The King of Staten Island

Ty vole!

Sorry. Pardon.

Pardon.

Zpátky!

To je boží film. Točili to na Staten Islandu.

Bože!

- Paráda. - To teda.

Tohle žeru.

Ten film nedává smysl.

Proč? Proč by měla vláda uzákonit čistky?

Aby mohli upustit páru, ne? Přece.

- Proto se chodí do sauny. - Jo. Nebo na terapii.

- K nehtařce. - Nebo…

Nebo někoho odkráglovat.

Ale tak kluci. Přivedla jsem Taru, ať z týhle díry vystrčíme nos.

Někam půjdem. Třeba tančit.

- To já ráda. - Podniknem něco.

My nikam nechodíme.

My netančíme.

- Očista ti nestačí? - Ne.

Kdo ještě rád tančí?

- Já. - Já taky!

- Vážně? - Miluju to.

Jo. Má rád… Fakt dobře tančí.

Jakou máš rád figuru?

Takovej třes.

- Třes? Jako… - Nevím…

Muzika si prostě sama řekne.

Do těch klubů chodí samí kokoti.

- Mně je dobře tady. - No tak.

Bože, celej den tu sedíte a pak hulíte a navzájem se vyhoníte.

- Jo. - To zní skvěle.

- Mě ještě nikdo z kámošů nevyhonil. - Mě taky ne.

Máš pěkný kérky.

Taky myslím.

- Bože. To… - Nemluv s ním.

- Má chlamydie. - Měl jsem.

- Ty vole. Léčitelný. - Měl jsem je.

Ta, co mě nakazila, byla od tebe. Takžes mě nakazila ty.

Asistovala jsi při nákaze.

Nemá pojištění. Nemůže si obstarat léky.

Něco z toho jsem dělal já.

- Fakt? - Musím nás reprezentovat.

- Staten Island. - No teda.

- SI, přesně tak. - Jo.

- Vypadá to fakt dobře. - Díky.

- Ty máš taky fůru kérek. - Jo.

Co je to za datum?

To je den, kdy mi umřel táta.

Ježíši, tvůj táta umřel? To je mi líto.

To nemusí. To je dobrý. V pohodě.

Jak se to stalo?

- Na to se ptát nemusíš. - Ne.

- Ne. - Neptej se.

Nehodí se to.

Byl u hasičů. Umřel při požáru.

Ty vole.

- My to věděli. - Jo.

Neradi o tom mluvíme. Proto se na to neptáme.

- Omluv se Scottovi. - Měla bys.

- Měla by ses omluvit. - Nebo vypadni.

Tohle se nedělá.

Scotte, víš, opravdu mě mrzí,

že jsem se tě ptala na tu kérku.

Co je?

- Je mu to fuk. Je v cajku. - Jo.

Koukněte. Může se potrhat smíchy.

- Nevadí mi to. - O jeho mrtvým tátovi mluvíme pořád.

- Ťuk, ťuk. - Kdo je to?

Tvůj táta ne.

- Ten mám nejradši. - To je fakt kláda.

Strašně si z toho utahujem.

Bože, mně ani…

- Ani se mi po něm nestejská. - Fakt sranda.

Jo.

Jo, to je dobrý. Tohle dělej! Dělej to!

Líbí… Líbí se ti to?

Jo, je to boží! Dělej to dál!

Ne, počkej, přestaň!

Ty ses… Udělala ses?

No jasně.

Tys u toho nebyl? Jasně že jo.

- Snad šestkrát. - Super.

- Nádhera. - Bylo to skvělý.

- A ty? - Ne.

Ale to neva. Líbilo se mi to.

Fakt se mi to líbilo.

Trápí mě, že se nikdy neuděláš.

Ne, taky se udělám.

Jen… Nedělám kolem toho takový divadlo jako ty.

Jsem víc potichu. Jsem jak Charlie Chaplin, když stříkám.

- Jak němej film. - Němej film.

- Myslíš, že to dělají ty antidepresiva? - Jo, určitě.

Nebrat antidepresiva, stříkám za osm sekund.

A pak by ses neudělala ty. A byla bys v depresi ty.

A pak bys je musela brát ty.

- Já nevím, můžu něco říct? Já… - Jo.

Stejně pořád nechápu, proč je to takový tajemství.

Já vím, proč je to tajemství. Je to mimořádný.

Je to jen naše, chápeš?

Nebylo by to takový, kdyby to každej věděl.

Jo, ale já nechci dělat jen tohle.

Jo, já to chápu. Tak toho necháme?

Ne, já…

Já nevím. Tohle. Co je to?

- Tohle? To je… - Chci to, co normální lidi.

Jo, já vím. Já jen… Možná je to divný.

Známe se odjakživa.

Od čtvrté třídy. Bylo by to jak krvesmilstvo.

Ale nebylo.

