Escape Room: Tournament of Champions

Od počátku civilizace víme, že je cosi úchvatného

na pohledu na lidi, jak bojují o život.

Proto se díváme na gladiátorské hry, na veřejné popravy.

Vytvořili jsme sport pro lidi, kteří mají i teď chuť na brutalitu.

Cos to provedla?

Naši zákazníci patří k nejmocnějším lidem na světě.

Fakt zábavná hra, co?

Rok co rok požadují víc.

Složitější místnosti.

Více způsobů, jak riskovat život či smrt.

My jim k tomu vrcholnému životnímu dramatu poskytli sedadla v lóži.

„Toto je vstupní voucher

do Mínóovy únikové hry.“

Má to nějaký pravidla? Co?

Musíte se dostat ven, než vyprší čas.

Cokoliv, co vypadá jako hádanka nebo číslo.

Čísla jsou důležitá. Může to být cokoliv kdekoliv.

Zoey, ty první.

Sledujou nás. Vědí o každým našem kroku.

Věděli o nás všechno.

Zoey! Hergot. Zoey!

Obětovala se za nás.

Jsi ten cvok, co to bludiště navrhl?

Ne, já jsem games master. Místnosti navrhuje puzzle maker.

Bene.

Ty ses pro mě vrátila.

Jo. Už mě nebaví přežít jako jediná.

Já si to nevymýšlím.

Už se na to vyprdni.

Ti ostatní, kdo byli pozvaní, umřeli,

ale ten, kdo je pozval, je na svobodě.

To logo. Jsou to souřadnice v centru Manhattanu.

Jdeš do toho?

Jo, jdu.

ÚNIKOVÁ HRA: TURNAJ ŠAMPIONŮ

Řekněte mi, co vidíte.

Pokaždé, když zavřu oči, je vidím padat.

Doteď slyším jejich křik. Vidím jejich tváře.

Co ještě si pamatujete?

Pamatuju si,

jak si uprostřed toho všeho

Amanda udělala čas na to, aby mě vzala za ruku

a řekla mi, že všechno bude dobrý.

Tvoje matka ale přece nezmizela.

Buďte konkrétnější.

Řekla jsem jí o svém strachu z létání.

O mé matce, o té havárii letadla.

Mami!

Mami, mami...!

A co řekla ona?

Mám dceru.

Pověděla mi o své dceři,

a jak si ji uchovávala v paměti, když byla v zámoří.

Chtěla jsem mít jistotu, že bude pořád se mnou.

Tak jsem jí řekla, že když se z někoho milovaného

stane vzpomínka...

...stane se z té vzpomínky poklad.

Amanda byla zřejmě dobrá kamarádka.

Byla.

Ale Mínós ji zabil.

Mínós je zabil všechny.

Vy mi nevěříte.

Zoey, já se vám jen snažím pomoct.

Jak mi pomůžete, když mi nevěříte?

Máte mě za šílenou?

Jen se vám snažím sdělit,

že pro kladivo je všechno hřebík.

Co to má znamenat?

Znamená to, že vaše pravda je vaše pravda.

Ale teď jste natolik pohroužená do světa té hry,

že jakákoliv věc je pro vás indicie.

Tohle je indicie.

Tohle je indicie.

SVOBODNÁ VŮLE

Indicie.

Vše, co vidíte, posiluje vaše stávající přesvědčení,

takže se točíte v nekonečné smyčce.

Ta hra je to jediné, co existuje, a existuje jen ta hra.

Pardon, čas nám vypršel.

Zoey, nejsem tu od toho, abych vám věřila.

Jsem tu od toho, abych vás uzdravila.

Takže se vás zeptám:

Co by bylo třeba, abyste se od toho oprostila?

Co by bylo třeba?

Ano. Udělejte si ten výlet do New Yorku, jak o něm mluvíte.

Ten s Benem, co pořád odkládáte.

Už třikrát jste chtěli letět.

-Nedokážu to. -Jo, pojď.

Hej, Zoey!

Jo, vlastně jsem to s vámi chtěla probrat.

