200 บรรทัดแรก
podzim prvního roku éry Genki 1570
Proč mniši z hory Hiei skrývají Asakuru?
Proč se do té bitvy pletli?
Nakonec
je všechno o penězích.
Jestli mi pomůže porazit Odu Nobunagu,
hora Hiei chrám Enrjakudži
všechny střechy chrámů na hoře
pokryji zlatem.
Vyřídím všechno veleknězi.
Věřím, že ho to potěší.
V jedenáctém měsíci prvního roku Genki Asakura Jošikage a Azai Nagamasa
spojili síly s Enrjakudži, aby porazili Nobunagu
hora Hiei
a proto zřídili tábor na hoře Hiei.
hrad Usajama
V té chvíli přicházeli od západu Mijoši a mniši z Hongandži
a od jihu Rokkaku Džotei s mnichy Ikkó.
Nobunaga byl obklíčený nepřáteli.
hrad Usajama Ómi
Už jsme tu dva měsíce.
Proč Asakura vysedává na hoře a nebojuje?
Mijoši a Rokkaku nás napadnou zezadu.
Před tím musíme Asakuru vyprovokovat k boji.
Půjdeme na horu za ním.
Dovolím si poznamenat, že mniši jsou značně ve výhodě.
Hora Hiei je hora Buddhova.
To nebude jen tak.
Co máme tedy dělat?
Když tu budeme ztrácet čas, přijdeme o všechno ostatní.
Musíme zaútočit.
Viděl jsi pána Jamazakiho?
Ano, předal jsem mu dopis a on řekl, že se chce s vámi setkat.
Dobře.
Pane Nobunago.
Odcházím na horu Hiei.
Až tam?
Kirin přichází
český překlad SONMI 10. 3. 2022
KIKU TV Murasaki
33 Démoni hory Hiei
hrad Nidžó Kjóto
Jak dlouho ještě potrvá válka mezi Odou a Asakurou?
Vy si tu jen tak sedíte s rukama v klíně?
Město se hemží Mijošiho žoldáky a bojovými mnichy Hongandži.
To vy jste pořád tvrdil, ať je nechám na pokoji.
Poslal jsem posly Asakurovi i Odovi.
Vydal jsem rozkaz, že mají vyjednávat o příměří.
Tak jak to, že pořád bojují?
To nemůžu vědět.
A dost!
Omluvte mě.
Už nežijí.
Jak dlouho ještě potrvá válka mezi pány Asakurou a Odou?
To nevím.
Ale...
Je mi jedno, kdo vyhraje, jen nechci, aby někteří lidé zemřeli.
Akeči Džúbei je jedním z nich.
Znáš Akečiho ještě z Mina, viď?
Ano, už je to dávno.
Milovala jsi ho?
Ano.
Jsi přímá.
To na tobě mám rád.
Taky mám Džúbeie rád.
Říká, co si myslí, i když se mi to nelíbí.
To nikdo jiný nedokáže.
Nemohu si dovolit o něj přijít.
hora Hiei
chrám Enrjakudži
Je milé vás zase vidět.
Vítejte.
Děkuji, že jste nás přijali.
Pán Asakura už vás čeká.
Doprovodím vás.
Děkuji.
Před časem
žil mladý samuraj,
který utekl z Mina do Ečizenu.
Byl to zvláštní člověk. Šógun v něm nalezl zalíbení.
Přemluvil nicotného knížete za zastrkova
a on získal Kjóto.
A teď celý šógunát čeká, co schválí.
Ti, co se dostali vysoko, obvykle oplatili těm, co jim pomohli.
Ale v dnešní bezbožné době
myslím, že je marné v něco doufat.
Přišel jsem, abych se vám odvděčil.
Aha, a jak to uděláš?
Chci v míru ukončit tento dlouhý boj.
Udělám všechno, aby se obě vojska vrátila bez úhony domů.
V obklíčení jste tu vy.
Já si tu sedím a užívám si čaj.
Tvoji pomoc nepotřebuji.
Proč jste mě tedy přijal?
V Ečizenu bude brzy padat sníh.
Pak pro vás bude návrat obtížný.
Bude těžké přejít hory a vrátit se do Ičidžódani.
Pán Jamazaki také musí mít strach.
Jestli vám sníh znemožní cestu,
budete tu muset držet dvacet tisíc vojáků do jara.
