Schumacher

Musíte s autem splynout.

Měli byste přesně vědět, jak moc můžete na auto tlačit.

Někde je vždy hranice

a člověk musí být opatrný jako se vším, co má v životě rád,

musí mít cit, aby tu hranici nepřekročil, ani nezůstal pod ní.

A když se to povede, oba budeme spokojení.

Auto i já.

100% dokonalost.

Dosáhnout 100 % je můj cíl.

Jsem taková povaha. S ničím menším se nespokojím.

Nerad mluvím o svých kvalitách, protože by to znělo namyšleně.

A nerad mluvím o svých chybách, protože je váš úkol je najít.

SPA, BELGIE 24. SRPNA 1991

SCHUMACHEROVA PRVNÍ VELKÁ CENA FORMULE 1

V padoku by se vzrušení dalo krájet.

Každý ví o nováčcích, kteří se derou nahoru.

Měli jsme pocit, že tento vypadá velmi slibně.

Když Michael přišel do formule 1, byla to doba slavných jmen.

Senna byl mistrem světa s McLarenem,

Mansell jezdil za Williams,

Prost byl ve Ferrari. To jsou vážně velká jména.

Všichni piloti měli přes 27, 28 let a měli spoustu zkušeností.

A Michael byl mladíček.

Když Michael přišel, všichni jezdci si říkali:

„Je moc mladý, přišel moc brzy.“

Většina jezdců formule 1 napřed jezdí motokáry, formuli 3.

A jemu pomohlo k přechodu do formule 1 to,

že závodil ve sportovních autech pro Mercedes.

Do formule 1 se dostal šťastnou náhodou.

Jeden pilot jim vypadl a potřebovali nového.

Michael se opravdu objevil ve formuli 1 díky štěstí,

když se Eddiemu Jordanovi v průběhu sezóny

najednou uvolnilo místo.

Když jsem to zjistil, okamžitě jsem zavolal Eddiemu Jordanovi.

Řekl jsem: „Eddie, musíš mi dát tu šanci.“

A on: „Kdo je Michael Schumacher?“

Povídám: „Musíš si ho pamatovat. Formule 3, vyhrál v Macau, na Fuji.“

„Dobře, teď už vím.“

Viděl jsem ho ve formuli 3 a s týmem jsme se rozhodli

dát šanci mladým. A tak se náš tým utváří.

Všechno, co nás čekalo, už jen ta možnost, že by mohl ukázat,

co v něm skutečně je,

bylo neuvěřitelné, ale neměli jsme ponětí, co bude.

Ten večer jsme seděli na náměstí a nerušeně jedli pizzu.

Bylo tam plno. Tak čtyři až pět set lidí.

A nikdo k nám nepřišel.

To bylo naposledy, co nás nikdo neobtěžoval.

Slyšel jsem lidi v místním rozhlasu

popisovat průběh kvalifikace.

A jméno Michael Schumacher se objevovalo stále častěji.

Byl senzace.

Když se kvalifikoval na sedmém místě, říkalo se: „Je tu nová hvězda!“

Všichni byli nadšení,

že se tak náhle objevil na scéně nový jezdec.

Jsem moc šťastný.

Ale stejně musím říct, že s tímhle autem

kvalifikační limit můžete splnit. Řídit ho je zábava.

Taky jsem šťastný, jaký jsem zajel čas.

Všichni si toho všimli. Všichni v ostatních týmech si toho všimli.

Okamžitě se z něj stalo horké zboží.

Po závodě ve Spa jsem volal Willimu Weberovi.

S Michaelem jsme se potkali v pondělí.

V pondělí nebo v úterý v Londýně.

V té době už náš tým bojoval o pódium.

Nebojovali jsme o mistrovský titul,

ale někdy jsme se blížili stupňům vítězů.

Takže jsme podepsali dohodu.

Přišlo to náhle, byl jsem velmi překvapený.

Odjel jsem první závod

a čtvrtý nejlepší tým na světě mi hned udělal nabídku.

Byl jsem v šoku.

Byl jsem ohromený, že se to může stát tak rychle,

a měl jsem ze smlouvy velkou radost.

Byla to naprosto fantastická situace.

Měl v sobě takovou čerstvost.

Kůži v obličeji měl hladkou a napjatou

a byl vždy čistě oholený.

A vyzařoval sebevědomí.

Michael závodil jako kluk proti tvrdým chlapům.

SPA, BELGIE 30. SRPNA 1992

Schumacher v Benettonu jede na čtvrtém místě.

Schumacher nepochybně tlačí na Ayrtona Sennu.

Michael Schumacher se ujímá vedení ve Velké ceně Belgie.

Vyhraje Michael Schumacher svou první velkou cenu

na okruhu, kde vstoupil do formule 1?

Je mu dvacet tři let.

Nejmladší vítěz velké ceny za dlouhou dobu.

Je to první vítězství pro Michaela Schumachera.

Napřahuje ruku a je samozřejmě nadšený.

„Jo! Dokázal jsem to,“ říká.

Neumím to popsat. Je to šílené.

Myslím, že němečtí fanoušci dlouho čekali na vítězství v Grand Prix formule 1.

A tohle vítězství věnuju německým fanouškům.

Poslední slova pro někoho doma?

Asi pro rodiče.

Chci je jen pozdravit.

Začalo to, když mi byly čtyři.

Můj otec se vždycky zajímal o práci

kolem motorek a podobně.

A udělal to,

že jsme měli starý moped, jezdil tak 40 km/h.

