Father of Four: Wild Holiday (Far til fire's vilde ferie)

TÁTA

- Tohle je poslední? - Co?

- Je tohle poslední? - Ještě je tam Sisin…

- Než cokoli řekneš, tati… - Ne…

Odmítám se o tom teď bavit. Z toho rámusu se snad zblázním!

Ale jedeme na dovolenou na pláži.

Sis, vím, že to ústřední topení je hrůza,

ale naštěstí jedeme na dovolenou, ne?

- Tak polovinu vyházej, ano? - Polovinu?

Nemůžou se dát Sisiny věci do auta strýce Anderse?

Dobře. Zapomeň na to.

- Pomůžeš mi, starý brachu? - Ano.

- Lepší? - Ano, díky.

Tak a je to!

Ještě týden toho rámusu a skončíme v blázinci.

- Skočte pro klíč k paní Sejersenové. - Poslední je shnilý vajíčko!

Proboha!

Proč vy dva pořád musíte soupeřit? Jste v pořádku, paní Sejersenová?

Moc vám děkujeme za zapůjčení letní chaty.

- Věděla jste, že Peter jede taky? - Díky vám budeme mít prázdniny.

Všechny peníze jsme utratili za topení, takže díky.

Já děkuji vám.

Klíč je pod rohožkou.

Ještě jedna věc. Dejte si pozor na Šedivou dámu.

- Dobře, díky. - Šedivou dámu?

Znáš paní Sejersenovou.

Je tak krásný den, je tak krásný den.

Všude spousta radosti, není čas na starosti.

Ano, je tak krásný den, ale není to nijak výjimečný den.

Už je tu, tak žádný pláč, ale nechte radost kvést.

Je léto, svítí slunce a je neděle.

Každé srdce nadšeně bije.

Když se usmíváte, hned jste mnohem hezčí

a všichni ptáčci zpívají veselou melodii.

Radosti léta jsou všechny zadarmo

a klidně vám rychle vyjmenuji tři.

Je léto, svítí slunce a je neděle.

Usmívejte se a mějte slunečnou a nedělní náladu.

- Ahoj, strýčku Andersi. - Ahoj, Pere.

- Pere, jsi to ty? - Ano.

- Vidíš mě? - Kde?

- Podívej se z okna. - Tamhle jsi.

Není to hustý? To je vysílačka.

- To je jako bezdrátový telefon. - Vysílačka?

- Teď jsi bezdrátový, strýčku Andersi. - Vážně?

Kdo by to byl řekl!

- Tati. - Podívej na strýčka Anderse!

- Andersi! - Bez drátů je to skvělé!

Opatrně, Andersi!

Je léto, svítí slunce a je neděle.

Každé srdce nadšeně bije.

Když se usmíváš hned jsi o moc hezčí

a všichni ptáčci zpívají veselou melodii.

Radosti léta jsou všechny zadarmo

a klidně vám rychle vyjmenuji tři.

Je léto, svítí slunce a je neděle.

Usmívejte se, mějte slunečnou a nedělní náladu.

Slunečnou a nedělní náladu.

Tohle je Waddenské moře. Ani trochu se nezměnilo.

Prý se na ostrov dá dostat jen dvakrát za den.

Jinak je cesta zatopená.

A ze silnice je řeka.

Moje tabulky přílivu mi řeknou, kdy můžeme přejet.

Tak se podívejme…

- Ano, je to právě teď. Za mnou! - Poslední je shnilý vajíčko!

Pojeď, tati! Nechci být shnilý vajíčko!

Kam ten spěch?

- Už je ani nevidím. - Není to závod, Mie.

- Užij si ten výhled. - Páni! To je krása.

To je, Pere, ale taky je to nebezpečné.

Příliv se mění během vteřiny. Najednou přijde voda.

Spousta německých turistů tady uvízne.

Ahoj!

Ahoj.

- Místní jsou velice milí. - Tati?

- Nejsou ty strejdovy tabulky staré? - Nejspíš z jeho školních let.

Příliv se každý den posouvá o hodinu.

- Děláš si legraci? - Kde je cesta, tati?

Před chvílí tu byla. Asi přímo před námi.

To si děláš legraci, tati!

Někdo sem jede.

- Was machen Sie? - My jsme Dánové.

- Musíte zůstat na cestě. - To je těžké, když je pryč.

Když uvíznete v bahně, sjeli jste z ní. Zůstaňte v autě.

Jinak přijde Šedivá dáma a vy se utopíte.

- Neslyšeli jste o Šedivé dámě? - Samozřejmě.

- Utopíme se? - Samozřejmě, že ne! Jsme v autě.

Teď jsme jako Němci, viď, tati?

- Kde jste tak dlouho? - Mie, jsi shnilý vajíčko.

To by stačilo, Ole. To je ale velký dům.

- Tak jsem si ho nepředstavovala. - To není styl paní Sejersenové.

Je tak moderní. Peter bude nadšený.

- Pod rohožkou není žádný klíč. - Třeba ho ukradli.

- Paní Sejersenová dost zapomíná. - Ano, naštěstí.

- Jak to myslíš, „naštěstí“? - Zapomněla zavřít okno.

- Tam já nevylezu, Pere. - Ne. Vezmi si žebřík, starý brachu.

