The Marked Woman (La desconocida)

ALGECIRAS AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ SAN BERNARDO

…v 7:00.

Až budete chtít, Lucío.

Připravená?

Můžeme.

Dobře. Tak jo.

Výpověď svědkyně Lucíe Melgarové

pro vyšetřování vnitřních záležitostí proti Enriquemu Záratemu.

Každý týden,

někdy ob týden,

obálka s penězi.

Vydírá je tím, co mu řeknu.

Za prozrazení tajných agentů si účtuje víc.

Gastóne.

Hotovo.

Na nástupišti 45 nastupujte do autobusu směr Barcelona.

Potřebuju na záchod.

Tohle si vezmu.

Ať to netrvá.

00 přijede autobus

z Madridu.

Jsi tam?

Jo.

Chytneš mě za ruku?

- Slyšíš mě? - Jo.

Co se děje?

Udělala jsem něco…

Ale je to dobrý.

Jen potřebuju na chvíli zmizet.

Cos zase provedla, Lucío?

- Bude pro tebe lepší to nevědět. - Ne.

Musím to vědět.

Nabídli mi práci v Barceloně.

Jakou práci?

Budu v pohodě. Slibuju.

Začnu nanovo. Přestanu s tím, přísahám.

Dělejte.

Kdo to je? Co chce?

Lucío, co se děje?

No tak, jdeme.

Tady.

Tohle je důležité.

- Co to je? - Pojistka.

Zavolám za deset dní.

Jdeme!

Už jdu!

Mám tě ráda.

- Pojďte už. - Už jdu, sakra.

Lucío?

Lucío?

POZNAMENANÁ

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

BARCELONA NÁKLADNÍ PŘÍSTAV

Ještě dvě hodiny bez jídla

a už to nedám, Julieto.

UNUT 3750 KONTEJNERŮ, PŮVOD: MAURITÁNIE

Co je? Julieto.

Sakra…

Julieto.

Jak se jmenujete?

Vaše jméno. Víte ho?

Co je za rok?

Kde teď jste?

V nemocnici.

Ukážu vám tři obrázky a poprosím vás, abyste je pojmenovala.

Pak si je zkuste zapamatovat,

protože se na ně později zeptám.

Připravená?

Květina, hrnek, klíče…

Dobře.

Zatím vám můžeme říct,

že vaše amnézie nemá fyzickou příčinu.

Navzdory extrémnímu násilí, které jste zažila,

se naštěstí neprojevují žádné známky poranění mozku.

Takže…

Proč si nepamatuju, co se mi stalo?

Vaše mysl vás chrání před tím, co jste prožila.

Je to psychologický mechanismus přežití,

který se ve vašem případě spustil extrémním zážitkem,

kdy jste byla velmi blízko smrti.

Měla jste štěstí, že vás našli včas.

Nepamatuju si svoje jméno

ani nic o sobě.

Vaše mysl zablokovala vzpomínky, aby vás ochránila.

A proto zatím

nevíte, kdo jste.

Cesty k vašim vzpomínkám pořád existují,

jen je musíme najít.

Často to ale nejsou ty nejzřejmější.

JMÉNO: NEZNÁMÁ PACIENTKA VĚK: -

Mám vám to ohřát?

Prosím?

Ten sendvič. Mám vám ho ohřát?

Ne, díky.

Nebo jo. Můžete mi ho ohřát?

- Jo. - Žádnej problém.

- Promiňte. - Anno.

Promiň.

Ahoj.

Neviděli jsme se od…

Od pohřbu.

- Sedneme si? - Jo.

Pomůžu ti.

Díky.

- Tady? - Jo, perfektní.

Už nechci čekat.

Nemůžu.

Jo, to chápu, ale nevím, jestli je to pro tebe teď nejlepší.

A co je?

Tady to máte.

Díky.

Můžu dostat cortado , prosím?

- Díky. - Tak co je pro mě nejlepší?

Anno, nač ten spěch?

Co tě k tomu nutí?

Můj terapeut souhlasí.

Potřebuju to.

Chci začít.

Jsem připravená.

Můžu ti povolit návrat.

- Ale musíš mi slíbit dvě věci. - Jaké?

Zaprvé nepřestaneš chodit na terapii.

A za druhé, kdyby se něco stalo,

i kdyby maličkost…

Díky.

Kdyby se něco stalo,

hned mi to řekneš.

Můžeš začít

s tímhle.

Našli ji v kontejneru, svázanou a mučenou.

Ale prý si nic nepamatuje.

Obchod s lidmi?

To ještě nevíme.

Zatím budeme shromažďovat informace,

než z Algecirasu dorazí národní policie.

Cože?

Našli ji v kontejneru od firmy z Algecirasu.

Morelle,

spolupráce není zrovna to, co potřebuju.

Anno, tohle je pro tebe vzhledem k tvé situaci

to nejlepší řešení.

Výpověď svědkyně Lucíe Melgarové

pro vyšetřování vnitřních záležitostí proti Enriquemu Záratemu.

Každý týden,

někdy ob týden,

obálka s penězi.

Vydírá je tím, co mu řeknu.

Za prozrazení tajných agentů si účtuje víc.

Když se objeví,

ti, co ho znají,

se snaží zmizet, protože…

se rád odreagovává.

Proč mi tohle děláš, Lucío?

Když vás chytí,

tak vás zavře a dělá si s vámi, co chce.

Zárate!

- …velmi násilný… - Co je?

- Kouříš? - Co to meleš? Co se děje?

Schůzka s Cazorlou.

Našel ji hlídač za hranicí pozemku barcelonského přístavu.

Zavolal policii.

Vypadá to, že ji dva nebo tři dny mučili.

Sklady jsou u přístavu a spadají pod katalánskou policii.

Žádají o spolupráci,

protože ta přepravní agentura sídlí v Algecirasu.

DominoMer. Máme je v hledáčku od Zárateho operace.

Jo, kontaktujte je.

Pak musíme do Barcelony a koordinovat to s místní policií.

- Super. - Ne, ani náhodou. Ty zůstaneš tady.

Ty máš ty vnitřní záležitosti. Pojedeš ty.

Tak šup, do práce.

V pohodě?

Ta žena, co našli v Barceloně…

Možná to zní šíleně, ale…

Myslím, že něco ví o Lucíi.

Nevím jistě, ale…

Může to být její sestra, společnice.

- To je dost velká náhoda, ne? - Možná.

Jak ji mám vyšetřovat,

když mě Cazorla drží u toho nesmyslu s vnitřním?

Mám ho zkusit přesvědčit, aby tě poslal?

Ne. Šéfovi ani slovo.

Budeš mě o všem z Barcelony informovat.

Měl bys jet ty, kámo. Zasloužíš si to.

Promluvím si s ním.

- Co mu řekneš? - To nech na mně.

Už jsi zpátky?

Nevidíš mě?

- Kafe? - Už ho nepiju.

Jak se máš?

Ripollová, jsem rád, že jsi zpátky, ale není to trochu brzy?

- Viděls ji? - Ne, čekal jsem na tebe.

Dobré ráno. Jsem Ripollová.

Jsme z kriminálního oddělení.

Tohle je Enric, můj kolega.

Enric Fuentes,

desátník u katalánské policie.

Anna je seržantka, má nadřízená.

- Dáte si kávu? - Ne, díky.

Co vaše paměť?