Uvažujeme, že bychom tam jeli autem.

Co by vás konečně dostalo do letadla?

Protože o to nám jde, ne, Zoey?

Abychom vás dostali do letadla.

Potřebuju vědět, že ti zločinci, co zabili ty čtyři lidi,

se za to budou zodpovídat.

Neboj.

A potřebuju vědět,

že už to nikdy neudělají mně ani nikomu jinému.

Potom

a jedině potom to všechno skončí.

Ahoj, Bene.

-Ahoj. -Ahoj.

Co říkala?

Že prý výletem autem do New Yorku

se vyhýbám svému skrytému strachu z létání.

Ale znáš mě. Když mi řekneš, abych něco nedělala, jen mě to přiměješ udělat.

Co to znamená?

Uděláme to. Pojedeme.

Tři dny do toho baráku a z něj jezdily kamiony.

Nevkládali by si souřadnice do loga,

kdyby to něco neznamenalo.

Chtěls letět se mnou.

Za těch posledních pár týdnů se mi nějak

fakt zalíbilo neumírání.

Nechal bys toho?

S trochou štěstí něco nafotíme.

Bude to víc důkazů, než máme teď, kdy nemáme nic.

No tak jo.

Určitě nechceš stavět v Clevelandu?

Bene, říkala jsem bez oklik.

Vím, že toho chci hodně, a děkuju, že se mnou jedeš.

Já jsem nějak podivně loajální

vůči těm, kdo mi zachránili život.

Díky.

Moc mi neděkuj.

Nemám peníze na benzín.

Vlastně nemám vůbec žádný peníze.

Ne. Nebudu další dva dny s tebou v zahuleným autě.

Nepůjdeme si lehnout?

Jsi unavená?

Ne, ale...

Měli bysme to zkusit, ne?

Jo.

-Běž. Jen běž. -Ne, ty běž. Vstal jsi první.

Ne. Ty běž. Ne, běž...

-Jen běž. -Tak jo.

Mazaný.

No bezva.

Bene? Bene, je zamčeno! Nemůžu ven!

-Zoey? -Bene! Nemůžu ven!

Pojď! Musíme odjet!

Zoey!

Ne, ne...! Ne!

Sakra!

Sakra!

Sakra...

Co se děje...?

-Co se děje? -Pane Bože.

Sakra.

Asi jsi měl jen zlej sen.

Viděl jsem... viděl...

Celý to bylo jen...

-Jen sen. -Jo.

Byl to jen...

-Musíme je dostat. -Jo.

-Jo, pojď, vypadneme odsud. -Jo.

Už tam budeme. Je to stará,

opuštěná státní budova.

Není v katastru, nejsou k ní smlouvy... Hotová černá díra.

To je ona. Jsme tu.

Zdá se, že Mínós zbankrotoval.

Fakt máme správný souřadnice?

To nedává smysl.

Hele.

Tohle je před dvěma dny. Je tu plno dělníků.

Určitě tu jsme správně.

Nemůžeme si projít okolí, než do tý pasti vlezeme?

Můžeš zůstat tady.

Tak jsem to nemyslel. Hele! Nech toho!

Počkej. Ne! Zoey.

Jsou souřadnice správně? Třeba jsme spletli číslo.

No tak.

Fakt bysme tu neměli být.

Chceme odpověď.

Došli jsme až sem, musíme na to přijít.

Zamčeno. Je to na nic.

-Ne! Jen... -Nic tu není.

Projdeme si to zpětně, jo?

-Musí tu něco být. -Hej!

Nazdar.

Tady byste neměli být. Není tu bezpečno. Je to tu prokletý.

Jo, já...

Pomůžu vám dostat se dovnitř.

Ale už pár dní jsem nejedl. Nepomůžete mi?

Hele, nemám...

-Hele! -Co děláš? Stůj!

-Vrať se! -No tak, vrať se.

Stůj!

Zadržte ho!

No tak!

Stůj!

Bacha!

Pomalu!

Z cesty!

Klídek!

Zadržte ho někdo!

Zoey, dělej!

Debilové.

Vrať se sem!