že se mi bude moc stýskat.

Odcestovat za studiem do Rumunska bylo jeho přání a bylo to tak dobře.

Takže i když jsem si v srdci nepřál, aby odjel tak daleko,

nebránil jsem mu.

Vnímala jsem, že se na mě dívá v zrcátku a usmívá se při tom,

ale já musela zatnout zuby, abych nedala najevo, že mám zlomené srdce.

Moje dosud největší dobrodružství.

Nastal čas odejít do nového brlohu.

Ať je vyšší, ať je širší a prostor světlejší.

Možná budu čelit sněhu,

možná budu čelit větru.

Co volá mě, však vím.

A tak vyrážím.

Asi musel být překvapený,

když dorazil do města s 200 000 obyvateli, jako je Bacău.

Sem lidi nejezdí. Není to Bukurešť nebo jiné velké město.

Tudy buď jen projíždíte, nebo se něco pokazilo.

Ahoj, mami! Tak to je ono. Univerzita Vasila Alecsandriho v Bacău.

UNIVERZITA VASILA ALECSANDRIHO V BACĂU REKTORÁT

Podívej na tu starou budovu.

Tady je samozřejmě Eminescu.

Tohle je pan Adrian, toho už znáš. Pořád mi pomáhá.

Tohle je moje třída.

A tohle je paní Drugaová. Učí rumunskou gramatiku.

A úžasný pan Danila.

Byl to můj první kontakt s někým z Číny.

Jen kvůli studiu rumunské kultury a řeči sem cizinci nejezdí.

Alespoň ne na naši univerzitu.

Zaslechla jsem, že je na univerzitě.

Uviděla jsem mladého, vysokého muže.

Vždycky mě ohromilo, jak chodil oblečený.

Vždycky měl na sobě bílou košili.

Knoflíčky měl zapnuté až ke krku.

Vše dokonale vyžehlené.

Chodíval smazat tabuli, i když jsem zvyklá to dělat sama.

Vždycky nabízel, že mi ponese notebook. Já říkala, že nemusí, ale trval na tom.

Jednou jsem se ho zeptal.

Řekl jsem: „Pardon, ale kolik milionů obyvatel žije ve tvém rodném městě?“

Když mi řekl, že pětkrát víc než v Bukurešti,

zeptal jsem se: „Tak co děláš tady v Bacău, v Rumunsku?“

Město Bacău se mi moc líbí.

BLOG JINA YUGUA

O víkendech rád chodívám spát těsně před východem slunce

a vstávám za příjemného slunečního svitu rumunského odpoledne.

Mám kravatu a ospalé oči.

Snažím se zastavit nápor únavy šálkem kávy.

Ale musím cvičit dál.

Co si pro tebe přeji, milované Rumunsko…

Co si pro tebe přeji, milované Rumunsko…

Co si pro tebe přeji, milované Rumunsko…

Ze všech Eminescových básní ho nejvíc fascinovala jeho hymna,

to slovo můžeme použít, „Co si pro tebe přeji, milované Rumunsko“.

Má slavná země, země, po které toužím…

Požádal mě, abych si ho poslechla při recitaci.

Dvakrát ji odrecitoval a pak si chtěl poslechnout mě.

Nechť je tvá budoucnost velkolepá jako tvá minulost!

Milované Rumunsko, to si pro tebe přeji.

V galerii Alfa v Bacău jsme pořádali Národní den kultury

a tehdy se objevil Yuguo.

Ulicí přišel nějaký mladý Číňan.

Před galerií se zastavil a řekl: „Dobrý den.“ Rumunsky.

Co chtěl dělat?

Pobavil nás. Vyfotil jsem ho, přišlo mi to komické.

S tou astrachánovou čapkou, která je v Rumunsku tradiční.

…na oslavu nejen našeho národního básníka, Mihaie Eminesca,

ale celé rumunské kultury.

Lidi tam působili apaticky. Byla to nudná událost.

Šli jsme se tam jenom ukázat.

Ale v půlce programu…

Dobrý den.

Dnes tu mám Eminescovu báseň

„Co si pro tebe přeji, milované Rumunsko“.

Diváci byli fascinovaní.

Místnost úplně ztichla.

Co tady ten kluk dělá? Jak to, že mluví rumunsky?

Lidi se tvářili užasle,