To by také nebylo snadné.
Když tohle všechno uvážíte,
nemyslíte, že je na čase ten boj skončit?
Jamazaki, to je velekněz Kakudžó?
Ano. Asi už se vrací z pagody Jokawa.
Znáš se s vládcem hory Hiei,
s veleknězem Kakudžem?
Ne.
Pojď se mnou.
Kakudžó velekněz sekty Tendai
V hlavním městě
jsou pozemky, chrámy a svatyně, které po stovky let získávali mniši z hory Hiei.
Ovládají mnohé obchodníky.
Pak si do Kjóta přijde ten náfuka,
a začne si to dělat po svém.
Doslova po nich šlape. To se neodpouští.
Tak to vidí všichni.
To je hora Hiei.
Protože tu máme tábor,
vzhlížíme k veleknězi Kakudžó.
Opravdu se toho kněze tolik bojíte, pane?
Víš co?
Dlouho jsem bojoval se sektou Ikkó, která v Ečizenu zesílila.
Pak jsem pochopil jednu věc.
Nad fanatiky nezvítězíš.
Je jedno, kolik jich vyhubíš, pořád se množí jako hmyz.
Hora Hiei není jiná. Prostě je nepokoříš.
To Nobunagovi vyřiď.
Jestli chce boje skončit,
ať poklekne před Kakudžem.
Pane Asakuro.
Prosím.
Dovolte mi s Kakudžem promluvit.
Cože?
Chci se ho zeptat, jak bychom před ním měli klečet.
Zkus uhádnout vůni.
Kurobo?
Mýlíš se, je to džidžu.
Akeči Džúbei.
Pravá ruka Ody Nobunagy.
Aspoň mi to tak řekli Asakurovi vazalové.
Jsi sice nepřítel,
ale zjevně jsi docela chytrý.
Je to tak?
Jste příliš laskavý.
Tak bystrému člověku musím připadat jako blázen.
Jak vidíš, jsem ošklivý.
To jsem slýchal od dětství.
Starší bratr je tak hezký, ale ten malý na něj nemá.
Co nemá, je pozadu aspoň o sto kroků.
Sám jsem tomu věřil.
Setkal ses s mým bratrem?
Je císař.
Ne. Bylo by to pro mne jako vznést se nad oblaky.
Bratr je krásný, až nepříjemně krásný.
Vzpomínám si, když jsem se narodil.
Nikdo mi to nevěří, ale říkám pravdu.
Na vlastní uši jsem slyšel, jak někdo řekl:
Ach bože, to dítě už má tři zuby.
Co to je za ošklivé dítě?
Nesměj se.
Otec
mě poslal sem, do kláštera na horu Hiei.
Tenkrát jsem si myslel,
že mě sem poslali, protože jsem škaredý.
- Promiňte, ale... - Ticho buď a poslouchej.
Když jsem přišel sem, ptal jsem se sám sebe,
jestli se budu krásným lidem klanět do konce života?
Ne, to stačí.
Budu bohatý. Budu mocný.
Pak se všichni budou klanět přede mnou.
A stalo se. V hlavním městě se mi všichni klaní.
Žebrají o peníze.
Prosí, ať jim dám půdu, povolím obchodovat.
I císař
mě prosil o peníze na otcův pohřeb.
Nad tím krasavcem jsem zvítězil.
Vyhrál!
A teď
mi to prokletý Oda Nobunaga chce sebrat.
Moji půdu. Moje peníze.
Hlavní město patří mně!
Vrať ho.
Vrať mi ho zpátky!
Je tu deset sáčků po třech stech pilulkách.
Dobře.
Promiňte.
Je tu chlapec a chce koupit pilulky Hodžin.
Chlapec?
Chce pět set pilulek.
To je ten kluk, co prodával lék, který dostal v chrámu,
aby měl peníze pro svoji rodinu.
Prodávat to, co dostaneš zadarmo, je špatnost.
Ale já tak přinesu jídlo sourozencům.
Prodejte mi pilulky Hodžin. Zaplatím vám z toho, co jsem vydělal.
Prodejte mi pět set pilulek.
Proč pět set?
Potřebuju peníze, jinak se sestra nevrátí.
- Sestra? - Máma ji prodala, aby bylo na jídlo.
Mniši z hory Hiei jsou bohatí.
No comments yet. Be the first to leave one.