Ne, víš, jsme nejlepší kámoši a já nechci ohrozit to kamarádství

nebo něco takovýho kvůli něčemu…

Ne hloupýmu, ale je to velký riziko.

Ale už jsme to spáchali. Co bys ještě chtěl?

- Spáchali? - Já nevím.

Ale je to prostě… Zasloužíš si někoho daleko lepšího.

Cože? Ty jsi hodnej kluk.

Jsi hodnej kluk. Líbíš se mi.

No, já… Co tě k tomu vede? Ty se mi taky líbíš. Ale…

Můžu ti něco říct? Ale nikomu to neřekneš, jo?

Asi se to ví, ale…

Něco se mnou není v pořádku.

- Duševně. - Cože?

Jsem prostě magor. Víš? Jako…

Jsem někdy úplně šílenej,

mám ztřeštěný zkratkovitý reakce, a pak…

Děsím sám sebe a nechci…

Nechce děsit tebe nebo sebe nebo někomu ublížit, víš?

Takže by asi bylo nejlepší a z mojí strany zodpovědný,

kdybych vycouval, víš?

Nechci, abys ze sebe měl tyhle pocity.

Ne, to je…

Nechci se tě dotknout, víš?

Ty jsi bezvadná. Nikdo na tebe nemá.

Já vím, že na mě nikdo nemá. Jsem ohromná.

Mrzí mě, že ty si nemyslíš, že jsi skvělej.

Ahoj, broučku.

Udělala jsem ti omeletu.

V čem půjdeš na sestřin maturitní večírek?

Napadlo mě, že třeba v některým tátově obleku?

Já nevím. Podle mě se ke mně oblek nehodí.

Navíc už ty obleky nejsou v módě…

Podle mě už zase v módě jsou.

A mohl bys před tím večírkem nekouřit trávu?

Proč?

Protože to smrdí. Ty smrdíš. A nevapuj, budou myslet, že je to tráva.

Strýc je policajt. Ať nemáme potíže.

Ať jde do prdele.

Nenávidím tu rodinu. Jsou tak prachatí a nadutí.

Byli na Claire moc hodní.

Hele, mami. Koupilas mi plastový krabice.

Potřebuju papírový, který můžu vyhodit.

Ale jsou skvělý na ukládání.

Jo, jenže já je nemám kam dát. Mám půlmetrovou skříň.

Hele, Claire, chceš vůbec, abych na tu oslavu šel?

Jestli chci? Mně je to jedno. Jen… Bude divný, když nepůjdeš.

To není zrovna vřelý pozvání.

Jo, já bych se bez toho taky obešla.

- Ale chci, abys tam byl. - Chce, abys šel.

Ne, nechce. Teď to řekla.

- Nechci, aby šel. - Musí jít.

Hlavně celou dobu neseď v koutě na gauči. Je to divný.

Nevím, proč je problém sedět v koutě.

Někdo jde na mejdan tančit a někdo sedět v koutě.

Já jsem ten v koutě. Prostě máš takovýho bráchu.

A nesnaž se ošukat Laylu, jasný? Řekla ti, že nemá zájem.

Co to plácáš? Já jsem ji nikdy nebalil.

Šukat se mnou chce pořád ona a já se z toho musím vykrucovat,

z úcty k tobě.

Jen mi přišlo, že jí ty kalhoty fakt sluší.

- Bože. - Byl jsem na ni milej.

Netušil jsem, že vytáhne MeToo.

Tátovy obleky jsou zavakuovaný v garáži.

- Jo? - Nějakej pěknej si vyber.

Ať dobře vypadáš.

Oslavujeme úspěch tvé sestry.

Bude ti chybět, až bude pryč.

Jo. Oslav mě.

To nám to ale uteklo.

Nechce se mi věřit, že už maturuješ.

Budeš mi moc chybět.

Druhé kolo. Bojujte!

Hele, odkud to máš? Tohle zelí nemá žádnou chuť.

Co to meleš? Je to dobrej matroš, vole.

Dokážete se ještě pořádně zhulit?

Já už se nedokážu zhulit. Jsem to prostě pořád já.

Já už nebyl sjetej pěknou chvíli. Ale dělám to dál,

líbí se mi ten životní styl.

Já jsem úplně zbouranej.

Hele, řekni Scottymu, kdo tě tahá na netu za nos.

- Kdo? - Ty!

- Jak tě tahá na netu za nos. Přiznej se. - Ty máš holku? Fakt?

- Ne. - Jo.

- To je hustý. - Jo.

Jmenuje se Carla. Telefonujem si.

Ne, vole, ta holka se mu nabourala do přímejch zpráv

a já nevím, pozvala ho na rande nebo co.

Je to 100% podvod, vole.

- Je to mrcha, neřeš to. - Proč?

- A je to fakt kost. - Potlouká se po jachtách.