ARASHI's Diary -Voyage-

PŮVODNÍ DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

SATOŠI OHNO

Když jsem byl malý, byl jsem doma hrozně neposedný.

Jen jsem…

něco malého snědl a běžel ven.

Moje máma říkávala: „Vždycky jen něco malého sníš a běžíš ven.“

„Přestaň jíst tak málo a odbíhat pryč!“

Když mi řekli, že něco nemám dělat, chtěl jsem to zkusit.

Ve třetí třídě na základní škole

jsem začal kreslit.

Od té chvíle jsem se zavíral vevnitř.

Seděl jsem doma.

Kreslil jsem si a moc jsem si venku nehrál.

K agentuře jsem se přidal…

Víte…

Bavil mě tanec.

Protože mě Johnny chválil.

V DOBĚ VSTUPU DO JOHNNY & ASSOCIATES

Myslím, že jsem prostě chtěl být dobrý tanečník.

Ze střední školy

jsem odešel po třech dnech.

Nesnášel jsem učení.

Máma mě nechtěla nutit, abych tam chodil.

Řekla: „Tak jo.“

Tak jsem odešel.

Když jsem Johnnymu řekl, že jsem nechal školy,

řekl: „Aha.“

A protože otevírali divadlo v nové budově nádraží v Kjótu,

zeptal se, jestli tam chci.

JOHNNY'S FANTASY KYO TO KYO

Byl jsem tam od 16 asi dva roky.

Totálně jsem tam vyhořel.

Chtěl jsem toho nechat.

„Mám toho dost.“

Dosáhl jsem svého cíle.

Myslel jsem, že jsem nejlepší tanečník, jakým můžu být.

Při posledním vystoupení jsem plakal. Bylo po všem.

Neměl jsem žádnou představu o budoucnosti.

Dosáhl jsem svého cíle,

a tak jsem skončil.

Zavolal jsem Johnnymu a řekl mu: „Končím.“

Odjel jsem do Tokia.

Řekl jsem Johnnymu: „Končím. Chci skončit.“

Ale on to pak celé zamlžil.

„Nevím, co chceš, ale každopádně…

přijď do zkušebního studia. Jsem tu.“

Myslel jsem, že mu to jdu říct osobně.

Tak jsem tam šel a on mi

najednou říká:

„Zatanči tohle.“

„Nauč se tyhle kroky.“

A já povídám: „Ale já končím.“

A on na to: „No jo, chybí nám lidi. Prostě to zatanči.“

„Ale já chci skončit.“

On říká: „Ale no tak.“

„No tak, prosím tě.“

Odmítl jsem tu práci.

Tehdy jsem se chtěl živit malováním nebo jako ilustrátor.

To jsem chtěl dělat, takže jsem tři měsíce v kuse maloval.

Asi jsem chtěl být ilustrátor.

Ale…

i když z toho nebyla skutečná práce,

věděl jsem, že chci v Johnny's skončit.

Řekl jsem to Johnnymu.

„Odcházím.“

„Opravdu? Aha.

Pomoz nám dnes s nahráváním.

Podívej se na tenhle text.“

Já říkám: „Co?“ Bylo to nadepsané: „Ohnův text.“

„Jen vypomáhám, jasný, Johnny?“

„No jasně, prostě to zazpívej.“

Já na to: „O co tady jde?“

„Neboj. Prostě zpívej.“

Pak řekl: „Příští týden letíš na Havaj. Máš pas?“

Pak svolal nás pět a šli jsme na jakiniku.

Bylo to jakiniku? Každopádně, mluvil o našem debutu.

Šel jsem domů a povídám mámě: „Myslím, že budu vystupovat.“

Když jsem to řekl, rozplakala se.

Nesnášel jsem učení.

Nic jsem neměl.

Když jsem odjel do Kjóta, věděla, že budu dřít,

a byla si jistá, že to se mnou dobře dopadne.

Vzpomínám si, že opravdu brečela.

Tehdy jsem si uvědomil, že jsem dostal práci.

Pomyslel jsem si: „Tak tohle je práce.“

Od té doby uběhlo 20 let.

„ARASHI: Na cestě.“

OHNO A JEHO DENÍK

Je horko.

Tady je dobře.

Je to tudy.

Vzpomínám si na to.

Vyvolává to ve mně vzpomínky.

Tady to je! Nikdo tu není. Skvělý!

Páni!

Páni!

Pořád to tu je.

