Woodplum (Prune des bois)

„Ve vesnici žily dvě děti,

kterým se říkalo děti sirotčince.

Kolem krku jim visela olověná destička s číslem.

Měly nuzné oblečení a byly špinavé, ostatní se jim smáli a bili je.

Ostatní děti byly zlé a často je honily,

stejně jako pro zábavu zatoulaného psíka.

A také proto, že zatoulaný pes nemá, kdo by ho ochránil.

Nechtěl jsem být jako ty děti.

Nechtěl jsem mít na krku číslo.

Nechtěl jsem, aby mě lidé honili a volali: ‚vrať se do sirotčince‘.“

Zbytek vám dočtu příště.

Posbírejte si své věci.

- Charlie, nezapomeň učebnici. - Ne, paní učitelko.

Paní učitelko, opravdu existují opuštění kluci jako Remi?

Paní učitelko, proč lidé opouštějí svoje děti?

Někdy se rodiče o své dítě nemohou starat.

Dnes se ale o opuštěné děti nestarají jenom v sirotčincích.

Existují pedagogové,

kteří jim vytváří rodinnou atmosféru.

Mě taky opustili, ale mám babičku.

Mějte se!

- Máma! - Jerome, jsi celý od čokolády!

Partičko, půjdeme se odpoledne projít?

Jasně, super nápad.

Po mojí hodině violoncella.

Ve tři na statku?

- Jasně! - Tak zatím!

Tak zatím, partičko!

Co budeme samy dělat?

Tak pojď.

Balón!

Mám tě rád, babi.

Já tebe taky, zlatíčko.

Charlie.

Máme donášku pro paní Menuisierovou. Vyřídíš to?

- Jasně. Snad to není moc těžké. - Není.

Tvůj bráška je těžkej a zašpinil mi oblečení.

Tak se měj.

Znáte, milý Antonine…

tento velkolepý koncert…

od Vivaldiho?

Ano, Vivaldi,

autor ne 600 koncertů,

ale 600krát toho stejného koncertu.

Promiňte?

Emiliene, otec tam má pana podprefekta.

Sakra, zase violoncello!

Zde, můj milý příteli,

se sólista překonává, nemyslíte?

Zde, můj milý příteli, se sólista překonává, nemyslíte?

Čau, partičko!

Ty tlustá, líná, ustrašená kočko.

Sama jsi líná.

Kde mám ten topinambur, co jsem chtěla?

Dělej. Vezmi si košík a utíkej.

Viděli jste krávu s modrýma očima?

Pořád má napilno, dělá bů bů.

Dívej, co četla máma, když byla malá.

Ukaž.

Pojďme do lesa, jestli tam není vlk.

Kdyby tam vlk byl, sežral by nás.

Ale vlk tam není, tak nás nesežere.

Kde jsi, vlku? Co máš za lubem?

Nasadím si brýle a tu jsem.

„Spletitá změť sieny a maliníků

poskytovala v tomto koutě lesa, kde si děti často hrály,

skvělé místo pro jejich dobrodružné výpravy.

- To zde…“ - Ukaž mi obrázek.

„Philippe s úžasem sledoval sestřenici v nohách stromu.“

- Florette, už jsme tady byli? - Ne, tady to neznám.

Počkej na mě, Florette. Au.

Florette, počkej!

- Au! - Nehýbej se, Julie, už jdu.

Au.

Ztratili jsme se, že jo?

Jdeme dál.

Vážně chcete jít dál?

Pšt, poslouchejte.

Slyšíte? Je to blízko.

Třeba je to zvíře chycené v pasti.

Nebo opuštěný pes.

„Během chviličky ji obklopily a vyslýchaly zvědavé děti.

Pokládaly jí ty nejrozmanitější otázky.“

- Co tu děláš? - Jak se jmenuješ?

Proč tu nikoho nemáš?

Třeba je to dítě opuštěné.

Někdo ho nechal v lese?

Co budeme dělat?

Vezmeme ho do Niquelune?

- Řekneme to policii? - Co když nemá rodiče?

Vrať se do sirotčince.

Jako Remi bez domova, to nikdy!

Co kdybychom se o něj starali a nikomu to neřekli?

Co třeba v chatce v lese? Nikdo tam nechodí.

Nenajdeme cestu zpátky.

Počkejte.

