Uno per tutti

DĚTI SI HRAJÍ, OPODÁL SE V UDUSANÉ TRÁVĚ

VÁŽNĚ OBJÍMAJÍ MILENCI A PSY OVLÁDÁ PŘÍRODA.

Proč se mnou nechceš chodit?

Protože chci být sama, sakra.

Jsem divná, ale mám to tak ráda.

Já mám divné holky rád.

- Myslím, že tě miluju. - No tak!

Já ne.

Myslím, že ani milovat nedokážu.

A přijdeš mi na oslavu?

- Zase tyhle nesmysly. - Zbláznil ses?

Kam šel Teo?

Říkal, že jde za svou holkou.

- On má holku? - Myslím, že jo.

- Co se děje? - Zas další potíže.

Jeden nikdy neví, policejní prohlídka… Běž k němu

a zkontroluj, jestli tam neschovává hašiš. A když tak se ho zbav.

Dej mu trochu volnost, čím míň tě uvidí, tím líp.

- Jako ty? Pořád jsi pryč. - Když je třeba, jsem tady, Eloiso.

Když je třeba, jsem tu.

Nenudí tě tady celý den čekat?

Ne, baví mě to.

Přemýšlím, čtu si… Čekání se mi líbí.

Jsem radši tady, než abych se plavila někde na lodi.

Moře nesnáším.

Jsi ještě mladá.

- Na co, na práci? - Ne, myslel jsem to obecně.

Syn měl nedávno 18 a já se nemůžu zbavit dojmu, že je to ještě dítě.

Přišel jsem ti říct, že dnes večer nemůžu.

Žena tě chce mít doma?

Dneska je na řadě ona?

Na řadě jsem já, jako rodič.

To je otrava. Začátky služeb jsou na jedno kopyto. Bože.

- Ahoj, tati. - Ahoj.

- Pak tě vezmu na bazén. - Já už tam nechci.

- Ne, pojedeš. - Dobře, tak zatím.

Řekni mámě, ať tě přichystá. Pak tě tam vezmu, jo?

Doktore, už tři hodiny čekám na léky.

Doktore, staráte se mi o dceru. Jak se jí daří?

- Co se tady píše? Nedá se to přečíst. - Ano, pět minut.

- Doktore, kde je rentgen? - O dvě patra níž.

Vy jste doktor? Je normální, že na odděleních prší?

Kalábrie má nejvyšší podíl nemocničních úmrtí v Evropě, víte?

To jsem nevěděl. Ještě že vás mám.

Vraťte se. Kam jdete? Odpovězte. Proč odcházíte?

Víte, že Kalábrie má nejvyšší podíl nemocničních úmrtí v Evropě?

- Prostě jdu a hotovo. - Kam?

- Kamkoliv jinam. - To už říkáte 15 let.

- A pořád jste tady. - Vy mi nerozumíte, já končím!

- Jak to jde? - O všechno se tady starám já.

Teď jen potřebuju, abys mi ráno udělal snídani…

Víš jistě, že to ještě nezhoršuješ?

Jasně, dělám to tak schválně. Ty stávkuješ, já sabotuju.

Nedělej si srandu.

Tchánovi visím 3 000 eur,

děcko jsem na dovolenou nevzal čtyři roky. Srandu si nedělám.

- Takže si tě přidám na seznam. - Že váháš.

Ale nejsem fašista ani komunista. Akorát mám dost tohohle zacházení.

Jako všichni. Nejsme tady kvůli politické debatě.

- Paráda! - Všechno nejlepší!

- Proč jsi sakra s ním? - Jdi se bodnout.

- Běž od něj. - Vypadni!

Co to sakra… Dost! Vy idioti!

Bacha! Teo!

Co se to k čertu…

- Cajti! Zdrhejte! - Pojďte sem.

- Mám ten nůž zahodit? - Co?

Já mám ten nůž, co s ním?

- Zahodím ho. - Tady ne, jsme moc blízko.

Navíc ho musíme vyčistit.

- Co když nás chytí? - Nechytí.

A jestli jo, ani necekneš, jo?

Jeden to posere a jsou v prdeli všichni.

Zahoď ho!

Stůj!

Stůj! Ani se nehni.

Ani hnout!

Klid.

Hej! No tak!

POLICIE

Victore? Co to sakra děláš?

Musí to být hladké a pevné.

Vždyť je to zeď nějakého obchodu.

No a? Pospěš si s tou špachtlí.

No jo.

- Co tady je? - Otočit.

Čelem ke zdi. Ruce nahoru. Rozkročit!

Otočit.

Boty dolů.

Zuj si boty!

Jdeme.

Tak pojď.

Stát! Stát, nebo budu střílet!

Běžte domů, děti. Honem, už je pozdě.

Rodiče na vás čekají.

Pojď dál.