Sem jsem vždycky chodíval.

Páni.

Vůbec se to tu nezměnilo.

Nechtěl jsem nic dělat.

Říkal jsem si, jestli chci žít takhle.

Občas jsem nevěděl, co mám dělat.

V takových chvílích jsem chodil sem.

Abych řekl pravdu,

neměl jsem tušení,

co jsem od budoucnosti chtěl.

Bylo mi přes 20

a pořád jsem neuměl ovládat své emoce.

Musel jsem být hrozně zmatený.

Byl jsem ve stresu

a nevěděl jsem, jak to vybít.

Nevěděl jsem, co dělat, asi proto jsem chodíval sem. Že?

To jsou hezké vzpomínky.

Jsem rád, že to tu pořád je.

To jsou hezké vzpomínky.

To pro mě to místo znamenalo.

Považoval jsem ho za svoje.

Je to příjemné.

Je to tu super.

Doleva. Jo. Tady nemůžete odbočit.

To je můj dům. Tady jsem žil.

V domě číslo 4 bylo pár toulavých koček.

Přišly k našim dveřím. Když jsme je nakrmili, oblíbily si nás.

Měli jsme koberec a ten byl úplně zablešený.

Zpomalte.

Stop.

Tohle byl první byt, kde jsem bydlel.

Můžeme tam jít?

Tohle je skvělý.

Je to skvělý.

Tady bydlel Kacchan.

Kacchanovy kresby na mě měly velký vliv.

To on mě přivedl ke kreslení.

Chcete se podívat k první bytovce, kde jsem bydlel?

Je to fakt divný pocit.

Vůbec se to tu nezměnilo.

- To místo? - Jo. Všechno se mi to vrací.

Vrací se mi vzpomínky.

Páni.

Páni.

Páni.

A tady. Páni!

No teda!

Tady jsem si hrával bosý.

A tady, protože letěli Hikaru Genji, jsem celé dny bruslil kolem dokola.

Tady jsem se naučil jezdit na kole.

To je úžasné!

Tady jsem si nasadil brusle.

Je to vážně úžasné.

Tehdy by mě ani nenapadlo, že budu součástí Johnny's.

Cestuju zpátky v čase.

Páni!

Byl jsem takhle velký.

Páni!

Děkuju.

Je to zvláštní a zajímavý pocit.

Jako skutečné cestování v čase.

VRACÍME SE DO 8. BŘEZNA 2020

Děkuju.

OHNO SE PŘIPRAVUJE NA SVOU 3. SOUKROMOU VÝSTAVU, PRVNÍ PO 5 LETECH

„VOLNÁ TVORBA 2020 VÝSTAVA PRACÍ SATOŠIHO OHNA“

Je to dobré!

Je to moc dobré.

Začal jsem vystupovat v 18.

Až asi do 20 jsem bydlel v Mitace

s mými rodiči.

V bytovém domě. Vždycky jsem žil v bytovce.

Moje máma tančila.

Uměla two-step a box step.

„Na konkurzu pustí hudbu

a řeknou ti, abys tančil, jak chceš.

Takže tě naučím two-step a box step, tak se dívej.“

Takhle jsme spolu tančili.

Nikdy neděláme box step nebo two-step.

Vždycky měli černošského choreografa.

Viděl jsem mámu

a zamával na ni.

A máma mi pak takhle zamávala.

Bavil jsem se a pak ke mně přišel Johnny

a řekl: „Co to děláš?

Jen jsem opakoval, co jsem viděl a on říká: „Jsi docela dobrý!“

Říká: „Máš rytmus!“

Pochválil mě.

Když jsem přišel domů, řekl jsem mámě: „Nějaký starý chlap mě pochválil.“

Johnny mě napoprvé pochválil a i později mě hodně chválil.

Když jsem poprvé jako tanečník doprovázel skupinu na koncertě,

viděl jsem se poprvé tančit. Byl jsem v šoku!

„Proč mě proboha chválí?“

Byl jsem v šoku.

Byl jsem hrozný.

Vzpomínám si, že jsem měl depresi.

Říkal jsem si: „Proč mě ten chlap chválil?“

Potom jsem pořád jenom trénoval.

Když jsem poprvé viděl jen sebe… Děkuju.

Bylo to během těch dvou let v Kjótu,

myslím, že mi bylo 17.

Tehdy jsem měl sólo.

To bylo poprvé, co jsem sám sebe

viděl tančit.