Co vidíš, Charlie?

Tamhle je kouř, půjdeme tam?

„Nedostali z ní nic, jen tuto enigmatickou větu.

I my máme svá tajemství.“

Co je to „enigmatickou“?

Jak se jmenuješ?

Ještě neumí mluvit.

- Je to kluk nebo holka? - Kluk. Má přece krátké vlasy.

Ty nejsi holka a máš dlouhé vlasy.

Je to holka.

Dívejte na její náramek.

Jmenuje se Prune.

Ahoj, lesní slečno Prune.

Hele, je tu kočárek.

- Dáme ji do něj? - Jo, bude jako opravdová postel.

To bude pohodlnější.

Bude spát?

- Jo. - Cucá si palec.

- Sladké sny, Prune. - Pojďte tiše.

- Sbohem, lesní slečno Prune. - Dobrou noc.

Babi, vezmu si do školy sušenky.

Ty budeš krmit celou třídu? Jedete na výlet?

Ano, na dlouhý výlet.

Ty máš ale velké oči, babičko.

To abych ti lépe rozuměla, chlapče.

Dnes ti chutná.

Většinou má problém jídlo dojíst.

Podprefekt vypadal unaveně.

- Co myslíš? - To říkáš pokaždé.

Spíš bych řekla, že mu hudba pomáhá spát.

Tati, kdybyste mě opustili, kam byste mě dali?

- My děti neodkládáme, synku! - Co tě to napadlo, Emiliene?

A kdybyste odešli a já zůstal sám?

Přestaň s těmi hloupými otázkami, prosím.

Jak tě to vůbec napadlo?

Dobře jsem se najedl.

Julie, přines mi pyžamo, které jsem koupila včera Jeromovi.

- Kde je, mami? Nemůžu ho najít. - U Jeroma ve skříni.

Ještě není vybalené, podívej se pořádně.

Není tady.

Dej mu jiné pyžamo, má jich celou hromadu.

Táta.

To není možné, ráno jsem ho tam dávala.

Pojď sem, Jerome.

No tak. Utíkej za maminkou.

Neboj, mami, určitě ho najdeš.

Marie, kdy budeme jíst?

Večer mám trénink.

Mám ho dát spát?

Dobrou noc, Prune.

Jedna osmina krát dvě třetiny,

otevřít závorku.

Florette, v kolik hodin jsi šla včera spát?

Stejně jako kuřata.

U vás chodí ale kuřata spát pozdě.

Zavřít sešity a kalamáře.

Vy jste dneska pomalí, partičko.

Pospěš si, Charlie, je to vždycky to samé.

Nemyslíš, že se partička chová divně? Musíš je špehovat.

Jeromovo pyžamo jí asi bude velké, ale to nic.

A musíš Prune přebalit.

Dívej, Prune, to je všechno pro tebe.

Musíme tě rychle přebalit.

Na, vezmi si sušenku.

Všechno v pořádku, Prune?

Připrav se…

raz, dva, tři a je to.

A kalhotky.

A je to. Hotovo.

Jsi přebalená.

Čisťoučká. Ještě sušenku?

„Středník.

Posměch může být dobrý…

pro nápravu zkaženého charakteru…

čárka…“

Hej, Florette!

„…ale když se zaměří na omezenost,

čárka,

je to známka hlouposti

na straně osoby, která ho používá.

Tečka.“

- Co se děje, Julie? - Je mi špatně, paní učitelko.

Bolí mě břicho. Můžu odejít?

Nepočká to?

Ne, hrozně to bolí, paní učitelko.

Chovejte se slušně. Hned jsem zpátky.

Kde jsi se tu vzal?

Šel jsem za myší po takovém schodišti pod zem.

Na konci bylo veliké jezero.

Na vodě na mě čekala loďka.

Vlezl jsem do ní,

loďka se potopila, myš mě zachránila…

a jsem zpátky.

- Co mám říct rodičům? - Že děláme úkoly na statku.

Dobrý nápad.

Můžete si sbalit papíry. Diktát dokončíme zítra.

Détaché. Neoddělujete jednotlivé noty.

Takhle.

Vy děláte tohle.

Spojovat je můžete později, teď détaché.

A rukou hezky hladce.

Hudba není práce, Emiliene. Je to potěšení.

Já vím, říkal jste mi to už stokrát.

Opravdu?