A Real Pain

INFORMACE

OPRAVDOVÁ BOLEST

Čau, Benji. Právě vycházím z baráku.

Musíme tam být o tři hodiny dřív.

Zavolej mi, až si to poslechneš.

Čau, Benji. Už jsi na cestě?

Stojíme v zácpě mezi Brooklynem a Queens. Tak jeď jinudy.

Zavolej mi, až si to poslechneš.

Čau, Benji. Už se to rozjelo.

Takže buď v klidu. To jsi stejně byl. Zavolej mi, až si to poslechneš.

Čau, Benji. Promiň za tolik hlasovek.

Promiň, nevěnuj jim pozornost. Za chvilku jsem tam.

Jo. Moc se na tebe těším. Už ti nebudu znovu volat.

Čau, Benji. Už jsem na letišti.

Snad už jsi vyjel a jsi na cestě sem.

Zavolej mi, až si to poslechneš.

- Už jsi tady. - Čau, bratránku.

Obejmu tě. Máš ode mě hodně vzkazů.

- Prohlídnu si tě. - Rád tě…

- Jo. - Otoč se.

- Pořádně si tě prohlídnu. Pěkně se otoč. - Fakt? Tak jo.

- Fajn. - Zdravej, bohatej a moudrej. Sekne ti to.

- Odbavíme tě. Přes internet jsem… - To jsem už dávno udělal.

- Vážně? - Jo.

- Jak dlouho tu jsi? - Už pár hodin.

- Skutečně? - Jo.

- Letí nám to za dvě hodiny. - Otevírají fakt brzo.

- Můžeš se tady klidně poflakovat. - Tak jo.

Potkáš tady ty největší blázny.

A jedl jsi něco?

- Jo. - Dobře.

- Něco si před odletem koupím. - To nemusíš. Mám pro tebe jogurt. Teplej.

- Teplej? - Z kapsy. Sakra, nemám lžičku. Tak ho…

- Zmáčkni ho a vypij. - Vážně jsi mi ho koupil?

Jo, že váháš, kámo.

- Hotovo? - Jo.

- Víš co ještě? - Co?

Mám pro nás dost dobrej matroš.

- Fakt dost dobrej. - To bereš do Polska trávu?

- Si piš. - Benji?

- To je jim přece u zadku. - Není.

- Myslíš? - Jo.

Zatknou v Polsku dva Židy za trochu trávy?

- To by vypadali blbě. - Tak buď…

- Nenápadnej. - Neřeknu marihuana.

- Rozpažte. - Promiňte, to se mi normálně… Díky.

Myslíte tohle?

To je dárek od táty.

- Od táty? - Jo.

Jak jinak.

- Máte to? - Ne.

- Jo. - Byl jsem vedle jak ta jedle. Nashle.

- Nashle. - Nashle.

Prosím.

Je skvělá.

- Kdo? - Ta členka ostrahy.

- Její táta dělá ochranku pro Knicks. - Aha.

Dáš si? Udělala mi je Priya.

Ne, to je… Tak jo.

- Jo? - Jo.

Co to je? Para ořechy, ty vole?

Tak jak se máš?

- Upřímně… - Jo.

Mám se…

Mám se zatraceně dobře.

- Chceš si projít náš plán cesty? - Jasně.

- Podržíš mi to? - Jo.

- Dej si, kolik chceš. - Jo?

Bude fajn se podívat, odkud babička pochází, ne? A kde žila.

Jo.

- Vůbec to nechápu. Tady. - Jo.

- Budeme se skupinou. - Jo.

Zdravím.

- Co máš za sedadlo? - 24 A.

Já mám B. Máme prostředek a okno.

- Jo. - Sedneš si doprostřed?

- Jak se ti sedí? - Je to docela těsný.

- Hledáš pořád práci? - Ne.

Budeš muset celou dobu makat?

Ne. Vzal jsem si na celý týden volno.

- Chci se věnovat jenom tomuhle. - Super.

- Výborně. - Jo.

Pořád prodáváš krámy na netu?

Neprodávám použité dresy na eBayi.

- Prodávám digitální reklamu. - Oukej.

- Znáš ty reklamní bannery na internetu? - Jo. Ty debility nenávidím.

- Nech toho. - Ne, ty debility nenávidí všichni.

- Fakt? - Jo.

- Tím se živím. Prodávám je. - Cool.

- Děláš svou práci. Nemůžeš za to. - Jo.

Jseš součástí zasranýho systému.

Bez reklam by většina neplacených stránek nemohla existovat.

A internet by neexistoval.

- Hej, kámo. - Jo.

- Teď máme dávat pozor. - Já ti to jenom chtěl doříct.

Jo, ale je to neslušný, chlape.

- To myslíš vážně? - Jo.

- Jenom dělají svou práci. - Pás zapnete zasunutím kovového…

VÍTEJTE VE VARŠAVĚ

Toto je bezpečnostní hlášení.

Mějte prosím své osobní věci neustále u sebe.

Jsi v pohodě?

Jo. Ani vlastně nevím.

- Čeká na nás. Dobrej, chlape. To jsme my. - Zdravím.

Kaplanovi.