Díky za radu. Dobrý postřeh.

No, paní Sejersenová!

To snad ne!

Němý svědek.

Poslední díl. Sháněl jsem tě celé roky.

Otevři dveře, starý brachu!

Podívejte, co jsem našel. Paní Sejersenová má celou sérii.

Tohle jsem nemohl sehnat.

Ten dům je jak ze žurnálu.

- Věděli jste, že tu je i vířivka? - Ne.

Tohle budou ty nejlepší prázdniny. Pošlu Peterovi fotky.

- Dá se do vířivky skákat kufr? - Kufr?

Běžíš, jak nejrychleji dokážeš, a vyšplouchneš co nejvíc vody.

Ne. Žádné kufry do vířivky, ale můžeš jít do moře.

- Dobrý den! - Ahoj. Mluvíte Deutsch?

- Co tady děláte? - Jsme tu na dovolené.

- Ihned odejděte z našeho domu! - To jste si spletli dům.

Máme ho půjčený od paní Sejersenové.

- Paní Serejsenové? - To je ta divná, co bydlí tamhle.

- Já vím, kdo je ta bláznivá ženská. - Tamhle? Takže tohle není…

Velice se omlouvám. Myslel jsem… Děti, sbalte si věci.

Přijměte naši omluvu. Je to nedorozumění.

Pardon. Tohle je taky vaše. Je to velice napínavé.

- Na shledanou. Uvidíme se později. - Doufám, že ne. Pojď.

- Ahoj. - Snědli nám všechno jídlo. Podívej!

- Tohle je víc styl paní Sejersenové. - Je to mnohem útulnější.

- Je tady i traktor. - To je starý Ferguson.

Hustý.

- Klíče byly pod rohožkou. - To jako vážně?

Poslala jsem Peterovi fotky toho krásného domu.

Není krásný. Jen moderní.

Pojďte se podívat, děti.

Páni.

- Je tu postel pro každého. - Já spím na palandě.

- Podívejte na ten výhled! - Paráda!

Je to tu předpotopní.

- Jsi v pohodě, Sis? - Pomozte mi z toho!

Přestaň se smát!

Hustý.

Stará dobrá kadibudka.

To je tak útulné!

Tohle by se mělo zakázat!

Jsi v pořádku?

Ano. Má to páru.

No…

- Užijme si to, dokud můžeme. - Ano, tohle je život.

Ještě tak mít tu knihu, bylo by to naprosto dokonalé.

To na naší nejlepší dovolené myslíš na nějakou knihu?

- Můžeme tu do zítřka vymalovat? - To je skvělý nápad.

Uklidni se. Proč tu chceš vymalovat?

- Kvůli Peterovi? - Ne… Totiž, ano. Trochu.

Peterova přítelkyně nemůže žít v takové žumpě.

- Peter zítra nepřijede. - Co?

- Už je totiž tady. - Co? Peter je tady.

- Vítej, Petere. - Díky.

- Ahoj, všichni. - Paní Sejersenová! Jak milé!

- Co tady děláte? - Z toho rámusu bych se zbláznila.

Tak jsem zavolala Peterovi a svezla se s ním.

- Jsi tu o den dřív. - Já vím, nemohl jsem se dočkat.

Musím ti něco vysvětlit. Ty fotky, co jsem ti poslala…

- To nebyl ten správný dům. - Nic jsem nedostal.

- Pěkný dům, paní Sejersenová. - Měl bys vidět ten sousedů.

- Je plný nepohodlného nábytku. - Pojď dál.

Když půjdeme brzy spát, budeme zítra ráno plni sil, co?

Dobře se vyspi.

- Dobrou noc, miláčku. - Nečti si zas až do rána.

Neboj. Ty moje detektivky jsou najednou nuda.

- To je dobře. Dobrou, tati. - Dobrou, zlatíčko.

- Dobrou noc, synku. - Tobě taky. Zapomeň na tu knihu.

Už se stalo.

Ještě nespí.

Haló?

Haló?

Promiňte!

- To jste zase vy? - Vím, že je pozdě…

- Co děláte v mém domě? - Jen jsem se chtěl na něco zeptat.

Půjčíte mi tu knihu?

Je tak napínavá a poslední ze série. Četl jsem…

- Ihned odejděte, prosím! - Samozřejmě, ale…

- Sbohem. - Sbohem. A…

- Chápu, že… - Sbohem.

Dobrý bože!

Pojď honem!

Teda, ty jsou ve vatě!

Měli jsme si vzít náklaďák.

Pardon.

Debile! Tys je probudil!

Dělej! Zhasni tu baterku!

Haló?

To snad ne!

Můj počítač!

Kufr!

- Kufr ne! Moje vlasy! - Jistě. Samozřejmě, ne.

Mám jednoho! Podívejte! Mám jednoho!

- Já mám čtyři. - A já sedm.

Můj se jmenuje Carsten.

A je děsně hezký.

- Tati, to bychom měli zkusit. - Rozhodně, Ole.

- Kdo chytí dalšího kraba? - Já!

Hej! Zdravím.

Včera v noci se někdo vloupal k sousedům.

A vy jste tam byl ve 22.30, je to tak?

Ano, včera v noci jsem tam byl.

Prostě ho zatkněte. Vyndejte pepřový sprej a pouta.