A on ten motor dal na dětskou motokáru.

A mně se to od začátku moc líbilo.

Moc mě to bavilo.

Vzpomínám, že když mi bylo šest nebo sedm let, otec začal

pronajímat motokáry v klubu.

Vždycky jsem s ním na těch motokárách pracoval,

pomáhal jsem mu a taky jsem je testoval.

Když jednu motokáru dokončil, testoval jsem, zda je v pořádku.

A tak jsme u těch motokár byli vždycky spolu.

Dělali jsme všechno spolu a moc nás to těšilo.

Když mu bylo osm nebo devět, staral se o svého bratra, když bylo třeba.

Vždycky jsem chtěl, aby se ujistil, že je všude zamčeno,

a on to udělal.

Na Michaela bylo vždycky spolehnutí.

Rodina Schumacherových původně měla dodávku s jídlem,

pak si otevřeli restauraci.

Po finanční stránce to měli Schumacherovi tak…

Rolf začal pracovat jako zedník, stavěl komíny,

ale nakonec převzal vedení motokárové dráhy.

A Elisabeth vždycky musela zůstat až do konce,

dokud neodešli všichni hosté.

Moji rodiče museli tvrdě pracovat, aby nám dali normální život.

Ale mnohé bohaté děti jsou vlastně chudé, protože rodiče na ně nemají čas.

My jsme měli rodiče na trati, která byla naším velkým hřištěm.

Vždycky jsme používali nejlevnější vybavení.

Lovil jsem z popelnic vyhozené pneumatiky,

dával je na motokáry a vyhrával závody.

Vždycky jsem byl rád, že jsem vyhrál s tím nejhorším, ne nejlepším vybavením.

To, že jsem musel takhle bojovat, pro mě byla další motivace.

Dobré odpoledne a vítejte v Kerpenu

na mistrovství světa motokár v kategorii juniorů.

Soutěží tu přibližně 80 jezdců z 18 národů.

Jezdec, který nesoutěží za Německo, i když je Němec,

a platí za nejsilnějšího favorita, je Michael Schumacher.

Proč jezdíš za Lucembursko?

Protože kvalifikační závody v Německu stojí peníze.

A kdyby nás vyřadili, nekvalifikujeme se na šampionát.

Ale v Lucembursku jsme jediní závodníci,

nic to nestojí a kvalifikujeme se.

Už jako kluk trénoval jako mistr světa.

Už jako kluk věděl, co chce.

Musel udělat vše, aby se dostal na vrchol.

A myslím, že v sobě měl tvrdý profesionalismus

od útlého věku.

Protože každá chybička na cestě by znamenala konec všeho.

1983 v Kerpen-Manheimu.

Tehdy jsme spolu poprvé závodili.

Je to silná vzpomínka,

která mi z mé závodní kariéry utkvěla v paměti.

Samozřejmě to byl okruh,

kde byl Michael doma,

takže ho znal jako své boty.

Bylo těžké s ním na té trati závodit.

Když jsem viděl, jakým stylem řídí, bylo to neuvěřitelné.

Před boudami byla část trati,

kde je velmi rychlá šikana, a bylo fascinující vidět Michaela,

jak tou šikanou projíždí,

měl úplně jiný styl řízení než ostatní jezdci.

Velmi vyrovnaný, přesný.

Velmi fyzický styl řízení.

Při průjezdu šikanou téměř nechyboval.

Ostatní jezdci měli jedno kolo dobré,

druhé se jim zase tolik nepovedlo.

Ale Michael jel stejně dobře a měl vše pod kontrolou.

A když jsem se na něj díval, hned jsem to věděl.

Tenhle kluk je dobrý.

Bylo nám 13 nebo 14 let.

A byli jsme plni sebevědomí.

Na prvním místě je Michael Schumacher.

Dnes vyhrál už 460 marek

a teď dostane dalších 236 marek!

Po těch letech jsem byl přesvědčený, že budu vždycky jezdec motokár.

Protože jsem si neuměl představit, že bych se dostal do třídy formule

čistě z finančních důvodů.

V roce 1988 mě opakovaně zaujal mladý muž. Jmenoval se Michael Schumacher.

Nebyla to ta jeho vítězství. Upoutalo mě, jak řídí auto.

Pak jsem ho požádal, aby šel jezdit za můj tým.

Jistě, peníze byly problém.

Michael Schumacher tehdy neměl nic,

ani 500 marek na financování sezóny,

která už tehdy vyšla na 600 až 700 tisíc.

Willi Weber nám řekl: „Přijďte dnes večer ke mně domů.“

„Dám mu pětiletou smlouvu, auto a plat 2 000 marek měsíčně.“

To bylo samozřejmě šílené!

Když závodíte v autech,

každý sní o tom, že se jednou dostane do formule 1.

A to je i můj sen.

V prvé řadě

myslím, že mám neuvěřitelné štěstí, že jsem Michaela poznala.

Je to prostě ten nejmilejší člověk, jakého znám.

Když měl narozeniny, uspořádala jsem slavnostní večeři.

Byl jediný, kdo mi pomohl uklidit a umýt nádobí.

Pomyslela jsem si: „To je správný chlap!“

A taky byl velmi vtipný, to se mi na něm líbilo.

Zamilovala jsem se do něj, protože je to báječný člověk.

Vycítila jsem, že je pro mě výjimečný.

Nikdy jsem si nepomyslela:

„Je to skvělý závodník na začátku oslnivé kariéry.“

Nikdo nemohl tušit, co se stane.