Co tam sleduješ?

Je to hloupý. Já ne… Už se mi stýská po domově.

Abe je teď posedlý budovama.

Chce znát výšku každého mrakodrapu. Nikdy nemá dost.

- Aha. - Jo.

Ukaž.

Jo, jasně.

Správně. A kolik pater má Empire State Building?

Sto tři.

Dobře. A kolik budova 30 Hudson Yards?

- 112. Ale vyhlídka je na 100. patře. - Jo!

- A kolik pater má Empire State Building? - Sto tři.

- Dobře. A kolik budova 30 Hudson Yards? - 112.

- Máš pyžamo? - Že váháš. Dokonce dvě.

- Vážně? - Chceš jedno?

- Máš viktoriánskou noční košili s čepcem? - Ne, nic takovýho nemám.

Vítejte v hotelu Warsaw Central.

Jsme tu v rámci Cesty historického dědictví.

Benjamin a David Kaplanovi. Tady máte naše pasy.

- Jistě. Vítejte. - Díky.

Všichni ostatní už dorazili. A vám dorazil balíček.

- Už je tady pár dní. - Ten je můj.

- Aha. - Děkuju.

- Tady máte. - Dík.

Páté patro. A vaše skupina se sejde za 30 minut.

- Díky moc. - Super. Díky. Pátý patro? Dík.

- Co to kruci je? - Tráva. Říkal jsem ti to. Fakt dobrá.

- Je od Todda. Od toho kadeřníka z Ithacy. - Počkej. Poslal jsi sám sobě trávu?

- Ne, kámo. Poslal jsem ji nám. - Já myslel, že jsi ji pronesl letištěm.

- Fakt? - Jo.

- Neviděls, jak jsem nervózní? - Myslel jsem, že takovej prostě jseš.

Jsem šťastnej, že jsme tady spolu!

Já taky.

Bože.

Máme půl hodinu. Musím se vysprchovat.

Dobrej nápad.

Bezva. Skříň.

No jo, já zapomněl. Máš fakt hezký nohy.

- Jo? - Jo. Vypadají dobře, i když jseš starší.

- Máš skutečně rovný prsty. Pěkný. - Díky.

Žádný podivný klouby nebo chlupy. Luxusní.

- Opravdu? - Jo.

- Zajímavý. Asi jsem je nikdy nezkoumal. - Nikdy jsi nezkoumal vlastní nohy?

- Ne. - Jsou elegantní jako kráva.

- Připomínají mi babiččiny nohy. - Ty si je pamatuješ?

Jasně že pamatuju. Vždycky nosila ty růžový plastový sandály.

- Vykračovala si v nich po celým městě. - Fakt?

- Když se na tebe podívám… - Jo?

Tak vidím ji.

- Vypadám jako stará Židovka? - Ne, vypadáš moudře. A to je krásný.

- Skutečně? - Jo.

Díky. Tak jo.

- Vysprchuju se. - Nevadí, když půjdu první?

- Ne, klidně. - Můžu si půjčit tvůj mobil?

Jasně. Proč?

Ve sprše rád poslouchám muziku.

- Nemáš mobil? - Na něm si ji nepustím.

Jo, tady máš.

- Libový. - Jo.

Jdeme do spršky.

- Nechte mě hádat. David a Benjamin? - Vy jste James?

- Ano. Zdravím. - Zdravím.

- Benji. - Jo.

- Benji? Dobrý den. - Jo.

Pardon, nechtěl jsem vás přepadnout. Jen ať nás nemusíte hledat.

- Díky. - Je nás jen pár.

- Bude to intimní. - Skvělý.

- Našel jsem je. David a Benji. - Zdravím.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Posaďte se, prosím. - Těší nás. Díky moc.

Napřed vám rychle řeknu něco o sobě. Snad mě nebudete mít za týden plné zuby.

Jmenuju se James, jak asi víte.

Budu váš britský průvodce Polskem.

Na Oxfordu jsem vystudoval východoevropská studia.

Nejsem sice Žid, ale jsem naprosto posedlý

touto částí světa. A obzvlášť židovskou historií.

Která je pro mě fascinující a komplexní a někdy i tragická.

Ale přese všechno krásná.

Tak, to by stačilo. Ticho už, Jamesi. Řekne nám někdo něco o sobě?

Tak já budu statečná.

Dobrý den. Jsem Marcia Kramerová.

Původně pocházím z Brooklynu.

Mám za sebou dvě politováníhodné dekády v L. A.

Po rozvodu jsem se právě přestěhovala zpátky do New Yorku.

Promiňte, jestli jsem až moc sdílná, ale přišlo mi, že se ze mě stává

typ ženy, kterou opovrhuju.

Dámička, která chodí s přítelkyněmi na drahé obědy.

- Ty jo. - Matka přežila koncentrační tábory a…

Vůbec nikdy o tom nemluvila.

Tímhle chci uctít její památku.

To bych byla já. Teď vy. Kdo je na řadě?

Dobrý den. Diane a Mark Binderovi.

Dobrý den.

Jsme nudní.

Jsme v důchodu a žijeme v Ohiu. Markova rodina pocházela odsud. Z Lublinu.