- Jak se jmenuješ? - Teo.

Teo? A to je všechno?

Myslel jsem příjmení.

Dneska máš narozeniny, že? Kolik ti je? Osmnáct?

Jen klid.

Poslyš…

Jsem si jistý, že jsi dobrý kluk,

ale jestli mi neřekneš, co se stalo, nemůžu ti pomoct.

Já jsem nic neudělal.

Vážně? Nic jsi neudělal?

A co je tohle?

- To je to tvoje nic? - To není moje.

Neházej si klacky pod nohy, jen abys kryl čtyři lumpy.

Jak víte, že nejsem taky lump?

Hele.

Táta tě měl pořádně řezat.

Teď už je ale pozdě.

Tohle s mým tátou nesouvisí.

Ale ano.

Ale ano, věř mi.

- Přísaháte věrnost Radě? - Přísaháme!

- Přísaháte, že Radu nikdy nezradíte? - Přísaháme!

Jeden za všechny, všichni za jednoho?

Přísaháme!

Přísaháte, že budete střežit tajemství Rady?

Pojď sem, Victore.

Neznámé číslo, asi nějaký otrapa, zvedni to.

- Ano? - Gile? Gile, jsi to ty?

Tady policie, můžu mluvit s panem Sinibaldim?

Policie.

- Ano? - Gile? Tady Vinz, Vincenzo Ruotolo.

Musíš přijít na stanici, máš tu syna.

Zamotal se do velkého průseru.

Dobře.

Dobře.

Chceš ke mně do gangu? Jsem šéf, ty zástupce.

- A co ostatní? - Seženem je.

Jmenuju se Gilberto, ale ve válce Gil.

- Jak to, že jsi šéf ty? - Prostě jsem to řekl.

- Já jsem Rosario. - Teď budeš Saro.

Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Gile.

- Je to hanba, po takové době… - Kde mám kluka?

Strhla se rvačka.

Jednoho kluka pobodali, teď je v nemocnici.

Je na intenzivce a možná to nepřežije.

- Co s tím má společného Teo? - Je jedním z podezřelých.

Zatkli ho nedaleko místa činu, pokusil se utéct…

Pár usvědčení už má na krku.

To byly maličkosti, není to přece vrah. Neplácej nesmysly.

A ještě něco, Gile.

Nikdo to ještě neví, ale měl u sebe nůž.

Pokud je to ten, se kterým pobodali toho kluka, je v pěkném průseru.

Přesvědč ho, ať vypovídá. Jen tak ho můžem zachránit.

Když promluví někdo jiný, má to spočítané.

- Co má říct? - Všechno, co ví.

Chci jména těch, se kterými byl.

To je všechno?

Jo.

- Můžu ho vzít domů? - Ne.

Co to do tebe vjelo, sakra?

Hraješ si přede mnou na poldu? To se opovaž.

Na nic si nehraju, tohle není hra.

Nikdy to nebyla hra, to vím daleko líp než ty.

Co do prdele chceš? Zavolal jsem ti a udělal, co jsem mohl.

- Z čistého přátelství. - Z přátelství?

Počkej.

- Pustím tě k němu. - To je to nejmenší, co můžeš udělat.

Jen pár minut.

Tati!

Volali ti.

- Co ti řekli? - Plno hovadin, žádný strach.

Ví máma, že jsem tady?

Přísahám, že…

- Zítra tě odsud dostanu. - Tati…

Promluvíme si doma, jo?

Táta tě v takové díře nenechá.

Hlavu vzhůru.

- Vypadáš dobře. - Nevede se mi špatně.

Posledně, co jsem tě viděl, ses stěhoval do Neapole.

Nevycházel jsi s Camorrou?

I já mám totiž syna.

Je mu osm. Chtěl jsem ho vychovávat tady.

Pak jsme se rozešli a…

Jak ho mám odtamtud dostat?

S tím ti nemůžu pomoct.

- Peníze mám, to víš. - Budou se ti hodit na advokáty.

Neměl jsi přivézt domů Tea?

- Přišli na prohlídku? - Ne.

- To je dobře. - Na něco jsem se tě ptala.

- Neřvi, jinak odcházím. - Co mi to vykládáš?

- Řekni mi, co se děje. - Zatkli ho.

- Zatkli? Proč? - Strhla se rvačka.

Řek jsi jim, že má narozeniny?

- Nějaký kluk bojuje o život. - No a?

Myslíš, že se pobodal sám? Podle nich to udělal Teo.

Zbláznili se? Řekls jim, že to není možné?

- Proč to není možné? - Protože je to hodný kluk.

A občas je to debil.

Je slabý, nechá se ovlivnit…

Je to hezounek, ostatní ho využívají.

Terst je takových děcek plný.

To by měli zatknout všechny.

- Mají důkazy? - Nevím.